Rejskovití hmyzožravci (čeleď Soricidae) jsou drobní savci, kterých si v přírodě často sotva všimneme. Vyznačují se však mnoha zajímavostmi, díky kterým rozhodně stojí za naši pozornost. K těmto zajímavostem lze zařadit i schopnost echolokace, tj. schopnost orientovat se v prostoru za pomoci ozvěn cvakání, které vydávají. Kromě cvakání se během pohybu prostředím patrně orientují i pomocí štěbetavých hlasů. Bělozubky hnědé (Suncus murinus) při pohybu v neznámém prostředí také „duní“. Zda se i toto dunění uplatňuje při orientaci v prostoru není zatím jasné. Bělozubky pouštní (Diplomesodon pulchellum) zase při přechodu mezi různými typy substrátu vibrují, a tyto vibrace vytvářené celým tělem jim pravděpodobně pomáhají odhadnout vlastnosti substrátu a vyhnout se tak zbytečnému hrabání v hustém písku.
Použitá a citovaná literatura:
Buchler ER. 1976. The use of echolocation by the wandering shrew (Sorex vagrans). Animal Behaviour 24: 858–873.
Forsman KA, Malmquist MG. 1988. Evidence for echolocation in the common shrew, Sorex araneus. Journal of Zoology 216: 655–662.
Gould E. 1969. Communication in three genera of shrews (Soricidae): Suncus, Blarina, and Cryptotis. Communications in Behavioral Biology. Part A: 11–31.
Gould E, Negus NC, Novick A. 1964. Evidence for echolocation in shrews. Journal of Experimental Zoology 156: 19–37.
Randall JA. 2001. Evolution and function of drumming as communication in mammals. American Zoologist 41: 1143–1156.
Schneiderová I. 2013. Vocal repertoire ontogeny of the captive Asian house shrew Suncus murinus suggests that the male courtship call develops from the caravanning call of the young. Acta Theriologica 59: 149–164.
Siemers BM, Schauermann G, Turni H, von Merten S. 2009. Why do shrews twitter? Communication or simple echo-based orientation. Biology Letters 5: 593–596.
Tomasi TE. 1979. Echolocation by the Short-Tailed Shrew Blarina brevicauda. Journal of Mammalogy 60: 751–759.
Volodin IA, Zaytseva AS, Ilchenko OG, Volodina EV, Chebotareva AL. 2012. Measuring airborne components of seismic body vibrations in a Middle-Asian sand-dwelling Insectivora species, the piebald shrew (Diplomesodon pulchellum). The Journal of Experimental Biology 215: 2849–2852.
Zsebők S, Czabán D, Farkas J, Siemers BM, von Merten S. 2015. Acoustic species identification of shrews: Twittering calls for monitoring. Ecological Informatics 27: 1–10.
Shrews (Soricidae) are small mammals that can be barely noticed in nature. However, there are many interesting facts that make them noteworthy, including echolocation – the ability to navigate with the help of echoes of the clicks they produce. Apart from the clicks, twitters are also probably used for navigation. The Asian House Shrew (Suncus murinus) moving through an unfamiliar environment produces boom, but it is not yet clear whether this sound is used for navigation. The Piebald Shrew (Diplomesodon pulchellum) produces body vibrations in response to a change in the substrate under their feet. These vibrations may be used for exploration of substrate density to avoid digging in dense sand.
Bělozubka hnědá (Suncus murinus) patří mezi největší zástupce rejskovitých hmyzožravců (Soricidae). Pochází z jihovýchodní Asie, odkud se také přičiněním člověka rozšířila na mnoho dalších míst včetně severovýchodní Afriky a Madagaskaru. V Japonsku a USA byla úspěšně zavedena jako laboratorní zvíře, v Evropě se těší oblibě mezi některými chovateli exotických savců. Foto I. Schneiderová
