Trlifajová: „V Evropě jsme na chvostu, když srovnáváme, kolik si toho lze z českých mezd koupit“

Podle Lucie Trlifajové jsme ve srovnání s ostatními evropskými státy na chvostu, pokud jde o koupěschopnost české populace, tzv. paritu kupní síly mezd. „Když takto srovnáme minimální mzdu, tak i přesto, že poslední roky roste, je téměř jedna z nejnižších v Evropě, v absolutní i v relativní hodnotě ve vztahu k průměrné mzdě. Problémem je, že když všichni nemají tak vysoké mzdy, tak potom vycházíme dobře ze statistik příjmových nerovností,“ popisuje situaci, ve které vězí Česko, pro podcast Chudé česko Inspiračního fóra. Důležité je si také uvědomit, že Český statistický úřad navíc statistiky sbírá ještě před exekučními srážkami. Může se tedy zdát, že Čecha a Češky ohrožuje chudoba méně než obyvatele jiných zemí. Chudoba v Česku je však do určité míry neviditelná, když i z výše uvedených důvodů bez povšimnutí dokáže proplouvat statistikami.

Trlifajová se v podcastu dále také zabývá například tím, jak tyto problémy prohloubila koronavirová pandemie a jaké skupiny v tomto ohledu zasáhla nejvíce, proč český sociální systém reprodukuje společenské nerovnosti, či co se dá dělat s krizí bydlení. Celý podcast je k poslechu online.

Komentáře Trlifajové se objevily také v Konkursních novinách, a to stran exekucí. Podle ní měla na počátku loňského roku až jedna pětina českých domácností problémy se splácením nečekaných výdajů. Cenový šok v tomto roce navíc způsobuje zadlužování dalších domácností. „Máme tu asi 350 000 domácností, které dávají na náklady spojené s bydlením více než 40 procent svých příjmů,“ tvrdí Trlifajová a zmiňuje, že velmi ohroženou skupinou jsou lidé v exekuci a insolvenci, což je dnes každý desátý dospělý obyvatel Česka. „U nich je nezabavitelné minimum nastaveno velmi nízko a mají omezené možnosti, jak si zvýšit příjmy. A to nezabavitelné minimum neroste adekvátně s nárůstem inflace, natož s růstem cen energií,“ popisuje antropoložka a doplňuje: „Z dlouhodobých výzkumů vyplývá, že je více strategií, způsobů, jak se osoby s nízkými příjmy, ohrožené chudobou, vyrovnávají se situací. Patří tam hledání dalšího zaměstnání či práce přesčas se všemi negativními důsledky, které to má na jejich rodinný život, psychiku či zdraví. Další strategií je omezování výdajů v různých oblastech, ať už je to kvalita potravin, péče o zdraví, zubařská péče. Problém je i v pokrytí nákladů na péči o děti, jejich volnočasové aktivity či školy v přírodě. To jsou ty jednodušší věci, jak se omezit.“ Problematický je rovněž fakt, že ve srovnání se situací před půl rokem vzrostl počet nově zahájených exekucí o 40 procent. „Je vidět, že míra zadlužení roste už nyní a poroste do budoucna dál,“ varuje Trlifajová.

Trlifajová se rovněž účastnila ankety, kterou uskutečnilo FÓRum sociální politiky, časopis vydávaný Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí. Tématem bylo nedávno proběhlá akce Milostivé léto. Ve článku Rychlou cestu z dluhů je třeba zprostředkovat daleko větší skupině obyvatel  Trlifajová píše: „Milostivé léto přináší určité uznání toho, že problém exekucí není jen problémem jedince, nýbrž společnosti jako celku. Že předluženost v Česku není často výsledkem individuálního selhání, ale systému, který dokázal z malých částek vytvořit nesplatitelný dluh (Hábl, Trlifajová a kol., 2021). Nejzávažnější důvody, které vedly ke vzniku dluhových pastí, jsou sice převážně věcí minulosti, s důsledky v podobě mnohdy statisícových dluhů se ovšem lidé potýkají dodnes. Odpovědi na problém systémových nastavení doposud stály na individuálních schopnostech. S Milostivým létem přebírá část odpovědnosti za současný stav stát. Nicméně stále je to gesto milosti, nikoliv uznání chyby v nastavení legislativního rámce a přístupu veřejných institucí, které selhaly v ochraně velké části obyvatel. Odpovědnost a v některých případech přímý profit, který ze systému vymáhání dluhů měly veřejné instituce nebo na ně navázané subjekty, zůstávají upozaděny. Nutnost sehnat v krátkém čase (navíc v době rapidního růstu cen energií) původní dlužnou jistinu vylučuje lidi, kteří jsou nejvíce zachyceni v dluhových pastech. Jak může člověk, jenž donedávna ani nemohl disponovat vlastním účtem a ze mzdy mu při dalších exekucích zůstalo mnohdy méně, než co mají lidé na sociálních dávkách, legálně ušetřit, aby zaplatil jistinu? Pokud má řadu dalších exekucí vzrostlých do nesplatitelných částek, v čem splacení jedné změní jeho situaci? Před dvěma lety vydal Eurofound (2020) publikaci, která zkoumá předluženost v EU. Hned první věta říká, že dluhy jsou příčinou i efektem chudoby a sociálního vyloučení. S touto logikou bychom se měli dívat na lidi zachycené v dluhových pastech. Je důležité, aby se Milostivé léto opakovalo. Je nicméně důležité hledat cesty, jak rychlou cestu z dluhů zprostředkovat daleko větší skupině obyvatel.“

Lucie Trlifajová se začátkem tohoto týdne také zúčastnila debaty o průmyslu 4.0 a budoucnosti práce, kterou pořádalo Německé velvyslanectví v Praze. Diskutovala zde s Tilmanem Beckerem z Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT.

Poslechnout si můžete rovněž rozhovor s Lucií Trlifajovou pro Český rozhlas Plus. V pořadu Osobnost Plus hovoří o české ekonomice. „Ve chvíli, kdy nás čeká utahování opasků, tak mi přijde velmi důležité, aby to nevytvářelo pocit nespravedlnosti. Ochota by tu i byla, ale jen ve chvíli, když budou mít pocit, že se to nechce jen po nízkopříjmových. Neočekává se to ale od těch, co v minulosti na ekonomickém růstu daleko víc profitovali,“ říká.