Jarní sociologické komentáře II.

Sociolog Tomáš Hoření Samec z oddělení Socioekonomie bydlení se dlouhodobě zabývá fenoménem nedostupnosti bydlení, které se v posledních letech stále palčivěji dotýká zejména velkých měst. Jedním ze souvisejících témat je sdílené či participativní bydlení, které se stalo předmětem společného projektu Technické agentury ČR, na němž kromě zmíněného sociologa spolupracuje také Technická univerzita v Liberci, spolek Arnika ČVUT v Praze a Masarykova univerzuta v Brně. Výzkum probíhá v Libereckém kraji, konkrétně v Liberci a Hrádku nad Nisou. „Momentálně zjišťujeme, co jsou lidé ochotni sdílet a jak mohou spolupracovat, aby v budoucnu ušetřili své náklady na bydlení,“ popisuje své zapojení Hoření Samec pro Mladou Frontu DNES. Více k projektu nabízí například webové stránky města Liberec.
Komentář Tomáše Hořeního Samce se také objevil spolu s komentářem sociologa Petra Kubaly ve článku věnovaném veřejné debatě o bydlení v magazínu Alarm.

V médiích jsme několikrát mohli zaznamenat také jméno sociálního geografa Tomáše Kosteleckého. Pro ČT24 například poskytl komentář ke zdražování v Česku (čas videa 1:10): „Inflace obecně ohrožuje všechny. (...) U některých bohužel může dojít k tomu, že už byli teď tak chudí, že pro ně i relativně malé zvýšení nákladů může znamenat velký problém,“ říká a doplňuje, že ohrožené skupiny se dlouhodobě nemění – jsou jimi samostatně žijící důchodci a důchodci s nižšími důchody, neúplné rodiny. A zároveň lidé, kteří pobírají nějaké dávky, protože dávky se nevalorizují tak rychle.
Pro Český rozhlas Plus mluvil Kostelecký o prioritách Akademie věd pro české předsednictví EU (čas 6:27). Jednou z nich je budování odolné společnosti: „To znamená připravovat se v dobrých časech na to, co přijde, když jde do tuhého, když dojde na krizi. Zažili jsme ekonomickou krizi, koronavirovou krizi, teď bohužel i krizi s válečným konfliktem... ideální odolná společnost je taková, která má prostředky, kapacity, institucionální uspořádání a znalosti,“ vysvětluje.
Kostelecký byl také hostem pořadu Zaostřeno Českého rozhlasu Plus, který se zabýval tématem války a dezinformací. Komentoval například postřeh, že ze sociálních médií někdy můžeme mít pocit, že v populaci existuje více zastánců Ruska, než tomu je doopravdy. „Média obecně mají ráda konflikt a konfrontaci nějakých názorů. To není specifická otázka jenom sociálních médií, ale u sociálních médií je to ještě zdůrazněno tím, že existují různé algoritmy, které navádějí své uživatele tak, aby dostávali obsah, který je blízký jejich názoru, takže se pak uzavírají do oddělených skupin a vypadá to polarizovaněji, než ve skutečnosti je. A druhá věc je samozřejmě ta, že můžete mít dva názory, z nichž jeden je většinový a druhý je velmi menšinový, ale když se to prezentuje jako dva různé názory, tak to opticky vypadá, že se jedná o stejně významné a stejně silné názory. Jsou různé a mohou být v různé míře akceptované, ale jenom reprezentativní výzkum ukazuje, jak jsou tyto názory rozložené ve společnosti,“ upozorňuje Kostelecký. Podle něj zablokování některých informačních webů, které šířily ruskou propagandu v souvislosti s bezdůvodnou ruskou válečnou agresí na Ukrajině, neznamená odstřižení jejich publika od těchto informací, protože to si k nim brzy najde jinou cestu. V čem je dnes z hlediska šíření informací válka jiná? „V každé válce se vždy válčící strany snaží hrát také určitou informační válku a zveřejňovat informace, které se jim hodí, a potlačovat ty, které se jim nehodí. V tomto směru se válka určitě nezměnila. Co se ale zásadně změnilo, je množství lidí, kteří mohou informace podávat a nezastavitelnost jejich šíření. Ruský mluvčí ministerstva zahraničí nebo mluvčí Kremlu může nějaké věci popírat a vyprávět kontrapříběhy, když ale existuje asi 50 nezávisle na sobě pořízených záznamů podobných událostí, dost těžko se proti takovému obrovskému množství informačního materiálu pracuje,“ popisuje Kostelecký.

Sociální geograf Petr Gibas se připomněl se svým projektem věnovaným kutilství. V Českém rozhlasu Dvojka (čas 9:38). Jak je to podle něj se „zlatými českými ručičkami“ v dnešní době? „Proměnily se možnosti, jaké lidi mají – ve smyslu toho, s čím mohou pracovat, co mohou dělat, kde mohou věci, které potřebují, koupit. Od devadesátých let se u nás objevila neuvěřitelná síť hobbymarketů, které přišly z Německa, kde má kutilství mimochodem velkou tradici, samozřejmě se ale změnil i kontext, ve kterém lidi kutí. Velká část společnosti si může spoustu věcí koupit, takže se kutí i z jiných důvodů, než je nějaká nouze. Kutí se také hodně s roboty, s elektronikou a tak dále. Kutění probíhá na zahradě, v garáži, v dílnách, tedy tak, jak si to představujeme. Jedna velká část rukodělných činností, které běžně probíhají, jako je různé zašívání, výroba dekorací, ale zároveň z této předsatvy vypadává, protože si ji s kutilstvím nespojujeme,“ popisuje Gibas.

Socioložka Blanka Nyklová se jako členka Centra pro studium populární kultury v příloze deníku Metro zabývala dětským zájmem o dinosaury. Podle ní si vyhynulí tvorové zaslouží větší pozornost už kvůli tomu, že se v současnosti jedná o ohromný byznys. „Jsou to tuny a tuny plastů. Tolik dinosaurů jako dnes na světě nikdy nebylo,“ zmiňuje Nyklová. „Roli hraje například ta těžko představitelná doba. Těch 66 milionů let je tak strašně dávno. Má to až mytický rozměr,“ myslí si socioložka. Důležité je i to, že jsou dinosauři silní a ohromní, což malým a bezmocným dětem imponuje. „Proto si děti občas i na dinosaury hrají. Je to pro ně strašně osvobozující,“ říká Nyklová.

Readktorka Pavla Hubálková ve svém blogu citovala sociologa Jana Vávru, když zmiňovala výsledky evropské studie našeho vztahu k jídlu během první vlny koronavirové pandemie. „Oproti jiným pracím nesrovnáváme státy, ale různé evropské regiony. Obecně můžeme říci, že domácnosti, které měly větší obavy z nedostatku jídla, patřily mezi zranitelné již před pandemií. Konkrétně v Česku měla obavy o dostatek vhodných potravin na jaře 2020 čtvrtina obyvatel. Při opětovném výzkumu na podzim 2021 to byla dokonce více než třetina! Domníváme se, že zde již sehrála svou roli také rychle rostoucí inflace,“ vypočítává výstupy ze studie Vávra. Češi z finančních důvodů omezili nákup čerstvých ryb, ovoce a zeleniny, ale i alkoholu a sladkostí, více plánují nákupy i vaření a méně plýtvají jídlem. Vzrostla také obliba vlastního pěstování. O tom ostatně pojednává nedávná publikace Zahrádkářské osady, jíž je Vávra spoluautorem.