Kniha zkoumá vztah avandgardního umění první poloviny 20. století k umění baroka a manýrismu. Na desítkách příkladů z výtvarného umění i literárních textů ukazuje, jak avandgardní umělci i s moderními interpretačními přístupy pracující teorici uvažovali o barokním umění jako umění veskrze moderním, uměním, jež v sobě nese rysy avangardy, jež bourá ztrnulé přistupy a vůči nim v opozici staví umění, jež odráží ducha nové doby.
Previous
Next
O normalizačních hadech a scholastických žebřících
DOUBRAVKA OLŠÁKOVÁ
Libora Oates-Indruchová, socioložka, která se zaměřuje na pozdní socialistickou kulturu a gender,...
Střední Evropa jako transatlantický mýtus, konstrukt, velké vyprávění — a přece relevantní
JAN MATONOHA
Z hlediska pojetí střední Evropy (dále jen SE) je centrální myšlenkou knihy Jessie Labovové skutečnost, že...
Homiletika napříč staletími
ANNA KOPOVÁ
Kázání, řeč, homilie — dnes až na výjimky zcela marginalizovaný žánr, který největšího rozmachu dosáhl v...
![O normalizačních hadech a scholastických žebřících](https://webarchiv.lib.cas.cz:443/wayback/20220704082749im_/https://service.ucl.cas.cz/images/stories/loga/ceska-literatura-v-siti-204x50.jpg)
![Střední Evropa jako transatlantický mýtus, konstrukt, velké vyprávění — a přece relevantní](https://webarchiv.lib.cas.cz:443/wayback/20220704082749im_/https://service.ucl.cas.cz/images/stories/loga/ceska-literatura-v-siti-204x50.jpg)
![Homiletika napříč staletími](https://webarchiv.lib.cas.cz:443/wayback/20220704082749im_/https://service.ucl.cas.cz/images/stories/loga/ceska-literatura-v-siti-204x50.jpg)