Kniha obsahuje čtyři studie, které představují jakési dílčí „vstupy“ do několika vybraných aktuálních problémů české naratologie. Jedná se zejména o otázky realismu a fikční reference (Bohumil Fořt), deskriptivity a narativity (Alice Jedličková), teorie fikčních světů (Jiří Koten) a role příběhů v přírodních i humanitních vědách (Ondřej Sládek). Přestože tyto texty můžeme číst nezávisle, teprve v jejich vzájemné spojitosti a v pluralitě přístupů, které představují, můžeme porozumět mnohosti projevů narativity, s nimiž se setkáváme v kultuře, vědě i v každodenní skutečnosti.
Previous
Next
O normalizačních hadech a scholastických žebřících
DOUBRAVKA OLŠÁKOVÁ
Libora Oates-Indruchová, socioložka, která se zaměřuje na pozdní socialistickou kulturu a gender,...
Střední Evropa jako transatlantický mýtus, konstrukt, velké vyprávění — a přece relevantní
JAN MATONOHA
Z hlediska pojetí střední Evropy (dále jen SE) je centrální myšlenkou knihy Jessie Labovové skutečnost, že...
Homiletika napříč staletími
ANNA KOPOVÁ
Kázání, řeč, homilie — dnes až na výjimky zcela marginalizovaný žánr, který největšího rozmachu dosáhl v...