|
|
Close Help | ||||||||||||||
Proč zrovna Betty MacDonaldová, autorka knihy Vejce a já, dosáhla v Česku takové popularity? Co ji způsobilo? A proč se tak děje zrovna u nás, a ne jinde? Právě tomu se věnuje Jiří Trávníček v knize Betty a my. O jednom českém kulturním fenoménu, kterou vydaly Host a Ústav pro českou literaturu AV ČR.
Autor nejprve sleduje americké osudy života a díla Betty MacDonaldové v kulturních i společenských souvislostech a poté hledá české paralely, kódy a předpoklady. V další části dostávají slovo samy české čtenářky a jejich názory. Knihu zakončuje shrnující pohled na daný fenomén v širokém kontextu (čtenářské) kultury. Není to jen osobitý humor, jímž se tato americká autorka vepsala do našich srdcí. Do značné míry je to i její protofeminismus. Její kulturní mise v českém prostředí je jak čtenářská, tak emancipační.
Jak píše Jiří Trávníček hned v úvodu:
„K autorce Vejce a já jsem se dostal hlavně přes její čtenářky. Ne že bych o ní nevěděl, ale číst jsem si ji začal, až když nám v našich čtenářských výzkumech (2007, 2010, 2013 a 2018) Vejce a já vycházelo stále jako jeden z nejoblíbenějších titulů u českých čtenářů, vlastně téměř monopolně čtenářek. Čím to, že ji Češky tak milují? Čím je oslovila? A proč zrovna ona, když je tu tolik jiných autorek, ba i těch, kdo píší o „ženském údělu“? Je to hlavně jejím humorem, do kteréžto kategorie bývá zaškatulkována? Nebo i něčím jiným? Teprve tehdy jsem přečetl všechna její díla. To už bylo v době, kdy probíhala druhá větev našeho výzkumu – prostřednictvím čtenářských životopisů (2009–2016). A nastojme, i tady se Betty MacDonaldová propracovala na místo jednoho z klíčových fenoménů české čtenářské kultury. Poznávací logos tu byl dříve než čtenářský erós – ano, uznávám. Kdo chce po mně hodit vajíčkem, nechť tak učiní. Prvotním motorem mého zájmu byla zvědavost (nikoli zamilovanost). Ale jak šel čas, hranice mezi logem a erótem se začala stírat, až z obou látek vznikl jeden amalgám. A právě v daném okamžiku se zrodila potřeba vydat se za tímto fenoménem důkladněji, což znamená vyzpovídat její čtenáře a daný fenomén obkroužit i ze strany těch, jichž se týká nejvíce.“
