Technologie výroby produktů je stále rozšiřována o nové cesty. Jednou z nich jsou metody založené na práškové metalurgii, která umožňuje připravovat díly komplikovaných tvarů, zejména těch, které jsou těžko – pokud vůbec – produkovatelné standardními strojírenskými postupy. V této oblasti je jednou z progresivních cest aditivní výroba, tedy postupná kompaktizace prášku vrstva po vrstvě. Vedle toho jsou tímto způsobem vytvářeny unikátní struktury materiálu díky specifickým podmínkám výrobního procesu. Například v metodě selektivního tavení prášku laserem (selective laser melting, SLM), dochází k prudkým teplotním změnám. U materiálů podléhajícím fázovým změnám, jako je např. železo, tak dochází ke zmenšení velikosti zrna a jeho transformaci z původně válcového na téměř rovnoosé. Navíc díky tepelným šokům dochází k produkci dislokací a jejich uspořádání, takže uvnitř rovnoosého zrna pozorujeme subzrna a cely ohraničené dislokačními stěnami. Takové struktury pak vykazují zajímavé mechanické vlastnosti (P. Lejček, M. Roudnická, J. Čapek, D. Dvorský, O. Molnárová et al., Mater. Charact. 154 (2019) 222). Slitiny hliníku pak vykazují – díky vytvrzování v průběhu procesu SLM – zajímavé mechanické vlastnosti (M. Fousová, D. Dvorský, P. Lejček et al., Materials, 11 (2018) 1918).
Struktura zrn ve slitině AlSi9Cu3 znázorněná pomocí EBSD orientací (viz orientační trojúhelník) odpovídající ve směru výstavby vzorku. Bílá čára označuje hranici bazénku roztaveného laserem.
