Rozloučení s Jiřím Pecharem

S lítostí si dovolujeme informovat, že v pondělí 22. srpna nás ve věku 93 let opustil vzácný kolega doc. Jiří Pechar. Ve Filosofickém ústavu působil od roku 1990 jako vědecký pracovník a později jako vedoucí Oddělení současné kontinentální filosofie. 

Doc. PhDr. Jiří Pechar (nar. 1929) po studiu na Filozofické fakultě UK v Praze nastoupil do Nakladatelství ČSAV, odkud musel v roce 1958 na základě politické prověrky odejít. Poté působil jako překladatel z povolání, a to až do roku 1990, kdy se stal vědeckým pracovníkem Filosofického ústavu AV ČR a později vedoucím Oddělení současné kontinentální filosofie. V roce 1996 se habilitoval jako docent pro obor francouzská a srovnávací literatura.

První vědecké práce Jiřího Pechara spadají do oblasti literární vědy. Již na sklonku 60. let publikoval zásadní monografii věnovanou problematice francouzského nového románu. Z jeho novějších literárněvědních prací je možno jmenovat knihy Dvacáté století v zrcadle literatury (1999), Interpretace a analýza literárního díla (2002) a Literatura v průsečíku otázek (2012). Jako filozof se Jiří Pechar zabýval zejména problematikou osobní identity (Být sám sebou: pojem identity a jeho meze, 1995) a vztahem filozofie a psychoanalýzy, jemuž věnoval knihu Prostor imaginace (1992). V posledních letech se jeho filozofické bádání zaměřovalo především na dějiny fenomenologie (Problémy fenomenologie: Od Husserla k Derridovi, 2007), filozofii Friedricha Nietzscheho (Otázky Nietzschova myšlení, 2012) a teorii psychoanalýzy (Lacan a Freud, 2013).

Samostatnou zmínku si zaslouží Pecharovo rozsáhlé překladatelské dílo překračující hranice mezi žánry. Za svůj život přeložil více než padesát knih z francouzštiny, němčiny a španělštiny. Jedná se o texty mimořádně náročné, z nichž mnohé patří ke zlatému fondu světové literatury. Namátkou lze jmenovat romány É. Zoly (Hřích abbého Moureta, Štěstí Rougonů či Pod pokličkou), Jorise-Karl Huysmanse (Naruby), N. Sarrautové (Dětství) či Roberta Pingeta (Synátor); a vypíchnout je nutné Pecharovo mistrovské dílo, totiž překlad velké části Proustova Hledání ztraceného času.

Jiří Pechar se systematicky věnoval také překládání nebeletristických děl. Sem patří především jeho průkopnické překlady C. Lévi-Strausse (Smutné tropy, Myšlení přírodních národů), ale i celá řada dalších titulů, od Ch. Metze (Imaginární signifikant), J. – F. Lyotarda (O postmodernismu), L. Wittgensteina (Filosofická zkoumání) až po S. Freuda (Přednášky k úvodu do psychoanalýzy, Já a Ono a další). Z Pecharovy vlastní autorské tvorby pak uveďme prózu Upilované mříže či pozoruhodné básně, vydané pod titulem Slovo v samotě. Pominout nelze ani jeho výlet do memoárové literatury, jehož výsledkem je autobiografie Život na hraně.

V roce 1991 francouzský ministr kultury jmenoval Jiřího Pechara důstojníkem Řádu umění a literatury (Officier dans l’Ordre des Arts et des Lettres). Nadace Charty 77 mu udělila cenu Toma Stopparda za rok 1997 a v témže roce byl jmenován důstojníkem Řádu akademických palem (Officier dans l’Ordre des Palmes académiques). Jiří Pechar je rovněž nositelem Čestné oborové medaile Františka Palackého AV ČR (2000) a Medaile Josefa Hlávky (2008). V roce 2019 převzal z rukou předsedkyně AV ČR Evy Zažímalové Pamětní medaili Jana Patočky. 

Foto: L. Svoboda