95. svazek řady představuje soubor dvou charakteristických románů Egona Hostovského (1908–1973), předního autora psychologických a existenciálních próz, Dům bez pána a Půlnoční pacient.

Románem Dům bez pána (1937) vrcholí v Hostovského tvorbě typ tradiční psychologické prózy. 

Sourozenci Adlerovi, kteří se po smrti otce, židovského lékaře, scházejí v rodném domě, jsou jedinci pronásledovaní minulostí, samotou či pocitem viny. Citová krize, která přiměje každého z nich odhalit skrývané tajemství, se však stane impulzem k obnovení vzájemné důvěry.

Román Půlnoční pacient (1959) ve svazku zastupuje autorovu poválečnou exilovou tvorbu. Téma absurdity lidské existence ve světě narušené mezilidské komunikace se zde promítá do situace evropských emigrantů v Americe v době studené války.

V obrazu jejich života postupně převládne ztráta víry v pozitivní ideje a touha uniknout politické realitě. Hostovský v románu, který se v cizině stal jedním z nejúspěšnějších jeho textů, uplatňuje špionážní prvky, ale také grotesku a ironii.

Edici připravila Štěpánka Pašková, komentářem oba romány doprovodil Václav Vaněk.