Článek předkládá kritickou konfrontaci současných druhových konceptů a současných znalostí o mezidruhové hybridizaci, introgresi DNA a povaze hybridních zón. Dochází k závěru, že značná část „druhů“ jsou vlastně tzv. semispecies (ring species), které nelze považovat za rovnocenné „atomy biodiverzity“ a jednoduše sčítat.
Citovaná literatura:
DE QUEIROZ, Kevin. A unified concept of species and its consequences for the future of taxonomy. Proceedings of the California Academy of Sciences, 2005, 56: 196–215.
IRWIN, DARREN E., et al. Cryptic species in the genus Phylloscopus (Old World leaf warblers). Ibis, 2001, 143.2: 233-247.
KUHLWILM, Martin, et al. Ancient gene flow from early modern humans into Eastern Neanderthals. Nature, 2016, 530.7591: 429-433.
This article presents a critical comparison of present-day conceptions regarding species and current knowledge of interspecific hybridization, adaptive DNA introgression and the nature of hybrid zones. It concludes that a significant number of the officially recognized "species" are in fact semispecies (ring species), which cannot be regarded as equivalent "biodiversity atoms" and simply counted.
-
Prstencové druhy – v Asii žijí na první pohled dva druhy blízce příbuzných budníčků (rod Phylloscopus); jejich areály se překrývají na sever od Tibetské plošiny a v místě překryvu se nekříží, poněvadž každý zpívá jinak. Detailní analýza rozeznávacích mechanismů (tedy zpěvu) však ukázala, že jde primárně o prstencový druh (ring species), byť s jednou druhotně vzniklou mezerou. Ve zpěvu existuje totiž dokonalé kontinuum – pokud postupujeme od jednoho konce areálu k druhému (začneme od místa překryvu a pokračujeme dejme tomu proti směru hodinových ručiček od modré přes zelenou atd.), dvě sousední populace budou mít sice vždy trochu odlišný zpěv (viz spektrogramy ve vložených rámečcích), ale budou vzájemně zcela kompatibilní, budou se vnímat jako tentýž druh a bez problémů se kříží. Pouze na překrývajících se koncích prstence už je zpěv natolik jiný, že se k sobě tyto populace chovají jako dva druhy. Celý prstenec můžeme považovat za jeden druh (budníček zelený – P. trochiloides), protože mezi všemi populacemi existuje (nebo alespoň donedávna existoval, dokud tam nevznikla mezera) tok genů, jenom v jednom místě se chová jako druhy dva. Upraveno podle: D. S. Irwin a kol. (2001)
-
Mapa Evropy s vyznačeným průběhem hybridní zóny (fialová linka) mezi myší domácí východoevropskou – Mus (musculus) musculus a západoevropskou – M. (musculus) domesticus. Blíže v textu. Orig. M. Macholán
-
Dvě pojetí druhu vycházející ze stejné reality. Podle biologického konceptu druhu (BSC) je to 40 druhů a 24 poddruhů, podle fylogenetického konceptu druhu (PSC) 49 druhů. Jenže je to jinak, jde asi o 18 skutečných druhů a nejasné množství vznikajících i druhotně splývajících „polodruhů“. Orig. J. Zrzavý
-
Introgrese – modře moderní lidé (Homo sapiens: Sanové, Jorubové, Francouzi, Číňané, Papuánci), červeně neandertálci (H. neanderthalensis) a denisované (formálně nebyli dosud popsáni; blíže v textu). Šipky ukazují směr introgrese genetické informace a její intenzitu v procentech velikosti genomu. Všimněme si křížení denisovanů s někým starým a záhadným (H. erectus?) a křížení altajských neandertálců se starou a vymřelou populací moderních lidí – což je záhada, protože tou dobou měli moderní lidé žít v Africe a neandertálci v Eurasii. Upraveno podle: M. Kuhlwilm a kol. (2016)
-
Enrique Stanko Vráz, v horách Hattamu, Nová Guinea: „Typický domorodec, který nikdy ještě neviděl bělocha, ale spal se mnou na jedné rohoži.“ Australsko–papuánsko–melanéské populace patří ke skupinám moderního člověka, v jejichž genomu byla zjištěna introgrese genů denisovanů. Ze sbírek Národního muzea – Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur. Foto E. S. Vráz (1896, skleněný negativ)
-
Jelen milu (Elaphurus davidianus) je pravděpodobně mezidruhovým křížencem mezi jelenem lyrorohým (Cervus eldi) z mateřské strany a j. wapiti (C. canadensis) z otcovské strany nebo mezi nějakými jejich vymřelými příbuznými. Protože existuje fosilní záznam jelena milu z pozdního pliocénu, jeho vznik nebyl ovlivněn člověkem. Foto V. Motyčka
-
Zubr (Bison bonasus) vznikl hybridizací pleistocenního stepního bizona B. priscus nebo B. schoetensacki z otcovské strany a pratura (Bos primigenius) z mateřské strany. Foto J. Myslivečková
