Fascinující rostliny, díl 49.

Kokosové ořechy nejsou žádné ořechy, ale pecky z velikých peckovic – plodů kokosové palmy. Tím však jejich biologické zajímavosti teprve začínají.

Všimněte si, že na povrchu kokosu jsou tři dolíčky (na horním snímku). Dva jsou jen mělké prohlubně. Třetí z nich je ovšem životně důležitý otvor skrze skořápku. Kryje ho jen tenká blána, kterou lze snadno prorazit. Tímto pórem prorůstá ven z kokosu klíčící zárodek nové rostliny. Jinak by zůstal ve skořápce uvězněný navěky.

Když evropští mořeplavci poprvé viděli kokosové ořechy, připomínaly jim tři důlky šklebící se obličej. Kokos tak získal své jméno. Španělské a portugalské slovo pro úsměv, úšklebek či grimasu (a také jedno zlověstně se tvářící strašidlo) je totiž „coco“.

Semena většiny kvetoucích rostlin obsahují zárodek (embryo) a endosperm. To je pletivo, které vyživuje zárodek a často i klíčící rostlinu. U kokosu endosperm naprosto převládá. Má pevnou a tekutou část. Pevná část je známá bílá dužnina pod skořápkou.

Tekutou část pak představuje osvěžující „kokosová voda“. K čisté vodě má daleko. Jde o roztok, v němž plavou buněčná jádra. Během růstu kokosu se totiž v endospermu nejdřív volně dělí jádra. Stěny mezi buňkami se vytvářejí později a jen ve vnější vrstvě endospermu. Vznikne tak dužnina, zatímco střed kokosu zůstane tekutý.

Kde je vůbec zárodek? Kdybyste opatrně odřezali všechnu dužninu, našli byste ho pod jedním z oněch dolíčků na povrchu kokosu. Je to překvapivě malý bílý váleček, dlouhý jen několik milimetrů (na dolním snímku). Celý kokos tedy skutečně slouží jako obří schránka – a zásobárna živin – pro miniaturní embryo.
 

Seriálem Fascinující rostliny chceme oslavit Den fascinace rostlinami a zároveň připomenout 50 let od založení Ústavu experimentální botaniky.