Nová etapa máchovské vědecké recepce?

Kritická recepce Máchova Máje stále prokazuje nevyčerpatelný potenciál tohoto geniálního díla české poezie, jehož význam se nevymezuje v rámci určité etapy literárního vývoje, nýbrž nabývá jedinečné dynamické povahy jako pramen inspirace pro básníky i povzbuzující podnět pro badatele. Rozmanité hermeneutické postupy odhalují nejen různé stránky Máchovy reflexe, jeho bohatou výrazovost a pozici v literárněhistorickém kontextu, ale stejně i proměny badatelské orientace. S ohledem na dvousetletou máchovskou kritickou recepci si zvláštní pozornost zasloužily knihy věnované Máchovu Máji, které vydalo nakladatelství Akropolis: monografie Michala Charypara Prameny Máchova Máje. Fakta a hypotézy (dále PMM, 2018) a nové ediční zpracování s titulem Karel Hynek Mácha. Máj (dále KHMM, 2019), které vzniklo na půdě ÚČL. Důraz badatelské orientace na textologickou analýzu rukopisů a tištěných pramenů skladby otevírá novátorský prostor pro zkoumání a interpretaci empirických skutečností, na jejichž základě se objektivně objasňuje literární bytí tohoto fundamentálního textu moderní české poezie. Obě vydání jsou tedy spojena nejen tematicky, ale i metodologicky, jsou zaměřena na rekonstrukci tvůrčího procesu a na srovnání různých verzí textu, od toho prvního z roku 1836 až po současnost. Badatelské úkoly vyžadují důkladné prozkoumání a zvládnutí obrovského rozsahu pramenů, což vzhledem k mnohým nejasnostem ohledně autenticity a rozsahu autocenzury, cenzurního a redakčního zásahu bezpochyby vyvolává těžko řešitelné otázky. V stručném úvodu své knížky M. Charypar, který je nejen autorem uvedené monografie, ale spolu s Jiřím Flaišmanem a Michalem Kosákem je spoluautorem hybridní edice Máje, sděluje, že „úmyslem není podat novou interpretaci“, nýbrž nabídnout „pouhé zachycení materiálového předpolí pro budoucí interpretace, shrnutí textologických faktů a hypotéz“ (KHMM, s. 7). Za takto vyjádřenou autorskou skromností se však skrývá pečlivá, precizní a náročná práce, která poskytuje ucelenou a přehlednou syntézu všech dochovaných pramenů a ediční historii textu, čímž přináší novou perspektivu literárněvědných interpretací Máchova díla.

Nové ediční zpracování Máchova Máje spojující knižní vydání a elektronickou edici je výsledkem úspěšné spolupráce Ústavu pro českou literaturu AV ČR a Památníku národního písemnictví. Jeho zařazení jako čtvrtý titul Kritické hybridní edice je názorným příkladem toho, jak by mělo být klasické literární dílo dnes prezentováno a jak samotná vydavatelská koncepce může přispět ke spojení čtenářských a badatelských zájmů v souladu s nejnovějšími metodami a technologiemi digitalizace. Tato strategie vydávání autorů patřících k české klasické literatuře byla zahájena v roce 2014: první dva svazky Kritické hybridní edice jsou věnovány Františku Gellnerovi a Karlu Hlaváčkovi, zatímco další dva jsou soustředěny na konkrétní literární díla, jež jsou významná pro vývoj české poezie — Bezručovy Slezské písně a Máchův Máj.

Korpusové doklady na přiloženém DVD komplexně znázorňují všechny doposud objevené Máchovy rukopisy a tištěné verze Máje a rovněž bohatý soubor metatextových komentářů. Patrná je i tendence k maximálnímu uplatnění možností a výhod elektronického nosiče poskytujícího takřka neomezený prostor pro objemné a přehledně systematizované podklady. To zároveň může přitáhnout i mladší čtenáře, pro které je elektronický formát uvádění textů nepochybně mnohem preferovanější. Doporučujeme však, aby v budoucích vydáních hybridní edice bylo DVD nahrazeno modernějším USB flashdiskem, protože většina moderních počítačů není už vybavena optickými mechanikami. V hybridním vydání i v Charyparově monografii je zdůrazněno, že důsledkem provedených chemických a grafologických zkoušek byla poprvé potvrzena autenticita Máchova rukopisu Máje, který byl v majetku soukromé sbírky a jehož původnost byla od jeho objevení v roce 1916 dodnes zpochybňována. Tím je vyřešena základní otázka pravosti Máchových rukopisů, o kterou vedli spory Oldřich Králík a Felix Vodička a která bývala v máchovské odborné literatuře často připomínána. Autoři hybridní edice si avšak uvědomují, že rozklíčování tohoto problému nezaručuje dominantní postavení rukopisu, jelikož se domnívají, že se pravděpodobně jedná o autorský opis. Rozhodnutí přidržovat se prvního knižního vydání z roku 1836 je odůvodněno skutečností, že je „publikované jako jediné za básníkova života a za jeho činné účasti“ (KHMM, s. 101). Podle autorů, mezi nimiž vedoucí úloha patří M. Charyparovi, jsou rozdíly mezi rukopisem a tištěnou verzí nepatrné.

Digitální verze Máje jim umožňuje vsouvat k některým veršům stručné komentáře týkající se odlišných redaktorských a edičních řešení. Jde například o slovo vlnky, které se opakuje v rukopisu i v první tištěné verzi („A lehounce si vlnky hrají | Jezerní dálkou pode věží, | S nimi si vlnky šepotají“), což nejdřív M. Otruba a pak i M. Červenka a M. Pohorský považovali za chybné a nahrazovali uvedené slovo slovem větry. Autoři hybridní edice také provádějí emendaci, avšak předpokládají, že změna by byla opodstatněna, kdyby se uskutečnila v prvním verši. Svůj názor zdůvodňují analogickým postavením obou slov v počátečním odstavci stejného zpěvu, kde jsou spojeny se stejnými slovesy („Kol bílé věže větry hrají, | při níž si vlnky šepotají.“). Důvody nabízené alternace dvou substantiv jsou přesvědčivé, avšak zůstává otázka, proč se jejich opakování v citované pasáži objevuje dvakrát — v rukopisu i ve vydání z roku 1836, které autoři hybridní edice na základě svého pečlivého zkoumání pokládají za stejně legitimní. Jak prokázaná pravost autografu, tak i skutečnost, že Mácha nejen dobře znal, ale i osobně propagoval svou knížku, pravděpodobně vylučuje možnost, že jde o nahodilou chybu. Z tohoto důvodu, který logicky sleduje koncepci vyjádřenou v edici, zpochybňujeme nutnost zasahovat do originálního textu, Máchův text by měl být respektován ve svém původním znění. Dvojí postavení slova vlnky v blízkých verších nevyvrací dokonalost básníkovy výpovědi, a je dokonce naprosto přijatelné z hlediska typického máchovského opakování jazykových jednotek, na což upozornil už Mukařovský. Skutečnost, že se stejné slovo v rámci menšího rytmicko-syntaktického celku opakuje dvakrát, je v daném případě ospravedlněna motivem erotické hry vlnek, na což navazuje ještě první popis květnové přírody: „Vlna za vlnou | potokem spěchá. Vře plnou — | v čas lásky — láskou každý tvor“. Z citovaného verše je potřeba vzít v potaz právě zřejmý Máchův sklon umísťovat do sousední nebo blízké polohy stejná slova, patřící k různým, ale zároveň vzájemně se odrážejícím větným strukturám, čímž opakující se slovo nabývá nové sémantické konotace, jež zcela odpovídají erotické přitažlivosti všech krajinných prvků.

Textologické srovnání rukopisu a tištěné verze odhaluje drobné rozdíly při užití interpunkce nebo strofického členění, jehož relativnost a závislost na velikosti stránky patří také k těm skrytým vrstvám, které podle toho, zda spojují, nebo rozdělují jednotlivé prvky textu, mohou sugerovat různé sémantické interakce sousedních veršů. Paratextový aparát zadané finální verze textu zohledňuje vydavatelskou tradici, a tím nabízí cenné a relevantní informace o historii textu. Se svým bohatým obsahem zahrnujícím prameny, komentáře, bibliografii a obálky všech vydání, včetně překladů Máje v různých jazycích, autoři plně využili technologických výhod digitalizace tím způsobem, že DVD získává primární funkci: nejde už jen o pouhou přílohu knihy, ale stává se hlavní součástí hybridní edice. Množství pramenů, prozkoumaných a systematizovaných s vědeckou přesností, zaručuje nesporný význam knihy, která svědčí o neutuchajícím zájmu o prvního moderního českého básníka a jeho pozoruhodnou báseň Máj.

Nová empirie, jež byla do výzkumu zahrnuta, otevírá badatelské pole novým hypotézám a vyvolává ještě další otázky, na něž se soustřeďuje Michal Charypar ve své monografii, která věcně i koncepčně souvisí s hybridní edicí. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány hlavním úkolům bádání, jejichž společným východiskem jsou všechny rukopisné a tištěné prameny Máchova Máje. V historických souvislostech jsou přehledně systematizovány, textologicky analyzovány a uvedeny jak autografy Máje, Zápisníku, Náčrt Máje, obou verzí Deníku z roku 1835 a Výklad Máje, tak i četná vydání básně až do roku 2015. Ústřední místo je věnováno komparaci rukopisu Máje s první tištěnou verzí, což je i středobodem hybridní edice. Potvrzená pravost rukopisu a nesporně básníkem schválené vydání Máje, zamýšlené jako první svazek jeho sebraných spisů, a rovněž i skutečnost, že „se oba prameny z valné části kryjí a odchylky mezi nimi zásadně nemění význam textu“ (KHMM, s. 10), zdůvodňují autorovy úvahy o příčinách jejich blízkosti a o hranici mezi institucionalizovanou cenzurou, autocenzurou a dobrovolnou básnickou volbou. Revidující zkoumání různých hypotéz a empirických faktů vede badatele k závěru, že „RM [RM — Rukopis Máje, T1 — první tištěné vydání Máje; zkratky jsou uvedeny autorem] byl zhotoven až po tisku jako Máchou provedený opis některého staršího kompletního znění Máje, a to nejpravděpodobněji textu T1, jediného takového autorského znění, jež v současnosti známe“ (PMM, s. 66), a že „nemůže za žádných okolností souviset s cenzurním řízením“ (PMM, s. 65). Prozkoumání dalších autografů vyvolává otázku chronologie jejich vzniku a tím i časové souvislosti určitých veršů nebo nápadů, které se pak setkávají v definitivní verzi básně. Po detailní analýze je předložen názor, že „hlavní fáze tvůrčí práce na Máji spadá takřka jistě mezi konec roku 1834 a duben 1836, kdy byla báseň vydána“ (PMM, s. 91). Rekonstrukce tvůrčí historie Máchova stěžejního díla je uskutečněna empiricko-analytickým přístupem, který zohledňuje autentické prameny, prokazuje důkladné znalosti literárněhistorického kontextu a dosavadních vědeckých hypotéz, jež kriticky zkoumá. Zvláštní kapitolu M. Charypar věnuje historii vydávání Máje, která je přístupna v hybridní edici v podobě elektronické databáze. Probádání obsáhlého empirického korpusu vede k přesvědčivým závěrům o proměnách frekvence a o stupních editorských zásahů, které jsou nejvýraznější v případech vynechávání dedikační básně „Čechové jsou národ dobrý“. Ediční historii Máje autor dělí na tři odlišné etapy: první do roku 1916, tedy do objevení rukopisu Máje, kdy je patrná tendence uskutečnit Máchovo přání vydat sebrané spisy, což nevylučuje samostatná vydání básně, druhá pak do roku 1959, kterou autor označuje jako období kritických vydání, zahájené vydáním Františka Krčmy (1919), a konečně třetí perioda do roku 2015, která se vyznačuje dominancí čtenářských vydání. Je-li nám dovoleno pokročit dále v diachronní ose, domníváme se, že tato dvě poslední vydání zabývající se kritickou recepcí Máchova Máje, Charyparovy Prameny Máchova Máje. Fakta a hypotézy a poslední hybridní edice Máje z roku 2019 znamenají novou etapu máchovské recepce. Nebo si to aspoň přejeme!

Michal Charypar: Prameny Máchova Máje: fakta a hypotézy. Praha, Ústav pro českou literaturu AV ČR 2018. 165 stran.

Karel Hynek Mácha: Máj. Edd. Michal Charypar, Jiří Flaišman, Michal Kosák. Praha, Ústav pro českou literaturu AV ČR [2019]. Kritická hybridní edice. 141 strana.

Vychází v České literatuře 6/2021.

Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek