Hlas Ukrajinců v Česku: výzkum zkušeností a potřeb uprchlíků v českém vzdělávání

Výzkum probíhal formou rozhovoru ve 1300 domácnostech, v nichž žije 1447 dětí ve věku 2–17 let. Dotazování probíhalo v online prostředí, konkrétně na panelu uprchlíků z Ukrajiny, spravovaném Centrem pro výzkum veřejného mínění. Ten vznikl ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR. „Panel respondentů dále rozšiřujeme. Chtěli bychom na něm dále realizovat výzkumy, které se týkají témat bydlení, práce, mobility či duševního a fyzického zdraví. Znát zkušenosti a postoje uprchlíků je zásadní z pohledu základního výzkumu i pro kvalitní integrační politiku,“ vyjadřuje se k projektu socioložka Paulína Tabery, ktzerá je zapojená do sběru a zpracování dat spolu například se socioložkami Yanou Leontiyevou a Olgou Zhmurko a se sociologem Matoušem Pilnáčkem. Dotazování probíhalo od 20.6. do 13.7.2022.

Z výzkumu vyplývá, že jedním z největších problémů je samotný počet ukrajinských dětí, které české školy aktuálně navštěvují. Do základních školy chodí 57 % uprchlíků v daném věku, u středních a mateřských škol toto číslo ale výrazně klesá přibližně na pouhých 25 %. To Daniel Prokop ze společnosti PAQ Research vidí jako komplikaci. „Když vám děti ve věku 16 nebo 17 let vypadnou jak ze školy, tak z kolektivů, tak jsou ve společnosti dost izolované. Může to vést k depresím a podobně. Takže bych to nepodceňoval,“ vysvětluje v rozhovoru pro iROZHLAS. Mateřské školy jsou taktéž problematickou oblastí, zejména kvůli počtu míst. Návrat na Ukrajinu má naplánovaný jen 14 % dotazovaných, dětí hlásících se do mateřských škol tedy bude přibývat, na což nemusí být v českých školkách kapacity.

Nedostatek míst je ale překážkou napříč ročníky. 23 % dětí v základoškolském věku školy odmítly, se stejnou komplikací se setkalo i 40 % ukrajinských předškoláků. Dalším častým důvodem pro neúčast ve školní docházce je například nedostatek informací o tom kdy, jak a kam děti přihlásit. Tento důvod uvádí šestina rodičů. Prokop jako řešení navrhuje dodatečnou informační kampaň, například na sociálních sítích.

Jedním z mnoha důvodů, proč velká část dětí z Ukrajiny nenavštěvuje české školy, je i nedostatečná jazyková znalost. Tu uvádí 14 % dotazovaných rodičů. 20 % rodičů říká, že jejich děti neumí česky vůbec, 45 % pak jen tvrdí, že jejich ratolesti ovládají jen některá slova a základní fráze. Řešením je v tomto případě podle Prokopa intenzivní výuka češtiny, tu má podle výsledků výzkumu v současnosti jen 20 % dětí mezi 7 a 17 lety. „Děti, které se učí češtinu, podle rodičů umí česky výrazně lépe. Měli bychom proto přidat v tom, kolik se učí češtiny. Nemá cenu jim vysvětlovat biologii v jazyku, kterému ještě nerozumí. Je lepší je učit česky,“ říká sociolog.

Další z cest, jak děti naučit česky, jsou zájmové aktivity, které jsou mnohdy pro děti přirozenějším prostředím, než škola. Až dvě třetiny ukrajinských rodičů si myslí, že jsou jejich děti málo začleněné do českých kolektivů, nejhůře je na tom skupina dětí ve věku 16–17 let. Jen 9 % rodičů dětí tohoto věku uvádí, že jejich potomci mají české kamarády a obecně se pohybují v kolektivu českých vrstevníků. S nízkým začleněním může souviset i malá účast na již zmiňovaných zájmových aktivitách – jen 20 % dětí ukrajinských uprchlíků navštěvuje sportovní kroužky, pouze 13 % kroužky umělecké. Důvody pro tak nízká čísla jsou zřejmě podobné, jako důvody pro malý počet ukrajinských dětí navštěvujících české školy.

„Stát by měl zabránit v segregaci v bydlení, která může na vzdělávání negativně dopadat. A podpořit budování kapacit ve školkách a dětských skupinách, protože to pomáhá i pracovnímu uplatnění,“ dodává v závěru zmíněného rozhovoru Prokop.

Další výsledky, věnované tématu bydlení a výhledům uprchlíků do budoucna, budou prezentovány prostřednictvím médií v úterý 2. srpna.

K tématu výzkumu postojů české veřejnosti ke krizi na Ukrajině či k užitečnosti Severoatlantické aliance hovořila nedávno socioložka Paulína Tabery v pořadu Jak to vidí na českém rozhlase Dvojka.