Previous Next
O normalizačních hadech a scholastických žebřících DOUBRAVKA OLŠÁKOVÁ Libora Oates-Indruchová, socioložka, která se zaměřuje na pozdní socialistickou kulturu a gender,...
Střední Evropa jako transatlantický mýtus, konstrukt, velké vyprávění — a přece relevantní JAN MATONOHA Z hlediska pojetí střední Evropy (dále jen SE) je centrální myšlenkou knihy Jessie Labovové skutečnost, že...
Homiletika napříč staletími ANNA KOPOVÁ Kázání, řeč, homilie — dnes až na výjimky zcela marginalizovaný žánr, který největšího rozmachu dosáhl v...

Kratochvil knihaLidé vypráví příběhy také proto, aby v paměti udrželi své vzpomínky. Čím se ale liší vyprávění příběhů zachycujících traumatické zážitky z války, totalitní represe či katastrofy, jakou byl výbuch atomové elektrárny v Černobylu? Trauma je ze své podstaty nevyslovitelné, a tak literatura založená na posttraumatickém vyprávění je vzácnou příležitostí kreativně a emocionálně uchopit prožité trauma. Posttraumatické vyprávění můžeme také chápat jako myšlenkový experiment, jenž pomocí literární fikce vytváří cestu k jádru traumatického zážitku, který jinak zůstává nevyslovitelný. Po cestách těchto příběhů se vydal Alexander Kratochvil, který ve své knize Posttraumatisches Erzählen interpretuje české, ukrajinské a německé literární texty založené na posttraumatických vyprávěních.

Monografie vznikla v rámci Fellowshipu J. E. Purkyně Akademie věd ČR.