ŽIVA

Letokruhy dubu jako řez časem I. Středozápad kontinentu Evropy / Oak Tree Rings as a Slice through Time I. Midwestern Europe

Obrazové přílohy

• Městečka v blízkosti německého Spessartu využívala dub pro hrázdění, krovy i stropy a stala se zdrojem pro první dlouhou regionální chronologii letokruhů dubu (Quercus spp.). Miltenberg. Foto J. Kyncl
  
• V letokruhové křivce lze rozlišit dvě složky: vysokofrekvenční (kolísání „z roku na rok“), ta je pro chronologii signálem, je společná všem jedincům v oblasti, a nízkofrekvenční – dlouho- nebo střednědobé kolísání, které je zpravidla šumem, protože vyjadřuje zvláštnosti jedince, např. růstovou křivku (zmenšující se šířka letokruhů s rostoucím stářím stromu, A), změny způsobené konkurencí jedinců či pěstebními zásahy (B) nebo efekt nemoci předcházející úhyn (C). Signál lze vyčistit odstraněním nízkofrekvenční složky (dole, červeně). Zjednodušeno. Orig. J. Kyncl
  
• Tvorba standardní chronologie. Tak vznikala naše chronologie smrku ztepilého (Picea abies). Na chronologii živých stromů staré obory Roštejn u Telče navazovaly letokruhové řady starších a starších objektů (zatím do r. 1011). Orig. J. Kyncl
  
• První hodnocení telekonekce letokruhových řad – shody signálů napříč zeměpisnou vzdáleností lokalit (Müller-Stollová 1951). Z jedlobukového vegetačního stupně (jedle, smrk a buk) vykázala nejvyšší telekonekci jedle bělokorá (Abies alba; míra hodnocena procentem souběžností úseků). To inspirovalo myšlenku Mitteleuropäische Tannenchronologie (středoevropské chronologie jedle) Huberova žáka B. Beckera, realizovanou až r. 1970. Orig. J. Kyncl
  
• Ernst Hollstein zjišťuje, že území využitelné pro jednotnou chronologii dubu daleko přesahuje region začátků B. Hubera (zeleně). Chronologie Evropa – středozápad se vztahuje k celému území mapy. Červeně nálezy stromových rakví (Baumsarg) Merovejců, dynastie vládnoucí v 5.–8. století franské říši, na území dnešní Francie a západního a středního Německa. Své významnější příslušníky pohřbívali do vydlabaných dutin v podélně rozpůleném a opět uzavřeném dubovém kmenu, jehož obě čela zůstala zachována. Díky této pokladnici dat byla nakonec mezera stěhování národů překlenuta. Orig. J. Kyncl
  
• Datování průběhu stavby trevírského dómu, katedrály svatého Petra, v letech 1042–74 chronologií zazděných zbytků lešení – Hollsteinův mistrovský kousek (dnes praxe používaná pro datování našich hradů). Archeologové ale objevili pozůstatky předchozího chrámu a tím se středověká chronologie protáhla do tehdy nejstarší meze, r. 729. Foto J. Kyncl
  
• Porta Nigra, snad nejslavnější antická památka Trevíru. Byla zbudována r. 170 n. l., neposkytla však Hollsteinovi žádné letokruhy z doby původu. Ale něco přece. Počátkem 11. století se v ní nechal zazdít poustevník Simeon, aby si s okolním světem ponechal jen nejnutnější kontakt. Po jeho smrti r. 1035 byla část brány dočasně přestavěna na kostel s klášterem. Tyto akce zanechaly letokruhovou stopu z let 809 až 1038. Teprve nedávno odkryl výzkum i stopu antickou: duby pro odvodnění stavby byly káceny v zimě 169/170 n. l. (Neyses-Eiden a Rzepecki 2019), která rok vzniku brány potvrdila. Foto J. Kyncl
  
• Trevírský amfiteátr poskytl svými dřevěnými podzemními konstrukcemi letokruhové řady 70–286 n. l. Foto J. Kyncl
  
• Velké mezery. Dark Ages – temný věk, anglický termín pro období stěhování národů, je pro sestavování chronologií plně na místě. Historické prameny jsou chudé nebo žádné. Postupně se ukazovalo, že přínosné jsou pozůstatky merovejské kultury – stromové rakve. Nakonec vyplnily obě mezery temného věku.
  
• Trevírský Římský most, mnohokrát rekonstruovaný, spočívá dodnes na základech z r. 157 n. l. Nejbližší okolí bylo zdrojem mnoha dřevěných artefaktů, jejichž funkci Hollstein dlouho nechápal. Šlo o systém dvou bariér vyplněných udusaným jílem, které zajistily odvodnění pro položení základních kamenů (šipka) na skalní podklad. Je zajímavé, že stejný systém izolace zjistil Tomáš Kyncl na stěně nádrží u keltského sídla Vladař na Karlovarsku, stáří datováno do r. 463 př. n. l. (Chytráček a kol. 2012). Foto J. Kyncl
  
• Starověká větev Hollsteinovy chronologie zabírala roky 1 až 1083 relativního letopočtu, od konce kultury halštatské do pozdní doby římské. V grafu již datována absolutně. Ukázalo se, že bohatství dat velmi závisí na objektech spjatých s vodou – 11 mostů, úpravy pramenišť, solivar s obrovskou vanou z kmene dubu, nákolní stavby u jezer a močálů. Orig. J. Kyncl
  
• Pozůstatky nákolních podalpských sídel představují unikátní zdroj letokruhových řad minulosti. Osady byly budovány v zóně na pobřeží nebo mělké vody jezer, domy stály na kůlech. Vůdčím motivem byla asi snadná obživa rybolovem a lovem v úživné blízkosti. Doposud 111 známých lokalit najdeme v podhůří Alp v širokém obvodu jejich severního, západního a jižního okolí. Existence sídel zahrnuje zhruba období let 5000 až 500 př. n. l., tedy konec neolitu, eneolit, dobu bronzovou a počátek doby železné. Těžiště však leží v eneolitu (4000 až 2500 př. n. l.). Právě toto období se zapsalo do tvorby dlouhé chronologie (viz obr. 14). Obrovskou předností byla zachovalost dřeva trvale uloženého v anaerobním prostředí mokrého substrátu. Pestré zastoupení dřevin nebylo sice pro tvorbu dlouhé chronologie dubu příznivé, plovoucí chronologie ale dokázaly odhalit časové vztahy uvnitř i vně lokality. Jisté však je, že pouhým zpracováním těchto sídel by chronologii dubu nešlo vytvořit, byly nutné další zdroje. Hvězdičky – jednotlivá sídla, kroužky – sídla zpracovaná ve 40. letech B. Huberem. Mimo jiné synchronizoval výstavbu sídla Thayngen na Bodamském jezeře se vzdáleným sídlem na Burgäschisee a postup tvorby sídla na Federsee. Orig. J. Kyncl
  
• Početnost zdrojů (stupeň proložení) chronologie subfosilních kmenů z říčních teras Rýna, Dunaje a Mohanu, stav po vytvoření absolutně datované řady (Becker 1993). Ukazovalo se, že kmeny nebyly většinou příliš staré, průměrné stáří 176 let, medián 150 let. Nápadná je nerovnoměrnost v čase. Několik „nepřeklenutelných“ mezer (např. kolem let 7500–7600, 4100–4300) odolávalo téměř 20 let, k cíli nakonec vedla chronologie Mohanu a jeho přítoků Isaru a Lahnu. Bez nich by asi výsledku nebylo dosaženo dodnes. Orig. J. Kyncl
  
• Dlouhá chronologie dubu a borovice v r. 2003. Syntézou veškerého materiálu byla získána chronologie dubu od r. 8480 př. n. l. do současnosti. Nejbohatší zdroj poskytly štěrkopísky povodí Mohanu, zřejmé je i uplatnění materiálu z nákolních osad a příspěvek zakladatelů, čerpající z objektů středo­evropské kultury. Spolehlivé připojení chronologie borovice raného holocénu celek prodloužilo do r. 10461 př. n. l., tedy až do pozdního glaciálu. Orig. J. Kyncl
  

Souborové přílohy

• letokruhy-dubu-jako-rez-casem-i-stredozapad-kontin.pdf – Seznam literatury k článku

© 2022 Časopis ŽIVA – Rozhled v oboru veškeré přírody.
Založil roku 1853 J. E. Purkyně.
Vydává Nakladatelství Academia,
Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., za podpory Akademie věd ČR.