Obraz české literatury v korespondencích a díle Jakuba Demla (II.)

Bohatá rukopisná korespondence Jakuba Demla (1878–1961) představuje základní a převážně skrytý pramen k dějinám českého písemnictví. Pro dějiny české poezie, překladu či knižní kultury jsou prvořadé početné soubory vzájemných dopisů s básníkem Otokarem Březinou (z větší části je vydal Jakub Deml sám ve dvou svazcích, dnes již nedostupných, jednostranně pak Petr Holman v Březinově Korespondenci – jako oboustranný celek však ještě nikdy nevyšly), s kritikem F. X. Šaldou (vzájemné dopisy publikoval Literární archiv PNP v edici Květoslavy Neradové s komentářem Jiřího Němce v roce 1969; i tato edice je nedostupná, navíc badatelé později objevili další listy), s vydavatelem Josefem Florianem (nyní je známo přes 370 nepublikovaných dopisů, v samizdatu většinu Demlových listů přepsal Jaroslav Staněk, všechny Demlovy dostupné dopisy soustředil v diplomové práci Igor Pejchal) a spisovatelem Jaroslavem Durychem (kolem 300 dopisů, Durychovy listy vydal v samizdatu Václav Durych; výběr Demlových listů publikoval časopisecky Michal Charypar).

Cílem tříletého projektu je soustředit a uspořádat soubory všech známých vzájemných dopisů Jakuba Demla s Otokarem Březinou, F. X. Šaldou, Josefem Florianem a Jaroslavem Durychem, vytvořit na jejich základě čtyři rozsáhlé literárněhistorické studie a první dvě jmenované korespondence zpřístupnit v komentované edici v rámci knižní řady Korespondence Jakuba Demla (nakladatelství Dauphin); dále vytvořit interní příručku edičních postupů a nové poznatky shrnout při odborné konferenci.