Obsáhlá monografie vydaná Ústavem pro českou literaturu AV ČR ve spolupráci s nakladatelstvím Akropolis představuje výsledky průzkumu více než pěti desítek německy a česky vydávaných časopisů a dalších soudobých médií, v nichž se v letech 1770–1805 vyhraňovaly představy o literatuře a její sociální roli.

Studie Dalibora Dobiáše, Aleny Jakubcové, Václava Petrboka, Ondřeje Podavky, Sarah Seidel a Václava Smyčky se zabývají pravidly literární komunikace, jak je pro své čtenáře v českých zemích vnášeli první, často zvnějšku přicházející kritikové, a postavením těchto kritiků vůči domácí učenosti osvícenské doby. Sledují jejich představy o literární veřejnosti, v nichž vedle prestižní společenské instituce divadla nabývala stále významnější místo beletrie, proměnu staršího žánrového systému v moderní otevřený kánon a diferenciaci komunikace o něm v nových, zájmových periodicích i její limity ve střední Evropě. Zkoumají dopady nového systému literatury i na specifické latinské a českojazyčné prostředí českých zemí. Právě zde se monografie dotýká také dalších, obecnějších témat: Jak se ve světle rané kritiky, tohoto pole mimo tradiční církevní či státní autority a úzký vliv privilegovaných zákazníků-umělců, jeví novodobé autorské a čtenářské vztahy k dílu? Jak se vymezují na rozvíjejícím se knižním trhu? Jak se tyto vztahy manifestují v mediálně a etnicky heterogenních, dynamických prostředích, jakým byly české země v závěru 18. a ještě v 19. století?

Knihu edičně připravili Dalibor Dobiáš a Václav Smyčka.

— Počátky literární kritiky v českých zemích (1770–1805) v e-shopu Ústavu pro českou literaturu AV ČR