Studium náboženství sice má v české vědě dlouhou tradici (historie, sociologie, filosofie, religionistika, teologie), avšak dosud nebylo adekvátně zhodnoceno, přestože v mezinárodním měřítku dosáhlo značných úspěchů. Projekt se zaměřil na vývoj české sociologie náboženství ve dvacátém století, v období od emancipace sociologie od filosofie a historie přes postupnou marginalizaci sociologie náboženství v důsledku převahy sekularizační teze a nástupu marxismu až po současný stav. Důležitá přitom byla dvojí kontextualizace dějin této sociologické disciplíny, (1.) ve vztahu k ostatním vědám o náboženství, které zahrnují především studium dějin náboženství, filosofii náboženství, teologii (včetně náboženské sociologie) apod., ale i nenáboženský a protináboženský diskurs (včetně tzv. vědeckého ateismu), a (2.) posouzení charakteru, vývoje a výsledků české sociologie náboženství v mezinárodním kontextu (především vzhledem k sociologii náboženství v USA, Spojeném království, Německu, Francii, Itálii, pro období po roce 1948 také v SSSR a Polsku). Hlavním výstupem projektu se stala monografie, která současně částečně supluje dosud neexistující moderní dějiny české sociologie.
Publikace vydané v rámci projektu (celkem 12, zobrazeno 1 - 10)
Studie představuje nástin vývoje české sociologie do roku 1948, členěný na období do etablování sociologie jako samostatné univerzitní disciplíny (G. A. Lindner, T. G. Masaryk, katoličtí sociologové), období Masarykových žáků, kteří sice etablovali katedry sociologie, avšak empirické sociologii se věnovali jen částečně (I. A. Bláha, E. Chalupný, J.
The paper analyses development of Czech sociology of religion in the period of communist rule.
Autor analyzuje vývoj sociologie náboženství ve druhé polovině 20. století až do doučasnosti se zvláštním zřetelem k různým evropským sociologiím. Zdůrazňuje, že "za" dvěma velkými paradigmaty – tedy sekularizační teorií a teorií racionální volby – existovaly různé přístupy ovlivněné národními akademickými tradicemi a dalšími faktory.
Autor shrnuje nejdůležitější vývojové trendy současné české religiozity, zejména v souvislosti s církevními, kulturními, sociálními a politickými změnami po roce 1989.
Článek zkoumá znovuzaložení a vývoj Společnosti pro sociální bádání v 90. letech 20. století v kontextu české sociologie po pádu marxismu.
Vědecká edice studie českého exilového antropologa o náboženských aspektech marxismu s rozsáhlým úvodem analyzujícím život a dílo autora.
Článek shrnuje kvalitativní sociologické výzkumy české religiozity v letech 1946 až 1989, provádí jejich metodologickou kritiku, včetně kritické analýzy jejich výzkumného předmětu.
Studie analyzuje vývoj české sociologie náboženství (oficiálně součásti tzv. vědeckého ateismu) v komunistickém období, jež autor dělí na tři odlišné etapy. Přestože je většinou kritický, upozorňuje, že někteří marxističtí autoři významně přispěli k vědeckému porozumění náboženství, stejně jako sociologové pracující v disentu nebo v exilu.
Studie analyzuje ideologické nástroje, které měly "pomáhat" automatickému procesu sekularizace (české společnosti), v nějž marxističtí vědečtí ateisté a političtí činitelé v letech 1948-89 věřili.
Článek informuje o aktuálně nalezených výsledcích výzkumu religiozity, který byl proveden v Brně v roce 1930, a tyto výsledky interpretuje ve světle současného poznání.
Facebook
Twitter
Tweets by SociologickyNewsletter