Novinky

Rozhovor: Jan Jurčák - Japonská sonda Hinode

Sonda Hinode je třetí Japonskou sondou určenou k výzkumu Slunce. Na palubě nese největší současný vesmírný sluneční dalekohled o průměru 50 cm. Název Hinode znamená v japonštině „východ slunce“. Dr. Jan Jurčák z Astronomického ústavu AV ČR pracoval po dva roky v hlavním japonském řídícím centru sondy a je tedy u nás tím nejpovolanějším, kdo nám může o družici povědět více.

Kdy byla Hinode vypuštěna a co je jejím hlavním cílem?

Byla vypuštěna 23. září 2006. Jejím hlavním cílem je studium magnetického pole ve sluneční atmosféře, to znamená od nejnižší vrstvy fotosféry, kterou vidíme očima, až po korónu, což je nejvyšší velice horká vrstva atmosféry. Výhodou této družice je, že má na palubě tři instrumenty a každý z nich pozoruje jinou výšku atmosféry. Můžeme tak sledovat vývoj struktur na Slunci v závislosti na výšce v atmosféře.

Takže ty přístroje sledují Slunce současně?

Ano, jsou puštěné ve stejnou dobu. Je tam optický přístroj, který má 50 cm zrcadlo. To je největší dalekohled, se kterým je na oběžné dráze Slunce pozorováno. Druhým přístrojem je spektrometr, který pozoruje chromosféru a tzv. přechodovou vrstvu, kde dochází k velkému zvýšení teploty v atmosféře Slunce. Třetí je přístroj pozorující v rentgenových paprscích, který sleduje korónu.

Dalekohled o průměru 50 cm má zorné pole malé, znamená to, že Hinode nevidí Slunce celé najednou?

To se různí přístroj od přístroje. Optický dalekohled má zorné pole skutečně malé, jedná se asi o desetinu povrchu slunečního disku. Zorné pole chromosférického spektrografu pokrývá zhruba čtvrtinu povrchu. A rentgenový dalekohled, ten když je namířen na střed Slunce, tak ho vidí celé.

Jak se sonda pohybuje? Má Slunce stále v zorném poli?

Pohybuje se nad hranicí dne a obíhá spolu se Zemí. Na Slunce tedy vidí nepřetržitě 24 hodin denně. Pochopitelně díky tomu, že dráha Země kolem Slunce není kruhová, ale eliptická, dochází v určitých fázích k průchodu stínem Země. Prakticky tedy Hinode 8 měsíců souvisle sleduje Slunce a 4 měsíce ho přes Zemi nevidí.

A co dělají vědečtí pracovníci v řídícím centru družice, když 4 měsíce nepřichází nová data?

Ono trvá velice dlouho, než se data zpracují a analyzují, takže naprostá většina vědců zkoumá data, která byla naměřena třeba před dvěma lety. Tím, že jsou pozorování přerušena tedy práce neustává.

Jedním z vašich úkolů bylo také sondu řídit. Jak se ovládá sonda?

Řídit je asi silné slovo, já jsem byl nejníže v článku lidí, kteří měli ovládání družice na starosti. Prakticky šlo o to, že každý ze tří přístrojů měl jednoho člověka, který připravoval plán, co bude daný přístroj v následujících jednom nebo dvou dnech dělat. Já jsem pracoval na plánu pro optický dalekohled. Nade mnou byl další člověk, který tyto tři plány spojil dohromady, zkontroloval je, jestli budou fungovat a poslal je na družici. Každý den se ve večerních hodinách poslal program pro družici, co bude dělat následující dny.

Proč je potřeba ovládat družici takto ze dne na den? Nedá se naprogramovat na několik měsíců dopředu?

Nedá se naprogramovat, protože nemá dostatek paměti na to, aby obsahovala takto dlouhý plán. Navíc je potřeba se přizpůsobit sluneční aktivitě, tzn. že pokud se objeví nějaká zajímavá oblast, je vhodné ji začít měřit co nejdříve a co nejdéle. Proto jsou ty plány časově omezeny na den na dva dopředu.

Od vypuštění sondy uplynulo 2,5 roku. Jsou už nějaké zajímavé vědecké výsledky?

Já bych řekl, že je hodně zajímavých výsledků. Samotná družice si vysloužila speciální vydání prestižního vědeckého časopisu Science. Tam bylo publikováno tuším, že 14 originálních vědeckých článků zachycujících nové poznatky o sluneční atmosféře. Články se týkaly zejména jemných struktur pozorovaných ve sluneční atmosféře. S každým novým přístrojem dosahujeme lepšího prostorového rozlišení, takže vídáme struktury, které předtím nikdo nepozoroval, takže tohle jsou první články, které tyto objekty popisují.

Sonda je tedy úspěšná. Přesto, měla během své existence nějaké významné problémy?

Měla významné problémy a jeden z nich přetrvává. Selhalo hlavní stahování dat z družice a teď se na stahování dat, tedy toho nejpodstatnějšího, co družice produkuje, používá linka, která měla být vyhrazena pouze na ovládání družice samotné. Její datový tok je ale velice pomalý. V prvním roce družice pozorovala podle plánu, ale v současné době je příjem dat z družice velmi omezen, a to znamená velké redukce v pozorovacím čase. Některé programy, jako pozorování s vysokým časovým rozlišením, jsou značně limitovány.

Existuje nějaký výhled, jak dlouho ještě bude sonda fungovat?

Její životnost byla plánována na tři roky, tzn. že letos by měla být teoreticky ukončena. Nicméně se doufá, že ještě následujících několik let fungovat bude.

Na otázky Petra Sobotky odpovídal dr. Jan Jurčák ze slunečního oddělení Astronomického ústavu AV ČR