Dívali jste se někdy na stonky rostlin a pozorovali, jak jsou na nich uspořádané listy?

Začněme u funkce zelených listů. Jejich úkolem je zachytávat sluneční záření a provozovat fotosyntézu. Takže vlastně „ochudí“ procházející světlo o tuto pohlcenou část. List, který bude umístěn pod jiným listem se tak dostává k „horšímu“ světelnému záření. Proto je časté, že listy jsou na stonku umístěné do spirály tak, aby byl optimálně využit prostor a rostlinou bylo využito maximum slunečního záření, aby si listy co nejméně stínily.

Není bez zajímavosti, že daný fenomén můžeme popsat s pomocí matematiky, ačkoliv u rostlin vzniká mimoděk. Úhel, který svírají dva následné listy je většinou podílem dvou čísel z Fibonacciho posloupnosti, která byla popsána již ve 13. století italským matematikem Leonardem Fibonaccim. Jedná se o číselnou řadu, kde každý další člen je součtem předchozích dvou čísel a začíná se nulou a jedničkou, tedy: 0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, 34, 55, 89, 144 atd. Ale zpět k rostlinám a jejím listům na stonku. Nejčastěji jsou listy zakládány od sebe v těchto úhlech: 1/3 (nebo také 120°), 2/5 (144°), 3/8 (135°), nebo 5/13 (přibližně 138,5°). Zejména poslední dva úhly skýtají skvělé možnosti co do prostorového rozmístění listů (viz obrázek pryšce myrtovitého). Dva listy, které budou umístěny přesně nad sebou se zakládají až po několika otáčkách, do té doby bude mezi listy mírný posun.

Ačkoliv se na první pohled zdá, že se rostlina řídí „matematickými pravidly“, je potřeba za tímto rozvrstvením hledat fytohormon auxin, který je spotřebováván vznikajícím listovým základem a v okolí se sníží jeho množství, takže tam „chybí“ a nový list tam nevznikne. Důsledkem je zakládání dalších listů v dostatečné vzdálenosti, což bývá ve spirálním uspořádání, protože se takto shodou okolností nejlépe využije stísněný prostor na vrcholu stonků…