Publikace

V této sekci naleznete informace o odborných publikacích vydaných autory z Centra pro klimatické právo a udržitelnost v rámci projektu Právo ochrany klimatu, a odkazy na plné texty těchto publikací, pokud jsou dostupné v elektronické formě. 

Článek v odborném časopise:

SNOPKOVÁ. T. Změna klimatu a územní plánování. České právo životního prostředí, 4/2021 (62), s. 101-121. Text celého čísla je dostupný zde.

Článek se v úvodní části zabývá významem územního plánování ve vztahu k nutnosti řešení dopadů klimatické změny. Dále se zabývá strukturou nástrojů územního plánování, konkrétně územně plánovací dokumentací, a dále aspekty jejího hierarchického uspořádání ve světle stávajícího a nového stavebního zákona. Reflektuje potřebu přípravy některých mitigačních a adaptačních opatření v celorepublikových souvislostech a hodnotí připravenost legislativního zakotvení územního plánování z hlediska reakce na změnu klimatu prostřednictvím cílů a úkolů územního plánování.

Příspěvek ve sborníku:

BALOUNOVÁ, E. Plní Evropská unie své závazky z Pařížské dohody? Zamyšlení nad cíli pro rok 2030. [Is the European Union in line with the Paris Agreement? Assessment of the EU’s 2030 Climate Targets.] Cofola 2021. Sborník příspěvků mladých právníků, doktorandů a právních vědců. Část 3.. Brno: Masarykova univerzita, 2021 - (Janovec, M.; Malý, J.; Šíp, J.; Pohl, J.; Zahradníčková, M.), s. 298-325. ISBN 978-80-210-8628-9. Dostupné zde.

V rámci Zelené dohody pro Evropu Evropská unie avizovala navýšení svého cíle pro snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030 a revizi směrnic o obnovitelných zdrojích energie a energetické účinnosti. Cílem tohoto příspěvku je analyzovat klimatickou politiku EU s důrazem na tyto tři oblasti ve světle závazků plynoucích z Pařížské dohody, které je EU smluvní stranou. Ačkoliv závazky plynoucí z této dohody jsou převážně procesního charakteru, dohoda stanoví i určité právně nezávazné materiální požadavky na příspěvky smluvních stran.

Kapitola v knize:

FEIGERLOVÁ, M. Human Rights Responsibilities of Corporations and Climate Change: Carbon Majors Inquiry. 70th anniversary of the European Convention on Human Rights. Praha: Univerzita Karlova, 2021 - (Šturma, P.; Tymofeyeva, A.), s. 86-94. ISBN 978-3-946915-66-9. 

The celebration of the 70th anniversary of the ECHR provides an opportunity to reflect on the business and human rights debate which has been slowly progressing over the last decade and appears to be aspiring at new dimensions, not only in the context of climate change. A draft treaty on responsibility of transnational corporations with respect to human rights is being debated under the auspices of the UN Human Rights Council. At the same time, the Philippines Commission on Human Rights, after a four year inquiry on the impact of climate change on the human rights of the Filipino people, concluded that the biggest oil companies (Carbon Majors) could be found legally and morally liable for human rights violations arising from the impacts associated with climate change. The report of the Commission is yet to be published but based on pleadings of the petitioners and amici curiae briefs submitted in support of the petition it can be already analysed what arguments alleging corporations’ accountability for the human rights harms caused to Filipino citizens as a result of climate change were applied. The article reflects on the inquiry and considers the use of human rights in lawsuits against fossil fuel corporations raised in the context of climate change.

Článek v odborném časopise:

FEIGERLOVÁ, M. The Modernizartion of the Energy Charter Treaty to Enable Climate Action. Czech Yearbook of Public & Private International Law, 2021, Vol. 12, pp. 383-397, ISSN 1805-0565. Dostupné zde.

Negotiations on the modernization of the Energy Charter Treaty are currently undergoing at the initiative of the EU, all the while some EU member states are being sued for violation of this treaty arising from measures adopoted by their governments to meet climate change objectives. The alignment of the treaty with the Paris Agreement is one of the main points of the reform. The article discusses the proposed amendments aimed at turning the Energy Charter Treaty into a climate-friendly agreement and evaluates the suitability of the reform elements for achieving climate goals and how the EU proposal impacts both carbon intensive and clean energy investments.

Příspěvek ve sborníku:

SNOPKOVÁ, T. Nástroje oběhového hospodářství v České republice. Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej online konferencie Bratislavské právnické fórum 2021. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta, 2021, s. 70-77. ISBN 978-80-7160-605-5. Dostupné zde.

Příspěvek mapuje již dosažený stav v České republice, pokud jde o nástroje oběhového hospodářství. Reflektuje nástroje legislativní, které reprezentuje zejména balíček oběhového (odpadového) hospodářství schválený v prosinci 2020. Dále charakterizuje nástroje koncepčního charakteru, nástroje ekonomické, nástroje na komunální úrovni, nástroje informační a vzdělávací a též nástroje na dobrovolné úrovni, které regulují oběhové hospodářství. Přes zavedení řady opatření k podpoře uplatnění oběhového hospodářství však zůstává otevřeno mnoho výzev k dalšímu řešení. Zdůrazněny jsou zejména požadavky na přeměnu na úrovni měst a obcí a dále též na úrovni spotřebitelů.

Článek v odborném časopise:

FEIGERLOVÁ, M., SNOPKOVÁ, T., Zrušení závěrů o BAT pro velká spalovací zařízení – brzda vysoké úrovně ochrany životního prostředí? České právo životního prostředí, 2/2021 (60), s. 37-56. Dostupné zde.

Cílem zákona o integrované prevenci je dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku. Hlavním nástrojem integrované prevence je používání nejlepších dostupných technik (tzv. BAT). Úřady odpovědné za vydávání integrovaných povolení musí v podmínkách povolení vycházet ze závěrů o nejlepších dostupných technikách. V roce 2017 byly na úrovni EU přijaty závěry o BAT pro velká spalovací zařízení ve formě prováděcího rozhodnutí Evropské komise. Nicméně v lednu 2021 Tribunál EU výše uvedené rozhodnutí, kterým se stanoví závěry o BAT, zrušil v rámci řízení Polsko v. Komise (případ T-699/17). V rozsudku nařídil, že závěry o BAT zůstávají v platnosti až do vstupu v platnost nového prováděcího rozhodnutí, které nahradí závěry o BAT, nejpozději však do 27. ledna 2022. Článek pojednává o povaze BAT, resp. závěrů o BAT, v kontextu integrované prevence, a to jak na úrovni EU, tak na úrovni jednotlivých států, a posuzuje praktické důsledky rozhodnutí o zrušení.

Článek v odborném časopise:

MÜLLEROVÁ, H. Ochrana klimatu proti ochraně přírody? Hmotněprávní východiska pro řešení kolizí na příkladu větrných elektráren. České právo životního prostředí, 2/2021 (60), s. 14–35. Článek je dostupný zde.

Ke kolizím protichůdných zájmů dochází nejen mezi udržitelnými a neudržitelnými přístupy, ale i mezi různými zájmy v oblasti udržitelnosti. Příkladem jsou negativní dopady umisťování a provozu větrných elektráren na některé zájmy chráněné v rámci ochrany přírody, konkrétně na ochranu ptáků, ochranu druhů a stanovišť a ochranu krajinného rázu. Článek zkoumá, jaký stupeň ochrany současná podoba právního zakotvení uvedeným zájmům propůjčuje, a tedy jaká východiska z této hmotněprávní ochrany vyplývají pro následné řešení kolizí v jednotlivých případech. Dochází k závěru, že zkoumané zájmy v oblasti ochrany přírody požívají na základě evropského unijního práva i českého práva vysokého stupně ochrany, který umožňuje schválit zásah do nich pouze při splnění vymezených podmínek. Umístění větrné elektrárny je přitom právě takovým zásahem. Vysoká intenzita ochrana je tedy v případě zájmů v ochraně přírody pravidlem, umožnění jejího prolomení pouze výjimkou. Naproti tomu v případě větrných elektráren nelze hovořit o „ochraně“ zájmu na jejich umisťování a provozování, nýbrž pouze o jejich o podpoře. Z jejich právního zakotvení nevyplývá žádné jejich upřednostnění před jinými zájmy. Kolize mezi zájmem na rozšiřování počtu zařízení pro výrobu větrné energie a zájmy ochrany přírody tak nemají povahu kolizí rovnocenných zájmů.

Článek v odborném časopise:

SNOPKOVÁ, T. Právo na vodu a aktuální tendence k posílení ochrany vody v ústavněprávní rovině českého práva. Právník 7/2021, roč. 160,  s. 565-579. Článek je dostupný zde.

V České republice je věnována intenzivní pozornost zakotvení zvláštní ústavní ochrany vody a ústavního práva na vodu. Tyto snahy jsou reakcí na změny spočívající ve snížení počtu srážek, zvýšení období sucha a prognózy vyplývající z modelů klimatických změn. Od roku 2019 byly v tomto směru předloženy již čtyři poslanecké návrhy, jejichž společným motivem je zvýšená ochrana vody a prioritizace veřejného zájmu na ochraně vod. Dva z návrhů přinášejí výslovné ústavní zakotvení práva na pitnou vodu, respektive práva na přístup k vodě. Voda je omezeným přírodním zdrojem a zároveň složkou nezbytnou pro život současných i budoucích generací. Důvodem pro využití roviny ústavního práva může být to, že jde o celospolečenský zájem, jemuž ústavní zakotvení zajistí stabilitu a podpoří další kroky státu. Otevření tématu ochrany vody na ústavní úrovni významným způsobem zdůrazňuje potřebu její ochrany, není však samo o sobě dostačujícím řešením. Kromě toho je třeba důsledně zvažovat, jaká konkrétní opatření by se měla do ústavní úrovně promítnout a jaké cíle je vhodné v této rovině prosazovat. Předložené poslanecké návrhy na jedné straně reflektují vybrané požadavky mezinárodně uznaného práva na vodu, na druhé straně však přinášejí některé problematické prvky, jejichž objasnění by mělo být součástí širší veřejné diskuse.

Článek v odborném časopise:

MÜLLEROVÁ, H. Klimatická změna a snahy o rozšiřování lidských práv v čase a prostoru. Právník 7/2021, roč. 160,  s. 549-564. Článek je dostupný zde.

Článek se věnuje tématu aplikovatelnosti nástrojů lidských práv k ochraně před negativními dopady klimatické změny. Východiskem zkoumání jsou poznatky, jež byly ohledně lidskoprávních závazků států dovozeny mezinárodními soudy pro oblast ochrany životního prostředí. Autorka identifikuje hlavní obtíže, které pro uplatnění lidskoprávních nástrojů na dopady klimatické změny vyplývají z jejího specifického charakteru, zejména z globální povahy příčin klimatické změny dané kumulací antropogenních emisí skleníkových plynů, pocházejících od obrovského množství aktérů státní i nestátní povahy, a přirozených zdrojů těchto emisí, a z nerovnoměrného geografického rozložení a různorodosti jejích následků. Poté se text blíže zaměřuje na dva vybrané problematické body propojování lidských práv a klimatické změny: na problém časového odstupu mezi příčinami a následky klimatické změny, který vede k úvahám o potřebě zohlednit v konceptu lidských práv zájmy budoucích generací, a na problém přeshraniční povahy dopadů vypouštění emisí skleníkových plynů; ten podněcuje k úvahám o překonání dosavadního omezení lidskoprávních závazků na území státu, respektive výkonu jeho jurisdikce. U obou problémů je zkoumán dosavadní stav jejich teoretického rozpracování a soudní interpretace, zejména s důrazem na hledání budoucích řešení.

Článek v odborném časopise:

FEIGERLOVÁ, M. Responsibility of Transnational Corporations under the Draft International Treaty on Business and Human Rights in General and in the Face of Climate Change. In Czech Yearbook of Public & Private International Law, 2020, Vol. 11, str. 475-490, ISSN 1805-0565, ISBN 978-80-87488-38-6. Článek je dostupný zde.

Článek se zabývá návrhem závazné smlouvy o byznysu a lidských právech. Popisuje hlavní principy navrhovaného instrumentu (věcnou a osobní působnost, právní závaznost dokumentu, odpovědnost společností) a úskalí jeho přípravy (ve stavu přepracovaného návrhu ze dne 16.7.2019) s dílčí reflexí na zohlednění požadavků ochrany změny klimatu. Na transnacionální  společnosti je nahlíženo jako na hlavní původce světových emisí skleníkových plynů s nemalým podílem na degradaci životního prostředí. Navrhovaná mezinárodní úmluva by měla dle jeho autorů zajistit dodržování lidských práv nadnárodními korporacemi. Návrh ve znění z roku 2019 nicméně postrádá dostatečné záruky pro dosažení tohoto cíle a ustanovení reflektující boj s klimatickou změnou a udržitelný rozvoj.

Článek v odborném časopise:

BALOUNOVÁ E. Úvod do klimatické litigace: globální přehled. In: České právo životního prostředí. 2020, č. 57, s. 12 až 40, ISSN 1213-5542. Časopis je dostupný ke stažení zde.

Článek se zabývá fenoménem klimatického soudní řízení ve světě. Úvodní část je věnována teorii: jsou naznačeny některé teoreticko-právní otázky, role lidských práv, členění litigací, jejich úspěšnost, či vývoj v čase. Stěžejní částí je přehled nejvýznamnějších případů: přes litigace v USA či Evropě, po žaloby v rozvíjejících se zemích, až po případy u mezinárodních soudů a orgánů. Jsou představeny nejen žaloby proti vládám, ale i proti soukromým společnostem a jednotlivým záměrům (př. rozšiřování letišť).

Příspěvek ve sborníku: 

MÜLLEROVÁ, H. Několik poznámek k formování klimatického práva. In Vplyv klimatickej zmeny na právny poriadok. Bratislavské právnické fórum 2020, Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie 6.-7. februára 2020. Univerzita Komenského v Bratislavě, Právnická fakulta, 2020, s. 12–20. ISBN 978-80-7160-565-2.  Kompletní sborník ze sekce Vliv klimatické změny na právní řád je dostupný na tomto linku, příspěvek ve formátu pdf je ke stažení zde.

Příspěvek poukazuje na specifika problematiky klimatické změny, jejích příčin a následků, z hlediska nároků na právní regulaci. Uvažuje, zda klimatické právo je samostatným oborem práva a shrnuje mimoprávní a právní specifika této nové oblasti právní úpravy. 

Kapitola v kolektivní monografii:

MÜLLEROVÁ, H. – KŘÍŽOVÁ, B. Ochrana půdy v souvislosti se změnou klimatu podle IPCC a v klimatické politice ČR. In Tkáčiková, J., Vomáčka, V., Židek, D. a kol. Půda v právních vztazích – Aktuální otázky. Masarykova univerzita, Brno 2020, s. 211-229, ISBN 978-80-210-9696-7 (online). Celá publikace je dostupná  na tomto linku, kapitola je ve formátu pdf ke stažení zde.

Příspěvek představuje obsah zprávy panelu IPCC o vztahu mezi klimatickými změnami a nakládáním s půdou ze srpna 2019. Poté hodnotí plánovanou ochranu půdy podle klimatické politiky ČR ve světle poznatků této zprávy v obecné rovině a na příkladu ochrany půdy proti erozi, a uvažuje o některých  právních opatřeních, která by měla být zavedena.