O nafoukaných větných členech aneb Jak je to s vedlejšími větami
Dokázali byste popsat, co je to vlastně vedlejší věta? Zkuste si kvíz připravený Annou Vrbovou z Ústavu pro jazyk český AV ČR.
Vedlejší věta je v podstatě větný člen, který je „nafouknutý“ do celé věty. Zopakujme si nejprve, jaké větné členy vůbec známe:
| přísudek (> vedlejší věta přísudková) |
| podmět (> vedlejší věta podmětná) |
| předmět (> vedlejší věta předmětná) |
| přívlastek (> vedlejší věta přívlastková) |
| příslovečné určení (> vedlejší věta příslovečná) |
| doplněk (> vedlejší věta doplňková) |
A jak takové „nafouknutí“ funguje? Ukažme si to na příkladu:
|
Na zahradě rozkvetla košatá jabloň. Slovo košatá je v této větě přívlastkem (jak název napovídá, přívlastek obvykle vyjadřuje vlastnost podstatného jména). Když přívlastek rozvineme do vedlejší věty, vyjádříme jednoduše podobnou myšlenku celou větou – to znamená, že musíme přidat sloveso, protože bez slovesa se žádná věta neobejde, a případně další slova, o která chceme holý větný člen obohatit. Naše vedlejší věta přívlastková tedy může vypadat třeba takto: Na zahradě rozkvetla jabloň, která má velmi košaté větve. V obou případech se ptáme stejně: „jaká jabloň?“. Odpověď zní: „košatá“ nebo „která má velmi košaté větve“. |
A teď si to zkuste sami! Vyberte ze tří možností souvětí, které obsahuje vedlejší větu vzniklou rozvinutím předem určeného větného členu: