Novinky

Rozhovor Evropské jižní observatoře: Petr Horálek – fotograf pod tmavým nebem

ÚSTŘEDÍ EVROPSKÉ JIŽNÍ OBSERVATOŘE, GARCHING, 22. ZÁŘÍ 2017: Obloha nad observatořemi Evropské jižní observatoře (ESO) v poušti Atacama v Chile patří k  nejtemnějším a lidskou činností nejméně dotčeným místům na světě. Profesionální astronomové používají pokročilou technologii ESO k hledání odpovědí na naše nikdy nekončící otázky o vesmíru. Ovšem tmavé chilské nebe mají v lásce také fotografové. Oddělení ESO pro popularizaci a styk s veřejností podporuje skupinu fotografů nočního nebe zvaných „fotovyslanci ESO“. Na jejich snímcích se kombinují noční obloha a přístroje a zařízení ESO.  Jedním z fotovyslanců je Petr Horálek, světově proslulý astrofotograf, spisovatel, cestovatel a astronom. Specializuje se na fotografování vzácných jevů noční oblohy a jeho záběry se často objevují v publikacích ESO, na webových stránkách ESO a objevily se také jako snímky týdne ESO či jako Astronomický snímek dne NASA. Popovídali jsme si s ním o triumfech a výzvách astrofotografie.

Co najdete v tomto rozhovoru?

• Jak fotovyslanec ESO Petr Horálek propadl nadšení z vesmíru
• Astrofotografie hraje důležitou roli v popularizaci astronomie
• Narůstající problém světelného znečištění
• Petrův seznam „sedmi perel astronomie“ a proč byste o ně neměli přijít

Otázka: Co kdybychom začali tím, jak jste se dostal k astronomii?

Odpověď: Bylo mi něco přes 11 let a trávil jsem podzimní prázdniny na chalupě svých prarodičů v malebné vísce Klokočov v Železných horách. Vzpomínám si, že když jsem si kreslil, přinesla mi babička večeři, dvě housky s medem. Jak jsem snědl první půlku, řekla mi, že na obloze je nádherný výhled na Velký vůz. Nevěděl jsem nic o Velkém vozu ani o hvězdách, takže jsem šel jen na práh dveří chalupy, odkud jsme ten vůz měli uvidět. Ukázala mi jej, byl poblíž koruny vysokého stromu, ale vůbec jsem nechápal, co je na tom tak úžasného. Stále jsem měl hlad, takže jsem se vrátil, abych snědl druhou půlku housky. A zatímco jsem jedl, babička si vzala pero a nakreslila na papír sedmici bodů, které vzápětí pospojovala do podoby vozu. Pro jistotu ještě přikreslila kolečka. V ten moment mě to teprve zaujalo, protože jsem konečně spatřil ten tvar, který zmínila. Takže když jsem dojedl housku, vyšel jsem ven, abych vůz znovu spatřil. Ovšem za tu dobu, než jsem tam po večeři vyběhl, vůz na obloze o kousek změnil polohu. A to mě zarazilo. Nechápal jsem proč – myslel jsem si, že všechny hvězdy na nebi jsou pořád na stejném místě a jen Měsíc a Slunce se pohybují. To byla má první otázka, na kterou jsem chtěl odpověď. Tu jsem našel hned na to v knížce od prarodičů a o pár dní později jsem dostal od otce i otočnou mapu oblohy. Trvalo další rok, než jsem poznal celou severní oblohu a dozvěděl se mnoho nového. Ale otázek bylo stále více, což mě přivedlo na astronomický kroužek na pardubické hvězdárně a poté ke studiu astrofyziky na Masarykově univerzitě v Brně.

Otázka: A jak jste se dostal k astrofotografii?

Odpověď: Astrofotografie byla jiný příběh. Už jako student astrofyziky na Masarykově univerzitě v Brně jsem získal svou první práci jako pozorovatel bolidů v Oddělení meziplanetární hmoty na ondřejovské observatoři Astronomického ústavu Akademie věd České republiky. Měl jsem za úkol se starat o tzv. bolidové kamery, které fotily několikahodinové expozice na klasické filmové desky. Bolidová pozorovatelna ondřejovské observatoře je součástí Evropské bolidové sítě, vedené Dr. Pavlem Spurným a Dr. Jiřím Borovičkou, jejímž účelem je sledování jasných meteorů. Toto sledování umožňuje následné výpočty, z nichž lze zjistit, zda a kde nějaký kosmický kámen, tzv. meteorit, nespadl na zemský povrch. Byla to velmi důležitá a ve výsledku vzrušující práce, ale přece jenom kvůli nezbytnému stereotypu někdy trochu nudná. Jediná věc, kterou jsem musel dělat, bylo měnit fotodesky každé tři nebo čtyři hodiny a kontrolovat počasí kvůli nežádoucím změnám, takže jsem měl přirozeně spoustu času. Jakmile jsem si tedy vydělal první peníze, koupil jsem si fotoaparát. Původně jsem ale nezamýšlel se věnovat fotografii, nýbrž časosběrným videím s ambicemi udělat nějaký televizní dokument o hvězdné obloze. Ale nějak jsem zjistil, že ta samá data získaná pro časosběry mohou být matematickou cestou použita pro tvorbu krásných obrázků, a tak jsem do této problematiky začal pronikat. Velkou zásluhu na tom měl můj první mentora v oboru fotografie, prof. Miloslav Druckmüller. A to se psal rok 2011, čili nyní je už je to šest let a já v tom stále pokračuji.

Otázka: Jak podle Vás může být astrofotografie nápomocná při popularizaci astronomie?

Odpověď: Je to velmi snadné – je jí snadné lidem ukázat, čeho si v každodenním životě nevšimnou. Můžete je lépe seznámit s jevy viditelnými pouhým okem, nebo je dokonce zasvětit do objektů, které lze pozorovat pouze pomocí dalekohledů nebo citlivých kamer. S astrofotografií můžete vysvětlit třeba strukturu Mléčné dráhy a ukázat lidem to, o co přicházejí ve světelně znečištěných městech. Můžete jim ukázat i jevy pro lidské oko prchavé, jako jsou zelený záblesk nebo třeba rudý skřítek, který lze jen velmi zřídka spatřit i očima.

Myslím, že je to podobné jako s mikrosvětem. Když používáte mikroskop, abyste lidem ukázali v detailu něco jako třeba želvušku nebo sněhovou vločku, otevřete jim oči do světa, který je úplně mimo vnímání jejich každodenního života. Astrofotografie to dělá stejně, ale v opačném měřítku. Můžete ukázat lidem, co je nad nimi, co je obklopuje, čeho jsou součástí. Můžete jim ukázat fyzickou realitu vesmíru, kterého jsme součástí, ale který kvůli světelnému znečištění – a také kvůli omezené citlivosti očí v noci - většina z nás bohužel nevnímá a skoro nic o něm neví.

Otázka: Co je to světelné znečištění a proč fotografujete daleko od míst s jeho výskytem?

Odpověď: Světelné znečištění představuje mimořádně významný environmentální problém moderní doby. Samozřejmě, že to není jen o hvězdách, které kvůli němu nevidíme, jak bychom chtěli. Světelné znečištění je tak výrazné, že ovlivňuje zdraví lidí, noční zvířata, světovou ekonomiku a dokonce i dopravu.

Prvními lidmi, kteří si všimli světelného znečištění, byli pochopitelně astronomové na observatořích poblíž měst. Dnes, i když vycestujete 100 nebo 200 kilometrů od většího města, světelné znečištění stále ovlivňuje váš pohled na oblohu v důsledku rozptýleného umělého světla z lamp vzdálených aglomerací. Ve skutečnosti dnes žije na 80 procent světové populace pod světelně znečištěnou noční oblohou. Na jedné české základní škole, kde jsem v rámci výuky besedoval s dětmi o noční obloze, mi děti řekly, že si myslí, že Mléčná dráha je jen vědecká fikce nebo že ji nelze vůbec vidět ze Země. Když si uvědomím, že ještě generace mých rodičů mohla Mléčnou dráhu spatřit i v centru středních měst, je to dost příšerné. Bohužel míra světelného znečištění narůstá každým rokem asi o šest procent.

Mnoho světelného znečištění pochází z nevhodně řešeného nebo nevhodně umístěného pouličního osvětlení. Mnoho městských lamp svítí neúčelně – více než 70 procent světla svítí tam, kde to skutečně nikdo nepotřebuje. Přitom pokud by lidé používali lampy, z nichž světlo bude směřovat jen dolů nebo tam, kde je ho potřeba, míra světelného znečištění by se výrazně snížila. Také není třeba všude svítit celou noc. Dalším problémem jsou nové LED lampy, jejichž světlo má bílou barvu, která není vhodná z hlediska spánku. Doporučuji navštívit webové stránky www.svetelneznecisteni.cz, z nichž se dozvíte více o tomto závažném problému. Velmi podporuji Českou astronomickou společnost, z jejíhož podnětu se Ministerstvo životního prostředí začalo zabývat světelným znečištěním a připravovat návrhy k jeho regulaci.

Otázka: Řekněte nám něco o vámi často zmiňovaných „sedmi perlách astronomie“. O co jde a proč se věnujete jejich focení?

Odpověď: Když jsem byl v roce 2003 asistentem na královohradecké observatoři jako pozorovatel komet, mým učitelem byl Martin Lehký, vášnivý astronom a pozdější nositel Ceny Zdeňka Kvíze. Jeho specializací sice byly komety, planetky a proměnné hvězdy, ale astronomií byl fascinován všeobecně. Jednoho večera vyprávěl o svých zážitcích o cestách za nebeskými úkazy a zmínil jakýsi svůj seznam „sedmi perel astronomie“, něco jako sedm divů světa, sedm nejkrásnějších nebo nejpozoruhodnějších astronomických úkazů. Šlo o tyto perly:

• supernova v naší Galaxii
• meteorický déšť (s frekvencí vyšší než 1000 meteorů za hodinu)
• přechod Venuše před Sluncem
• velice jasná kometa
• polární záře
• úplné zatmění Měsíce
• úplné zatmění Slunce

Já měl v životě velké štěstí, protože jsem spatřil už 5 z těchto 7 úkazů. Zbývá mi jen ta opravdu jasná kometa a jasná supernova v naší Galaxii. Ta je nejvzácnější – naposledy byl takový úkaz pozorován v roce 1604 Johannem Keplerem. Těchto sedm perel je unikátních právě v tom, že nejsou určené jen zasvěceným, ale vychutnat si je může skutečně každý a kolikrát si ten zážitek bude pamatovat po desítky let nebo dokonce po zbytek života. Opravdu jsou tak fantastické! Samozřejmě pohled velkým dalekohledem na měsíční krátery, Saturnovy prstence nebo jasnou mlhovina bývá krásným zážitkem, zvláště pokud jste daleko od měst, ale těchto sedm perel je něco, co si můžete vychutnat i bez dalekohledu. Říkám jim „perly“, abych ukázal lidem, že existují jevy, které je mohou fascinovat, i bez toho, aniž by se věnovali astronomii.

Otázka: Jaký byl pro vás, jako pro astrofotografa, ten nejúžasnější moment?

Odpověď: Nejúžasnější moment? Samozřejmě první věc, která mi vytane na mysli, je úplné zatmění Slunce. Možná, že je to nejkrásnější úkaz ze všech – nejen mezi astronomickými jevy, ale obecně i všemi přírodními. Můj kamarád, Václav Knoll, který bohužel zemřel, jednou řekl, že úplné zatmění Slunce je jediný přírodní jev na obloze, kterému lidi zatleskají. Je úchvatný zvláště pro lidi, kteří jej ještě nikdy neviděli, jsou jen ohromeni tím, co se děje. Dívají se na oblohu s otevřenými ústy, bez dechu, bez jediného hlásku. Nevěří, že tato podívaná byla vytvořena přírodou bez jakéhokoli lidského vlivu. Devět úplných slunečních zatmění, kterých jsem byl svědkem, patřily mezi nejúžasnějšími jevy, co jsem kdy viděl.

Ovšem jako velký nadšenec astronomie jsem měl také spoustu nádherných okamžiků pod jižní oblohou – hlavně s centrem Mléčné dráhy nad hlavou. Střed Mléčné dráhy není v Evropě dobře viditelný, neboť nestoupá moc vysoko nad obzor. Vzpomínám si, že poprvé jsem tím byl naprosto ohromen v roce 2010, když jsem spatřil centrum Mléčné dráhy na Cookových ostrovech. Jen jsem se položil na pláži a čekal, až se úplně setmí. Nemohl jsem uvěřit, když jsem to celé viděl tak, jak jsem to do té doby znal jen z obrázků. Vidíte všechny ty nádherné části naší Galaxie, pochopitelně kromě mlhovin a barevných odstínů. Jsem nesmírně šťastný, že jsem se stal fotovyslancem ESO a mohl tu samou podívanou spatřit znovu v Chile a navíc ji i nafotografovat. Všechny mé fotky této oblasti nesou pocit z onoho prvního momentu, kdy jsem viděl Mléčnou dráhu na jižní zemské polokouli. Ostatně, více popisuji ve své knize Dobytí jižního hvězdnatého ráje.

Otázka: Co pro vás znamená být fotovyslancem Evropské jižní observatoře?

Odpověď: Je to pro mě velká čest. Jedním z hlavních důvodů, proč se cítím tak poctěn, je také fakt, že jsem prvním českým fotovyslancem ESO. Česká republika právě letos slaví 10 let svého členství v ESO a je úžasné být u toho. Taky je to nejlepší způsob, jak můžu pokračovat ve svém boji proti škodlivému světelnému znečištění nejen ve své zemi, ale na celém světě, a upozorňovat na problém pomocí obrázků pořízených na observatořích ESO. Není lepší cesty jak poukázat na to, že krásné noční nebe opravdu existuje a patří k něčemu, o co nesmíme sebe ani další generace připravit. Jsem také hrdý proto, že ESO je jednou z největších organizací na světě zaměřených na astronomický výzkum a vývoj astronomických technologií. Být součástí něčeho tak velkého, to je prostě něco neskutečného!

Otázka: A co vás v astrofotografii žene dál i po těch letech?

Odpověď: To je velmi snadné. Když to vezmu kolem a kolem, ještě jsem nezachytil téměř nic. Na obloze je tolik věcí, které můžete zaznamenat. Samozřejmě, v některých případech si musíte počkat na vzácné podmínky, někdy to trvá i celý život. Některé jevy jsou velmi krátké, jako rudí skřítci, a některé jsou vzácné jako supernovy. Dokonce, i kdybyste nafotili každou část noční oblohy, stále byste měli nekonečně mnoho příležitostí zachytit nejrůznější jevy dohromady s nespočtem míst na naší planetě, která by si takový noční záběr zasloužila. Nabízí se toho tolik…

Otázka: Chtěl byste ještě něco dodat?

Odpověď: Ano. Rád bych hluboce poděkoval všem, kteří mě podpořili v crowdfundingové kampani za účelem náhrady ztrát způsobených při krádeži v Argentině. Nesmírně si toho vážím a doufám, že všechny ty mé obrázky, které jsou v archivu ESO volně ke stažení v plné kvalitě, budou dostatečnou odměnou pro každého přispěvovatele. Některé z těch snímků byly již pořízeny novou technikou, získanou z financí z této kampaně. Děkuji vám všem!!!

Čísla v tomto článku

Odkazy

• Fotovyslanec ESO
• Petrovy snímky v archívu ESO
• Petrovy snímky publikované jako Snímky týdne ESO
• Petrovy webové stránky s galerií
• Petrova stránka na Google+
• Petrova stránka na Facebooku
• Petrova stránka na Instagramu
• ESOcast 88: Fotografičtí specialisté v Chile
• ESO Messenger: Light Phenomena Over ESO’s Observatories I: Airglow
• ESO Messenger: Light Phenomena Over ESO’s Observatories II: Red Sprites Seen from Paranal and La Silla
• ESO Messenger: Light Phenomena Over the ESO Observatories III: Zodiacal Light

O Petru Horálkovi

Petr Horálek je světově proslulý astrofotograf, spisovatel, cestovatel a astronom, který zastupuje ESO jako fotovyslanec. Po studiích teoretické fyziky a astrofyziky na Masarykově univerzitě v Brně pracoval jako astronom v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR, zamiloval se do astrofotografie a posléze se vydal na pouť po celém světě za nočním nebem, aby se zlepšil ve svých schopnostech. Tato strastiplná cesta ho v roce 2015 přenesla do srdce pouště Atacama na observatoře ESO La Silla a Paranal. Petr pokračuje v astrofotografii a zachycuje (nejen) „perly astronomie“, aby se s nimi vzápětí podělil s veřejností po celém světě. E-mail: phoralek@partner.eso.org; mobil: +420 732 826 853.

Kontaktní osoby ESO v Česku

Mgr. Viktor Votruba, PhD.
Stelární oddělení Astronomického ústavu AV ČR v.v.i.
Adresa: Fričova 298, 251 65 Ondřejov, Česká Republika
E-mail: eson-czech@eso.org

RNDr. Soňa Ehlerová, PhD.
Oddělení Galaxií a planetárních systémů Astronomického ústavu AV ČR v.v.i.
Adresa: Boční II 1401/1A, 141 00 Praha 4, Česká Republika
E-mail: sona@ig.cas.cz

Pavel Suchan
Tiskový tajemník Astronomického ústavu AV ČR v.v.i.
Adresa: Fričova 298, 251 65 Ondřejov, Česká Republika
E-mail: suchan@astro.cz
Mobil: 737 322 815

Převzato: Blog Evropské jižní observatoře