Novinky

Rozhovor: Adéla Kawka - Pozorování v ESO

Adéla Kawka, vědecká pracovnice Stelárního oddělení Astronomického ústavu, získala dnes cenu udělovanou Akademií věd mladým vědeckým pracovníkům. Přinášíme rozhovor s laureátkou o její vědecké práci a zkušenostmi s pozorováním dalekohledy ESO.

Čím se ve svém výzkumu zabýváte?

Zabývám se studiem bílých trpaslíků. To jsou hvězdy, které už jsou v konečném stadiu svého vývoje. Už v nich neprobíhají termojaderné reakce a svítí jen díky své teplotě a postupně chladnou. Jsou důležité např. pro výzkum stáří naší Galaxie.

Vám se podařilo možná ze všech vědců v Ondřejově získat nejvíc pozorovacího času u dalekohledů Evropské jižní observatoře v Chile. Jak vypadá taková žádost o pozorovací čas?

Když chceme využít dalekohledy ESO, musíme v žádosti především vysvětlit, proč chceme daný objekt pozorovat. To znamená vědecky ukázat, proč jsou ty objekty důležité a co jejich pozorování přinese nového. Ti co pak rozhodují o pozorovacím čase zkrátka potřebují vědět, že to nepozorujeme jen kvůli nějakému momentálnímu nápadu, ale že proto máme velmi dobrý důvod.

Jakou máte úspěšnost se žádostmi? Jaký je poměr mezi přijatými a odmítnutými?

V současné době bych řekla, že je to tak asi padesát na padesát. Někdy se to zdá jako loterie. Ale je tam hodně podaných žádostí a musíme bojovat prakticky s celým světem.

Žádáte o určitý počet hodin a je vám jedno, kdy je dostanete, nebo to musí být konkrétní den v roce?

To záleží na tom, co chceme pozorovat. Některé žádosti máme na počet hodin a oni rozhodnou, kdy to bude pozorované podle toho, kdy je hvězda nad obzorem. V některých případech je ale důležité provést pozorování v konkrétní dobu, kdy očekáváme, že se něco s hvězdou stane. To musíme do žádosti přesně uvést.

Jak dlouho dopředu vám sdělí, kdy máte pozorování?

ESO rozděluje pozorovací žádosti na pololetí. Většinou víme asi tak 2 měsíce dopředu, jestli jsme dostali pozorovací čas. A v tu chvíli už také většinou víme, kdy v tom pololetí budeme pozorovat.

Jezdíte osobně do Chile pozorovat, nebo se to už dnes dělá na dálku?

Existují obě možnosti. Tzv. „visitor mode“, kdy se pozorování účastníme přímo na místě a tzv. „service mode“, kdy nám to napozorují místní pracovníci. Ono také záleží na tom, kde chceme pozorovat. Na observatoři La Silla, kde jsou menší dalekohledy ESO, se dá pozorovat jedině na místě. Na observatoři Paranal existují obě možnosti. Další hledisko je také komplikovanost pozorování. U některých objektů je lepší, když je astronom účasten pozorování osobně. No a pokud například máme několik objektů během celého pololetí, tak by bylo náročné tam pořád létat a je výhodnější si to nechat napozorovat.

Ovládat velký dalekohled není asi snadné. Prochází vědci nějakým školením?

Většinou je tam technik, který dalekohled obsluhuje. My musíme to pozorování naplánovat, co se bude konkrétně tu noc dít. K tomu samozřejmě musíme mít nastudováno, jak dalekohledy a přístroje fungují, abychom po nich nechtěli něco, co nezvládnou nebo na to nemají vybavení. Ale samotné úkony během noci provádí tamní vyškolený personál. My jen kontrolujeme, že v zorném poli je skutečně ta hvězda, která nás zajímá a podobně.

Zpracováváte si data sama, nebo se to děje už v Chile po pozorování?

Já osobně si to zpracovávám sama, protože chci mít kontrolu nad tím, co přesně se s daty děje. ESO ale běžně nabízí, že to za astronomy udělá, pokud mají zájem. Pro ty, kteří to chtějí využít, je to dobrá věc, ušetří čas.

S jakými dalekohledy jste měřila a jaké jste osobně viděla?

Letěla jsem do Chile na observatoř La Silla a tam jsem pozorovala s dalekohledem New Technology Telescope (NTT) o průměru 3,6 metru a používali jsme při tom spektrograf EFOSC2. Také jsme používali největší dalekohledy na observatoři Paranal o průměru 8,2 metru s přístroji FORS a X-shooter. Tam jsem ale nemusela letět, to bylo právě to pozorování na dálku.

Co s dalekohledy ESO pozorujete a proč ty dalekohledy potřebujete?

Pozorujeme bílé trpaslíky a to jsou docela slabé hvězdy. Nejjasnějším bílým trpaslíkem je sice Sírius B, který má 8,5 magnitud, ale většina bílých trpaslíků má tak 15, 16 magnitud. Právě na ně potřebujeme větší dalekohledy a to je důvod proč využíváme ESO. Na běžné pozorování stačí zmíněný dalekohled NTT, ale když chceme například spektra ve vyšším rozlišení, tak využíváme ty osmimetrové dalekohledy VLT.

Co už se vám díky dalekohledům ESO podařilo objevit?

Už se nám podařilo objevit celkem dost zajímavých objektů. Například u jednoho objektu, bílého trpaslíka NLTT 11748 se ukázalo, že jde o dvojhvězdu, protože měl velmi nízkou hmotnost. Jedině ve dvojhvězdě se tak lehký bílý trpaslík mohl vůbec vyvinout. A naše spektra skutečně ukázala, že jde o dvojhvězdu s krátkou oběžnou dobou kolem šesti hodin. Poté, co jsme objev zveřejnili, zjistili další astronomové, že jde navíc o dvojhvězdu zákrytovou. Je to první zákrytová dvojhvězda obsahující dva bílé trpaslíky.
Dalším naším objevem je GALEX J1931+0117. Tato hvězda vykazuje ve spektru velmi velké zastoupení těžších chemických prvků. Navíc má tzv. infračervený exces ukazující na přítomnost zbytkového disku. Tato hvězda je zajímavá kvůli studiu vývoje planet u bílých trpaslíků. Jestli po vývoji hvězdy v bílého trpaslíka planety zůstanou nebo přestanou existovat.

Na závěr osobnější otázka. Z vašeho přízvuku je patrné, že jste vyrůstala v zahraničí. Jak jste se dostala do Ondřejova?

Narodila jsem se v Československu v Karviné a když mi bylo devět let, emigrovali jsme do Austrálie. Tam jsem vyrostla, chodila do školy a potom i na univerzitu. Během kongresu Mezinárodní astronomické unie v Sydney 2003 jsem se potkala se současným vedoucím Stelárního oddělení Astronomického ústavu dr. Jiřím Kubátem a dohodli jsme se, že bych tu mohla od následujícího roku pracovat.

Na otázky Petra Sobotky odpovídala dr. Adéla Kawka, vědecká pracovnice Stelárního oddělení Astronomického ústavu AV ČR.