Po měsíci nastal čas na další Rostlinu s příběhem. Tentokrát se bude jednat o kulinářsky zajímavý druh, který se konzumuje jako chutná jarní zelenina…
Hovoříme o chřestu lékařském (Asparagus officinalis). V Česku se vyskytuje tento druh i planě, ale známější je jeho pěstování. Jak jsme již zmínili, je na jaře konzumován jako chutná zelenina, ale jeho tenčí výhonky je možné využít také jako dekoraci. Bílý chřest je pěstován v temnu (čehož se docílí zakrytím výhonů černou tkaninou nebo zahrnutím zeminou), takže neobsahuje zelené barvivo chlorofyl. Oproti tomu zelený chřest roste na světle. Na tomto druhu je tedy vidět typický fenomén, který můžeme pozorovat u mnoha druhů krytosemenných rostlin – chlorofyl je tvořen pouze na světle, naopak při růstu stonku ve tmě vznikají bělavé stonky bez chlorofylu. Koncová reakce syntézy chlorofylu totiž vyžaduje u krytosemenných rostlin světelné záření.
Nejvíce se v Evropě chřest pěstuje v Německu, Španělsku, Itálii nebo Nizozemsku. U nás se v minulosti pěstoval hlavně na Moravě v okolí Ivančic, ale v současnosti leží hlavní „chřestová“ oblast České republiky na Mělnicku, kde je nejvhodnější kombinace příznivých půd (hlavně písčitých a hlinito-písčitých) a klimatu.
Pole se zeleným chřestem v Hostíně u Vojkovic. |
Mladé výhony zeleného chřestu se konzumují jako zelenina. |
Zelený chřest je pěstován na světle. Takto sklizené výhony jsou konzumovány jako zelenina. |
Na rozdíl od zeleného chřestu je bílý chřest pěstován ve tmě, většinou bývá jeho výhon při růstu zahrnutý zeminou. |
Starší výhony zeleného chřestu jsou bohatě větveny, takže se leckdy užívají i na dekorační účely. |