Previous Next
O normalizačních hadech a scholastických žebřících DOUBRAVKA OLŠÁKOVÁ Libora Oates-Indruchová, socioložka, která se zaměřuje na pozdní socialistickou kulturu a gender,...
Střední Evropa jako transatlantický mýtus, konstrukt, velké vyprávění — a přece relevantní JAN MATONOHA Z hlediska pojetí střední Evropy (dále jen SE) je centrální myšlenkou knihy Jessie Labovové skutečnost, že...
Homiletika napříč staletími ANNA KOPOVÁ Kázání, řeč, homilie — dnes až na výjimky zcela marginalizovaný žánr, který největšího rozmachu dosáhl v...

Nakladatelství Host ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu AV ČR vydalo v rámci Teoretické knihovny publikaci Dítěti vstříc: Teorie literatury pro děti a mládež, jejíž editorkou je Jana Segi Lukavská. 

Proč vznikají dětské knížky? Jak můžeme literaturu pro děti definovat? V čem je specifický způsob, jak děti čtou? Existuje vůbec něco jako zvláštní literatura pro děti? A pokud ano, není nutně horší než ta pro dospělé? Tyto a mnohé další otázky se snaží z různých perspektiv zodpovědět texty shromážděné v antologii Dítěti vstříc, která přináší překlady vybraných textů z novější anglofonní teorie literatury pro děti a mládež. Výbor předkládá českým čtenářům texty, které čerpají z široké palety metodologických východisek, a snaží se tak obohatit českou diskusi o knihách pro mladé čtenáře.