Přinášíme Vám text Jany Žďárské, pracovnice Fyzikálního ústavu AV ČR, který byl publikován jako úvodník posledního čísla Československého časopisu pro fyziku v roce 2020. Věříme, že pro Vás bude motivací ke sledování časopisu, jehož obsah je nyní zcela zdarma – bližší informace k odběru časopisu naleznete na jeho webových stránkách nebo pod článkem, který právě začínáte číst.
Tento úvodník vyšel s číslem 6/2020 Československého časopisu pro fyziku, vydávaného Fyzikálním ústavem Akademie věd ČR. Autorkou je Jana Žďárská z Fyzikálního ústavu AV ČR.
Milí čtenáři, právě držíte v rukou poslední číslo Československého časopisu pro fyziku roku 2020. Stačí jen otočit pár úvodních listů a hned se můžete blaženě ponořit do fyzikálních aktualit, referátů, začíst se do historie fyziky, prohlédnout si, co nového nabízí fyzikální vzdělávání a při pročítání rozhovoru s některým z vědců pravděpodobně získat i odpovědi na některé své otázky.
Československý časopis pro fyziku má svoji současnou podobu již od roku 1993, respektive 2008, kdy došlo i ke změně grafické úpravy (do té doby vycházel ve formátu B5 se svou, už tehdy tak typickou žlutou obálkou). V roce 2008 se rozšířil také do virtuálního prostředí všeprostupujícího internetu. Nyní časopis oslavil své 70. narozeniny a svým čtenářům nabízí další bonus, jímž je otevřený přístup k jeho elektronické verzi. Stačí se tedy pouze zaregistrovat a informace jsou vaše. I když – ruku na srdce – držet v ruce papírovou verzi časopisu má také svoje výhody.
A jak to bylo dříve? Československý časopis pro fyziku v roce 1951 odhodlaně vystoupil z ulity Časopisu pro pěstování mathematiky a fysiky (vycházel od roku 1872 péčí Jednoty českých mathematiků a fysiků) a osamostatnil se. To byl poměrně zásadní a důležitý krok. Do jeho podoby a zaměření se nepochybně a velkými písmeny zapsal roku 1968 šéfredaktor docent Zdeněk Málek, srdcař a velký nadšenec. Už historicky se traduje jeho heslo, jež hlásá: „Fysikové nejen pro sebe, ale snad i k užitku pracovníků příbuzných oborů učinili během roku 1968 pokus přetvořit si tento časopis po obsahové i formální stránce v živé a potřebné periodikum, které by plnilo nejméně dvě úlohy najednou, a to úlohu informátora dobré odborné úrovně, jenž si přitom zakládá na tom, že se vyjadřuje srozumitelně, a úlohu prostředníka a mluvčího, který se uchází o důvěru pracovníků, jimž není lhostejná ani fysika, ani budoucnost této země.“
Osud a další směřování časopisu mu ležely na srdci a bylo to znát. Časopis doslova kvetl a podařilo se mu nadchnout nejen fyziky, ale nenásilně zaujmout i širší okruh čtenářů. Způsob, jakým Zdeněk Málek časopisu vtiskl jeho novou tvář a další atraktivní příspěvky, poměrně jasně nastolil i jeho další orientaci.
Časopis byl tehdy „československý“ a československým zůstal i po rozdělení naší vlasti. Zachování stávající spolupráce se slovenskými autory bylo pro redakci časopisu velmi důležité, a tak i nadále můžete v každém jeho čísle nalézt články ze „slovenské strany“. Československý časopis pro fyziku je na Slovensku pravidelně distribuován a neutuchá ani snaha o spolupráci například se slovenskými univerzitami.
A jaké to je – pracovat pro časopis? Za mě je to jednoznačně především poslání. Je to práce, která s koncem pracovní doby nekončí. To proto, že konec pracovní doby nezná. Redaktor nad „svým“ časopisem rozjímá neustále. Nad příspěvky, které navrhl a zpracoval, i nad těmi budoucími. I já nad tím často přemýšlím – to když komunikuji s autory, připravuji grafické podklady nebo mnohdy již v časové tísni pracuji na závěrečných korekturách. A také když zpracovávám své rozhovory. „Vybrala jsem zajímavého vědce, zeptala jsem se na to podstatné a důležité a neuniklo mi snad něco?“ běží mi hlavou, když dávám rozhovoru jeho výslednou tvář. A pokaždé mě tak trošku překvapí – a musím přiznat, že mile, jak se ze stránek plných písmen pomalu rodí přitažlivý text. A když mi občas při autorské korektuře oslovený vědec prozradí, že si až při čtení „vlastního“ rozhovoru znovu uvědomil, proč tu vědu vlastně dělá... tak to pohladí. A pak když vy, čtenáři, chválíte.
Když jsem poprvé posílala svůj rozhovor do Československého časopisu pro fyziku (2016), byl to pro mě významný krok. A pak znovu – to když jsem v srdci vědy na Fyzikálním ústavu AV začala pracovat. Možnost přiblížit práci vědců a jejich výsledky nám všem považuji za velmi důležité. Možná si řeknete – proč? Vždyť oni své výsledky v médiích publikují sami. To určitě ano, ale já bych moc ráda srozumitelně přiblížila jejich práci a výsledky širší veřejnosti, protože považuji za důležité, aby se každý člověk mohl dozvědět, jakými úkoly se vědci zabývají a jaký prospěch z jejich objevů máme my všichni.
Dovolím si toto zamyšlení zakončit větou svého kolegy z úpické hvězdárny, který mi nedávno psal: „Á, byl tu listonoš, běžím do schránky, neb právě dorazila moje duševní potrava.“ A to je pro nás v redakci to nejvíc... když se nám toto podaří a vy náš časopis čtete. A když nám to dáte vědět.
Mgr. Jana Žďárská se narodila roku 1969 a vystudovala ergoterapii na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a žurnalistiku na Univerzitě Jana Ámose Komenského v Praze. Je výkonnou redaktorkou Československého časopisu pro fyziku a místopředsedkyní Kosmologické sekce České astronomické společnosti.
Pravidelnou čtenářkou nebo čtenářem se můžete stát i Vy! Vybrat si lze z několika druhů předplatného. Šestkrát ročně tak obdržíte svou porci fyzikálního čtení buď v příjemné papírové formě za 456 Kč/rok nebo v praktické a ekologické elektronické verzi zcela zdarma! Zvážit můžete také sponzorské předplatné.
Veškeré info najdete na webu ccf.fzu.cz.
ČČF 2020
