Anatomie nejistoty: angažované čtení středoevropské literatury

Knihu rakouského kulturního teoretika a historika Moritze Csákyho Das Gedächtnis Zentraleuropas: Kulturelle und literarische Projektionen auf eine Region lze číst dvojím způsobem: jednak jako nanejvýš poučený příklad trpělivé, kontextualizované interpretace významných děl „středoevropské“ literatury (známějších Franze Kafky, Hermanna Bahra, Roberta Musila, Josepha Rotha, Miroslava Krleži, ale též např. dnes takřka nezmiňované Wilmy von Wukelich nebo Jana Evangelisty Purkyně), jednak jako příspěvek k obecněji formulované problematice inter- a transkulturní intelektuální výměny a jejího odkazu pro soudobé globalizační procesy, ne nepodobné oněm z přelomu 19. a 20. století.

V první kapitole se Csáky zabývá specifiky a komplexností středoevropského kulturního prostoru, víceznačností hudby, urbánním prostorem, specifickou rolí jazyka a prominentním zastoupením židovských autorek a autorů. Řešení metodologických a pojmoslovných obtíží, které při popisu situace habsburské monarchie, především však hybridních forem na poli kulturních inovací vyvstávají, nabídl Moritz Csáky poukazem na dvojí efekt modernizace, tedy jednak standardizaci a globalizaci, jednak i nově narůstající sociální diferenciaci středoevropských společenství, jež vyústila do nacionalismu 19. století. Příslušné procesy lze dle něj popsat zároveň v „endogenní“ perspektivě, založené na vlastní etnické, lingvistické a kulturní heterogenitě regionu, a v perspektivě „exogenní“, zohledňující transfer vnějších kulturních kódů. V následujících kapitolách na příkladu prominentních děl analyzuje v úvodní kapitole identifikovaný problémový koncept kulturněvědné povahy: např. Kafkova povídka Beim Bau der Chinesischen Mauer (Při stavbě čínské zdi) přispěla k výkladu o „víceznačnosti a znejistění habsburské střední Evropy“; prizmatem Bahrových publicistických textů sebraných pod názvem Austriaca (mj. jistě ne náhodou pohotově přeložené J. B. Novákem) jsou analyzovány otázky týkající se „slovanského vícenárodnostního státu“, tedy (možných) společensko-kulturních a politických reforem. Roth osvětluje podle Csákyho „vnitřní kolonizaci“ povídkou Das falsche Gewicht (Falešné závaží) a Krležovo jihoslovanské Illyricum sacrum názorně podává výklad hybridity identit a z toho vyplývající víceznačností paměti a vzpomínání. Velkou část knihy věnoval autor analýze šířeji pojaté problematice „vícejazyčnosti“, poprávu nahlížené jako kruciální záležitosti rakouské monarchie, jejímu „zažívání“ a „žití“, (ideálnímu) projektování, praktikování a vymáhání, a to prostřednictvím vzpomínkových textů Fritze Mauthnera na pražská gymnaziální studia, Musilových a Kafkových textů a Purkyněho programového spisu Austria polyglotta. Z toho výkladu vychází sedmá kapitola Konstrukce cizosti, v níž kromě zmíněné Wilmy von Vukelich a jejího románu Heimatlosen (Bez domova) coby dokladu ztráty emancipační perspektivy rozebírá další exemplární případy zobrazení tohoto procesu ve Werfelově povídce Pogrom nebo v Michelově povídce Die Verhüllte (Zahalená). Konečně i v Hoffmannsthalových esejích ukazuje orientalizaci „exotického“ balkánského prostředí, jehož poměry údajně legitimizovaly potřebu „rakouské kulturní mise“.

V závěrečném oddílu „Zentraleuropa — ein Laboratorium für lokale und globale kulturelle Prozesse“ (Střední Evropa — laboratoř lokálních a globálních kulturních procesů) jednak Csáky formuluje svá koncepční východiska (recenzent soudí, že by snad bylo možné s nimi seznámit čtenářky a čtenáře již na počátku výkladu), jednak zdůvodňuje svůj konkrétní zájem o středoevropský region v době na přelomu 19. a 20. století aktualizačními a společensky relevantními ohledy. Právě zde je zřetelně a proklamativně doplněn literárněhistorický přístup směrem šířeji pojímaným, angažovaně reflektujícím výkladům zakotveným v kulturněvědné perspektivě, zejména v hermeneutice diference a perspektivismu. Ty zároveň vychází z předpokladu, že kultura jako „otevřený a dynamicky komplexní systém“, který je třeba objasňovat a interpretovat v souvislostech, je orientovaný na „realitu odlišností“, čímž se mohou náležitě pochopit právě jazykové a kulturní propojení i spojitosti a jejich interference a interakce. S touto nabytou kulturní komplexností, vyznačující se „,mnohoznačností výpovědí a poselství“, je samozřejmě spojena principiální pluralita a vzájemná interakce různých rámců vzpomínání na jeden „obsah“ vzpomínaného. V perspektivismu přitom nejde, jak Csáky výslovně uvádí, o „hrubý relativismus“ (s. 325), libovůli pohledů, které mají stejnou platnost a jsou zaměnitelné, ale o respektování různosti pohledů vyžadujících opakované kontextuální interpretace a jejich situativní ověřování. Minulost se takto manifestuje jako palimpsest, do něhož jsou vpisovány různé vrstvy paměti, přičemž jde o to tyto rozdíly nejen vnímat, abychom je eliminovali, ale naopak umožnit, abychom tuto heterogenní, mnohdy protikladnou rozmanitost tradic přijali jako konstitutivní faktory identity dnešního člověka. O naléhavé aktuálnosti poselství naznačených úvah, které vidí autor tváří v tvář nacionálně-konzervativním či přímo nacionalistickým tendencím v evropské a světové politice posledních let, se není třeba více rozepisovat. Je očividná.

Autorovo odborné plaidoyer neoddělovat literatury primárně na základě konkrétních jazyků, nýbrž tematizovat jejich interakce vzhledem ke „společnému žitému světu“ je podepřeno rovněž patosem veřejně působícího intelektuála, který upozorňuje na potenciál kritického čtení literatury při vědomí jeho imaginativní složky též coby média s důležitou složkou mimetickou a socializační, a tím rovněž nepřímo naznačuje „možnosti, které čekají“ (řečeno slovy Viléma Mathesia) literární vědu ve výkladu literární kultury českých zemí, resp. Československa první poloviny 20. století. A sice tak, jak to mohla alespoň v některých ohledech naznačit nedávno vydaná Literární kronika první republiky či v českém prostředí stále četnější interkulturně zaměřené odborné studie a — což je zvlášť potěšitelné — s nimi spojené pedagogické i popularizační aktivity.

Moritz Csáky: Das Gedächtnis Zentraleuropas. Kulturelle und literarische Projektionen auf eine Region. Wien/Köln/Weimar, Böhlau 2019. 392 strany.

Vychází v České literatuře 1/2022.

Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek