Úlohou imunitního systému je nejen ochrana rostlin a živočichů před mikroby a viry vyvolávající infekční onemocnění, ale i jeho přímá účast v procesech ovlivňujících vznik neinfekčních onemocnění. V tomto směru mnohé vědecké pozorování ukazují spojitost nesprávně fungujícího imunitního systému se vznikem rakoviny a autoimunitních chorob, jako je například cukrovka, Crohnovo onemocnění zažívacího traktu či lupénka.

Imunitní systém představuje soubor různých typů imunitních buněk, které jsou vybaveny speciálními imunitními zbraněmi proteinové povahy: receptory a molekuly, které příroda vyvíjela a zdokonalovala stovky miliónů let. Tyto molekulární zbraně jsou schopné účinně rozpoznat, usmrtit a odstranit mikrobiální vetřelce ohrožující naše zdraví.

Tak jako v každé dobře fungující armádě, tak i v imunitním systému je nejdůležitějším faktorem úspěchu přesná součinnost jednotlivých skupin buněk, ve smyslu jejich posloupnosti a úměrnosti imunitní odpovědi k síle mikrobiálního nepřítele. V případě neúčinné odpovědi na mikrobiální nákazu a nebo na růst nádoru, může dojít k rozsáhlým infekcím či nádorovému bujení, což může vést až ke smrti. Na druhou stranu příliš silná imunitní odpověď může vyvolat poškození vlastní tkáně a autoimunitní onemocnění.

Naše laboratoř zkoumá jednak úlohu proteinů, nacházejících se v buňkách imunitního systému, tak i regulační procesy, které koordinují časově-prostorovou sladěnost jednotlivých elementů. Zaměřujeme se na úlohu specializovaných enzymů Lck a Fyn, které jsou důležité pro zahájení imunitní reakce, což v konečném důsledku vede k produkci protilátek a odstranění nežádoucích mikrobů z organismu. Také se zabýváme úlohou specializovaných protimikrobiálních molekul, které jsou schopné velmi účinně usmrtit mikroby i viry a podpořit tak aktivaci imunitního systému. Výsledky našich pokusů však také ukazují, že zvýšené množství těchto látek by mohlo mít za následek iniciaci autoimunitního onemocnění. V tomto ohledu by hladiny protimikrobiálních molekul mohly sloužit jako klinické příznaky pro včasnou diagnózu autoimunitních onemocnění. V neposlední řadě nás též zajímá původ a funkce evolučně nejstaršího typu imunitních buněk, tzv. makrofágů, a jejich úloha spojená s formováním nervové soustavy, a také růstem a dospíváním embrya. Tento projekt je o to zajímavější, že jeho výsledky ukazují na evoluční souvislost imunitních a vývojových procesů, které v konečném důsledku definují biologickou specifičnost každého jedince.

Podrobnější informace jsou k dispozici v angličtině.