Úvodní text monotematického čísla Živy přináší stručné nastínění historie oboru a principů, kterými se řídí invazní proces a od nichž se odvíjí terminologie spojená se studiem nepůvodních organismů. Probírá nejdůležitější hypotézy a teorie invazivnosti druhů a invazibility společenstev, zabývá se významem biologických vlastností a jejich interakcí s dalšími faktory a představuje budoucí témata invazní biologie.
Použitá a citovaná literatura:
BLACKBURN, Tim M., et al. A proposed unified framework for biological invasions. Trends in ecology & evolution, 2011, 26.7: 333-339.
HULME, Philip E., et al. Grasping at the routes of biological invasions: a framework for integrating pathways into policy. Journal of Applied Ecology, 2008, 45.2: 403-414.
MLÍKOVSKÝ, Jiří; STÝBLO, Petr (eds.). Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky [Non-native species in the fauna and flora of the Czech Republic]. ČSOP, Praha, 2006.
PARKER, John D., et al. Do invasive species perform better in their new ranges?. Ecology, 2013, 94.5: 985-994.
PYŠEK, Petr, et al. Návrh české terminologie vztahující se k rostlinným invazím [online] Zprávy České botanické společnosti. Praha, 2008, 43: 219-221.
PYŠEK, Petr, et al. Catalogue of alien plants of the Czech Republic: checklist update, taxonomic diversity and invasion patterns. Preslia, 2012, 84.2: 155-255.
PYŠEK, Petr, et al. Naturalization of central European plants in North America: species traits, habitats, propagule pressure, residence time. Ecology, 2015, 96.3: 762-774.
RICHARDSON, David M., et al. Naturalization and invasion of alien plants: concepts and definitions. Diversity and distributions, 2000, 6.2: 93-107.
The introduction to this special issue includes a brief account of the history and future of the field, as well as an overview of the principles driving the invasion process and of the terms associated with the study of invasive organisms. Some of the most important hypotheses of species invasiveness and habitat invasibility are outlined and the role of species traits and their interaction with other factors is explored.
-
Vývoj přístupů ke studiu biologických invazí v průběhu 150 let, od prvních zmínek v díle Charlese Darwina po současnost (podrobnosti v textu). Orig. P. Pyšek
-
Zobecnění invazního procesu aplikovatelné na všechny organismy ve všech typech prostředí. Invazní proces si lze představit jako sérii stadií oddělených bariérami, které druh musí překonat, aby se dostal do stadia následujícího. Při každém přechodu dochází k určitým ztrátám, proto jen část z celkového počtu zavlečených druhů úspěšně zdomácní, nebo dokonce invaduje. V některých případech může druh po období vrcholného stadia invaze ustoupit a dále přežívat v podobě méně početných naturalizovaných populací (tzv. vzestup a pád, boom and bust). Upraveno podle: T. M. Blackburn a kol. (2011)
-
Původní porosty druhově pestrých severoamerických prérií byly nahrazeny evropským sveřepem střešním (Bromus tectorum), protože na rozdíl od této trávy nebyly adaptovány na pastvu. V Severní Americe sice žila v holocénu velká stáda bizonů na Velkých planinách (Great Plains) v centrální části kontinentu, ale v oblastech, kde došlo k invazi, Intermountain West a California Central Valley, se bizon vyskytoval jen v malých izolovaných populacích, nebo vůbec. Na snímku invaze ve státě Idaho. Foto M. Hejda
-
Ztráty při přechodech mezi stadii invazního procesu, ilustrované na příkladu 1 106 nepůvodních druhů (neofytů) v květeně České republiky. Tento počet představuje 100 %. Pro každé stadium je uveden počet druhů, které daného stadia dosáhly, a výška sloupce odpovídá procentuálnímu podílu z celkového počátečního počtu. Přechodně zavlečené druhy jsou rozděleny na ty, které v území přežívají (71 % z celkového počtu přechodně zavlečených), a vymizelé (29 %). Naturalizované druhy jsou členěny na neinvazní, jež setrvávají v tomto stadiu (80 %), a ty, jimž se podařilo stát se invazními (20 %). Tečkované šipky znázorňují neúspěšné přechody do dalších stadií. Upraveno podle: P. Pyšek a kol. (2012)
-
Vliv způsobu zavlečení na úspěšnost invaze. Zleva doprava klesá míra přispění člověka, od úmyslného vysazení nebo vysetí do krajiny přes zplanění z kultury, zavlečení jako příměs s komoditou až po zcela neúmyslnou introdukci. Stejným směrem klesá podíl druhů z celkového počtu zavlečených, které dosáhnou stadia naturalizace či invaze. Upraveno podle: P. Pyšek a kol. (2011)
-
Analýza cest popisující pravděpodobnost naturalizace středoevropských rostlinných druhů v Severní Americe. Šířka a směr šipek odpovídají síle vlivu jednotlivých faktorů. Koeficienty za označením vlastností vyjadřují vliv na počet stanovišť, ve kterých se druh vyskytuje v původním areálu, a na pravděpodobnost pěstování, * značí míru průkaznosti efektu. Upraveno podle: P. Pyšek a kol. (2015)
