Celosvětové finále mezinárodní soutěže Falling Walls Lab začíná v Berlíně 7. listopadu. Soutěžící prezentují v angličtině před publikem během tří minut originální myšlenku, vědecký projekt nebo sociální iniciativu, která bourá všechny zdi a bariéry. Prezentaci v národním kole si vyzkoušel i náš kolega Karel Tesař, který se podělil o své zážitky
Falling Walls: Karel Tesař se do soutěže přihlásil s tématem Breaking the wall of post-sternotomy pain syndrome
Jaké téma jste si vybral pro prezentaci v soutěži Falling Walls Lab?
Do soutěže jsem se přihlásil s tématem Breaking the wall of post-sternotomy pain syndrome. Jedná se o nápad, jak řešit dlouhodobou chronickou bolest na hrudi, která v určitých případech nastává po fixaci hrudní kosti. Tu je nutné při některých chirurgických zákrocích rozdělit na dvě poloviny, aby se zajistil přístup do hrudního koše, a po operaci se k sobě poloviny svážou drátem. Lékaři často používají drát z chirurgické oceli, ten ale obsahuje nikl, na který často vzniká tzv. hypersenzitivita. Tělo se pak předmětu obsahujícímu nikl snaží zbavit a upozorňuje nás na to chronickou bolestí a záněty.
V rámci disertační práce se věnuji výzkumu a vývoji implantátů na bázi hořčíku. Vyvinuli jsme tenké hořčíkové dráty, které mají velmi dobré ohybové vlastnosti. Hořčík je v těle obsažen přirozeně a tělo se umí jeho přebytku zbavit. Zásadní výhodou je, že se v těle rozpouští, a tedy lze vyvinout fixaci hrudní kosti, která organismu nevadí a po čase, až splní svou funkci, plně degraduje.
Existuje tedy reálná možnost, že náš výzkum pomůže poměrně velkému počtu lidí, zejména u dětí by tento postup mohl vyřešit další problémy spojené se svazováním hrudní kosti ocelovým drátem.
Formát soutěže dává možnost prezentujícím se zamyslet jiným způsobem nad vědeckou prezentací, než jak jsou zvyklí při přípravě pro své kolegy. Na co jste se musel soustředit při tvorbě slidů a vystoupení?
Běžně na vědeckých konferencích vystupuji bez detailní přípravy projevu a spoléhám se na to, že mi v případě nejistoty pomůže připravená prezentace. Na Falling Walls Lab je ale doba přednesu omezena na dvě a půl minuty a jen půl minuty je věnováno následným dotazům, je nutné se připravit do nejmenších podrobností. Učil jsem se tedy vše slovo od slova zpaměti. Jen tak jsem si byl jist, že přesně splním časový limit. Také je důležité svůj nápad podat tak, aby ho pochopil i člověk, který o tématu neví vůbec nic. To je jedna z nejtěžších věcí, neboť jako vědci sice neradi využíváme zobecnění a zjednodušení, zde jsou ale nutná.
Jedná se o dosti mezioborové téma, byla nutnost zjednodušení složitější než koordinace postupu vědců při výzkumu?
Náročné je obojí, ale zároveň to vnímám jako výzvu učit se novým věcem. Koordinovat můj výzkum je složité, protože je nutné mít alespoň základní znalost všech technik a procedur, které se využívají. Také to ovšem znamená, že mám příležitost se zúčastnit experimentů, ke kterým bych se jinak nedostal. Zejména se jedná o implantaci drátů v rámci testů in vivo.
Působím na katedře materiálů na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT a v Oddělení dielektrik ve Fyzikálním ústavu, kde spolupracuji s dalšími kolegy z různých oddělení, například z Laboratoře analytické chemie. Zapojena jsou ovšem i další pracoviště Akademie věd, korozi drátů a možnosti jejich pokryvu biodegradabilními polymery zkoumáme v Ústavu struktury a mechaniky hornin, testy na živých zvířecích modelech provádíme v Ústavu živočišné fyziologie a genetiky, zatímco ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze se výsledné biologické vzorky analyzují. A tento výčet institucí zdaleka není kompletní.
Měl jste nějaký zajímavý zážitek z cesty nebo pobytu v Polsku?
Cestoval jsem autem, tedy až na hrozivou dopravní situaci ve Vratislavi, která mi umožnila s láskou vzpomínat na dopravu v Praze, se nic zvláštního nepřihodilo. Město jako takové se mi velmi líbilo a užil jsem si procházky i večerní atmosféru univerzitního města.
Ze soutěže Falling Walls Lab Wroclaw 2021 jste si odvezl ocenění, ale i možnosti nové spolupráce, například s vítězem národního kola. Mohl byste popsat, jak se to přihodilo?
Jednoduše. Když je při kávě o přestávce ticho, musíte začít mluvit. Jelikož jsem se zaujetím sledoval přednášky ostatních účastníků, přímo se nabízelo se s nimi bavit o jejich projektech. A u některých z nich jsem nalezl překryv s mými vědeckými zájmy. Zda z toho nějaká spolupráce skutečně vyplyne, je otázkou, ale důležité je mít příležitosti a kontakty, aby bylo možné vždy zkoušet něco nového. Velkou výhodou kariéry vědce v současnosti je rozvoj mezioborového výzkumu. Pokud máte zrovna krizi v tom, co děláte, lze se chvilku věnovat trochu jinému tématu. Při jeho studiu často přijdete na to, jak vyřešit, co vám předtím unikalo ve vaší hlavní oblasti zájmu.