Zimní výběr sociologických komentářů

Sociální geograf Tomáš Kostelecký v pořadu Odpolední Plus Českého rozhlasu Plus odpovídal na otázku, jak moc je česká společnost rozdělená kvůli očkování proti koronaviru. „Ona není rozdělená tak, jak to vypadá navenek, protože v mediálním prostoru se hovří argumenty těch, kteří jsou pro očkování a těch, kteří jsou proti očkování. Ve skutečnosti je většina lidí pro očkování – většina lidí už se nechala naočkovat. Pro většinu lidí je to vyřešená věc,“ popisuje Kostelecký. Vláda se podle něj rozhodla proti povinnému očkování, protože to ve výsledku nadělá méně škod – už proto, že pravděpodobně vzhledem k mírnějšímu průběhu onemocnění při nákaze variantou omikron nedojde k zahlcení nemocnic. Celý rozhovor je dostupný online (čas 15:42).

Deník N publikoval rozhovor se sociologem Zdeňkem R. Nešporem, vedoucím oddělení Ekonomické sociologie. V něm se dozvíme například více o výsledcích loňského sčítání lidu, resp. o údajném úbytku věřících. „Do roku 1950 se zkoumala formální církevní příslušnost. Tedy v které církvi se člověk narodil nebo do které během života přestoupil. Od roku 1991 se zkoumá náboženské vyznání, pod čímž si každý může představit cokoliv. Navíc od roku 1991 přineslo změny takřka každé sčítání. Přibyla třeba kategorie věřících nehlásících se k církvi,“ vypočítává Nešpor změny v metodologii. Podle něj je také problematická skutečnost, že v loňském sčítání se k otázce ohledně víry nevyjádřily tři miliony lidí. Trend, který naznačuje odklon věřících od církví, je však třeba brát v potaz. „Češi jsou dost podezřívaví vůči církvím, ale mají poměrně slabé náboženské znalosti. Takže tápou. Jenže jak tápou, chytají se stébla. Církve jsou pro nás Čechy fuj. Když ale máme problém, obracíme se ke spiritualitě. Když si zdravotnictví neumí poradit s naší rakovinou, jdeme za léčitelem. Věci tohoto typu jsou tady dlouhodobě a je o ně značný společenský zájem. Myslím si, že to jsou věci duchovní, až na to, že protékají mezi standardizovanými formami religiozity,“ vysvětluje Nešpor. Celý rozhovor o současných církvích v Česku, spiritualitě za koronaviru a nad dalšími tématy je k dispozici na webu (placený přístup).

Také socioložka Dana Hamplová v nedávné době komentovala jedny z prvních výsledků ze sčítání lidu, domů a bytů. Pro týdeník Náš region například vysvětluje, proč je v Česku více žen než mužů: „V moderních společnostech, kde ženy běžně neumírají při porodu, se muži vždy dožívají nižšího věku než ženy. Částečně je to dané biologicky – muži mají vyšší úmrtnost ve všech věkových skupinách, platí to i o novorozenecké úmrtnosti. Část nadúmrtnosti mužů však lze připsat i jejich rizikovějšímu chování, kdy umírají při nehodách nebo v důsledku pití alkoholu, a mají i vyšší sebevražednost.“  Úspěšnost žen v rámci vzdělávacího systému, která rovněž vyplývá ze sčítání, ovlivňuje více faktorů: „Současné školství oceňuje tradiční dívčí vlastnosti, jako jsou poslušnost nebo pořádkumilovnost, ale dívkám pomáhá i rostoucí důraz na komunikaci, spolupráci a oslabování soutěživosti. Existují studie, jak z českého prostředí, tak ze zahraničí, že chlapci dostávají při stejných znalostech horší známky, a tedy i signál, že nejsou ve škole tak dobří. Vysvětluje se to tím, že ve známkách se odrážejí nejen znalosti, ale například i poslušnost a snaha.“ Hamplová také hovoří o tom, proč je v Praze nejvíce svobodných: „Částečně to může být dané i trendem stěhování se za hranice Prahy v okamžiku, kdy si mladí lidé pořídí rodinu. Ve Středočeském kraji je naopak nadprůrměrný podíl ženatých a vdaných ve srovnání s daty za celou Českou republiku.“

Ve článku Dávky ani příspěvky na bydlení před bytovou nouzí neochrání. A krizi bydlení neřeší vůbec vydaném v online magazínu Alarm antropoložka Lucie Trlifajová komentuje systém příspěvků a doplatků na bydlení. Podle ní jsou oba zmíněné typy podpory vnímané jako chudinské, ačkoliv příspěvek, vypočítávaný podle příjmů, byl koncipovaný jako dávka pro všechny – podobně jako třeba mateřská nebo rodičovský příspěvek. „V našich výzkumech z období covidové pandemie, které jsme prováděli hlavně mezi příslušníky střední třídy, jsme často naráželi na internalizovanou neochotu žádat si o nějakou podporu. Lidé nechtějí být na obtíž, mají dojem, že když pracují a nepatří mezi vyloženě sociálně slabé vrstvy, tak to nějak zvládnou,“ vysvětluje Trlifajová. Ve článku se například také zabývá přetížeností úřadů a nedostatečným ohodnocením jejich pracovnic (většinou jde o ženy).

Na webu Akademie věd ČR vyšla tisková zpráva věnovaná výzkumu vztahu Čechů k jídlu – konkrétně jestli a jak se postoje Čechů k jídlu s další vlnou covidu-19 mění. Výzkum vznikl v rámci programu Strategie AV21 Potraviny pro budoucnost spoluprácí tří institucí – Ústavu geoniky Akademie věd ČR, Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a Sociologického ústavu AV ČR. V tiskové zprávě se například dozvíme, že pandemie zvýšila obavy z nedostatku potravin. Zatímco v roce 2020 mělo obavu z nedostatku potravin, které odpovídají jejich stravovacím potřebám (včetně specifických diet), 23 % respondentů, v roce 2021 to bylo už 36 %. Přímou zkušenost s nedostatkem potravin kvůli špatné finanční situaci přitom uvedlo 18 % respondentů. „Zatímco první vlna pandemie na jaře 2020 byla spíš šokem z neznáma, další vlny a s nimi spojená opatření se dotkly nemalé části zaměstnanců či podnikatelů. Když k tomu přimícháme vysokou inflaci a relativně nízké mzdy či sociální podpory, dostáváme nebezpečný koktejl,“ uvádí kulturolog Jan Vávra z oddělení Lokálních a regionálních studií. O výsledcích výzkumu psalo vícero médií, mezi nimi například Komora+ či Blesk.

Český rozhlas Dvojka po čase opět hostil socioložku Paulínu Tabery v pořadu Jak to vidí... Vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění tu komentuje výzkumy důvěry ve vládu, názory veřejnosti na působení polistopadových prezidentů nebo to, jakého prezidenta by si lidé přáli. „Když jsme se lidí ptali, co od nejvyššího ústavního činitele očekávají, slyšeli jsme velice univerzální požadavky. Prezident by podle nich měl být inteligentní a vzdělaný, ale také charakterní a slušný člověk,“ popisuje výsledky průzkumu veřejného mínění Tabery. Stran důvěry v polistopadové prezidenty Tabery shrnuje jejich renomé: „Byly tam různé vzestupy a pády, ale obecně můžeme konstatovat, že málokdy u Václava Havla převážila nedůvěra nad důvěrou. Odcházel s převažující důvěrou. (...) I Václav Klaus se těšil relativně vysoké důvěře. Ta ale prudce opadla po vyhlášení amnestie. S nástupem Miloše Zemana do funkce prezidenta se pak důvěra v prezidentský úřad opět na čas obnovila,“ uvádí a zmiňuje také zajímavou skutečnost, a sice že důvěra v Miloše Zemana závisí často na tom, jaké kroky podniká. „To jsme předtím nikdy neviděli. Veřejnost si o něm nicméně myslí, že zná dobře problémy obyčejných lidí,“ dodává. Celý rozhovor je online.

Martin Šimon, sociální geograf z oddělení Lokálních a regionálních studií, komentoval pro Lidové noviny úbytek lidí v produktivním věku a z toho plynoucí rizika a nutnost strukturálních změn sociální péče. „Některé regiony si s nadsázkou dopadů stárnutí ani nevšimnou, jiným bude pravděpodobně potřeba poskytnout cílenou pomoc ze strany státu. Pokles ekonomicky aktivního obyvatelstva nemusí být problém, k dispozici je několik zmírňujících přístupů. Může to být migrace pracovní síly, automatizace ve výrobě nebo změny v podmínkách práce umožňující práci i ve vyšším věku,“ vyjmenovává Šimon jednotlivé faktory mající vliv na sociální péči. Podle něj je třeba brát v potaz, že výdaje na zdravotní péči mají tvar hokejky – většinu života jsou nízké a potom začnou výrazně narůstat. „To by značilo, že výdaje na zdravotní péči musí výrazně narůst. Nicméně takové očekávání nezohledňuje možné inovace v postupech a poskytování zdravotní péče, možné úspory díky růstu cílové populace a změny v chování populace,“ doplňuje.