První díl dvoudílné studie zachycuje především proces vnitřní strukturace lidského nitra a sebepojetí v antickém Řecku mezi 8. až 4. stoletím př. n. l. Kniha sleduje mj. ustavení a prosazování konceptu „duše“ (psýché), která postupně nahrazovala pluralitu psychických funkcí dominujících za Homéra. Zkoumá také proměňující se pojetí těla, které v dřívějších dobách neslo určité psychické funkce (zejména v podobě různých „sil“ a „energií“), ale později v důsledku posilování hodnoty rozumu a profilace psýché nabývalo stále více povahu jejich méně hodnotného protivníka. Dále je analyzováno utváření vnitřního jádra člověka, které zprvu nebylo spojováno s duší a na něž začínaly být i upínány eschatologické naděje, jejichž rozbor bude náplní druhého dílu. Četbu usnadňuje detailní shrnutí všech kapitol, která jsou koncipována jako samostatná knížečka a která by měla být dobře přístupná i těm, kteří se na antiku nespecializují.

HANNAH ARENDTOVÁ (1906-1975) se ve svém posledním díle, jehož knižní podoba vyšla až z pozůstalosti, věnuje základním, na sebe nepřevoditelným dimenzím lidské mysli či ducha: myšlení, chtění a souzení. Druhý svazek se zabývá mohutností vůle, tedy i závažným problémem svobody. Schopnost vůle byla objevena až s příchodem křesťanské éry, křesťanský konflikt mezi vírou ve všemohoucího Boha a svobodnou vůlí však v moderní době přetrvává i po konci tradiční metafyziky jako rozpor svobody se zákonem kauzality nebo později se zákony dějin. Svoboda tak byla filosofy často zpochybňována jako iluze vědomí. Jaká je však reálná zkušenost? Arendtová sleduje dějiny chtění od objevu vůle u Aristotela, Pavla a Augustina, pokračuje přes Tomáše a Dunse Scota až po moderní zavržení vůle u Nietzscheho a Heideggera. Na závěr konstatuje, že větší smysl pro vůli měli muži činu, kterým se stává zdrojem jednání, nikoli filosofové.

Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi (1755) tvoří spolu se Společenskou smlouvou (1762) jádro Rousseauovy politické teorie, která zásadním způsobem ovlivnila novověké politické myšlení a revoluce 18. století. Toto vydání přináší první úplný překlad Rozpravy o nerovnosti (včetně dosud česky neotištěných doprovodných textů) a po více než sedmdesáti letech i nový překlad Společenské smlouvy. Oba texty doplňuje bohatý komentář, který spisy zasazuje jak do kontextu autorova života a díla, tak do soudobého historického a politického kontextu, čímž umožňuje lépe pochopit originalitu Rousseauova myšlení a jeho význam pro současnost.

"A runaway trolley is speeding down a track" So begins what is perhaps the most fecund thought experiment of the past several decades since its invention by Philippa Foot. Since then, moral philosophers have applied the "trolley problem" as a thought experiment to study many different ethical conflicts - and chief among them is the programming of autonomous vehicles. Nowadays, however, very few philosophers accept that the trolley problem is a perfect analogy for driverless cars or that the situations autonomous vehicles face will resemble the forced choice of the unlucky bystander in the original thought experiment.

This book represents a substantial and purposeful effort to move the academic discussion beyond the trolley problem to the broader ethical, legal, and social implications that autonomous vehicles present. There are still urgent questions waiting to be addressed, for example: how AVs might interact with human drivers in mixed or "hybrid" traffic environments; how AVs might reshape our urban landscapes; what unique security or privacy concerns are raised by AVs as connected devices in the "Internet of Things"; how the benefits and burdens of this new technology, including mobility, traffic congestion, and pollution, will be distributed throughout society; and more.

An attempt to map the landscape of these next-generation questions and to suggest preliminary answers, this volume draws on the disciplines of philosophy, sociology, economics, urban planning and transportation engineering, business ethics and more, and represents a global range of perspectives.

Jedna z mála klasických knih z oblasti sociální filosofie 20. století, v níž autor zkoumá vznik, přeměnu a rozklad měšťanské veřejnosti v souvislostech vývoje moderní společnosti.

Publikace vychází v novém vydání v lehce upraveném překladu Aleny Bakešové a Josefa Velka.

Rituals and ceremonies played a significant role in medieval society by both establishing continuity with previous generations and their legacy, and temporarily allowing individuals to step out of their everyday routine. This is true for local communities, villages, convents, castles and cities, but also, for kingdoms and empires. Despite its importance, ritual in medieval Central Europe has not yet been studied to a great extent.

In this volume, seven contributions deal with various examples and aspects of rituals in the late medieval Bohemian lands. The individual contributions explore particular rituals (coronation, wedding, funeral) or environments (cities, nobility, court, church). They share innovative interpretations and newly elaborated sources.

Ve svých přednáškách z roku 1803 pojednává F. W. J. Schelling o základní ideji university a vzdělávání. Celostní (holistické) vzdělání založené na jednotě všech věd a v posledku na filosofii je základem pravého a svobodného společenského života. Jednou z hlavních Schellingových myšlenek je nutnost konstrukce (nikoli rekonstrukce): vědec a učitel má být schopen konstruovat celek své vědy ze sebe. Tuto a některé další teze přednášek blíže objasňují články z Kritického žurnálu pro filosofii z téže doby. Jedním z důležitých a na nějakou dobu značně vlivných aspektů Schellingova působení je jím založená nová filosofie přírody ? celostní a tvořící opět celek věd. Její vztah k filosofii obecně se upřesňuje ve stejnojmenném článku.

Společenská dynamika pražského jara byla mnohem vrstevnatější a otevřenější než dynamika pařížského května 1968 nebo listopadových událostí roku 1989. Kniha se zaměřuje na opomíjené dimenze pražského jara, které na něj vrhají jiné světlo, a přináší jiný pohled než ten, s nímž se běžně setkáváme v polistopadových českých a slovenských pracích. Jsou v ní představeny reformy týkající se podnikové demokracie, samosprávného soudnictví, zrušení politických, od společnosti odtržených elit a další myšlenky a počiny pražského jara. Jako jedinečný rys pražského jara vykresluje vzájemné výměny mezi vládnoucí mocí, expertními týmy a společenskými hnutími. Díky nim reformy přecházely v revoluci, která od základu proměňovala státní socialismus. Tváří v tvář dnešním krizím se události pražského jara stávají novým inspiračním zdrojem.