Lukáš Linek a Ivan Petrúšek nad novou knihou „Sociální stát, nerovnosti, politika“

Sociologické nakladatelství SLON vydalo nedávno v koedici se Sociologickým ústavem AV ČR vaši novou knihu „Sociální stát, nerovnosti, politika“. Jak se zrodil nápad pustit se zrovna do tohoto tématu a co vás přivedlo k tomu se jím zabývat do hloubky?

Lukáš Linek: Stejně jako u každé sociální aktivity zde hrála roli řada faktorů, impulsů a motivací. Za mě bych asi zmínil intelektuální impuls v podobě publikace Petra Matějů a Kláry Vlachové Nerovnost, spravedlnost, politika z roku 2000. Vyšla v době, kdy jsem studoval bakalářský obor sociologie, a docela silně na mě zapůsobila ať už teoretickými otázkami, rigorózností přístupu či politickou aktuálností zkoumaných otázek. V naší nové knize zkoumáme řadu těchto otázek, ale v dlouhodobém horizontu, který pokrývá přes dvě dekády. Můžeme tak říci, co se v české společnosti změnilo od konce 90. let minulého století.

Ivan Petrúšek: Kniha analyzuje témata, kterým se věnujeme dlouhodobě. Například já ve své dizertační práci zkoumám, jací lidé podporují vládní přerozdělování příjmů a proč. Naše spoluautorka Kristýna Bašná se dlouhodobě věnuje tématu korupce a jejího měření. V rámci naší knihy Kristýna propojila tento svůj zájem s výzkumnou otázkou, jak osobní zkušenost s korupčním jednáním státních úředníků a také vnímání rozšíření korupce ovlivňují postoje obyvatel České republiky k sociálnímu státu a jeho politikám.

Jaká jsou hlavní výzkumná témata, která v knize řešíte?

Ivan Petrúšek: Ve zkratce řečeno, v knize se zabýváme pěti širšími výzkumnými tématy. Prvním tématem je vývoj postojů k sociálnímu státu. Jinými slovy nás zajímalo, jestli a jakým způsobem se v čase vyvíjí postoje české populace k sociálnímu státu a jak tato podpora reaguje na měnící se socio-ekonomický kontext (např. míru nezaměstnanosti, růst hrubého domácího produktu atd.). Druhým tématem je vývoj vztahu mezi socio-ekonomickým statusem lidí (jejich vzděláním, příjmem a zaměstnaneckou pozicí) a postoji k sociálnímu státu. Teorie sledování vlastního zájmu předpokládá, že lidé s vyšším sociálním statusem budou obecně v menší míře podporovat sociální stát a naopak lidé s nižším sociálním statusem budou politiky sociálního státu podporovat více. V knize tedy analyzujeme, jestli se postupně rostoucí ekonomické rozdíly mezi lidmi transformovaly také do rozdílů v hodnocení sociálního státu. Celou publikací se prolíná také otázka generační podmíněnosti postojů k sociálnímu státu. Tady zkoumáme, jestli a jakým způsobem narození a následná socializace v různých epochách (např. za první republiky, v době budování komunismu, za normalizace v sedmdesátých letech nebo po pádu komunistického režimu) ovlivňují zastávané postoje k sociálnímu státu.

Lukáš Linek: Čtvrtým podstatným tématem je vývoj vztahu mezi postoji k sociálnímu státu a volebním chováním. Kniha Petra Matějů a Kláry Vlachové popsala podstatnou krystalizaci sociálního statusu a jeho vazbu na postoje k sociálnímu státu, levo-pravé orientaci a volebnímu chování.  Zajímalo nás, zda tyto souvislosti stále platí, tedy zda lidé s nižším statusem požadují větší sociální stát a hlasují pro levicové strany, které slibují sociální stát spíše zachovat. Anebo zda dochází k rozvolnění těchto vazeb, například v důsledku volebního úspěchu uskupení typu Věci veřejné či ANO, která odmítají soutěžit v levo-pravé dimenzi a zbytkově se označují za středová. A nakonec už zmíněná Kristýna Bašná diskutuje vliv korupce a jejího vnímání na postoje k sociálnímu státu.

Nedá mi nezeptat se, co vlastně myslíte pod pojmem sociální stát?

Lukáš Linek: V knize používáme pojem sociální stát jako český překlad anglického spojení welfare state. Preferujeme sice označení stát veřejných sociálních služeb, jak to ostatně činí akademici, kteří se tématu věnují, jako například Martin Potůček. Používáme ale z důvodu větší srozumitelnosti právě pojem sociální stát. Stát veřejných sociálních služeb určitě považujeme za přesnější a neutrálnější pojem. Nevýhodou pojmu sociální stát je negativní konotace, která je důsledkem toho, že tento a podobné pojmy jsou součástí politického boje. Pod pojmem sociální stát tedy rozumíme všechny veřejné instituce, programy a služby, jejímž společným cílem je z veřejných zdrojů zajistit podmínky slušného žití pro občany země (tzn. zajistit zdraví, vzdělání, bydlení, příjem).

Jaká jsou hlavní zjištění vaší publikace?

Ivan Petrúšek: Sociální stát má u české veřejnosti obecně velmi silnou podporu, která je v čase relativně stabilní. Téměř celá populace podporuje poskytování univerzálních sociálních služeb, jakými jsou například důchody, zdravotní péče nebo vzdělávání. Většina lidí se také domnívá, že by český stát měl na tyto oblasti vynakládat vyšší finanční prostředky. Přibližně tříčtvrtinová podpora je pro to, aby stát poskytoval selektivní sociální služby zaměřené na potřebné. Podpora přerozdělování příjmů je u nás nižší. V čase se pohybuje mezi 45 % a 65 % populace a souvisí s ekonomickou situací, když v obdobích s vyšší nezaměstnaností je také vyšší podpora přerozdělování.

Co se týče vývoje vztahu mezi socio-ekonomickým statusem a postoji, tak tady jsme dospěli k poměrně překvapivým zjištěním. To provázání mezi statusem a postoji bylo nejsilnější v devadesátých letech, kdy navíc ještě nebyly takové statusové rozdíly mezi obyvateli jako dnes. V čase toto provázání postojů a postavení ve společenské struktuře postupně slábne. Jinými slovy, postavení ve společenské struktuře určené příjmem, dosaženým vzděláním, druhem ekonomické aktivity a pozicí na pracovním trhu stále slaběji souvisí se zastávanými postoji k sociálnímu státu. Proto jsme se v knize zaměřili i na to, zda za tímto oslabením vztahu mezi statusem a postoji k sociálnímu státu není zkušenost či vnímání korupce. Když jsou totiž lidé přesvědčeni o tom, že ve státě bují korupce, nemají důvod podporovat veřejné programy, neboť vědí, že vláda minimálně část těchto peněz „rozkrade“.

Lukáš Linek: Pro mě jsou hlavní zjištění v oslabení vazby mezi postoji k sociálními státu a levo-pravou orientací a volbou strany. V prvé řadě klesá schopnost lidí pracovat s levo-pravou škálou. Zároveň v čase klesá vazba mezi postoji k sociálnímu státu a levo-pravou orientací: v současnosti jsou lidé, kteří se řadí na pravici, pro sociální stát ve větší míře, než byli na konci 90. let minulého století; a stejně tak lidé na levici podporují sociální stát v současnosti méně než v 90. letech. Znamená to, že role státu ve společnosti a poskytování sociálních služeb je v očích lidí v menší míře navázána na jejich levo-pravou pozici. To je doplněno oslabením vztahu mezi postoji k sociálnímu státu a hlasováním ve volbách. Vazby mezi statusem, postoji a hlasováním ve volbách, jejichž krystalizaci v 90. letech popisoval Matějů a Vlachová, se v uplynulé dekádě z podstatné části rozpadly. Je to způsobeno především tím, že klesá počet a velikost stran, které na levo-pravé ose soutěží. Střety Klaus-Zeman nebo Topolánek-Paroubek o rozsah sociálního státu byly podstatně intenzivnější než konflikty, které se mezi vládou a opozicí či uvnitř vlády odehrávaly v druhé dekádě 21. století. Proměna politické soutěže stojí s velkou pravděpodobností v pozadí rozvolnění vztahů mezi socio-ekonomickými tématy a postoji a hlasováním pro strany ve volbách.

Je nějaké klíčové nebo překvapivé zjištění, které byste chtěli zdůraznit?

Lukáš Linek: Tak pro mě byla překvapivá celá řada našich zjištění. My jsme si s Ivanem v průběhu přípravy knihy a jejího psaní říkali, že je škoda, že nám nevychází silné vztahy tam, kde jsme čekali. Že jakoby máme spoustu NE-zjištění. Ale v celku nám nakonec ta nezjištění dávají smysl a skoro by se dalo říct, že vše do sebe zapadá. Jedna věc mi ale stále vrtá hlavou a je pro mě i teď s určitým odstupem překvapivá. Týká se generační souvislosti zastávaných postojů k sociálnímu státu. V odborné literatuře lze zaregistrovat studie, které upozorňují na to, že z hlediska těchto postojů záleží na tom, kdy se člověk narodil a v jakém politickém režimu byl vychováván. Například Grigore Pop-Eleches a Joshua Tucker v knize Communist’s Shadow  ukazují tyto rozdíly v postkomunistických státech: kdo vyrůstal za komunistického režimu, tak podporuje sociální stát více, než lidé, kteří již vyrůstali v demokratickém režimu. Navíc v českém prostředí máme řadu důkazů o tom, že podpora komunistické strany (KSČM) je výrazně ovlivněna tím, zda byl člověk politicky socializován před sovětskou okupací v roce 1968, a že voliči KSČM jsou levicoví z hlediska role státu ve společnosti. Takže bylo oprávněné očekávat rozdíly mezi generacemi. Pro mě bylo velkým překvapením, že jsme objevili spojitost mezi postoji a generační příslušností pouze na deskriptivní úrovni. Při zohlednění věku lidí se efekty generační příslušnosti vytrácí. To znamená, že spíše záleží na tom, v jaké fázi životního cyklu se člověk nachází, než v jaké historické epoše byl politicky socializován.

Plánujete i v budoucnu pokračovat ve zkoumání těchto témat?

Ivan Petrúšek: Já určitě budu ve zkoumání postojů k sociálnímu státu nadále pokračovat. Jelikož naše kniha pracuje s daty do roku 2017, tak vůbec nepostihuje nejdůležitější aktuální téma - koronavirus. Pandemie nemoci covid-19 má a bude mít dalekosáhlé ekonomické a společenské následky. Tudíž lze předpokládat, že pandemie významným způsobem ovlivní postoje a představy lidí o roli a politikách sociálního státu. Otázkou bude, jestli pandemie ovlivní všechny obyvatele evropských zemí stejným způsobem. Lze očekávat, že posuny v individuálních postojích budou ovlivněny tím, do jaké míry pandemie zasáhla ekonomickou situaci konkrétních jedinců a domácností. Zároveň bude sehrávat roli také individuální hodnocení opatření, které vlády přijaly s cílem zmírnit ekonomické a zdravotní dopady pandemie. Z hlediska zkoumání těchto témat budou určitě velmi užitečná data z desáté vlny Evropského sociálního výzkumu (ESS), která budou obsahovat speciální sadu otázek právě k pandemii koronaviru. Sběr těchto dat probíhá v roce 2020 a v některých evropských zemích se uskuteční v první polovině příštího roku.

Kniha je dostupná v běžné knižní distribuční síti nebo prostřednictvím Sociologického nakladatelství SLON.