Autonomizace českého umění: vybrané problémy kritické recepce literární, výtvarné a hudební produkce 60. až 80. let 19. století

Ve dnech 25.–26. listopadu 2021 se uskutečnilo kolokvium Autonomizace českého umění: vybrané problémy kritické recepce literární, výtvarné a hudební produkce 60. až 80. let 19. století, které pořádal Ústav pro českou literaturu AV ČR. Z důvodu nepříznivé epidemické situace se kolokvium konalo online, referující i účastníci diskuze se registrovali přes platformu Google Meet.

Referující ve svých příspěvcích odkazovali na teorie Pierra Bourdieua, převážně na model autonomizace a následnou konstrukci autonomních polí kulturní produkce. Bourdieuovu teorii se snažili aplikovat na české umělecké prostředí druhé poloviny 19. století.

Kolokvium zahájil Jiří Kopecký s referátem na téma „Hudební kritik ve službách bojů za českou moderní/ národní hudbu“. Ve svém příspěvku se zabýval osobností Bedřicha Smetany, ale i boji o tuto osobnost a vžití se Smetany do role národního skladatele. Pokračoval Antonínem Dvořákem a Zdeňkem Fibichem, které autor Prodané nevěsty vnímal jako své pokračovatele — jako „oba čerstvé junáky“ (Kopecký citoval dopis Smetany Josefu Václavu Fričovi, z Jabkenic 10. 2. 1879). Kopecký zmínil i kritiku díla obou skladatelů, výstavbu Národního divadla a operní konkurzy a zastavil se také u solitéra české hudby Leoše Janáčka. Svůj příspěvek zakončil velmi precizně zpracovaným přehledem kritiky hudebních děl zmiňovaných umělců a také ukázal konkrétní pole, která hudební kritici otvírali, ale také ta, do nichž sami skladatelé vstupovali vytvářením vazeb, jež mezi sebou i mezi sebou a kritiky svých děl měli. Na Jiřího Kopeckého navázala Eva Bendová s příspěvkem „Role Umělecké besedy v rozvoji uměleckého života, výstavního provozu a výtvarné kritiky 60. a 70. let 19. století“. Představila činnost Umělecké besedy, její přednášky, výstavy či ceny. Bendová dokázala, jak se Umělecká beseda podílela na autonomizaci výtvarného pole. Obdobně jako Jiří Kopecký i ona vyzdvihla témata, která Umělecká beseda nastolila jako společenská. Také v tomto referátu se otevřel prostor pro kritiku, tentokrát výtvarného umění.

Spolu s příspěvkem Evy Bendové zazněl ještě koreferát Kataríny Beňové (Katedra dejín výtvarného umenia, FiF UK a Slovenská národná galéria) „Výstavná prax v Uhorsku v rokoch 1840–1900“. Beňová přítomné seznámila s uměleckými výstavami v Uhrách. Shrnula, v jakých městech se vystavovalo (např. Košice, Pešť, Prešpork). Popsala činnost Pesti Műegylet (Peštiansky umelecký spolok) v letech 1839–1867. Zmínila také české autory podílející se svými obrazy na výstavách Peštianskeho spolku a založení Bratislavského umeleckého spolku.

Do světa literatury zavedl přítomné Martin Hrdina v příspěvku „Hledisko tvaru. Otázka autonomie literatury v kritické reflexi českého básnictví 60. až 80. let 19. století“. Připomenul, že Bourdieu zahrnul mezi „rozhodnutí“, jimiž umělci zaujímají pozici v literárním poli, také stanovisko k obsahu a formě díla, a že věnoval mnoho pozornosti rekonstituci bodů, z nichž nahlíželi na svou práci například Baudelaire nebo Zola, ale především Flaubert. Obdobně se Hrdina snažil podívat na možnosti českých literátů, nevynechal přitom ani otvírání literárního pole směrem k politice (Machar, Neruda, Krásnohorská). Vyzdvihl především přínosy Josefa Durdíka, který sice svým habitem odpuzoval vrstevníky i mladší modernisty, manýra jeho posudků byla vysmívána, ale jejich závěry byly respektovány. Sugesce o dogmatickém kritikovi odtrženém od literárního dění přesto zapustila kořeny. Právě Durdík přitom žádal po básnících dokonalé zvládnutí formy, aby česká poezie mohla držet krok s ostatními národy. Literaturu neopustil ani Michal Fránek v příspěvku „Role morálky v kritické reflexi české literatury 70. a 80. let 19. století“, ve kterém si položil tři otázky: Jakou roli hrály morální aspekty při posuzování literárního díla v procesu autonomizace českého literárního pole? Působil důraz kritiky na morálku jako brzda tvůrčí svobody, nebo naopak nutil autory k větší invenčnosti? Jak čeští autoři vnímali vztah svého umění k morálce? Michal Fránek si všiml posunu měšťanské morálky zobrazované v literatuře k sexualitě a erotičnosti a sesbíral kritiku, která tuto skutečnost řeší.

Páteční blok otevřel Michal Charypar s příspěvkem „Tendence, ideologie, časovost: Angažovanost v kritice a literatuře jako faktor autonomizace pole (předběžné hypotézy)“. Shrnul v něm situaci v literatuře ve 2. polovině 19. století, ukázal tři hlavní tendence — politickou a sociální, náboženskou a kulturně (umělecky) programní. Tyto tendence demonstroval na konkrétních příkladech a vysvětlil, jaká autonomizovaná pole mohla otevřít. První část programu kolokvia zakončil Ladislav Futtera s příspěvkem „O české literatuře zvnějšku“, který seznámil účastníky s vybranými příklady z kritické praxe německy psaného deníku Politik.

Po jeho příspěvku následoval kulatý stůl, který moderoval Dalibor Dobiáš. Pozvání k diskuzi přijali Katarína Beňová, Dana Hučková, Jiří Kudrnáč, Lucie Merhautová a Josef Šebek. V rámci úvodních proslovů Lucie Merhautová připomněla časopis Mercure de France, který se stal inspirací pro různé nezávislé časopisy i mimo Francii — v Anglii, Německu a jinde. V českých zemích ovlivnil Moderní revue, v níž ve stejné době vycházely podobné texty jako ve Francii — lze tu vidět synchronizaci jmen i témat. Merhautová se zastavila také u díla Mirky Podhajské, která pracovala pro české vídeňské spolky a současně spolupracovala s rakouskými umělci. Recepce českého díla v německém prostoru iniciuje stále politická témata, není zaměřena pouze na jeho estetickou funkci a zde pak je nutno definovat pole z pohledu česko-německého. Jazykovou situaci jako okolnost rozvoje literárního pole zmínil také Josef Šebek, podle něhož malé literatury nelze paušalizovat — podobnou zkušenost s více jazyky mají například v Nizozemsku. Katarína Beňová zmínila, že ve slovenském prostředí byl důležitý i jazyk, který kritikové umění používali. Eva Bendová připomněla z osobností české výtvarné kritiky Karla B. Mádla, který psal také německé kritiky do německých novin. Dana Hučková ve svém diskuzním příspěvku upozornila, že ve slovenské literatuře se projevy autonomizačních snah objevovaly až na začátku 20. století. V závěru diskuze uvažoval Jiří Kudrnáč o přispění Bourdieuova konceptu k novému pohledu na české umění a Josef Šebek doplnil, že uměleckou produkci je třeba vnímat i v kontextu materiálních podmínek jejího vzniku.

Vychází v České literatuře 1/2022.

Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek