.
Mluvčími Charty 77 pro tento rok se stali Tomáš Hradílek, Dana Němcová a Alexandr Vondra. |
.
Nezávislé hnutí Demokratická iniciativa zveřejnilo druhý programový dokument, v němž uvedlo, že československý »autoritativní režim« byl ze zahraničněpolitických i vnitřních příčin podstatně oslaben a »přechod k demokratičtějšímu způsobu vlády« se přiblížil na dosah. Vyslovilo se pro široký dialog o demokratickém vývoji společnosti, vznik dalších nezávislých aktivit zejména v odborové a spotřebitelské sféře, demokratickou úpravu právního řádu včetně ústavy, přechod od direktivního způsobu řízení všech společenských oblastí ke způsobu co nejsvobodnějšímu, »sbližování se světem« a poskytnutí prostoru svobodné osobní iniciativě v oblasti politické a hospodářské. |
.
Zástupci Charty 77 a VONS Dana Němcová, Rudolf Battěk, Václav Malý a Petr Uhl debatovali v Praze s předsedou poslanecké frakce FDP ve Spolkovém sněmu SRN Wolfgangem Mischnikem o hospodářské a politické situaci v Československu. |
.
Mluvčí Charty 77 Alexandr Vondra a její signatáři Jiří Dienstbier, Václav Malý a Martin Palouš se v Praze setkali s americkými senátory Markem Hatfieldem a Jamesem McClurem. Hovořili o československých politických vězních, závěrech vídeňské následné schůzky KBSE a možnosti udělit Československu americkou doložku nejvyšších výhod na zkušební dobu jednoho roku. |
.
Ve Vídni byl v rámci »helsinského procesu« schválen závěrečný dokument zavazující signatářské státy znovu a ještě konkrétněji než v minulosti k respektování lidských práv a občanských svobod. |
|
15.–21. ledna 1989 (»Palachův týden«) |
.
Na výzvu československých nezávislých iniciativ se 15. ledna na Václavském náměstí v Praze mělo konat pietní shromáždění k 20. výročí sebeupálení studenta Jana Palacha. Úřady ohlášenou akci nepovolily a před jejím zahájením bylo náměstí úplně uzavřeno policejními jednotkami (podle vnitrostranické informace z 16. ledna bylo přítomno 2200 policistů a 1300 milicionářů). Přestože byla řada představitelů nezávislých občanských iniciativ cestou k náměstí zadržena a vzpomínkový akt se nemohl na zamýšleném místě uskutečnit, došlo na Václavském náměstí a v okolních ulicích k spontánní protirežimní demonstraci, kterou policie brutálně potlačila. V dalších dnech se na Václavském náměstí opětovně uskutečnily spontánní mítinky, které vyvrcholily dne 21. ledna poutí k hrobu Jana Palacha ve Všetatech. Proti každému z nich - s výjimkou shromáždění dne 18. ledna - brutálně zasáhly speciální policejní jednotky a Lidové milice za pomoci obušků, psů a vodních děl. Rovněž pietnímu aktu u hrobu Jana Palacha zabránila policie rozsáhlou represivní akcí. Zákroky pořádkových sil doprovázela soustavná dezinformační kampaň v oficiálních sdělovacích prostředcích. Již 16. ledna byla zadržena celá řada představitelů nezávislých iniciativ včetně Václava Havla.
15. ledna bylo »kontrolováno« 403 občanů a 117 občanů »zadrženo a předvedeno«, 16. ledna bylo »předvedeno« 26 osob, 17. ledna bylo 25 osob »perlustrováno«, 13 »předvedeno« a 72 »vyvezeno mimo Prahu«, 18. ledna bylo »perlustrováno« 213 a »předvedeno« 7 osob. Z vnitrostranických informací vyplývá, že základní i vyšší organizace KSČ kritizovaly stranické a státní vedení za špatnou úroveň »centrálně řízené propagandy, její bezzubost, zaostávání za reálným vývojem politiky«. Řadoví komunisté si stěžovali na »defenzivní charakter propagandy, na její neschopnost ovlivňovat v předstihu politické klima«.
Na brutální policejní zákroky proti demonstrantům na Václavském náměstí v Praze a následné zatýkání představitelů nezávislých iniciativ bezprostředně reagoval světový tisk, řada významných osobností kulturního a politického života, mezinárodní organizace, vlády, parlamenty, politické strany. Protesty zaznívaly i z některých zemí sovětského bloku, především z Polska, Maďarska, ale i ze Sovětského svazu. |
.
Kardinál František Tomášek zaslal předsedovi vlády ČSSR Ladislavu Adamcovi dopis, v němž vyjádřil nesouhlas s postupem státních orgánů vůči protestním demonstracím v »Palachově týdnu«. Demonstranti podle nejvyššího představitele české katolické církve vyjadřovali »smýšlení našeho lidu a jeho touhu po svobodě«. Odmítavou odpověď premiéra Adamce, schválenou předsednictvem ÚV KSČ 27. ledna, otisklo Rudé právo o den později. Dopis kardinála Tomáška oficiální sdělovací prostředky nezveřejnily. |
.
Ustavilo se nezávislé hnutí Iniciativa kulturních pracovníků, které zaslalo předsedovi vlády ČSSR Ladislavu Adamcovi prohlášení podepsané 692 osobnostmi z oblasti československé oficiální i neoficiální kultury. Prohlášení protestovalo proti zatčení Václava Havla a vybízelo režim k zahájení dialogu s občany. V následujících dnech a týdnech se k prohlášení připojily stovky umělců a vědců nejrůznějších oborů, takže výsledný počet podpisů přesáhl několik tisíc. |
.
S nezmenšenou intenzitou po celý únor i v březnu pokračovaly protestní akce západoevropské kulturní a politické veřejnosti za propuštění Václava Havla a dalších československých politických vězňů. 3. února navrhli dva členové kongresu USA, aby byla Havlovi udělena Nobelova cena míru. 15. února ustavily československé nezávislé iniciativy Výbor na podporu udělení Nobelovy ceny míru Václavu Havlovi, který k 15. červenci, kdy ukončil činnost, shromáždil 4377 podpisů. Četná divadla v západoevropských i východoevropských zemích aktuálně zařadila do svého repertoáru Havlova dramata.
Skupina bývalých členů a vedoucích představitelů KSČ založila politickou iniciativu Klub za socialistickou přestavbu Obroda. Přípravný výbor požádal ministerstvo vnitra o registraci a rozeslal programové prohlášení, jímž se Obroda přihlásila k »humánním, mravním a sociálním hodnotám socialistického uspořádání společnosti«. Vyjádřila podporu »revoluční demokratické přestavbě« v Sovětském svazu, kterou označila za pokračování »dubčekovské politiky formulované v Akčním programu [KSČ] z dubna 1968«. Obroda vydávala samizdatový časopis Dialog, v jehož čtvrtém čísle z června 1989 zveřejnila 85 programových tezí. Předseda přípravného výboru Obrody Vojtěch Mencl v únoru a v květnu neúspěšně jednal s vedoucím oddělení ÚV KSČ Janem Bouchalem o legalizaci Obrody a jejím zařazení do politického systému v Československu. Vedení KSČ považovalo Obrodu za politického protivníka a nejnebezpečnějšího pretendenta moci a zaujalo k ní výhradně negativní postoj. (»Vznik tzv. Obrody na základě dosud známých faktů je pro nás politicky nepřijatelný a je reálné, že objektivně bude zneužit proti přestavbě«.)
|
.
Předseda státní rady PLR Wojciech Jaruzelski oficiálně navštívil Československo, kde se setkal se s generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem a prezidentem republiky Gustávem Husákem. Na nižší úrovni jednali rovněž člen předsednictva a tajemník ÚV KSČ Jozef Lenárt a člen politbyra a tajemník ÚV PSDS Janusz Czyrek. Jaruzelski v rozhovoru s Jakešem bezvýhradně podpořil Sovětský svaz a jeho politické vedení v úsilí realizovat všestrannou přestavbu socialistické společnosti. Socialismus v Polsku se vinou »administrativně byrokratických metod« ocitl v »hybridním« stavu, který je třeba výrazně reformovat. Situace polské komunistické strany (PSDS) je velice obtížná. Polští komunisté - »na rozdíl od KSČ, která má zkušenosti z parlamentního boje« - nejsou připraveni vést »politickou polemiku«. Jaruzelski přiznal, že vyhlášení výjimečného stavu v roce 1981 de facto znamenalo »politickou porážku«, neboť po 40 letech budování socialistické společnosti musela být použita síla proti dělnické třídě. Špatná hospodářská situace nutí polskou státní moc přistoupit na vyjednávání s opozicí a k »zavedení politického a odborového pluralismu«. Obyvatelstvo od roku 1987 výrazně podporuje opoziční Solidaritu a jejího vůdce Lecha Wałesu, a přitom se ještě v roce 1985 zdálo, že se jedná o »muzeální záležitosti«. Státní moc se snaží za pomoci »určitých triků« přimět opozici k převzetí části odpovědnosti. (»Vývoj a dialektický přístup nás vede k tomu, že přijímáme opatření, která by ještě nedávno byla považována za nepřípustné kacířství« ... Je to obrovský experiment, který má i mezinárodní význam. Mohli bychom dokázat, že je možné, aby v rámci socialismu na vlasteneckém základě, legálně a konstruktivně působila opozice a zůstaly zachovány hlavní zásady socialismu.«) PSDS není ve společnosti oblíbená a »zdá se, že je postupně třeba najít takovou formuli, aby se část opozice asimilovala se stávajícím systémem a nevznikla politická nebezpečí«. Podle Jaruzelského to není tak obtížné, neboť někteří představitelé opozice si jinak vedou v ilegalitě a jinak jako političtí partneři. Část opozice mění rétoriku, vyzývá ke klidu a vystupuje proti stávkám. Solidarita se začala diferencovat, vznikly frakce bojující proti Wałesovi. Společenské klima se natolik změnilo, že někdejší represivní politika už není možná. PSDS si to uvědomila, získala iniciativu a dosáhla několika významných úspěchů. Jaruzelski dále hovořil o komplikovaném vztahu státní moci ke katolické církvi a ke struktuře nezávislých odborů, o poměru západoevropských států a USA k Polsku a o chystaných vnitřních změnách v PSDS. |
.
Člen předsednictva a tajemník ÚV KSČ Jan Fojtík navštívil NDR. Generální tajemník ÚV SED Erich Honecker ho obšírně seznámil s hospodářskou a politickou situací své země. Hospodářský vývoj v NDR se výrazně liší od situace Polska a Maďarska, které »podcenily vědeckotechnickou revoluci«. Východní Němci mají podle Honeckera vyšší životní úroveň než jejich západoněmečtí sousedé, proto budou i nadále v řízení národního hospodářství a průmyslu uplatňovat princip »demokratického centralismu«, ředitele podniků nehodlají podle sovětského vzoru volit, nýbrž dále vybírat na základě »kádrových« praktik. Stranické a státní vedení NDR nepoužívá pojmů »přestavba« a »strategie urychlení«, protože zdejší hospodářský vývoj má kontinuálně vzestupný charakter, doprovázený »velkorysým sociálním programem« (v NDR např. už v roce 1990 bude definitivně vyřešen bytový problém). Honecker kritizoval zhoršující se spolupráci socialistických států. Projevilo se to např. na lednové vídeňské následné schůzce KBSE, kde socialistické země lépe koordinovaným kapitalistickým zemím v mnohém ustoupily. Principiálně odmítavý postoj dodržely jen NDR a Rumunsko. Situace mezi kapitalistickým a socialistickým světem se nezlepšuje. (»Nelze počítat s jakoukoli proměnou základních strategických cílů. Některé signály připomínají situaci před nástupen fašismu ve 20. letech.«) Honecker se vyslovil pro těsné sepětí východního Německa a Československa, které tak budou moci lépe čelit sílící západoevropské »protisocialistické« propagandě. Fojtík zhodnotil situaci v ČSSR a uvedl, že i nadále je strana připravena vystupovat energicky a nepřistoupit k revizi hodnocení roku 1968. |
.
Nová nezávislá iniciativa Petice československých občanů k událostem ve dnech 15.-21. ledna oznámila Federálnímu shromáždění ČSSR, prezidentu republiky, předsedovi federální vlády a dalším, že se k ní k 31. lednu připojilo přes 2100 osob (k 16. únoru ji podepsalo dalších 1266 občanů).
Předsednictvo ÚV KSČ zaslalo krajským, okresním a městským výborům komunistické strany a dalším stranickým výborům a funkcionářům dálnopisnou zprávou obsahující souhrnou Informaci o nepřátelských aktivitách nelegálních skupin. Konstatuje se v ní, že nezávislé iniciativy zvýraznily svůj vliv na veřejné mínění. V Československu působí asi 20 opozičních formací, které reprezentuje asi 500 »aktivních exponentů«. Opozice se těší podpoře asi 5 tisíc sympatizantů. Vedení komunistické strany se rozhodlo, že boj s opozicí povede »především politickými prostředky«, avšak »v celku půjde o kombinaci politických, administrativních a v případě potřeby i represivních opatření.«
Dne 6. února odeslalo předsednictvo ÚV KSČ stejným adresátům dálnopis se souborem Opatření k účinnému působení proti nepřátelským aktivitám nelegálních struktur, které projednalo na svém zasedání 27. ledna. Rozsáhlá opatření, která měla být okamžitě realizována, byla rozvržena do oblastí »politicko-organizační práce strany, propagandy a agitace, masových sdělovacích prostředků, společenských organizací a Národních výborů, státní administrativy a do oblasti mezinárodní«. Předsednictvo především požadovalo »uplatňovat vedoucí úlohu strany«, těsněji a aktivněji realizovat součinnost stranických orgánů mezi sebou a s »pracujícími«, »vytvářet atmosféru odmítání a neslučitelnosti s negativními jevy«, organizovat vznik rezolucí odsuzujících činnost opozice, »objasňovat strategické cíle ilegálních struktur, reálných politických zájmů, které za nimi stojí, odhalovat politický i morální profil jejich hlavních organizátorů a činitelů«. |
.
Předsednictvo ÚV KSČ projednalo Informaci o postupu KSČ v mezinárodním komunistickém a dělnickém hnutí. V hodnocení se konstatuje, že hnutí drží pohromadě už jen společný »ideologický základ«; hlubší spolupráce a společný program neexistují (»klesá počet členů a snižuje se vliv komunistických stran na tvorbu politiky v národním i mezinárodním měřítku«). Dosavadní způsob »socialistické výstavby« selhal (»přitažlivost socialismu zeslábla«), proto je třeba najít takový »model vedoucí úlohy strany«, který bude většina společnosti nikoli pouze formálně, ale reálně podporovat. Sociální struktura vyspělých společností doznala výrazných změn, změnil se »charakter masové základny«, z níž v minulosti vyrůstalo komunistické hnutí. Kapitalismus prokázal mnohem větší životaschopnost, než se v minulosti předpokládalo. »Politika komunistických stran« proto musí být neustále aktualizována, nesmí ustrnout v dogmatech. Nadále sice existují »třídní protiklady, třídní zájmy a třídní boj«, avšak nová situace vyžaduje pojímat tyto kategorie jinak než dříve. (»Teze, že v důsledku světové války rozpoutané imperialismem mohou být uskutečněny revoluční cíle, případně že kapitalismus by mohl být takto odstraněn, je již neudržitelnou. Hlavní rozpor mezi socialismem a kapitalismem nemůže být vyřešen cestou vojenských srážek. Mírové soužití států s rozdílným společenským zřízením představuje skutečně univerzální formu vztahů v současných světových realitách.«) Informace obsahuje stručné charakteristiky vztahů KSČ ke komunistickým stranám ve všech oblastech světa. |
.
Tajemník ÚV KSČ Jozef Lenárt navštívil Sovětský svaz, kde jednal s členem politbyra a tajemníkem ÚV KSSS Nikolajem Sljuňkovem o vzájemných hospodářských vztazích a o připravované poradě ekonomických tajemníků ústředních výborů východoevropských komunistických stran. |
.
Zástupci Nezávislého mírového sdružení se v Praze setkali s členem Československého mírového výboru I. Fialou. Zástupce oficiální organizace přislíbil spolupráci při pořádání veřejných diskusí a při vytváření společné pracovní skupiny pro změny v československém vojenství a zbrojním průmyslu.
Charta 77 a Československý helsinský výbor zveřejnily společné stanovisko k závěrečnému dokumentu přijatému v lednu 1989 na vídeňské následné schůzce KBSE. Upozornily v něm na to, že československý režim se touto závaznou normou v podstatě neřídí. Přesvědčivým důkazem je, že v době přijetí dokumentu rozháněla československá policie pokojně demonstrující občany, kteří se shromáždili při příležitosti 20. výročí dobrovolné smrti Jana Palacha. Ve stanovisku se požaduje zveřejnění vídeňského dokumentu i se Všeobecnou deklarací lidských práv, začlenění tematiky lidských práv do učebních osnov všech stupňů škol, revize dosavadních výhrad československé vlády k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, realizace právních opatření, která by zajistila respektování práv občanů. |
.
Charta 77 zveřejnila prohlášení, v němž se vyslovila pro řešení napjaté společenské situace prostřednictvím dialogu, nikoliv mocenskou konfrontací.
Šest set sedmdesát odborných pracovníků sedmdesáti vědeckých institucí, zejména ústavů Akademie věd v Praze, Brně a Bratislavě, odsoudilo v dopise ministerskému předsedovi ČSSR Ladislavu Adamcovi policejní zákroky proti lednovým demonstracím a následné rozsáhlé represe. V odpověď na petici začala Státní bezpečnost pátrat po jejích autorech a organizátorech. |
.
Předsednictvo Federálního shromáždění ČSSR se »v zájmu ochrany veřejného pořádku« usneslo na zákonném opatření, které definovalo vyhotovení či rozšiřování ineditních tiskovin jako přečin. Obdobná zákonná opatření předsednictev České národní rady a Slovenské národní rady ze 17. února umožňovala trestně stíhat pouhou účast na »nepovoleném veřejném shromáždění«. K návrhu opatření se již 3. února kladně vyjádřilo předsednictvo ÚV KSČ. |
.
Hnutí za občanskou svobodu zveřejnilo prohlášení nazvané Cesty k demokracii po lednových událostech, ve kterém se přihlásilo k »celospolečenskému dialogu« jako jedinému prostředku pro řešení hluboké krize. Vyslovilo se pro to, aby z politického vedení odstoupili ti, kteří nesou odpovědnost za daný stav. Požádalo poslance Federálního shromáždění ČSSR, aby odmítli schválit zákonná opatření přijatá předsednictvem FS dne 14. února, která rozšiřují dosavadní možnosti represe proti občanům. Vyjádřilo požadavek respektování lidských práv, především svobody shromažďovací, svobody spolčovací a svobody projevu. |
.
Československo navštívil generální tajemník MSDS Károly Grósz. V rozhovoru s generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem vyjádřil přesvědčení, že intervence sovětské armády do Maďarska v roce 1956 byla správným krokem, který vyvedl Maďarsko ze zmatků a umožnil mu budovat »rozvinutou socialistickou společnost«. Nově složené politbyro a ústřední výbor MSDS označil Grósz za nejednotné a velice diferencované a v této souvislosti odsoudil nedávné rozhlasové interview, v němž člen politbyra Imre Pozsgay označil události roku 1956 za lidové protitotalitní povstání (podle Grósze odmítla toto hodnocení většina orgánů a členů MSDS). Grósz připustil, že maďarský tisk si vydobyl »určitou mocenskou pozici« a poněkud se vymyká komunistické straně z rukou; dalším problémem je politická aktivizace maďarské humanitní inteligence; vážné je rovněž to, že vzrůstající počet členů opouští vládnoucí komunistickou stranu. V souvislosti s přípravou nové ústavy oznámil, že Maďarsko rozhodně zůstane socialistickým státem s politickým systémem, který nebude kopírovat západoevropské demokracie. Bude usilovat o zásadní restrukturalizaci RVHP, která by v budoucnu měla být založena na dvoustranných stycích. Grósz se rovněž jménem MSDS vyslovil pro zrušení obou vojenských paktů - NATO a Varšavské smlouvy; k jejich rozpuštění však musí dojít za vhodných podmínek a současně. Oba generální tajemníci se shodli na tom, že výstavba československo-maďarského vodního díla Gabčíkovo-Nagymaros pokračuje bez problémů.
Předseda vlády ČSSR Ladislav Adamec navštívil Sovětský svaz. O hospodářské spolupráci jednal s předsedou rady ministrů Nikolajem Ryžkovem, přijal jej rovněž generální tajemník ÚV KSSS Michail Gorbačov. V době návštěvy byly podepsány dokumenty Koncepce hospodářské a vědeckotechnické spolupráce mezi ČSSR a SSSR na příštích 15-20 let, Protokol z jednání předsedů vlád a Dohoda mezi vládami ČSSR a SSSR o spolupráci v oblasti ochrany životního prostředí. |
.
Předsednictvo ÚV KSČ projednávalo návrh části nové Ústavy ČSSR týkající se společenského zřízení, který předložil ministr federální vlády Marián Čalfa. Návrh předpokládal, že KSČ si nadále podrží svou vedoucí úlohu ve společnosti i v politickém systému Národní fronty; zachovány zůstanou rovněž principy demokratického centralismu, socialistického společenského vlastnictví a plánovitého řízení národního hospodářství. Osobního vlastnictví budou občané moci v mezích zákona využívat k drobnému podnikání. Vedle tzv. socialistické demokracie, která zůstane nadále základní formou, předpokládá návrh ústavy ještě demokracii konzultativní (veřejná diskuse) a přímou (referendum). Veškerá kulturní politika, vzdělání a výchova budou - podle návrhu - »vedeny v souladu s vědeckými poznatky, marxismem-leninismem a socialistickým humanismem«. |
.
Obvodní soud v Praze 3 odsoudil Václava Havla k devíti měsícům vězení. V dalším zinscenovaném procesu byla o den později odsouzena aktivistka Nezávislého mírového sdružení Jana Petrová k 9 měsícům vězení a Ota Veverka, člen Mírového klubu Johna Lennona, k 12 měsícům vězení. Přes sto aktivistů a dalších občanů bylo odsouzeno podmíněně nebo k peněžitým trestům; někteří byli obžaloby zbaveni. V únoru a březnu se uskutečnila celá řada dalších represivních akcí - domovních prohlídek, zadržení, výslechů, politicky motivovaných soudních procesů atd. |
.
V restauraci v Riegrových sadech v Praze se konalo diskusní shromáždění pořádané Nezávislým mírovým sdružením a ÚV SSM. V diskusi, která se měla týkat pouze dohodnutých témat z oblasti vojenství, často zanívaly otázky a názory na společenskou situaci po »Palachově týdnu« a následné politické procesy. |
|
27. února – 1. března 1989 |
.
Sovětský svaz navštívila delegace oddělení propagandy a agitace ÚV KSČ, aby si vyměnila názory s vedoucími funkcionáři ideologického oddělení a mezinárodního oddělení ÚV KSSS. Sovětští představitelé mimo jiné konstatovali, že »hromadným sdělovacím prostředkům« ponechalo sovětské vedení příliš svobody. Zároveň však ujistili československou stranu, že »KSSS důsledně drží linii plné podpory vedení KSČ a její politiky a nemění svoje stanoviska k otázkám souvisejícím s krizovým obdobím ve straně a společnosti v ČSSR v letech 1968-1969«. |
.
V době oficiální návštěvy dánského ministra zahraničních věcí Uffe Ellemana-Jensena v Československu uspořádal velvyslanec Dánského království oběd, kterého se zúčastnilo osm představitelů nezávislých iniciativ (Jiří Dienstbier, Michael Dymáček, Jiří Hájek, Václav Malý, Karel Srp, Ruth Šormová, Petr Uhl a Alexandr Vondra). Dánský ministr informoval o protestu dánské vlády proti policejnímu potlačení pražských lednových demonstrací, s nímž seznámil československého ministra zahraničních věcí. |
.
V Budapešti se konala manifestace, na které se z podnětu maďarských nezávislých iniciativ solidarizovalo asi patnáct set lidí s Václavem Havlem a dalšími československými politickými vězni. Čtyři sta lidí podpořilo svým podpisem návrh na udělení Nobelovy ceny míru Václavu Havlovi. |
.
Ve vnitrostranické Informaci o politické situaci v krajích se uvádí, že názory »komunistů i ostatní veřejnosti na události »Palachova týdne« jsou »diferencované a rozporné«. Většina komunistických organizací činnost nezávislých iniciativ a protestní občanské petice odsuzuje, současně však upozorňuje na velké nedostatky v režimní propagandě. (»Převládá názor, že naše stranická propaganda musí působit ofenzivněji a fundovaně objasňovat problémy tak, aby komunisté na úrovni základních organizací byli schopni čelit zesílené nepřátelské propagandě.«) Československá oficiální média nereagují dosti pružně, což je jedna z hlavních příčin, proč je »v některých profesních skupinách přímá a nepřímá informovanost o obsahu zahraničního vysílání« až devadesátiprocentní. Zesílení represí za účast na demonstracích a jiné nonkonformní aktivity (»zákonná opatření k ochraně veřejného pořádku«) nebylo přijato jednoznačně kladně. Všeobecně se soudí, že opoziční skupiny posílily v některých sociálních skupinách svůj vliv. |
.
Československo navštívil člen politbyra a tajemník ÚV KSSS Jegor Ligačov. Návštěva se uskutečnila na základě požadavku sovětské strany, která si chtěla ověřit zkušenosti KSČ s řízením zemědělsko-potravinářského komplexu. Ligačov se setkal se svým protějškem - tajemníkem ÚV KSČ pro zemědělství Františkem Hanusem a společně s ním navštívil několik zemědělských a potravinářských komplexů. Dne 10. března přijal Ligačova generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš, který sovětského hosta informoval o přestavbě v oblasti hospodářství a o »demokratizaci politického života a rozvoji veřejné informovanosti«; sdělil mu rovněž, že se na tomto dění »přiživují a aktivizují« antisocialistické síly. Upozornil na početné snahy o politickou rehabilitaci Alexandra Dubčeka, která by - podle jeho názoru - vedla »k rozkladu KSČ«. S tím souvisí vzrůstající tlak na sovětské vedení, aby odsoudilo vstup vojsk pěti států Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. |
.
Předsednictvo ÚV KSČ schválilo s připomínkami dokument Dlouhodobá koncepce propagandy do zahraničí, kterou předložili jeho členové Jan Fojtík a Jozef Lenárt. Komunistická propaganda opustí »zastaralé formy a metody« a bude nadále narušovat »antikomunistické stereotypy« vytvářením »nového obrazu socialistického Československa a nové etapy rozvoje socialismu«. Zároveň ustoupí od staré koncepce »rozdělení světa na dva nesmiřitelné tábory« a bude vycházet »z perspektivy dlouhodobé mírové koexistence a vzájemného působení dvou společenských soustav«. Propaganda již nadále nesmí být »oficiální, didaktická, frázovitá, schematická a přehnaně patetická«, ale musí vycházet z politického realismu, tak aby »ideologický zápas nabýval civilizované podoby soupeření idejí a aby odpovídal všem zásadám vyspělé kultury konce 20. století«. |
.
V továrně na obráběcí stroje (TOS) v Praze-Hostivaři zatkla policie přímo na pracovišti dělníka, který sepsal protestní petici proti policejnímu násilí. Petice, kterou podepsalo 38 členů oficiální odborové organizace ROH, byla reakcí na úřední výzvu, aby dělníci podepsali text odsuzující činnost nezávislých skupin. K podobným incidentům došlo i v jiných pražských závodech. Na průmyslovém a hornickém Ostravsku podepsalo obdobnou petici 272 děl¬níků. |
.
Aktivisté Nezávislého mírového sdružení se obrátili dopisem na předsedu Městského soudu v Praze. Informovali ho o tom, že 14. března položili květiny u sochy sv. Václava v Praze, a vznesli dotaz, proč nejsou trestně stíháni jako jejich přátelé za stejný skutek v době »Palachova týdne«. |
.
V Praze jednali vedoucí oddělení mezinárodních styků ÚV KSČ M. Štefaňák a ÚV SED Gerd Sieber. Sieber se vyslovil pro přehodnocení spolupráce v rámci RVHP po vzoru Evropského hospodářského společenství. Hospodářská spolupráce musí být realistická, převládat by měla bilaterální nad multilaterální kooperací. Vedení východoněmecké komunistické strany se obává o »další vývoj socialismu«. Západoevropské státy značně posílily svoji propagandu a jejich působení ovlivňuje veřejné mínění výchoněmeckých občanů. Situaci v Polsku označil Sieber za »bezperspektivní« a dodal, že »nové vyhlášení výjimečného stavu« by nepřineslo nic pozitivního. V Polsku je socialismus u konce. Podobně hodnotí vedení SED Maďarsko, které je v »těžké hospodářské situaci« a usiluje o připojení k západoevropskému trhu. Poměry v Maďarské socialistické dělnické straně vyvolávají ve vedení SED »deprimující dojmy«. Bulharsko se podle Siebera nachází ve schizofrenní situaci: existují tu dvě neslučitelné linie, první podporuje »přestavbu«, druhá ji zbrzďuje, protože se obává jejích důsledků. Zcela specificky se chová Rumunsko. Východoněmecký režim je skeptický k Ceauşeskovu návrhu svolat schůzku východoevropských socialistických států a usnést se na »charakteristice socialismu a jeho pojetí v současnosti«. Taková schůzka by jen vyjevila pokračující dezintegraci socialistického společenství. Vzhledem ke komplikacím a rizikům, které přináší »přestavba, glasnosť a nové myšlení«, odhaduje vedení SED, že prestiž Sovětského svazu jako světové velmoci se sníží. Nezbývá než si přát, aby to příliš nepoškodilo ostatní socialistické státy. Již teď je pro ně situace velice tíživá. Např. akceptování závěrů lednového jednání KBSE ve Vídni přivedlo východoevropské režimy do velice komplikované situace, protože musely učinit řadu zásadních ústupků, které drolí jejich dosavadní integritu.
Státní bezpečnost provedla domovní prohlídky u jedenácti aktivistů Společenství přátel USA a vzala do vazby představitele této iniciativy Stanislava Devátého. |
.
V Praze skončilo soudní líčení s aktivisty Nezávislého mírového sdružení Hanou Marvanovou a Tomášem Dvořákem. Oba byli uznáni vinnými z přípravy trestného činu pobuřování, kterého se dopustili shromažďováním a šířením letáků vyzývajících k účasti na protirežimní demonstraci 28. října 1988, a oba byli odsouzeni k 10 měsícům podmíněně s odkladem na dva a půl roku.
Předsednictvo ÚV KSČ schválilo návrh opatření, na jehož základě mělo dojít k podstatnému rozšíření spolupráce ministerstva vnitra, prokuratury a soudů se sdělovacími prostředky. |
.
Osm nezávislých iniciativ zaslalo poslancům Federálního shromáždění ČSSR dopis s výzvou, aby neschválili zákonná opatření předsednictva FS ze 14. února a tím zrušili jejich platnost. |
.
Senát Městského soudu v Praze projednal v odvolacím řízení případ Václava Havla a zmírnil trest na 8 měsíců vězení. Procesu se účastnilo několik zahraničních tiskových agentur a televizních společností. Několik set občanů se s Havlem solidarizovalo hlasitou přítomností v soudní budově. |
.
List italských komunistů L'Unita zveřejnil pozdravný dopis Alexandra Dubčeka sjezdu Italské komunistické strany. Dubček v něm jménem 468 tisíc československých komunistů vyloučených po roce 1968 ze strany vyjádřil názor, že v zájmu všech komunistů, ostatních levicových sil i demokratů je úspěch sovětské »přestavby«. Vyslovil se pro budování socialismu na základech svobody, sociální spravedlnosti, míru, pluralismu a dalších univerzálních hodnotách. |
.
Klub za socialistickou přestavbu Obroda zaslal Federálnímu shromáždění ČSSR memorandum, v němž vyzval poslance, aby v případě, že v souvislosti s aktuálním zdravotním stavem Gustáva Husáka budou uvažovat o novém prezidentu republiky, vzali v potaz kandidaturu Alexandra Dubčeka. |
.
Nezávislé mírové sdružení zaslalo Federálnímu shromáždění ČSSR podnět k uzákonění náhradní civilní služby. |
.
V Praze se konalo 13. zasedání ÚV KSČ věnované otázkám československého školství. Ve zprávě o činnosti předsednictva strany odsoudil generální tajemník Miloš Jakeš aktivity »opozičních skupin« a ocenil činnost bezpečnostních složek. Uvedl, že ve stanoviscích k provolání předsednictva ÚV KSČ k 41. výročí »Vítězného února« v roce 1948 vyjádřily »široké vrstvy společnosti« podporu politice komunistické strany. |
.
Kardinál František Tomášek přijal mluvčí Charty 77, kteří mu poděkovali za jeho zásadové postoje a svobodné vystupování. |
.
Předsednictvo ÚV KSČ se zabývalo - zatím bez rozhodnutí - Návrhem na zdokonalení systému všeobecných voleb, který zpracovala skupina složená ze zástupců zákonodárných sborů, vědeckovýzkumných pracovišť, ústředních orgánů státní správy a ÚV NF ČSSR. Návrh předpokládal, že politické strany a společenské organizace Národní fronty provedou výběr kandidátů na širším základě než dosud. Podstatně se zvýší počet a význam předvolebních shromáždění, na kterých se voliči vysloví k navrhovaným kandidátům. Teprve na základě jejich připomínek sestaví orgán Národní fronty návrh kandidátní listiny pro příslušný volební obvod. Návrh doporučoval vícemandátové volební obvody s počtem kandidátů převyšujícím počet mandátů, oddělení voleb do zákonodárných sborů od voleb do národních výborů, zavedení institutu poslanců-náhradníků a snížení věkové hranice pro pasivní volební právo na 18 let. Podstatou navrhovaných změn mělo především být vhodnější uplatnění vedoucí úlohy KSČ a její těsnější sepětí s dalšími politickými stranami, společenskými a zájmovými organizacemi Národní fronty. Právo navrhovat kandidáty zůstávalo tedy komunistické straně a posléze Národní frontě. |
.
Fakultní organizace SSM na pražské Akademii múzických umění uspořádala studentské diskusní fórum za účasti zástupců ÚV KSČ, ÚV SSM a generální prokuratury ČSSR. Většina z tří set přítomných studentů vyslovila podporu Václavu Havlovi a nezávislým občanským iniciativám. |
.
Byl založen Výbor na podporu žádosti Václava Havla o podmíněné propuštění z výkonu trestu, jehož členy se stali z větší části osobnosti oficiální kulturní sféry. Výbor vznikl na základě rozsáhlé petiční akce Iniciativa kulturních pracovníků, ke které se připojilo mnoho kulturních a vědeckých pracovníků. |
.
V Praze se uskutečnilo první setkání zástupců Demokratické iniciativy z celé republiky, na němž byla přijata Petice občanské důslednosti. Účastníci setkání se shodli na tom, že je třeba novelizovat, případně zrušit ty zákony, které jsou v rozporu se závěrečným dokumentem vídeňské následné schůzky KBSE, legalizovat nezávislé iniciativy a snížit početní stav policie. |
.
Československo navštívila delegace Vatikánu vedená arcibiskupem Franceskem Colasuonnem. Ve dnech 11., 12. a 20. dubna jednala s československými zmocněnci o obsazení některých uprázdněných biskupských stolců. Podle zprávy, kterou pro předsednictvo ÚV KSČ vypracoval sekretariát vlády ČSSR pro věci církevní, konstatovala vatikánská delegace, že papežská kurie nestojí za československou podzemní církví. Nicméně Vatikánem navrhovaní biskupové jsou pro československý režim jen výjimečně přijatelní. I když Vatikán explicitně nepolemizuje s kolaborantským Sdružením katolického duchovenstva Pacem in terris, »vylučuje pod různými záminkami kandidáty z jeho řad«. Ve zprávě se uvádí, že hlavním úkolem komunistického režimu v nejbližších letech bude »zneškodnění vlivu nezákonných struktur«. Vatikán a československý režim se nakonec dohodly na obsazení litoměřické diecéze biskupem Josefem Kouklem, olomoucké diecéze biskupem Františkem Vaňákem a trnavské arcidiecéze arcibiskupem Jánem Sokolem. |
.
Ministr vnitra ČSSR František Kincl obvinil na tiskové konferenci nezávislé občanské inicitivy sdružené kolem »jádra Charty 77« z teroristických akcí. Nezávislé iniciativy toto obvinění kategoricky odmítly. |
.
Nezávislé mírové sdružení a ÚV SSM uspořádaly v Praze diskusi k otázkám základní vojenské služby za účasti zástupců režimního Československého mírového výboru, Československé lidové armády, Ekumenické rady církví, samizdatových Lidových novin, Charty 77 a Východoevropské informační agentury. |
.
Po třicetidenní hladovce byl z vazby propuštěn signatář Charty 77 a spoluzakladatel Společenství přátel USA Stanislav Devátý. |
.
Maďarská televize vysílala první část rozsáhlejšího interview s Alexandrem Dubčekem (druhou část uvedla 26. dubna), v němž bývalý první tajemník ÚV KSČ obhajoval československé reformy z roku 1968 a Gorbačovovu »přestavbu«. Československé sdělovací prostředky okamžitě zahájily proti Dubčekovi kampaň (název článku v Rudém Právu Klamal tehdy, klame nyní) a režim na různých úrovních odsoudil tento »nebývale provokační akt« a »nepřípustné vměšování do vnitřních záležitostí Československa«. Podle člena předsednictva ÚV KSČ Jozefa Lenárta reagovala maďarská strana na československé upozornění vyhýbavě, poukázala na nemožnost cenzurního zásahu, neboť sdělovací prostředky v Maďarsku jsou již svobodné.
Policie rozehnala shromáždění na Staroměstském náměstí v Praze, na kterém chtěli zástupci Nezávislého mírového sdružení a Mírového klubu Johna Lennona zahájit veřejnou manifestační hladovku za propuštění mírových aktivistů z vězení. |
.
Předseda vlády ČSSR Ladislav Adamec navštívil NDR, kde se setkal s předsedou východoněmecké vlády Willy Stophem a prvním tajemníkem SED a předsedou státní rady NDR Erichem Honeckerem. Předsedové vlád podepsali dokumenty Protokol o jednání předsedy vlády ČSSR a předsedy vlády NDR o hospodářské a vědeckotechnické spolupráci; Ujednání k uskutečnění závěrů přijatých na nejvyšší úrovni v březnu 1988 na prohloubení hospodářské a vědeckotechnické spolupráce mezi ČSSR a NDR; Dohodu mezi vládou ČSSR a vládou NDR o spolupráci v oblasti ochrany životního prostředí. |
.
Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš odletěl na krátkou návštěvu Moskvy, kde ho přijal nejvyšší sovětský představitel Michail Gorbačov. Podle Jakešovy podrobné zprávy předsednictvu ÚV KSČ ho Gorbačov nejprve seznámil s ekonomickými obtížemi Sovětského svazu. V této souvislosti podotkl, že Polsko a Maďarsko jsou na »hranici rozkladu společnosti«, úsilí tamních komunistických stran o dohodu s opozicí označil za nevyhnutelnou snahu zabránit hrozícímu politickému chaosu. Nedávné volby do Sjezdu lidových poslanců SSSR hodnotil jako velké vítězství. Vyjádřil názor, že v Sovětském svazu je »přestavba« složitější, protože na rozdíl od Československa nedisponuje »buržoazními demokratickými zkušenostmi«. Připustil, že sovětské vedení se v posledních letech dopustilo řady chyb, ale vyjádřil přesvědčení, že revoluční přeměny musí být uskutečňovány shora pod vedením agilní komunistické strany. Gorbačov ocenil, že KSČ disponuje propracovanou koncepcí »přestavby« odpovídající specifickým čekoslovenským podmínkám. Na politice roku 1968 pochválil počáteční reformní kroky KSČ a doporučil Jakešovi, aby KSČ více spolupracovala se svými bývalými členy. Zároveň však podpořil úsilí vedení KSČ nepřehodnocovat rok 1968 a ponechat v platnosti »normalizační« dokument Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ, protože - jak podotkl Jakeš - »každé zpochybňování nebo revize jeho závěrů by vedly k rozkladu strany«. |
.
Federální vláda schválila Usnesení o opatřeních k zajištění realizace závěrů vídeňské následné schůzky KBSE. Vyslovila se pro takovou úpravu Ústavy ČSSR, která by »přesněji vymezovala mezinárodní závazky, jimiž je ČSSR vázána«, dále pro novou zákonnou úpravu vztahu státu s věřícími a církvemi. V oblasti soudní ochrany občanských práv a svobod (možnost občana domáhat se přezkoumání správního rozhodnutí soudem) navrhla rozšířit správní soudnictví. Z oblasti vymezené Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech bude nutné odstranit některé nedostatky, jichž využívají aktivní odpůrci režimu. Těm se totiž mnohdy daří - sice formálně, ale nebezpečně - uvádět »v pochybnost celkovou vysokou úroveň sociálních jistot, plné požívání občanských práv všemi občany«. Ke změnám dojde rovněž v oblastech cestovního ruchu, dostupnosti, poskytování a výměny informací, ochrany životního prostředí ad. Vládní usnesení, které 5. května schválilo předsednictvo ÚV KSČ, obsahovalo celkem 68 námětů, které se snažily reagovat na přijaté mezinárodní dokumenty.
Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš předložil předsednictvu ÚV KSČ Informaci o vývoji bezpečnostní situace v ČSSR, vypracovanou ministerstvem vnitra ČSSR. Konstatuje se v ní, že nadále vzrůstá aktivita »vnějších i vnitřních nepřátel«. Zatímco na konci roku 1988 působilo 22 opozičních seskupení, v tomto roce přibylo dalších 23. Ministerstvo vnitra eviduje kolem 80 nezávislých samizdatových periodik. V opozičním prostředí, které usiluje o inte¬graci a rozšíření po celém území republiky, krystalizují dva základní proudy: »radikální« a »reformní«. Do radikálního proudu patří podle ministra vnitra část signatářů Charty 77, Nezávislé mírové sdružení, Společenství přátel USA, České děti, Demokratická iniciativa a Hnutí za občanskou svobodu, které organizují paralelní struktury a usilují o pořádání hromadných protirežimních vystoupení. Reformní proud tvoří značná část bývalých funkcionářů KSČ vyloučených ze strany po roce 1968, kteří se sdružují v Klubu za socialistickou přestavbu Obroda a ve Společnosti pro studium demokratického socialismu. Nejsilnější tendence k vytvoření opozičních politických stran jsou patrné u Obrody, Demokratické iniciativy a Hnutí za občanskou svobodu.
Demokratická iniciativa vyzvala ve svém prohlášení občany k rozvoji nezávislých aktivit v odborové oblasti a oznámila, že od 1. května bude v jejím rámci působit skupina pro odborovou práci. |
.
Na podnět Mezinárodního výboru na podporu Charty 77 se stal 24. duben 1989 »Dnem solidarity s Václavem Havlem«. |
.
Z obavy před tím, aby se Václavské náměstí nestalo místem protirežimní demonstrace, zorganizovala státní moc oficiální prvomájové oslavy mimořádně právě zde (dosud se vždy konaly na Letenské pláni). Jak uvedl federální ministr vnitra ve své zprávě pro předsednictvo ÚV KSČ z 5. května, provedla Státní bezpečnost již s několikadenním předstihem »preventivní pohovory a výstrahy s vytipovanými exponenty a aktivisty nelegálních struktur«, mnohým z nich znemožnila přicestovat do Prahy a nad dalšími vykonávala »po celou dobu oslav... přímý operativní dohled«. Navzdory všem opatřením se v horní části náměstí shromáždila větší skupina členů a příznivců nezávislých iniciativ a rozvinula transparenty s nápisy požadujícími propuštění politických vězňů. Policie ji násilně vytlačila z náměstí a odvezla autobusem z centra města. Poté brutálně zasáhla proti další skupině občanů demonstrujících uprostřed náměstí s transparenty nesoucími neutrální nápisy »Slovo mladým«, »Dodržujte právní řád«, »Vždy s úsměvem«. Policie zadržela 113 lidí, mezi nimi bylo osm cizinců - Angličan (redaktor BBC), dva Finové, dva západní Němci, dva Nizozemci a Švýcar. Trestní stíhání bylo zahájeno s osmi osobami. Podle informace ministerstva vnitra byly oficiální prvomájové oslavy vážněji narušeny pouze v Praze.
Nezávislá iniciativa Společnost za veselejší současnost zahájila svou činnost vyhlášením happeningu Běh třídou Politických vězňů za propuštění politických vězňů, který se měl pravidelně opakovat do té doby, než státní moc propustí všechny vězně svědomí. Programem společnosti bylo upozorňovat na tíživé problémy doby s nadsázkou a humorem. |
.
Mezinárodní společnost pro lidská práva zveřejnila ve Frankfurtu nad Mohanem zprávu o soustavném a rozsáhlém porušování lidských práv v ČSSR. |
.
Československé velvyslanectví v Maďarsku podrobně informovalo předsednictvo ÚV KSČ a generálního tajemníka Miloše Jakeše o politické situaci v Maďarsku. Uvedlo, že politická, ideová a organizační jednota MSDS je natolik narušená, že strana již není schopna účinně působit na vývoj v zemi ani ve vlastních stranických strukturách. Proto je třeba počítat s významnými politickými a ekonomickými důsledky, které mohou ovlivnit situaci v Československu. |
.
Slovenští aktivisté Hnutí za občanskou svobodu uspořádali na Bradle v okrese Senica vzpomínkové shromáždění k uctění památky slovenského státníka Milana Rastislava Štefánika, kterého se zúčastnilo asi tisíc lidí. |
.
Maďarský ministr zahraničních věcí Gyula Horn povolal ke zvláštnímu slyšení československého velvyslance v Maďarsku, aby mu sdělil, že maďarská vláda se rozhodla s okamžitou platností pozastavit výstavbu vodního díla v Nagymarosi, které je součástí československo-maďarského energetického projektu Gabčíkovo-Nagymaros. Československá vláda prohlásila, že tento krok je v rozporu s platnou dvoustrannou dohodou. O definitivním zastavení prací na svém území rozhodlo maďarské Národní shromáždění 31. října 1989.
V Praze se uskutečnilo druhé setkání zástupců Demokratické iniciativy, kterého se jako hosté zúčastnili aktivisté z Hnutí za občanskou svobodu, Nezávislého mírového sdružení, Československého helsinského výboru, Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a Klubu právní podpory. |
.
Instruktoři ÚV KSČ hodnotili na své poradě krajské konference Socialistického svazu mládeže, které s výjimkou Prahy proběhly bez větších problémů. Pražská konference prokázala, že v hlavním městě na sebe strhávají iniciativu studenti vysokých škol. Je patrné, že na vysokých školách převládá »velmi složitá názorová situace« a »nelegální struktury« usilují o průnik do organizací SSM pořádáním veřejných »diskusních fór«.
U příležitosti Mezinárodního dne odpíračů vojenské služby z důvodu svědomí se v Praze na Letné sešlo přes 30 aktivistů Nezávislého mírového sdružení, které rozehnala policejní jednotka. |
.
Ideologická komise ÚV KSČ vedená členem předsednictva ÚV KSČ Janem Fojtíkem se zabývala změnami v činnosti Ústavu marxismu-leninismu ÚV KSČ, který by se měl soustředit na historii KSČ, změny v soudobém socialismu a přehodnocování dějin mezinárodního komunistického hnutí. Zároveň však musí sloužit potřebám stranické ideologie a »pohotově reagovat na problémy«. Rovněž ateistická výchova musí - podle Fojtíka - doznat výrazných změn. Nelze ji nadále interpretovat jako »boj proti náboženství«, nýbrž jako »šíření vědy« (nazvat časopis Vědecký ateismus již není produktivní, vhodnější název je např. Věda a náboženství). Komunistická strana nebude proti náboženství bojovat, ale bude se snažit »postupně a citlivě překonávat náboženské přežitky«. V náboženství nelze spatřovat pouze nepřítele, ale i »spojence«. Věřící občany, kteří se musí ve společnosti cítit rovnoprávní, je třeba získat pro budování socialismu a zamezit tak politické opozici či podzemní církvi, aby je strhly na svou stranu. |
.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl o podmíněném propuštění Václav Havla z výkonu trestu po uplynutí jeho poloviny. Podnět k tomuto soudnímu projednávání podali Havlovi příbuzní a 3385 občanů, kteří žádost o podmíněné propuštění podpořili podpisem. Po propuštění poskytl Havel v květnu, červnu a následujících měsících mnoho interview pro zahraniční televizní a rozhlasové stanice, pro deníky a časopisy, v nichž se vyjádřil k situaci ve východní Evropě a k možnostem politických změn v Československu. On a další přední disidenti opakovaně zdůrazňovali, že jsou možná poslední opoziční generací, která je ochotná vést dialog se zkompromitovaným režimem.
Sto osmnáct studentů Univerzity J. E. Purkyně v Brně zaslalo Výboru československé veřejnosti pro lidská práva a humanitární spolupráci petici, ve které požadovalo ukončení pomlouvačné kampaně v oficiálních médiích o událostech »Palachova týdne« a propuštění osob vězněných v souvislosti s těmito událostmi.
Československo navštívil generální tajemník RKS a rumunský prezident Nicolae Ceauşescu. Setkal se s generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem a prezidentem ČSSR Gustávem Husákem. Ceauşescu informoval Jakeše o hospodářské situaci své země, kterou označil za velmi dobrou a trvale se zlepšující. Uvedl, že základní cíle, které si klade sovětská »perestrojka« (»organizace státu, demokratický systém, samospráva a chozrasčot«), byly již v Rumunsku dosaženy. Vyjádřil údiv nad tím, že socialismus jako společenský systém prověřený dlouhou praxí je v některých východoevropských státech předmětem negativního hodnocení, ke kterému se uchylují sami socialisté. Kritizoval způsob voleb do sovětského Sjezdu lidových poslanců a uvedl, že »přestavba« nenapomáhá ke zlepšení hospodářské situace Sovětského svazu. Vyjádřil názor, že proklamovaná snaha USA a západoevropských států o jaderné a konvenční odzbrojení je jen zastíracím manévrem. Odmítl úvěrování socialistických podniků zahraničním kapitálem a jakékoli jiné »vměšování imperialistických zemí do vnitřních záležitostí socialistických států«. Rumunsko navrhuje, aby se při nadcházejícím zasedání politického poradního výboru Varšavské smlouvy uskutečnila zvláštní schůzka generálních tajemníků, která by se zabývala řešením situace v těch socialistických zemích, které »otevírají cestu pro kapitalistický rozvoj«.
Jakeš seznámil rumunského hosta s průběhem »přestavby hospodářského mechanismu« a »demokratizace společnosti« v Československu. Politickou situaci označil za stabilní, zdejší protirežimní opozici za »nepočetnou« a sdělil, že komunistická strana umožní některým svým bývalým členům vyloučeným po roce 1968 návrat do svých řad, zejména proto, aby je nezískala opozice. |
.
Sekretariát ÚV KSČ schválil na svém zasedání řízeném generálním tajemníkem Milošem Jakešem vytvoření Zvláštní skupiny pro agitační činnost (původní název Zvláštní skupina psychologického ovlivňování činnosti nelegálních struktur sekretariát neschválil). Skupina měla působit v rámci oddělení propagandy ÚV KSČ a jejími členy se měli stát »všestranně profesionálně připravení aktivisté« schopní »vést dialog na akcích organizovaných nelegálními strukturami«, kteří prodělají speciální školení a výcvik v oblastech »psychologie davu, činnosti a mechanismů působení nelegálních struktur, sociální psychologie a psychologie hromadného chování«. Skupina měla vystupovat samostatně, nikoli »z pověření stranického aparátu«. Sekretariát schválil složení třináctičlenného »řídícího štábu«, který měl zvláštní skupinu vytvořit a řídit její činnost. |
.
Nezávislá iniciativa Společnost za veselejší současnost nabídla pomoc maďarské vládě při odstraňování zátarasů z ostnatého drátu na maďarsko-rakouské hranici. Akci navrhla pojmenovat Dnes budeme stříhat my u vás, zítra budete stříhat vy u nás.
Na náměstí Svobody v Brně demonstrovala skupina nezávislých aktivistů za propuštění Stanislava Devátého z vazby. Tentýž den krajský prokurátor v Brně rozhodl o jeho propuštění. |
.
Charta 77 zaslala otevřený dopis představitelům členských států NATO, kteří se sešli na výroční schůzi v Bruselu. Vyslovila se pro zrušení Varšavské smlouvy a NATO a vytvoření pluralitního bezpečnostního systému. |
|
23. května – 1. června 1989 |
.
Pětičlenná delegace složená ze zástupců federálního ministerstva financí, federálního ministerstva zahraničních věcí a Státní banky československé vedla ve Washingtonu předběžná jednání s představiteli Mezinárodního měnového fondu a Světové banky o podmínkách přijetí Československa do těchto institucí. |
.
Federální shromáždění ČSSR schválilo novelizovaný Zákoník práce. |
.
Nezávislé politické hnutí Demokratická iniciativa zveřejnilo rozsáhlý dokument nazvaný Helsinská iniciativa k demokratizaci a vytvoření právního československého státu. Reagovalo v něm kriticky na skutečnost, že se československý režim 15. ledna 1989 připojil k Závěrečnému dokumentu vídeňské následné schůzky KBSE o lidských a občanských právech a neuvádí s ním do souladu vlastní právní řád. Vyslovilo se proti tomu, aby vypracováním nové ústavy byla pověřena komise jmenovaná nedemokraticky shora. Ústavou se - podle Demokratické iniciativy - nemůže zabývat ani nedemokraticky zvolené Federální shromáždění ČSSR, a proto je třeba přikročit k vypracování a přijetí mimořádného volebního zákona a na jeho základě zvolit v květnu 1990 »ústavodárné shromáždění«, které do konce roku 1990 připraví návrh nové demokratické ústavy a poskytne jej veřejnosti k vyjádření. Veřejná diskuse bude uzavřena k 1. květnu 1991, o nové ústavě pak rozhodne lidové hlasování dne 28. října 1991. »Přechodné demokratizační období« bude ukončeno v lednu 1992 volbami do nového Federálního shromáždění. Jelikož v tomto období nebude možné pozměnit celou řadu nedemokratických československých zákonů, vyhlášek a nařízení, bude nutné neprodleně přijmout »doplněk ke stávající ústavě, zmocňující výkonné orgány, aby jednoznačně přijaly zásady Závěrečného dokumentu z Vídně« a důsledně se jimi řídily. |
.
Stopadesátičlenný ozbrojený policejní sbor rozehnal shromáždění aktivistů Společenství přátel USA u Litovle na Olomoucku. Kolem padesáti účastníků bylo krátkodobě zadrženo, třiceti z nich bylo vysloveno podezření z přečinu proti veřejnému pořádku.
V prostorách výletní lodi v Praze se konalo první fórum Československého helsinského výboru za účasti zástupců Českých dětí, Demokratické iniciativy, Hnutí za občanskou svobodu, Charty 77, Jazzové sekce, Mírového klubu Johna Lennona, Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a klubu Obroda. Debatovalo se o stavu lidských práv a možnostech demokratizace společnosti. Přítomní aktivisté zaslali státním orgánům prohlášení požadující respektování mezinárodních norem o lidských právech, legalizaci nezávislých iniciativ, novelizaci trestního zákoníku a propuštění politických vězňů. |
.
V Praze se z iniciativy československé vlády konala konference o problémech životního prostředí ve středoevropském regionu, které se účastnili ministři pro životní prostředí sousedních států. Na závěr jednání se shodli na sedmibodovém memorandu. V době konference se v Praze uskutečnila ekologická manifestace pořádaná nezávislou iniciativou Pražské matky, na které byla přijata petice požadující lepší informovanost o stavu životního prostředí, zastavení výstavby lanové dráhy na Sněžku apod. |
|
30. května – 23. června 1989 |
.
V Paříži se konal seminář KBSE o lidské dimenzi helsinského procesu, které se účastnili delegáti USA, Kanady a všech evropských zemi kromě Albánie. Podle informace ministra zahraničních věcí ČSSR pro sekretariát ÚV KSČ z 3. července byly kritizovány vlády Rumunska, Bulharska a NDR za nedodržování mezinárodních závazků v oblasti lidských práv a občanských svobod. Československo kritizovaly Velká Británie, USA, Nizozemí, Lucembursko, Island, Rakousko, Švédsko, Norsko, Itálie, Kanada, nejčastěji v souvislosti s událostmi »Palachova týdne«, vězněním Václava Havla a dalších nezávislých aktivistů. Při jednání došlo k ostrým sporům mezi delegacemi Maďarska a Rumunska, týkajícím se osudu maďarské menšiny v Rumunsku. Delegace států Varšavské smlouvy nevystupovaly na konferenci jednotně, jak tomu bylo v minulosti. Ministr zahraničních věcí ČSSR ujistil členské země KBSE, že československá vláda usiluje o »hlubokou přestavbu a demokratizaci všech oblastí společenského života«. Pořadatelé konference oficiálně pozvali několik disidentů, československé úřady jim však neumožnily vycestovat. |
.
Výzkum veřejného mínění, zaměřený na vztah obyvatel k politickému systému a uskutečněný Ústavem pro výzkum veřejného mínění 10.-22. května, dokumentuje změny ve smýšlení obyvatel. Téměř polovina respondentů nepovažovala politický systém v ČSSR za demokratický, jen třetina se domnívala, že může svobodně vyjadřovat své názory, a přibližně polovina dotázaných projevila souhlas nebo tolerantní přístup k demonstracím v době »Palachova týdne«. |
.
Státní bezpečnost po dvaceti minutách rozehnala schůzi sedmdesáti aktivistů Hnutí za občanskou svobodu, kteří se sešli v jedné pražské restauraci k diskusi o úpravách československého právního řádu a o nové ústavě.
Bylo vydáno základní prohlášení Křesťanské unie za lidská práva, která se prohlásila za komunitu všech křesťanů usilujících o nápravu v oblasti lidských práv, a to především těch, která jsou ostatními nezávislými iniciativami opomíjena (právo na život dosud nenarozených dětí, právo dětí žít v ucelené rodině apod.). Unie se rovněž rozhodla vystupovat proti sexuální nevázanosti a pornografii.
|
.
Polská Solidarita vysílala v pětiminutovém programu, který jí byl vyměřen v oficiální polské televizi, krátký rozhovor s Václavem Havlem. |
.
Charta 77 a další nezávislé iniciativy vyjádřily prostřednictvím velvyslanectví ČLR v Praze zásadní nesouhlas s brutálním zákrokem čínských ozbrojených sil proti demonstrantům na náměstí Nebeského míru. Na Karlově mostě v Praze se sešlo asi čtyřicet mladých lidí, aby uctili památku mrtvých, které si masakr v Číne vyžádal. O den později se zhruba stejný počet lidí shromáždil před čínským velvyslanectvím v Praze. Protestní a pietní akce se konaly také v dalších dnech. |
.
Člen předsednictva ÚV KSČ Karel Urbánek se účastnil porady tajemníků komunistických stran pro politicko-organizační práci v Havaně. |
.
Kardinál František Tomášek zaslal prezidentu republiky Gustávu Husákovi dopis obsahující stanovisko katolické církve k připravované ústavě. Vyjádřil v něm názor, že nejlepší ze všech státních zřízení je »demokracie«, která »přednostně zajišťuje svobodu a důstojnost lidské osoby při souběžné péči o sociálně slabé občany«. Kardinál uvedl, že pro věřící občany je nepřijatelné ustanovení dosud platné ústavy o marxismu-leninismu jako oficiální státní ideologii. Doporučil, aby v ústavě bylo zakotveno »právo každého občana žít podle své víry a veřejně ji vyznávat a právo církví existovat a působit svobodně podle vlastních řádů«. Prezident Husák oznámil kardinálu Tomáškovi dopisem z 21. června, že jeho konkrétní náměty postoupil komisi pro přípravu nové ústavy, která je »odpovědně posoudí«. |
.
Americká zpěvačka Joan Baezová přivítala při svém vystoupení na oficiálním hudebním festivalu Bratislavská lyra Václava Havla a aktivisty Charty 77 a Nezávislého mírového sdružení; jim a politickému vězni Petru Cibulkovi věnovala jednu píseň. Zároveň pozvala na scénu bratislavského písničkáře Ivana Hoffmana, kterému však byl při vystoupení vypnut mikrofon. Příslušníci Státní bezpečnosti opatření visačkami pořadatelů festivalu znemožnili konání nezávislé tiskové konference v zákulisí koncertní síně. |
.
V Praze se konalo 14. zasedání ÚV KSČ, které se zabývalo situací v hutnictví a strojírenství. Ústřední výbor zvolil dosavadního předsedu vlády SSR Ivana Knotka tajemníkem ÚV KSČ pro ekonomické otázky. Rozhodl, že předsedou slovenské vlády se stane Pavol Hrivnák, kterého současně zvolil do funkce kandidáta předsednictva ÚV KSČ. Tajemníkem ÚV KSČ zvolil Miroslava Zajíce a z funkce kandidáta předsednictva ÚV KSČ uvolnil Miloslava Hruškoviče. |
.
Přední představitel československého demokratického exilu Pavel Tigrid ve svém komentáři vysílaném rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa vyzval Václava Havla, aby přijal politickou roli, k níž ho vyzývá doba, a aby se jednoznačně postavil za opoziční politický program, jehož osou bude »svoboda, demokracie a nezávislost«. |
.
Po 16. hodině se na pražské pěší zóně (v ulici Na Příkopě) uskutečnilo Korzo za lidská práva, pořádané šesti nezávislými iniciativami - Českými dětmi, Československým helsinským výborem, Demokratickou iniciativou, Hnutím za občanskou svobodu, Nezávislým mírovým sdružením a Mírovým klubem Johna Lennona. Asi dva tisíce občanů vyjádřilo za asistence Veřejné i Státní bezpečnosti kruhovým pochodem v několikastupech svou nespokojenost se stavem lidských práv v ČSSR. |
.
Kongresu Socialistické internacionály ve Stockholmu se jako hosté zúčastnili signatář Charty 77 Jiří Hájek a zástupce exilového periodika Listy Zdeněk Hejzlar. |
.
V pražské Královské oboře (zvané Stromovka) se uskutečnila ekologická manifestace proti výstavbě silnice vedené tímto parkem. Zúčastnilo se jí asi 250 převážně mladých lidí, proti kterým násilně zakročila policie. Jednoho z organizátorů manifestace, Petra Placáka z Českých dětí, odvezli policisté do lesů za Prahou, kde ho surově zbili a ponechali svému osudu.
Vedoucí tajemník MV KSČ v Praze a člen předsednictva ÚV KSČ Miroslav Štěpán a první tajemník MV MSDS v Budapešti a člen politického byra ÚV MSDS Mihály Jassó se setkali v Bratislavě. Jassó zevrubně informoval Štěpána o politické situaci v Maďarsku. Společenský vývoj zde nabyl takové dynamiky, kterou vedení maďarské komunistické strany nepředpokládalo a ani zcela nechápe. Ve straně panuje značná názorová různorodost, která ji dezintegruje a sama by stačila k vytvoření několika politických stran. MSDS zcela ztratila kontrolu nad mediální oblastí. Jeden z největších problémů je ovšem poměr Maďarů k poválečné historii, zejména k roku 1956. Pohřeb ostatků popraveného ministerského předsedy Imre Nagye, který se konal 16. června a stal se celonárodní tryznou, byl pro MSDS další citelnou politickou prohrou (Jassó si v této souvislosti povzdechl, že lepší je živý Dubček než mrtvý Nagy). Na rozdíl od Polska, kde je opoziční silou pouze Solidarita, působí v Maďarsku více opozičních stran. V současné situaci by ovšem maďarský volič hlasoval proti kandidátu komunistické strany, ať by byl protikandidátem kdokoliv. |
.
Novým předsedou vlády SSR se stal Pavol Hrivnák.
Sekretariát ÚV KSČ projednal Informaci o průběhu studentských fór na pražských vysokých školách, předloženou Městským výborem KSČ v Praze. Uvádí se v ní, že studentská fóra, která jsou jevem posledních dvou let, většinou organizují fakultní výbory SSM. Na jejich svolávání a tematickém zaměření se však podílejí také studenti, kteří nejsou členy této oficiální organizace. Přestože se konají ve velice bouřlivé a kontroverzní atmosféře, nestala se zatím studentská fóra kolbištěm pro vystupování »protisocialistických sil« ani prostředím pro »vytváření nových struktur« či vzniku protestních petic. Na všech vysokých školách vycházejí legálně či pololegálně studentské časopisy, často dosti kriticky zaměřené proti československému režimu. MV KSČ zařadil do informace několik otázek, které studenti na svých diskusních fórech nejčastěji kladli: Jak byli postiženi studenti za účast na lednových událostech? Proč učitelé neřeknou vlastní názor na politické dění? Co je vlastně pro- a protisocialistické? Jak je to s peticemi kulturních pracovníků? Proč nejsou zveřejňovány knihy spisovatelů žijících v emigraci? Proč naše sdělovací prostředky lžou a šíří nepravdu či polopravdu? Nechte Chartu 77 vyjádřit a hledejte argumenty, jak ji ve svobodné diskusi porazit! Proč není zveřejněn její program? Kdo velel zásahu na Václavském náměstí v lednu 1989? Proč nejsou k dispozici větší podrobnosti o politických procesech v 50. letech? Na své otázky studenti »houževnatě« vyžadují konkrétní odpovědi. (»Otázky naivní či vyplývající z neiformovanosti jsou výjimkou, většinou padají otázky na témata argumentačně podložená našimi protivníky u nás či v zahraničí.«) V mnohých diskusních vystoupeních je zřetelná »nedůvěra ke stranickému a státnímu vedení« a »skepse v postup přestavby«. |
.
Alexander Dubček zaslal otevřený dopis ústřednímu výboru a předsednictvu ÚV KSČ, v němž podrobil kritice pookupační konsolidační a perzekuční politiku komunistické strany od roku 1970. Obhajoval politické a ekonomické reformy z roku 1968 a zároveň se snažil poukázat na jejich podobnost se současnou sovětskou »přestavbou«. Vyzval KSČ, aby se zbavila neblahého dědictví posledních dvaceti let, zrušila platnost dokumentu Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ a navázala na úsilí po »obnově, obrodě, renesanci, demokratizaci, humanizaci socialismu« z roku 1968.
Generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše informoval jeho pomocník Lubomír Molnár o některých skutečnostech nedávné návštěvy nejvyššího představitele SSSR Michaila Gorbačova ve Spolkové republice Německo, které se dozvěděl na 4. setkání studijní skupiny Aspen Institutu v Západním Berlíně. Skupina se setkala s vedoucím odboru zahraniční politiky spolkového kancléře Horstem Teltschikem a přijal ji také spolkový prezident Richard von Weizsäcker. Podle Teltschika kancléř Kohl v rozhovoru s Gorbačovem zdůraznil zásadu nevměšování, avšak podotkl, že není-li Sovětský svaz schopen pomáhat svým spojencům, musí jim umožnit hledání pomoci jinde, a to i v tom případě, že to povede ke změně politického systému. Gorbačov podle Teltschika na tento výrok nereagoval. Prezident Weizsäcker vyjádřil názor, že proces reforem ve výchoevropských socialistických zemích povede - nebude-li násilně přerušen - k překonání poválečného uspořádání Evropy. Molnár upozornil Jakeše na to, že Gorbačovova návštěva v západním Německu patrně povede k dalšímu zhoršení vztahů mezi Sovětským svazem a Německou demokratickou republikou. |
.
Státní bezpečnost zasáhla proti účastníkům odpolední schůzky kolektivu mluvčích Charty 77 v Praze a šestnáct z nich na několik hodin zadržela, mezi nimi i Václava Havla. Součástí represe byly domovní prohlídky. |
.
Hnutí za občanskou svobodu předložilo k diskusi svým přívržencům a širší veřejnosti dokument Principy nové ústavy a požádalo je o návrhy a připomínky, podle kterých bude vypracován »ideový návrh ústavy«. Východiskem principů je demokratické společenské uspořádání (parlamentní demokracie, politický pluralismus, svobodné volby, oddělení moci zákonodárné, výkonné a soudní, základní lidská práva a svobody, národnostní rovnoprávnost atd.). |
.
Maďarská televize vysílala rozsáhlejší interview s Václavem Havlem. |
.
Svobodná Evropa a další zahraniční média zveřejnily petici Několik vět, která vyzývala československé státní vedení k provedení »důsledných systémových změn« a zahájení »svobodné a demokratické diskuse«. K iniciátorům a organizátorům petice patřili Václav Havel, Jiří Křižan, Alexandr Vondra a Stanislav Devátý. Tisíc osm set dosavadních signatářů petice požadovalo propuštění politických vězňů, neomezenou svobodu shromažďovací, legalizaci ne- závislých iniciativ, nezávislé a objektivně informující sdělovací prostředky, respektování náboženské svobody, péči o životní prostředí a zahájení svobodné diskuse o hlavních problémech poválečných dějin Československa. Petice byla otevřená a mohl ji podepsat každý, kdo souhlasil s jejím zněním. Podpořily ji všechny nezávislé iniciativy.
Již 28. června zaslalo předsednictvo ÚV KSČ dálnopis všem vedoucím tajemníkům krajských a okresních výborů komunistické strany obsahující plné znění petice Několik vět a vyzvalo je k »přijetí potřebných politických opatření... k zamezení šíření výzvy a jejímu podepisování naší veřejností«. S obsahem petice měl být »ústně« seznámen pouze »nezbytný okruh funkcionářů«. (7. července poslalo předsednictvo stejným adresátům podrobnou Vnitrostranickou informaci k výzvě opozičních skupin Několik vět, vypracovanou oddělením propagandy ÚV KSČ, která obsahovala režimní komentář ke všem sedmi bodům petice.) V den zveřejnění petice zahájil československý režim ostrou difamační a perzekuční kampaň. V článku v Rudém právu nazvaném Kdo seje vítr, sklízí bouři byli iniciátoři petice označeni za »rozvraceče přestavby, usilující o návrat ke kapitalismu«. Mnozí signatáři byli zastrašováni domovními prohlídkami, postihy v zaměstnání, peněžitými pokutami, policejní i soudní perzekucí. Do konce července podepsalo petici přes 10 tisíc lidí, na konci srpna bylo podpisů okolo 20 tisíc, koncem září přes 30 tisíc a v polovině listopadu ke 40 tisícům. |
.
V prvním čísle samizdatového Časopisu pro kulturní a společenskou informaci - Sport zveřejnil signatář Charty 77 Jan Ruml úvodní komentář nazvaný K čemu dozrál čas?, který obsahoval jisté znaky opozičního programu. Polemizoval v něm s umírněným, nekonfrontačním pojetím opozice. Nepřímo, ale zcela jasně a adresně vyzval demokratické aktivisty, nezávislé iniciativy i veřejnost k dobývání »prostoru svobody« účastí na demonstracích a jiných přímých protirežimních akcích. |
.
Slavnostní bohoslužbou v katedrále sv. Víta v Praze vyvrcholily oslavy devadesátých narozenin kardinála Františka Tomáška. Oslav se zúčastnilo asi pět tisíc věřících, 11 kardinálů a 20 biskupů ze zahraničí, kardinálu Tomáškovi osobně blahopřáli rovněž Václav Havel a Alexander Dubček. Po skončení bohoslužby asi dva tisíce lidí krátce manifestovalo před arcibiskupským palácem. Při příležitosti oslav v Praze ve dnech 27., 28. a 30. června jednala delegace Vatikánu vedená arcibiskupem Franceskem Colasuonnem s československými úřady o jmenování a vysvěcení nových biskupů a dalších otázkách. |
.
Představitelé nezávislých občanských iniciativ (Charta 77, Demokratická iniciativa, Nezávislé mírové sdružení, Klub právní podpory, Mírový klub Johna Lennona, Československý helsinský výbor, Hnutí za občanskou svobodu, Společenství přátel USA, České děti a Křesťanská unie lidských práv) zaslali předsedům vlád a poslaneckým sněmovnám Bulharska, Maďarska, NDR, Polska a Sovětského svazu dopis se žádostí, aby se oficiálně distancovali od vojenské intervence do Československa v roce 1968. O den později zaslal obdobný dopis týmž adresátům i Klub za socialistickou přestavbu Obroda. |
.
V Bukurešti zasedal za účasti generálních tajemníků komunistických stran politický poradní výbor Varšavské smlouvy. Miloš Jakeš ve svém projevu upozornil mimo jiné na to, že v Československu se »aktivizují různé opoziční síly«, které usilují o přehodnocení událostí roku 1968 a politický návrat před únor 1948. V této souvislosti vyzval generální tajemníky, aby neodpovídali na dopis, ve kterém bývalí vedoucí představitelé KSČ Alexander Dubček a Oldřich Černík požadují odsouzení intervence vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Odpověď na dopis by podle Jakeše »k ničemu dobrému nevedla, vyvolala by řadu obtíží a uvnitř strany by nebyla pocho¬pena«. |
.
V Brně se sešli zástupci Hnutí za občanskou svobodu (Jaroslav Šabata, Rudolf Battěk a Ladislav Lis), Demokratické iniciativy (Emanuel Mandler, Eva Štolbová) a Nezávislého mírového sdružení (Jan Šabata), kteří se shodli na vytvoření Československého občanského výboru, v němž by se nezávislé iniciativy spojily v jednotnou politickou opozici. Účastníci schůzky označili za hlavní politické úkoly podporovat petici Několik vět, uspořádat protirežimní demonstrace 21. srpna, 28. října a 10. prosince 1989 a v blízké budoucnosti usilovat o »ustavení ústavodárného shromáždění a vytváření pozitivního politického programu«. |
.
Ministr zahraničních věcí SRN Hans-Dietrich Genscher jednal při své oficiální návštěvě Československa s generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem, prezidentem Gustávem Husákem, předsedou federální vlády Ladislavem Adamcem a ministrem zahraničních věcí Jaromírem Johanesem. Při setkání s Jakešem vyjádřil Genscher zájem o prohloubení hospodářské spolupráce mezi oběma zeměmi. Reakci československého režimu na petici Několik vět označil za »nepochopitelnou« (ve Spolkové republice by se takovou záležitostí nikdo déle nezabýval) a vyzval jej k názorové toleranci. Vyjádřil zklamání nad tím, že bývalému československému ministrovi zahraničí a signatáři Charty 77 Jiřímu Hájkovi znemožnily československé úřady vycestovat počátkem roku do západního Německa i přes to, že ho oficiálně pozval spolkový prezident. Zároveň vyslovil naději, že Václav Havel bude moci v říjnu 1989 ve Frankfurtu nad Mohanem osobně převzít Cenu německých knihkupců. Jakeš kromě jiného řekl, že Československo kráčí svou vlastní cestou, která odpovídá zdejším podmínkám, a zdůraznil, že »demokratizaci« není možné chápat jako »pouhé křičení na ulici«, tím spíše ne, když »naprostá většina... lidu si žádá klid a pořádek a příznivé podmínky pro tvůrčí práci«. Při setkání s ministrem zahraničí Johanesem apeloval Genscher na československou vládu, aby se připojila k těm výchoevropským státům, které začaly respektovat lidská práva. Ministr Genscher se v Praze rovněž setkal se signatáři Charty 77 Václavem Havlem a Jiřím Hájkem a s kardinálem Tomáškem. |
.
Předsednictvo ÚV KSČ se zabývalo zprávami krajských a městských výborů KSČ a KSS, které sumarizovaly ohlasy občanů na aktivitu nezávislých iniciativ a politiku komunistické strany po uveřejnění petice Několik vět. Podle režimních údajů došlo počínaje 3. červencem 1989 na ÚV KSČ přes sedm tisíc písemných stanovisek ostře odsuzujících »pamflet Několik vět a činnost protisocialistických sil a nelegálních struktur« (k 11. srpnu se počet rezolucí zdvojnásobil). Každým dnem docházelo na ÚV KSČ 400-600 stanovisek vyjadřujících »podporu politice strany«. Kritické ohlasy se především týkaly podstaty »kádrových změn« provedených na 14. zasedání ÚV KSČ, jelikož na vysokých stranických místech dochází pouze k »rotaci« a nikoli k »obměně kádrů«. Řadoví komunisté a další občané kritizovali špatné zásobování potravinami, léky a zbožím denní potřeby. |
.
Předseda vlády ČSSR Ladislav Adamec vykonal pracovní návštěvu Maďarska. S maďarským premiérem Miklósem Némethem a předsedou MSDS Reszö Nyersem jednal především o dostavbě společného vodního díla Gabčíkovo-Nagymaros. Maďarští politici Adamce upozornili, že rozhodnutí o dostavbě již nepřísluší vládě, ale vyhradil si je parlament. Adamec uvedl, že nevidí důvod ke změně smlouvy, vyslovil se pro dokončení stavby a zdůraznil, že spor je třeba vyřešit do 31. října tohoto roku. |
.
Na několikadenní neoficiální návštěvu přijeli do Československa aktivisté polské Solidarity Adam Michnik, Zbigniew Janas, Jan Lityński, Miroslav Jasiński a Zbigniew Bujak (první tři jmenovaní byli již poslanci polského Sejmu). Setkali se s Václavem Havlem, kardinálem Tomáškem, Alexandrem Dubčekem, se svými spolupracovníky z Polsko-čekoslovenské solidarity a s představiteli dalších nezávislých iniciativ. |
.
Kardinál František Tomášek seznámil ve svém poselství katolíky s kroky, které v poslední době podnikl na obranu práv církve a občanů. |
.
V Praze se konala porada instruktorů ÚV KSČ, které se zúčastnil člen předsednictva ÚV KSČ Karel Hoffmann. Instruktoři charakterizovali situaci v základních organizacích komunistické strany jednotlivých krajů. Někde převládá pasivita (Severočeský, Jihomoravský kraj), jinde jsou základní organizace aktivnější (Středoslovenský, Středočeský kraj). Podle instruktorů se zvyšuje počet řadových komunistů a organizací odsuzujících petici Několik vět a podmíněné propuštění Václava Havla. Spíše ve výjimečných případech požadují komunisté zveřejnění petice či ji přímo podporují a podepisují. Z tohoto schématu se vymyká pouze Severočeský kraj, kde se »vyskytují případy silné radikalizace stranických organizací«, které kritizují »všechno a všechny« včetně generálního tajemníka.
Nezávislé mírové sdružení uspořádalo na pražském náměstí Míru manifestaci na podporu vězněných odpíračů základní vojenské služby. Demonstranti se dožadovali uzákonění náhradní civilní služby. Na výzvu Nezávislého mírového sdružení se uskutečnily podobné demonstrace před budovami čekoslovenského velvyslanectví v Londýně, Budapešti, Římě, New Yorku a ve Vídni. |
.
V Praze se konalo celoměstské shromáždění předních funcionářů Lidových milicí a Sboru národní bezpečnosti (policie). Vedoucí tajemník mětského výboru KSČ v Praze Miroslav Štěpán zde označil petici Několik vět za »pamflet a protipřestavbový, kontrarevoluční program« a sdělil, že k ochraně veřejného pořádku budou nasazeny jednotky Lidových milicí, SNB a v případě potřeby i armáda. V souvislosti s nadcházejícím výročím okupace Československa vojsky pěti států Varšavské smlouvy z 21. srpna 1968 zesílila již v červenci perzekuční aktivita Státní bezpečnosti vůči představitelům nezávislých občanských iniciativ. Režimní sdělovací prostředky se snažily vyvolat dojem, že nezávislé iniciativy usilují o násilnou konfrontaci se státní mocí.
V Praze se uskutečnila první schůzka obnoveného centra Českého Pen klubu, jehož členy se stali i spisovatelé, kteří nemohli v Československu oficiálně publikovat. Státní bezpečnost zadržovala po dobu schůzky Václava Havla, Jana Trefulku, Evu Kantůrkovou, Milana Šimečku a Milana Jungmanna. |
.
Václav Havel se nemohl zúčastnit schůzky se západoněmeckým velvyslancem v Československu Hansem Huberem, neboť ho Státní bezpečnost na 11 hodin zadržela a vyslýchala v souvislosti s přípravou a organizováním petice Několik vět. |
.
Kardinál František Tomášek zaslal vládě a ÚV KSČ otevřený dopis, v němž vyjádřil podporu petici Několik vět a nabídl se jako prostředník celospolečenského dialogu. |
.
Tajemník ÚV KSČ Jozef Lenárt navštívil Rumunsko, kde hovořil s generálním tajemníkem ÚV RKS Nicolaem Ceauşeskem a tajemníkem Ionem Stoianem o politické situaci ve východní Evropě. Podle Lenártovy zprávy pro předsednictvo ÚV KSČ vyjádřili rumunští politici své zneklidnění nad situací v Sovětském svazu, nad kritikou socialistické minulosti, která zpochybňuje schopnost řešit současné problémy. Pod heslem modernizace socialismu dochází pouze »k mechanickému kopírování kapitalistického systému, politického a ekonomického uspořádání«. »Imperialismus« vede mohutnou ofenzivu proti socialistickému zřízení, o kterém tvrdí, že brzy zanikne. Proti tomu nelze - podle názoru rumunských stranických představitelů - bojovat pouze slovy. Lenárt rumunské funkcionáře ujistil, že československá strana hodnotí situaci v sovětském bloku »totožně či značně blízce«. |
.
Tři nezávislé iniciativy (Hnutí za občanskou svobodu, Demokratická iniciativa a Sdružení T. G. Masaryka) vydaly prohlášení, v němž vyzvaly československé občany, aby se 21. srpna přidali k hodinovému protestnímu korzu na pěší zóně v Praze, jakož i na náměstích v ostatních městech republiky. Doporučily zahájit korzo dvěma minutami ticha. |
.
Charta 77, Nezávislé mírové sdružení, České děti, Mírový klub Johna Lennona, Společenství přátel USA a Polsko-československá solidarita zveřejnily prohlášení Slovo k srpnovému výročí, v němž vyjádřily obavy z možného brutálního ozbrojeného zásahu státní moci proti občanům, kteří se 21. srpna zúčastní protestní manifestace v centru Prahy. Doporučily, aby občané projevili svou nespokojenost pokojným korzováním v centrech měst a tím, že v tuto dobu nebudou používat městskou hromadnou dopravu.
Senát (horní komora) polského parlamentu odsoudil intervenci pěti států Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. |
.
Zástupce vedoucího oddělení pro zahraniční styky ÚV MSDS Imre Szokai vyjádřil v interview pro list Népszabadság názor, že intervence vojsk pěti států Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 byla »zásadně chybným« krokem. |
.
K poněkud rozdílným stanoviskům dvou skupin nezávislých iniciativ k manifestacím plánovaným na 21. srpna se v rozhlasovém vysílání Svobodné Evropy vyjádřil Václav Havel. Uvedl, že se množí obavy z toho, že státní moc svévolně vyvolá konfrontaci a pokusí se definitivně zúčtovat s nezávislými iniciativami a probouzejícím se občanským vědomím. Označil pouliční manifestace za krajní formu odporu a vyslovil názor, že ještě nenastala situace, která si vyžaduje velkých rizik a velkých obětí.
Nezávislá iniciativa Společnost za veselejší současnost uspořádala v Praze happening Neúspěšný zásah, v němž parodovala akci represivních sil proti demonstrujícím občanům. |
.
Politický výkonný výbor Maďarské socialistické dělnické strany zveřejnil stanovisko k vojenské intervenci států Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Uvedl v něm, že hodnocení těchto událostí je věcí československého lidu a komunistické strany, zároveň však oznámil, že maďarská vládnoucí strana se s intervencí »neztotožňuje«. |
.
Hnutí za občanskou svobodu a Demokratická iniciativa reagovaly nesouhlasně na prohlášení ostatních nezávislých iniciativ a soukromé prohlášení Václava Havla k výročí srpnové okupace Československa. Uvedly v něm, že zdůrazňovat nebezpečí násilných střetů státní moci s manifestujícími občany - k nimž nezávislé iniciativy nevyzývají - je v rozporu se současným stavem veřejného mínění.
Dolní komora polského parlamentu (Sejm) odsoudila intervenci pěti států Varšavském smlouvy do Československa v srpnu 1968, která »vrhla zpět proces demokratizace«.
Vyšetřovatel Krajské správy SNB v Bratislavě zahájil stíhání ve věci trestného činu pobuřování spojené s domovními prohlídkami u čtyř slovenských demokratických aktivistů - Jána Čarnogurského, Miroslava Kusého, Antona Seleckého a Hany Ponické (dodatečně byl obviněn Vladimír Maňák) za to, že vyzvali slovenské občany, aby se účastnili pokojných manifestací k výročí srpnové intervence 1968. Na Čarnogurského a Kusého uvalila státní moc vazbu. Perzekuce tzv. bratislavské pětky vyvolala na Slovensku, v Čechách i v zahraničí další vlnu protestů a projevů solidarity. |
.
Předsednictvo ÚV KSČ projednávalo způsob, jakým reagovat na stanovisko politického výkonného výboru ÚV MSDS a prohlášení polského Sejmu k vojenské intervenci Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. V dopise adresovaném vedení Maďarské socialistické dělnické strany označilo stanovisko jejího politického výkonného výboru z 16. srpna za »nepřípustné zasahování do vnitřních záležitostí« Československa a vyjádřilo názor, že »každá země si sama volí vlastní cestu rozvoje a má nezadatelné právo ho i sama hodnotit«. Podobným způsobem odsoudilo předsednictvo prohlášení polského Sejmu.
Předsednictvo projednalo Informaci o bezpečnostní situaci a dalších úkolech v boji proti vnitřním nepřátelům, kterou mu předložil federální ministr vnitra František Kincl. Informace se snažila podrobně zmapovat záměry československých nezávislých iniciativ i úmysly demokratických aktivistů ze zahraničí (zejména Maďarska, Polska a Itálie), kteří v den výročí hodlali přicestovat do Prahy. V závěru se konstatuje, že »vnější i vnitřní protivník považuje výročí 21. srpna za příležitost ke konfrontaci se státní mocí«. Případný zásah proti demonstraci je formulován následovně: »V případě, že budou pořádána tzv. tichá korza, bude prováděna perlustrace a předvádění aktivně vystupujících osob na útvary SNB. Dojde-li k podpisovým akcím, verbálním útokům či spontánním projevům odporu proti stranickému, státnímu vedení a politice KSČ, nastoupí pořádková jednotka, která provede vytlačení davu z prostoru a jeho rozptýlení. Když i přes prováděná opatření dojde k masovému protispolečenskému vystoupení, budou nasazeny pořádkové síly k provedení nutného rozhodného zákroku a obnovení veřejného pořádku, s využitím technických prostředků.« Od 18. srpna byl nepřetržitě aktivován informační systém v okresech a krajích, propojený s ÚV KSČ a oddělením státní administrativy. |
.
V podvečer se v Praze na Václavském náměstí a na přilehlé pěší zóně shromáždilo několik tisíc lidí, aby si připomněli srpnovou intervenci 1968 a její tragické důsledky. Manifestace se zúčastnili političtí aktivisté z Maďarska, Polska, Itálie, východního i západního Německa. Shromáždění lidé skandovali hesla na podporu nezávislých iniciativ a jejich představitelů, lidských práv, svobody a demokratického vývoje v Polsku a Maďarsku. Policejní jednotky proti manifestaci násilně zakročily a rozehnaly ji. Podle zprávy federálního ministerstva vnitra předsednictvu ÚV KSČ z 24. srpna se manifestace zúčastnilo jeden a půl tisíce lidí, 990 bylo kontrolováno, zadrženo bylo 105 československých a 56 zahraničních účastníků. V rámci »preventivních opa¬tření« Státní bezpečnosti bylo ještě před konáním demonstrace zadrženo celkem 81 »ideových vůdců protisocialistických vystoupení«, proti 1159 občanům »byla uplatněna... rozkladná opatření«, »oficiální výstrahy« byly použity ve 13 případech, 166 osob bylo povoláno na vojenské cvičení. V důsledku opatření na státních hranicích se do Československa nedostalo 405 Poláků, 46 Maďarů a 36 Italů. |
.
Předsednictvo ÚV KSČ hodnotilo »bezpečnostní opatření« proti demonstraci na základě písemných zpráv člena předsednictva Karla Hoffmanna a federálního ministra vnitra Františka Kincla. Konstatovalo, že ústřednímu výboru došlo doposud 43 600 stanovisek vyjadřujících podporu vedení KSČ a 19 200 dalších rezolucí odsuzujících petici Několik vět. Našli se však i komunisté - především z »mladší a střední generace« -, kteří se při přijímání odsuzujícího stanoviska k této petici zdrželi hlasování, hlasovali proti nebo vyjádřili souhlas s některým z požadavků. Zpráva hodnotila provedené akce jako velice úspěšné, neboť »realizací komplexních propagandistických, politických a bezpečnostních opatření byl zmařen záměr protivníka vyvolat na více místech v ČSSR hromadná protispolečenská vystoupení, která se měla stát počátkem série dalších akcí, směrovaných k diskreditování současného vedení strany a státu a postupnému získávání mocenských pozic podle polského vzoru«.
Předsednictvo ÚV KSČ se vyjádřilo ke stanovisku Nicolae Ceauşeska, vedení rumunské vlády a komunistické strany z 20. srpna k situaci v Polsku, které bylo rovněž odesláno komunistickým stranám Sovětského svazu, Bulharska, Maďarska, NDR, Polska, Jugoslávie, Albánie, Severní Koreje, Mongolska, Číny, Vietnamu a Kuby. Rumunsko navrhlo, aby všechny jmenované socialistické státy přijaly stanovisko, ve kterém by vyjádřily zásadní nesouhlas s tím, aby sestavením nové polské vlády byl pověřen představitel Solidarity. Člen předsednictva ÚV KSČ Jozef Lenárt přijal polského velvyslance a požádal ho o informaci o postoji polské komunistické strany. Velvyslanec mu sdělil, že ÚV PSDS podpořil vstup komunistů do vlády vytvořené Solidaritou (další dvě možné alternativy - vyhlášení výjimečného stavu nebo odchod do opozice - se nesetkaly s takovou podporou). Po této informaci odmítlo předsednictvo ÚV KSČ rumunský návrh s tím, že »je v suverénní kompetenci polského lidu«, jakou bude mít vládu.
Předsednictvo ÚV KSČ projednalo návrh nových stanov Komunistické strany Československa, podle kterého se strana bude nadále rozvíjet na základě osvědčených marxisticko-leninských principů a zachová si »objektivně nevyhnutelné« vedoucí postavení ve společnosti. |
.
Československá demokratická iniciativa se dohodla s Maďarským demokratickým fórem na ustavení výboru Československo-maďarské demokratické spolupráce. |
.
Na základě dohod, které akceptovalo předsednictvo ÚV KSČ 28. dubna a 9. června 1989, se v Československu uskutečnilo vysvěcení tří nových biskupů - Františka Vaňáka pro olomouckou diecézi, Josefa Koukla pro diecézi litoměřickou a Františka Tondry pro diecézi spišskou. Trnavský biskup Ján Sokol byl zároveň vysvěcen na arcibiskupa. |
.
Hnutí za občanskou svobodu, Demokratická iniciativa a Sdružení T. G. Masaryka vydaly prohlášení, v němž konstatovaly, že jejich výzvy k účasti na srpnové manifestaci byly v souladu s postoji široké občanské veřejnosti. Podle jejich názoru vstupují nyní všechny nezávislé iniciativy do nové fáze zápasu o vytvoření demokratické, pluralitní společnosti, v níž bude mít rozhodující význam jednotný postup. |
.
Instruktoři ÚV KSČ charakterizovali na své pražské poradě politickou situaci v jednotlivých krajích jako »stabilizovanou«. Protirežimní vystoupení »se stala záležitostí jednotlivců, popřípadě malých skupin«. |
.
Ministr vnitra ČSSR František Kincl, jeho první náměstek Alojz Lorenc a vysocí představitelé Státní bezpečnosti rokovali v Sovětském svazu se zástupci KGB a ministerstva vnitra SSSR vedenými předsedou Výboru pro KGB Vladimirem Krjučkovem. Ministr vnitra Kincl odpověděl na některé dotazy sovětské strany týkající se činnosti politické opozice v Československu. Řekl, že státní moc nehodlá zahájit dialog s opozicí, která nemá takřka žádnou oporu v »dělnickém hnutí« ani v »rolnictvu«. Na dotaz, zda neočekávaně »hladký« průběh demonstrací 21. srpna tohoto roku je skutečným odrazem reálných sil opozice, odpověděl Kincl, že opozice zaujímá silnější postavení pouze v Praze.
Státní bezpečnost zasáhla proti veřejnému diskusnímu fóru na pražském Karlově mostě, které se od 5. srpna konalo každý den. Moderátor diskuse, aktivista Mírového klubu Johna Lennona Stanislav Penc, byl krátce po poklidném ukončení fóra fyzicky napaden příslušníky Státní bezpečnosti. Do nerovného střetu zasáhli kolemjdoucí občané a umožnili Pencovi uprchnout. Několik hodin poté oznámili zaměstnanci Státní bezpečnosti Pencově matce, že její syn bude trestně stíhán za napadení veřejného činitele. |
.
Tajemník ÚV KSČ pro ekonomické otázky Ivan Knotek navštívil Rumunsko (4. září NDR a 6. září Sovětský svaz), aby zde jednal o otázkách hospodářské spolupráce v souvislosti s nadcházející pražskou poradou ekonomických výborů komunistických stran a s prosincovým jednáním RVHP v Sofii. |
.
Předseda vlády ČSSR Ladislav Adamec návštívil Rumunsko, kde se setkal s místopředsedou rumunské vlády Ionem Dincou a generálním tajemníkem ÚV RKS Nicolaem Ceauşeskem. Podle zprávy pro předsednictvo ÚV KSČ z 13. září vyjádřil Adamec v rozhovoru s Ceauşeskem znepokojení československé strany z vývoje v Polsku a Maďarsku a sdělil, že generální tajemník ÚV KSČ Jakeš požádal nejvyššího sovětského představitele Gorbačova, aby svolal poradu, na které by »bratrské strany na nejvyšší úrovni« přijaly stanovisko k současným vztahům »mezi socialistickými zeměmi« (Gorbačov odpověděl Jakešovi dopisem z 8. září, v němž vyjádřil s návrhem předběžný souhlas). Ceauşescu navrhl, aby východoevropské komunistické strany »mobilizovaly« v Polsku a Maďarsku »zdravé síly«, a doporučil neprodleně zahájit dvoustranná či vícestranná jednání, která by se problémy těchto zemí zabývala. |
.
V Praze vznikl Kruh nezávislé inteligence, který se v sedmibodovém prohlášení vyslovil pro neomezený dialog všech složek společnosti, maximální informovanost a rehabilitaci etických principů. Kruh se rovněž rozhodl vystupovat na obranu svých členů i ostatních tvůrčích a vědeckých pracovníků proti perzekuci a represi. |
.
Pravidelně pořádaný Běh třídou Politických vězňů za propuštění politických vězňů, tentokrát věnovaný Stanislavu Devátému, byl násilně přerušen policií. Několik účastníků bylo zadrženo a při výslechu na místním policejním oddělení zbito. O den později zabránila policie akci Pochod Prahou za politické vězně, pořádané Mírovým klubem Johna Lennona. |
.
Československo obnovilo diplomatické styky s Albánií. |
.
V Brně se setkalo patnáct aktivistů nezávislých iniciativ Obroda, Nezávislé mírové sdružení, Hnutí za občanskou svobodu a Demokratická iniciativa, kteří se vyslovili pro vytvoření jednotného »kulatého stolu opozice«. |
.
Ministr národní obrany Milán Václavík odcestoval do Číny na oficiální návštěvu. |
.
V Praze Na Můstku se z podnětu Nezávislého mírového sdružení konala demonstrace, na které protestovalo asi tři sta lidí proti výstavbě koksárny ve Stonavě. Demonstraci brutálně rozehnala policie. |
.
Předsednictvo ÚV KSČ schválilo obsah návrhu Úloha soudů při zajišťování práv a svobod občanů a plnění jejich povinností včetně rozšíření možností přezkoumávání správních rozhodnutí soudem, který předložila pracovní skupina složená ze zástupců generální prokuratury, federální a národních vlád. Funkci správních soudů měly vykonávat obecné soudy, konkrétně specializované senáty pražských (městských) a vyšších soudů. V první etapě měla být přezkoumávána především rozhodnutí, která se dotýkala nejzávažnějších práv a svobod občanů, »zejména se zřetelem k Závěrečnému dokumentu vídeňské následné schůzky KBSE«. K uvedení přijatého rozhodnutí do života však už nedošlo.
Předsednictvo se rovněž zabývalo děním v nekomunistických stranách Národní fronty na základě zprávy vypracované výborem pro stranickou práci v ČSR a ústředním výborem KSS. Názorovou stratifikaci ve všech čtyřech stranách Národní fronty charakterizuje zpráva jako »rozpornou«. Zatímco v ústředních výborech převažuje podpora oficiálního pojetí »přestavby«, mezi řadovými členy jsou názory mnohem diferencovanější - někdy jsou dokonce totožné s opozičními požadavky. Dezintegračním tendencím účinně čelí Československá strana socialistická, »jejíž vedení uvážlivě reaguje na názory svých členů a aktivně situaci ve straně ovlivňuje«. V Československé straně lidové je situace složitější, neboť někteří vlivní funkcionáři (zejména Richard Sacher, Josef Bartončík a Věra Bartošková) se úspěšně odchylují od oficiální linie stranického vedení, které postupuje nerozhodně a váhavě. Vedení Strany slobody je vystaveno určitým tlakům svých členů z Východoslovenského kraje, kteří usilují o to, aby strana hájila práva věřících. Ve Straně slovenskej obrody se zformovala v Bratislavě opoziční skupina usilující o nezávislost na KSČ. Ve snaze zabránit případnému rozpadu Národní fronty doporučili předkladatelé zprávy, aby KSČ přistupovala k politickým stranám diferencovaněji, vstřícněji a konstruktivněji.
Aktivistka Demokratické inicitivy Renata Pánová byla Okresním soudem v Táboře odsouzena k šestiměsíčnímu vězení za to, že na prvomájové manifestaci rozvinula transparent s nápisem solidarizujícím se s politickými vězni. Osmnáctiletá dívka byla nejmladším »vězněm svědomí« v ČSSR. |
.
Politické hnutí Československá demokratická iniciativa zveřejnilo programové prohlášení, v němž popsalo povahu úpadku československé společnosti a nastínilo cesty k jejímu řešení. Současnou všeobecnou krizi diagnostikovalo jako »krizi československé státnosti, degeneraci národní reprezentace, krizi osobnosti, krizi národního vědomí, krizi národního hospodářství a krizi životní úrovně«. Pro všechny vyjmenované oblasti navrhlo základní řešení. Všeobecný úpadek nelze kvůli mocensko-represivní povaze »autoritativního režimu« překonat »naráz (revolučně) a bez působení silného lidového hnutí«. Demokratická iniciativa proto vyzvala československou společnost k odvaze »podepsat se, hovořit, účastnit se schůzek, hlasovat a vyjadřovat vlastní názor« a ostatní nezávislé iniciativy k dohodě na společných zásadách přechodu k demokracii a jejich praktickému naplňování. O den později zveřejnila Demokratická iniciativa své organizační zásady.
Moskevská Izvestija otiskla dopis Jiřího Hájka, Jiřího Hanzelky a Jiřího Slámy k událostem 21. srpna 1968 v Československu. |
.
V Praze se konala celostátní porada vedoucích tajemníků krajských a okresních výborů KSČ. Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš vyzval přítomné funkcionáře, aby »aktivizovali« stranu a usilovali o její »jednotu a akceschopnost«. Konstatoval, že »opoziční síly« budou úsilí komunistů o »přestavbu, ekonomickou reformu a demokratizaci všech sfér života společnosti« nadále ztěžovat. V této souvislosti připustil, že v řadách komunistické strany se vyskytují »kolísavost, pochybnosti a poraženecké nálady«. Někteří »neplní svou povinnost vést zápas za realizaci stranických usnesení«. Znovu naléhavě apeloval na stranické funkcionáře, aby uvedli sílu komunistické strany - opírající se o »komunistickou morálku a morální čistotu strany« - do »aktivního pohybu«. |
.
Rozhlasová stanice Svobodná Evropa vysílala úryvky z diskusního vystoupení generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše, proneseného 17. července na aktivu funkcionářů KSČ Západočeského kraje v Červeném Hrádku, které někdo z přítomných neoficiálně nahrál a odeslal do zahraničí. Nesouvislé, torzovité výroky poskládáné z funkcionářských klišé a zastaralých ideologických frází se v Československu okamžitě staly předmětem četných vtipů a narážek a působily jako nechtěný, ale vítaný politický kabaret. Způsob spontánního slovního projevu demonstroval žalostnou intelektuální i politickou úroveň nejvyššího představitele komunistické strany, jeho obsah pak oprávněné obavy stranické špičky z vnitropolitické i mezinárodní izolace. |
.
Dvaadvacet organizátorů petice Několik vět zaslalo předsedovi československé vlády Ladislavu Adamcovi dopis, v němž ho upozornilo, že desetitisíce dosavadních signatářů petice tvoří nezanedbatelnou společenskou sílu, s níž by měla státní moc neprodleně zahájit dialog o požadavcích formulovaných v petici. Autoři dopisu upozornili, že jako prostředník dialogu se nabídl představitel katolické církve v Československu kardinál František Tomášek. Předseda vlády na výzvu nereagoval.
Za účasti dvou set občanů se v Praze uskutečnilo tiché korzo proti výstavbě silnice vedené Kralovskou oborou (Stromovkou). Policie krátkodobě zadržela pět účastníků, jednomu z nich sdělila podezření z přečinu.
V Rádiu Svobodná Evropa vystoupil redaktor československého vysílání Milan Schulz s komentářem, v němž se kriticky zamyslel nad činností opozičních formací. Československou společnost rozdělil do tří základních kategorií - monolitní a nehybný režim, umírněné opoziční skupiny a opatrně přihlížející lid. Rozložení sil vyústilo do »všeobecné nehybnosti«. Takový stav vyvolává otázku, zda mohou být opoziční sdružení nadále spokojena se svou »čistě defenzivní taktikou«. Vyzývají režim k dialogu a nejsou s to vést jej samy mezi sebou, pacifikují všechny náběhy k ráznějším akcím, aby se »nepoškodil vývoj«, nedisponují příliš výraznými osobnostmi ani reálným politickým programem. Společnost se ocitla v začarovaném kruhu: režim dává najevo, že neustoupí ani o píď, a opozice jej tudíž marně vyzývá k dialogu. Většina lidí jen obhlíží patovou situaci a pasivně čeká, kdo a s jakým úspěchem ji rozlouskne. |
.
Státní bezpečnost zabránila schůzce kolektivu mluvčích Charty 77: střežila byty aktivistů a Václava Havla zadržela na šest hodin. |
.
Československo navštívil první tajemník ÚV PSDS Mieczyslaw Rakowski. V rozhovoru s generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem uvedl, že PSDS se nebude vyjadřovat k roku 1968 a bude plně respektovat stanovisko KSČ. Poté podrobně hovořil o politické situaci v Polsku, o prvních krocích a záměrech Mazowieckého vlády a o stavu a perspektivách PSDS. Rakowski se také setkal s prezidentem ČSSR Gustávem Husákem a předsedou federální vlády Ladislavem Adamcem. |
.
V bulharské Varně se uskutečnila porada, na které se sešli tajemníci ústředních výborů komunistických stran sovětského bloku a dále Severní Koreje, Kuby, Laosu, Mongolska a Vietnamu orientovaní na zahraniční styky. Komunistickou stranu Československa zastupoval Jozef Lenárt, který ve své zprávě projednáváné předsednictvem ÚV KSČ 5. října uvedl, že porada se uskutečnila ve velice napjaté a kontroverzní atmosféře. S názory zpochybňujícími či odmítajícími »přestavbu, demokratizaci a uvolňování napětí mezi socialistickým a kapitalistickým táborem« vystupovali především zástupci rumunské, východoněmecké a bulharské komunistické strany. Přijetí závěrečného dokumentu vážně ohrozila ostrá výměna názorů mezi vedoucími delegací východoněmecké a maďarské komunistické strany v otázce uprchlíků z Německé demokratické republiky a mezi polskou a rumunskou komunistickou stranou v otázkách úlohy strany a socialistického vlastnictví při výstavbě socialismu. Delegace maďarské komunistické strany se odmítla připojit k závěrečnému dokumentu. Lenárt ve zprávě pro předsednictvo ÚV KSČ konstatoval, že doposud stabilní vztahy mezi státy sovětského bloku doznávají výrazných změn: komunistické strany přehodnucují dosavadní »internacionalismus« podle vlastních vnitropolitických zájmů, akcentují svou nezávislost a odpovědnost vlastnímu lidu. Lenárt předsednictvu doporučil »důsledněji diferencovat mezi stranickou a státní politikou« a provádět »hlubší analýzu mezinárodní situace«. |
.
Předsednictvo ÚV KSČ projednalo kompletní návrh Ústavy ČSSR, ČSR a SSR, který mu společně s návrhem ústavního zákona o způsobu přijetí nové ústavy předložil ministr federální vlády Marián Čalfa. Schválilo harmonogram »propagandistického zabezpečení všelidové diskuse k návrhu ústavy«. Na svém zasedání 20. října rozhodlo, že návrh nové ústavy bude zveřejněn v březnu 1990 po krajských konferencích KSČ a »organizovaná široce založená diskuse« vyvrcholí v období XVIII. sjezdu KSČ koncem června 1990. Federální shromáždění, Česká národní rada a Slovenská národní rada novou ústavu přijmou pravděpodobně v říjnu 1990. |
.
Třetí číslo samizdatového Časopisu pro společenskou a kulturní informaci - Sport otisklo komentář signatáře Charty 77 Jana Rumla nazvaný Limity současné opozice. V souvislosti s nesourodými postoji k protirežimní demonstraci 21. srpna 1989 se v něm kriticky vyslovil na adresu nezávislých iniciativ a jejich vůdčích představitelů. Označil divergentní a vnitřně rozporná stanoviska za »textové třeštění« a poukázal na nekoncepčnost v opozičních řadách (»nedostatečná sebereflexe opozice jakožto konsekventní politické síly«). Upozornil na to, že nezávislé iniciativy nevedly a nevedou soustavnou diskusi o místě a významu protirežimních demonstrací v opoziční činnosti, a znovu načrtl svůj program postupného dobývání prostoru, v němž zaujímá tento způsob boje s režimem přední místo.
Totéž vydání Sportu přineslo rozhovor nezávislého novináře Ivana Lampera s Václavem Havlem, nazvaný Terén, na který nikdy nevstoupím. Havel se v něm vyjádřil k paradoxní situaci, v níž se ocitl. Doba, veřejnost i režim mu vzhledem k jeho dlouholeté nezávislé spisovatelské angažovanosti přisuzují roli politika, on sám jím ale nikdy být nechtěl a nechce. Zároveň však nehodlá a vlastně ani nemůže opustit své dosavadní společenské působení (»jako občan nechci rezignovat na své občanství, ale nechci být profesionálním politikem«). Východiskem z rozporné situace je mu pozice politického »amatéra«, který může »zprostředkovávat společenský dialog a sehrávat svou roli ve společenských konfrontacích«. Jakmile tuto roli splní, vrátí se ke spisovatelství. |
.
Na pražském velvyslanectví Spolkové republiky Německo se v posledním zářijovém týdnu shromáždilo několik tisíc východoněmeckých občanů usilujících o emigraci do západního Německa. V noci 30. září přicestoval do Prahy ministr zahraničních věcí SRN Genscher, aby jim sdělil, že na základě dohody obou německých států mohou legálně odcestovat do SRN. Po dohodě s československými úřady byly pro tyto účely vypraveny zvláštní vlaky. Na počátku října se uvnitř západoněmeckého velvyslanectví a v jeho okolí shromáždily další tisíce východních Němců, kterým bylo rovněž umožněno do SRN vycestovat. V menších vlnách pak pokračoval exodus po celý říjen. Podle oficiálních úředních údajů vycestovalo přes Československo do západního Německa do 6. listopadu asi 13 tisíc občanů NDR, do 7. listopadu 33 tisíc a do 8. listopadu celkem asi 42 tisíc. (Podle vnitrostranické Informace o bezpečnostní situaci na území ČSR k 10. říjnu 1989 východoněmečtí občané nechali v Praze napospas 1259 osobních automobilů. Bylo zadrženo 150 českých zlodějů, kteří se pokusili rozkrást jednotlivé součástky či celá auta.) |
.
Na valném shromáždění OSN v New Yorku měl po jedenácti letech československý ministr zahraničních věcí příležitost hovořit se svým americkým protějškem. James Baker sdělil Jaromíru Johanesovi, že zlepšení vztahů mezi oběma zeměmi závisí na respektování lidských práv v ČSSR. Předložil mu také částečný seznam politických vězňů a vyjádřil názor, že ekonomická reforma nebude úspěšná bez adekvátních změn v politické sféře. |
.
Klub za socialistickou přestavbu Obroda zaslal otevřený dopis členům KSČ, v němž je vyzval k ideové a politické obrodě komunistické strany. |
.
Předsednictvo ÚV KSČ projednalo a komisi pro přípravu XVIII. sjezdu strany vrátilo k dopracování Návrh hlavních směrů sociálního a hospodářského rozvoje ČSSR na léta 1991-1995 a výhled do roku 2005. V návrhu je za jednu z priorit označen »další sociální a hospodářský rozvoj«. Jeho cílem je »všestranné upevňování socialismu«, přičemž KSČ je přesvědčena, že v tomto směřování »nalezne širokou podporu politických stran, organizací Národní fronty i převážné většiny občanů«. Základem politické praxe zůstane proto i nadále »uplatňování vedoucí úlohy dělnické třídy a jejího předvoje komunistické strany, společenské vlastnictví výrobních prostředků, plánovitý rozvoj ekonomiky a rozdělování podle výsledků práce«. |
.
Říjnové vydání samizdatových Lidových novin přineslo článek Václava Havla Hodina mezi zkrachovancem a politikem. Autor charakterizoval současnou situaci jako přechodné období a vyjádřil přesvědčení, že československé nezávislé iniciativy se ještě zdaleka netransformovaly ve skutečnou politickou opozici. Vyzval je k realismu: neměly by propadat euforii z toho, že lidé chodí na jimi svolávané demonstrace a že je chápou jako politickou alternativu. Nezávislé iniciativy nevyřeší samy za společnost všechno, »co ve skutečnosti musí a jedině může vyřešit společnost jako celek«. Vyslovil se proti přeceňování významu protirežimních demonstrací na úkor každodenní drobné práce politické, k níž opozici vyzval. Na závěr připomněl nezávislým iniciativám, aby ani na politické půdě, na které se záhy mohou ocitnout, nezapomněly na své »prapůvodní, mravní« kořeny a nedopustily, aby se jejich odpovědnost rozštěpila na dvě části - politickou a lidskou. |
.
Předseda maďarské vlády Miklós Németh jednal v Praze s československým premiérem Ladislavem Adamcem o hospodářské a vědeckotechnické spolupráci, o zřízení maďarského Kulturního a informačního střediska v Bratislavě a dostavbě vodního díla Gabčíkovo-Nagymaros. Németh mimo jiné upozornil na to, že v důsledku přechodu Maďarska na tržní ekonomiku bude vzájemný obchod obou států zúčtováván v dolarech. |
.
Předseda maďarské vlády Miklós Németh jednal v Praze s československým premiérem Ladislavem Adamcem o hospodářské a vědeckotechnické spolupráci, o zřízení maďarského Kulturního a informačního střediska v Bratislavě a dostavbě vodního díla Gabčíkovo-Nagymaros. Németh mimo jiné upozornil na to, že v důsledku přechodu Maďarska na tržní ekonomiku bude vzájemný obchod obou států zúčtováván v dolarech. |
.
Šéfredaktor populárního samizdatového měsíčníku Lidové noviny Jiří Ruml a jeho zástupce Rudolf Zeman byli uvězněni a obviněni z trestného činu pobuřování. K protestní petici, požadující propuštění obou zadržených a re¬spektování svobody tisku, se v průběhu října a první poloviny listopadu připojilo přes dvě stě novinářů působících většinou v redakcích oficiálně vycházejících novin a časopisů.
V restauraci Černý pivovar v Praze se konalo setkání zástupců čtyř nezávislých, politicky orientovaných iniciativ - Obrody, Nezávislého mírového sdružení, Hnutí za občanskou svobodu a Demokratické iniciativy. Asi po dvaceti minutách přerušila schůzku Státní bezpečnost, její účastníky zadržela, podrobila osobní prohlídce a výslechu a po několika hodinách propustila. (19. října znemožnila Státní bezpečnost podobným způsobem setkání aktivistů Československého helsinského výboru se zástupci Mezinárodní helsinské federace.) |
.
Předsednictvo ÚV KSČ schválilo »Analýzu uplatňování vedoucí úlohy strany... v Československé lidové armádě«, kterou předložil ministr národní obrany Milán Václavík. Na jejím základě předsednictvo konstatovalo, že »vliv komunistické strany v armádě se prohloubil«, »zvýšila se úroveň bojové a mobilizační pohotovosti« a »upevnil se morálně politický stav jejích příslušníků«.
Předsednictvo ÚV KSČ projednalo Informaci o bezpečnostní situaci a připravovaných aktivitách vnitřního protivníka v souvislosti s výročím 28. října 1989, předloženou federálním ministrem vnitra Františkem Kinclem. Konstatuje se v ní, že opoziční seskupení usilují o integraci, jejímž cílem je vytvoření silného »Občanského výboru«, který »donutí« komunistickou stranu k jednání u »kulatého stolu«. Státní bezpečnost podle svých slov »zmařila« ustavující schůzi výboru, kterou se v Brně 11. září pokusili uspořádat zástupci Hnutí za občanskou svobodu, Demokratické iniciativy, Obrody, Charty 77 a Křesťanské unie lidských práv. V informaci se dále uvádí, že nadále roste počet nezávislých iniciativ, patrná je snaha o lepší organizaci opoziční činnosti, pronikání do oficiálních struktur a hlubší propojení s exilem. V informaci jsou stručně popsána rozsáhlá opatření, kterými se Státní bezpečnost, Veřejná bezpečnost a Lidové milice budou snažit znemožnit přípravy a konání protirežimní demonstrace dne 28. října. |
.
V Praze se uskutečnila schůzka 73 představitelů tzv. obrodného proudu Československé strany lidové, kteří si zvolili šest mluvčích a jménem 12 tisíc členů lidové strany požadovali svolání sjezdu strany na červen 1990 (oficiálně se měl konat až v roce 1991). |
.
Ve Frankfurtu nad Mohanem za přítomnosti prezidenta Spolkové republiky Německo Richarda von Weizsäckera a spolkového kancléře Helmuta Kohla měla být Václavu Havlovi předána Mírová cena německých knihkupců za rok 1989. Havel se však slavnostní akce nemohl osobně účastnit, neboť mu československý režim neumožnil vycestovat.
Hnutí za občanskou svobodu vydalo prohlášení k prvnímu výročí svého vzniku, ve kterém píše, že i přes soustavnou perzekuci ze strany státní moci trvale roste zájem o práci v hnutí. Doposud se k němu připojilo přes 900 čes¬koslovenských občanů. Skupiny signatářů manifestu Demokracii pro všechny pracují ve všech pražských obvodech i jednotlivých krajích republiky (především Západočeském, Severočeském, Jihomoravském, Severomoravském a Západoslovenském). Hnutí za občanskou svobodu přebírá »svůj díl odpovědnosti při formování politické opozice v Československu« a je otevřené spolupráci s ostatními nezávislými iniciativami.
|
.
Rezsö Nyers, předseda Maďarské socialistické strany, v níž se na svém říjnovém sjezdu transformovala bývalá vládnoucí MSDS, zaslal ústřednímu výboru KSČ dopis, v němž poděkoval československým komunistům za po¬zdravy. Uvedl, že MSS je nadále levicovou stranou vyznávající hodnoty socialismu a komunismu. V zájmu demokratického socialismu se bude podílet na budování »pluralistické parlamentní demokracie, opírající se o smíšené vlastnictví, sociální tržní ekonomiku a o systém samosprávy«. |
.
Podle souhrnné zprávy vypracované na základě informací krajských a městských výborů KSČ je nálada řadových členů komunistické strany velice kritická. Někteří komunisté vyjadřují nespokojenost s připravovaným zdražením novin a časopisů, s tendencemi k jejich bulvarizaci a s nedůsledností sdělovacích prostředků, které umožňují veřejně vystupovat signatářům petice Několik vět. Jiní kritizují zásobovací výhody vysokých stranických a státních funkcionářů, které srovnávají s nedostatkem sortimentu zboží základní po¬třeby v běžné obchodní síti a požadují po vládě okamžitá opatření, která by zamezila hromadnému vykupování obchodů polskými, maďarskými a jugoslávskými turisty. Největší obavy vzbuzuje osud socialistického zřízení ve východní Evropě, kde se v důsledku neuvážené Gorbačovovy zahraniční politiky prohlubuje chaos a dezintegrace. |
.
Předsednictvo ÚV KSČ schválilo Opatření ke svatořečení Anežky Přemyslovny 12. listopadu v Římě. Vyjádřilo »souhlas s účastí většího počtu duchovních a věřících na kanonizaci, jakož i s účastí představitelů státu« a doporučilo »přijmout opatření, která by ukázala jak pozitivní vztah socialistického státu k samotné kanonizaci, tak i zájem na vytvoření dobrých vztahů mezi státem a věřícími«. Předsednictvo se vyslovilo proti tomu, aby akt kanonizace vysílala Československá televize v přímém přenosu. |
.
V československém vysílání Svobodné Evropy hovořil komentátor Milan Schulz s předním představitelem československého demokratického exilu Pavlem Tigridem o politické situaci v Československu na pozadí posledních událostí ve střední Evropě. Tigrid se přiznal k tomu, že býval zastáncem gradualismu a věřil, že československý autoritativní režim bude pozvolna sám sebe reformovat. Později však dospěl k pevnému převědčení, že »systém není reformovatelný a musí se demontovat«. Právě v této souvislosti dodal, že dozrál čas a československé nezávislé iniciativy by měly přejít »od obrany lidských práv k politice, od jednoty k diferenciaci«. Vyzval je k zakládání zárodků politických stran, neboť jakékoli váhání může mít neblahé následky.
O dva dny později, v souvislosti s pondělní (23. října) protirežimní demonstrací ve východoněmeckém Lipsku, které se účastnilo asi 300 tisíc lidí, uvedl Tigrid ve svém komentáři pro Svobodnou Evropu, že komunismus ve všech svých podobách skončil. Jeho československá odnož se ocitla v tísni v důsledku událostí v sousedních státech a zbývá už jen jedna kardinální otázka: »Jak energicky nebo naopak poklesle se občanská společnost v republice kdysi Masarykově sama zasadí o to, aby nástup do života ve svobodě nebyl příliš dlouho a za cenu neúměrně vysokou oddalován.« |
.
Velvyslanec NDR v Československu Hans Ziebart zevrubně informoval člena předsednictva ÚV KSČ Jozefa Lenárta o situaci v NDR, kterou označil za »velmi kritickou«. Stranické a státní vedení NDR si již v plném rozsahu uvědomilo její vážnost a rozhodlo se řešit ji výhradně »politickými prostředky« - dialogem se všemi politickými silami, které se hlásí k socialistickému společenskému zřízení. |
.
Předseda vlády ČSSR Ladislav Adamec navštívil Rakousko, kde se spolkovým kancléřem Franzem Vranitzkym jednal především o vzájemné hospodářské spolupráci. Setkal se rovněž se spolkovým prezidentem Kurtem Waldheimem a s předsedou rakouského parlamentu R. Pöderem. Na tiskové konferenci Adamec upozornil na to, že rakouské sdělovací prostředky informují »neobjektivně« o československých »neformálních skupinách«, především o »exponentech Charty 77«, a uvedl, že signatáři Charty 77 a její první mluvčí Václav Havel a Jiří Hájek (československý ministr zahraničí v roce 1968) jsou »politické nuly«. Ve zprávě pro předsednictvo ÚV KSČ hodnotil Adamec návštěvu jako velice úspěšnou: rakouští politici jsou realisté, kteří bez zásadních výhrad akceptují československý režim a projevují zájem o všestrannou spolupráci. Návštěva podle Adamce výrazně přispěla ke zvýšení mezinárodní prestiže Československa. |
.
Zástupci předsednictva ÚV KSČ v čele Milošem Jakešem se setkali s vedoucími funkcionáři ČSL vedenými předsedou strany Zbyňkem Žalmanem. K situaci v ČSL, v jejíž řadách se od poloviny roku 1988 projevují silné frakční tendence a neloajalita ke stranickému vedení, Jakeš uvedl, že »bude zřejmě potřebné vyvinout úsilí, aby ČSL zůstala nadále jednotná a na platformě Národní fronty«. Žalman charakterizoval situaci ve své straně jako »velice vážnou« a hovořil o »konspirativních« snahách některých pracovníků aparátu a ústředního výboru. Představitelé ČSL však projevili bezradnost a neshodli se na tom, jak proti odbojným členům strany postupovat. Žalman proto požádal vedení komunistické strany o podporu. Představitelé KSČ doporučili opatrnost a navrhli, aby vedení ČSL zatím nikoho ze strany nevylučovalo, pouze konspirativní tendence »politicky odsoudilo« a pověřilo řešením tohoto problému zvláštní komisi.
Na pražské pěší zóně se konalo shromáždění na protest proti zavedení stokorunové bankovky s portrétem prvního komunistického prezidenta republiky Klementa Gottwalda. Dvousetčlenné shromáždění rozehnala policejní jednotka. |
.
Předsednictvo ÚV KSČ projednalo Informaci o komplexní přestavbě hospodářského mechanismu v nevýrobní sféře, kterou předložil první místopředseda federální vlády Bohumil Urban. Podle návrhu měla být přestavba v nevýrobní sféře dokončena do 1. ledna 1991. |
.
Na výzvu nezávislých iniciativ (Charta 77, Hnutí za občanskou svobodu, Demokratická iniciativa, Obroda a Nezávislé mírové sdružení) se v Praze na Václavském náměstí po 15. hodině uskutečnila protirežimní demonstrace u příležitosti 71. výročí vzniku Československa. Policejní jednotky ji násilně rozehnaly. Podle údajů ministerstva vnitra ČSSR zadržely policejní orgány 359 aktivních účastníků demonstrace, z toho 18 cizinců a 52 účastníků předchozích demonstrací. Ze zadržených bylo 229 osob ihned propuštěno, 149 zůstalo v celách předběžného zadržení. Kontrolováno bylo 1172 lidí. V krajích ČSSR (mimo Prahu) bylo celkem zadrženo 198 osob, 958 osob »bylo perlustrováno«, k výslechům a »preventivním pohovorům bylo předvedeno nebo předvoláno 253 osob«. |
.
V Praze se konala porada instruktorů ÚV KSČ, kteří informovali o »výročních členských schůzích« základních organizací komunistické strany. Shodli se na tom, že většina základních organizací se zatím výrazněji neaktivizovala. Spolupráci komunistické strany s ostatními stranami Národní fronty na místní úrovni označili za dobrou. Politická situace v krajích je podle instruktorů stabilizovaná díky »příznivému plnění hospodářských plánů v průmyslu i zemědělství, výročním schůzím ZO KSČ a ROH i skončeným konferencím JZD a Svazu družstevních rolníků v jednotlivých okresech«. S výjimkou Prahy nedochází v jiných krajích k »masovým vystoupením opozičních sil«. |
.
Slovenská národní rada projednávala návrh skupiny poslanců Federálního shromáždění ČSSR na vydání ústavního zákona o způsobu přijetí nové Ústavy ČSSR, ČSR a SSR. Návrh předpokládal ústavní úpravu všech základních vztahů federace a národních republik v jediném ústavním dokumentu (trojjediná ústava). Část poslanců SNR vyjádřila s tímto návrhem nesouhlas a vyslovila se pro větší samostatnost národních republik, zakotvenou v jejich svébytných ústavách. |
.
U příležitosti výročí vzniku Československa se ustavilo Nezávislé studentské sdružení Stuha. Jeho zakladatelé se vyslovili pro aktivní účast studentů na demokratizaci společnosti, pro obnovení nezávislosti akademické půdy, zastavení trestního stíhání studentů za činnost v nezávislých iniciativách, vytvoření studentské organizace nezávislé na oficiálním Svazu socialistické mládeže, odstranění diskriminace při přijímání na vysoké školy atd. |
|
Koncem října – začátkem listopadu 1989 |
.
Zástupci Československé demokratické iniciativy, Hnutí za občanskou svobodu a Obrody se shodli na vytvoření Koordinačního výboru československé politické opozice a nabídli prvním mluvčím Charty 77 Václavu Havlovi a Jiřímu Hájkovi, aby se stali jeho členy. Jako hlavní úkol si koordinační výbor stanovil vybudování reprezentativního Národního a občanského výboru, »sdružujícího zástupce všech vrstev obyvatelstva, schopného obhajovat a prosazovat jeho zájmy«. V rámci Národního a občanského výboru měly »dobrovolné odborné týmy« pracovat na návrzích určených k překonání soudobé »hluboké krize«, které zajistí přechod k »pluralitnímu demokratickému státu a tržnímu hospodářství«. Rovněž je třeba věnovat pozornost vytvoření nové demokratické ústavy. Opakovaný záměr sjednotit nezávislé iniciativy v jednotné opoziční seskupení však nebyl úspěšný. |
|
31. října – 5. listopadu 1989 |
.
Ministr zahraničních věcí ČSSR Jaromír Johanes návštívil Čínu. S čínským ministrem zahraniční Čchien Čchi-čchenem jednali o rozšíření hospodářské kooperace a podepsali protokol o spolupráci ministerstev zahraničních věcí obou zemí. Johanese přijal rovněž generální tajemník čínské komunistické strany Ťiang Ce-min a předseda státní rady ČLR Li Pcheng. Podle zprávy pro předsednictvo ÚV KSČ z 8. listopadu čínští představitelé »vysoce ocenili«, že »v současné, pro socialismus složité době, KSČ v čele s generálním tajemníkem soudruhem Jakešem neuhýbá z principiální cesty rozvoje socialistické společnosti a daří se jí udržovat ekonomickou stabilitu a vysokou životní úroveň československého lidu.« Poděkovali československé vládě a komunistické straně za »podporu rozhodnému postupu čínského vedení proti kontrarevolučním silám v červnu 1989«. Červnový masakr na náměstí Nebeského míru, při kterém zahynuly stovky demonstrantů, byl podle čínských představitelů nutný pro záchranu socialistického systému v Číně. Kdyby tehdy armáda nezakročila, byla by dnes v Číně stejná situace jako v Polsku a Maďarsku. Čchien Čchi-čchen uvedl, že pokusy Západu izolovat po červnových událostech Čínu se zcela míjejí účinkem, a to jak v oblasti politické, tak hospodářské. (»Kontakty se západními představiteli pokračují, i když ti je označují za neoficiální... Aktivní styky, i když bez publicity, nadále rozvíjejí s ČLR i západní podnikatelské kruhy.«) |
.
Samizdatové Lidové noviny otiskly komentář Hra s čísly, v němž se Jan Ruml vyjádřil k nízké účasti občanů na poslední protirežimní demonstraci dne 28. října. (»Buďme upřímní: společnost procitá jen velmi zvolna. V podstatě netečně přijímá přímé a nestoudné provokace režimu...«) Třicet sedm tisíc signatářů petice Několik vět, kteří v den výročí Československé republiky pozvedli v ulicích českých a slovenských měst svůj hlas proti režimu, nepředstavuje silnou opoziční sílu. S hořkou nadsázkou vyslovil Ruml obavu, aby se Československo nakonec nestalo svobodným bez přičinění vlastního obyvatelstva. |
.
Mluvčí Charty 77 Tomáš Hradílek uvedl ve své úvaze pro Rádio Svobodná Evropa, že nesdílí skeptické názory některých představitelů opozice na další vývoj v Československu. K »zakonzervování stávajících poměrů po vzoru Rumunska či Albánie« zde nedojde. Vyjádřil přesvědčení, že občané se »v poměrně krátké době« zasadí o to, aby se i jejich společnost vydala k demokracii. |
.
Polsko-československá solidarita uspořádala v polské Vratislavi mezinárodní sympozium o kultuře střední Evropy spojené s festivalem, na kterém se setkali osobnosti české nezávislé kultury z domova i exilu. Festivalu se zúčastnily asi čtyři tisíce lidí z Československa navzdory opatřením československých úřadů na hranicích. |
.
Československé nezávislé iniciativy Charta 77, Hnutí za občanskou svobodu, Obroda, Společenství přátel USA, Československý helsinský výbor a Československá demokratická iniciativa zaslali ministrovi zahraničních věcí SSSR Eduardu Ševardnadzemu otevřený dopis, v němž ho požádali, aby odsoudil vojenskou intervenci Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. |
.
Maďarská televize vysílala krátký rozhovor s Václavem Havlem. |
.
Předsednictvo ÚV KSČ informovalo dálnopisem územní orgány komunistické strany o politické situaci v Bulharsku, NDR a o emigraci východoněmeckých občanů do západního Německa přes Československo do počátku listopadu 1989. |
.
Před budovou ministerstva vnitra a životního prostředí ČSR v Praze se uskutečnila demonstrace za propuštění aktivistů Hnutí za občanskou svobodu Pavla Naumana a Ivana Maška a redaktorů Lidových novin Jiřího Rumla a Rudolfa Zemana. Proti demonstrantům zasáhla policie a dvacet z nich na několik hodin zadržela. |
.
Předsednictvo ÚV KSČ projednalo Návrh zásad programu Komunistické strany Československa, Návrh zprávy vlády ČSSR o plnění programového prohlášení z 8. listopadu 1988 a expertizu Vývoj sociálně třídní struktury a rozvoje socialistické demokracie v ČSSR. Vyslovilo souhlas s tím, aby oficiální státní delegace, která se měla účastnit kanonizace Anežky Přemyslovny, byla rozšířena o předsedu Československé strany lidové Zbyňka Žalmana. |
.
V severočeských městech Teplice, Litvínov, Most a Děčín se uskutečnily spontánní demonstrace, na nichž místní občané protestovali proti katastrofálnímu stavu životního prostředí v tomto regionu. Místní funkcionáři KSČ přislíbili demonstrujícím občanům, že ve dnech 20.-25. listopadu s nimi zahájí o těchto problémech veřejný a otevřený dialog. |
.
V Římě byla za účasti představitelů katolické církve v ČSSR, československého státu a několika tisíc českých a slovenských poutníků z domova i exilu kanonizována Anežka Přemyslovna, dcera českého krále Přemysla Otakara I., která zasvětila život charitativní činnosti.
Exilový literární historik a kritik Antonín Měšťan přednesl ve Svobodné Evropě komentář na téma politické pasivity československého obyvatelstva, které se v posledních týdnech stalo žhavě aktuálním. Měšťan se pokusil vnést určitý řád do emotivně vedené diskuse. Opřel se proto o reprezentativní odborné studie z oblasti politické psychologie, aby se mohl nad fenoménem »politické apatie« zamyslet obecně a věcně. Politická apatie, která patří k relativně dobře prozkoumané oblasti, je jevem všeobecným a nesouvisí s národní mentalitou. Politická apatie je způsob sebeobrany, který »signalizuje vládním silám, že společnost je vůči nim v opozici a ustoupila jen dočasně před hrubým násilím«. Situace »kolektivního traumatu«, která se vyznačuje »rovnováhou strachu« (společnost se bojí protestovat kvůli strachu před násilím potlačovacího aparátu a režim se bojí cokoli změnit ze strachu před revolučním výbuchem), není trvalá, naopak je to »přechodný, relativně krátkodobý jev«, který předjímá významné společenské změny. |
.
Shromáždění studentů Divadelní akademie múzických umění v Praze zrušilo fakultní organizaci SSM s odůvodněním, že již ztratila právo na svůj monopol. Studenti vyslovili požadavek zrušit ústavně zakotvenou vedoucí úlohu komunistické strany ve společnosti. |
.
Vedoucí oddělení ÚV KSČ M. Štefaňák dálnopisně informoval nižší orgány KSČ, ÚV KSS, hlavní politickou správu ČSLA, hlavní výbor KSČ federálního ministerstva vnitra a vedoucí oddělení ÚV KSČ o situaci v Maďarsku. Konstatoval, že v nově vytvořené Maďarské socialistické straně působí několik názorových proudů, strana zatím nemá vybudovánu organizační strukturu a ustaven ústřední orgán a převládají v ní tendence přizpůsobovat maďarskou politiku a ekonomiku západoevropským normám. Někteří maďarští komunisté projevují nespokojenost s výsledky svého říjnového sjezdu (především s transformací vládnoucí MSDS v MSS), a proto se rozhodli obnovit činnost MSDS jako strany marxistické, obhajující socialistické společenské vlastnictví a úzkou spolupráci s jinými komunistickými stranami.
17. listopadu byla stejným adresátům dálnopisně sdělena informace o politické situaci v Bulharsku, kde 9. listopadu nečekaně odstoupil generální tajemník Bulharské komunistické strany Todor Živkov. Do této funkce byl zvolen dosavadní ministr zahraničních věcí Petar Mladenov. BKS má situaci pod kontrolou a odměřenými liberalizačními kroky (přijetí některých vyloučených členů zpět do komunistické strany, setkání generálního tajemníka s některými disidenty) úspěšně eliminuje nepříliš silnou opozici. V Bulharsku patrně dojde k posílení role Lidového shromáždění a rady ministrů, aniž by to oslabilo vedoucí postavení komunistické strany.
Poslední dálnopisná informace zpravovala o rozhodnutí předsednictva ÚV KSČ, které rozhodlo povolit Václavu Havlovi vycestování do Švédska za účelem převzetí mezinárodní Ceny Olofa Palmeho za rok 1989. Československé úřady Havlovu žádost nejprve rutinně zamítli, avšak švédský ministr zahraničí Sten Andersson projevil zájem navštívit 23. listopadu Československo výhradně za tímto účelem. Z obavy před »maximálním politickým a propagandistickým zneužitím této akce« nařídilo stranické politbyro příslušnému úřadu, aby vyřídil žádost kladně.
V Bratislavě se uskutečnil pochod vysokoškolských studentů k budově ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy SSR, zorganizovaný studenty Filozofické fakulty Univerzity Komenského. Účastníci pochodu požadovali zahájení dialogu o problémech školství. |
.
Odpoledne se na povolené studentské manifestaci, uspořádané k 50. výročí smrti studenta Jana Opletala - oběti nacistické perzekuce, sešlo v Praze na Albertově asi dvacet pět tisíc lidí, kteří dali zřetelně najevo svou nespokojenost se současným režimem a dožadovali se svobody a demokracie. Po ukončení oficiální části manifestace na vyšehradském Slavíně se spontánně vytvořil průvod, který směřoval do centra města na Václavské náměstí. K průvodu se přidávali další občané, jejichž celkový počet vzrostl asi na padesát tisíc. Na Národní třídě - nedaleko Václavského náměstí - byl průvod zastaven policejním kordonem; část demonstrantů se rozprchla, části umožnili policisté odejít a zbývající dva tisíce pokojně demonstrujících občanů policisté surově zbili. Zásah vyvolal okamžitou reakci: někteří studenti se odebrali do pražských divadel, aby seznámili herce s touto událostí a požádali o podporu při zahájení protestní stávky. |
.
Studenti pražských vysokých škol, herci a další představitelé kulturní obce se odpoledne v pražském Realistickém divadle shodli na týdenní protestní stávce a navrhli, aby se v pondělí 27. listopadu od 12 do 14 hodin uskutečnila generální stávka. V průběhu dne se k nim přidávala další mimopražská divadla (včetně slovenských), která na týden přerušila činnost a otevřela své prostory k veřejné diskusi. V centru města spontánně demonstrovalo několik tisíc občanů. Prostřednictvím zahraničních rozhlasů se rozšířila zpráva Východoevrpské informační agentury, že páteční útok policie na demonstranty si vyžádal život jednoho studenta. V neděli 19. listopadu večer československé sdělovací prostředky tuto zprávu vyvrátily.
V Šale byla založena Maďarská nezávislá iniciativa jako demokratické politické sdružení maďarské menšiny na Slovensku. |
.
V pražském Činoherním klubu bylo v pozdních večerních hodinách založeno Občanské fórum (OF), v němž se sjednotily všechny dosavadní nezávislé inicitivy, představitelé církví, uměleckých svazů a další občané usilující o změnu režimu. V provolání OF podpořilo výzvu ke dvouhodinové generální stávce vyhlášené studenty a herci na pondělí 27. listopadu a vyslovilo se pro dialog se státní mocí o odstoupení osmi čelných představitelů stranického a státního vedení, propuštění politických vězňů a ustavení parlamentní komise k vyše¬tření zákroku proti páteční studentské manifestaci. Provolání podepsalo 18 aktivistů, kteří vytvořili první Koordinační výbor OF.
V bratislavské Umělecké besedě se na podvečerním veřejném shromáždění uměleckých svazů, kulturních institucí a vysokých škol za účasti pěti set osob ustavilo hnutí Verejnosť proti násiliu (VPN). Odsoudilo páteční zásah policie proti pražské studentské demonstraci a připojilo se k výzvě pražských herců a studentů. O den později zahájil činnost sedmičlenný koordinační výbor. Vydal základní prohlášení VPN, v němž vyzval Slováky k občanské a politické aktivitě.
Nezávislá politická strana Československá demokratická iniciativa ve svém prohlášení k událostem 17. listopadu vyjádřila požadavek demise federální vlády do 25. listopadu a vytvoření přechodné »vlády občanského soužití«. Novou vládu by vytvořili zástupci vedení státu před ozbrojenou invazí pěti států Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 v čele s Alexandrem Dubčekem, představitelé nezávislého opozičního hnutí vedení Václavem Havlem a nezkompromitovaní zástupci nynější vlády. Přechodná vláda by do 15. prosince 1989 vypracovala demokratický volební zákon, na jehož základě by se v únoru 1990 uskutečnily volby do ústavodárného Federálního shromáždění.
Státní bezpečnost znemožnila konání tiskové konference v bytě signatářky Charty 77 Dany Němcové, na které měli zástupci nezávislých iniciativ a stávkujících studentů informovat zahraniční novináře o situaci v Československu a o svých úmyslech. Podobným způsobem zabránila Státní bezpečnost schůzce Nezávislého studentského sdružení v bytě signatáře Charty 77 Václava Bendy.
Předsednictvo ÚV KSČ jednalo na večerní mimořádné schůzi o politické situaci v zemi. Obrátilo se na krajské a okresní výbory KSČ, aby učinily »vše potřebné« pro »odmítnutí nepřátelských snah« a zajištění »plynulé práce, klidu a pořádku«, aby zvýšily »ofenzivnost ideologické práce« a aby vyzvaly stranické a pracovní kolektivy k rozhodnému odsouzení pokusu o »politický zvrat«. V rámci těchto opatření uvedlo do pohotovosti jednotky Lidových milicí. Pověřilo předsedu české vlády Františka Pitru, aby v televizním vystoupení události posledních hodin odsoudil a vyzval československé občany ke klidu a podpoře stranického a státního vedení. Pitra tak učinil ve 21 hodin.
Přípravný výbor Československé sociálnědemokratické strany zveřejnil prohlášení, v němž oznámil obnovení činnosti strany a podpořil Občanské fórum.
|
.
Federální a obě republikové vlády zveřejnily společné stanovisko k občanským nepokojům. Vyslovily souhlas s pátečním zásahem policie proti studentské demonstraci a vyzvaly stávkující studenty a umělce k obnovení klidu a zahájení práce.
Na Václavském náměstí v Praze spontánně demonstrovalo svůj odpor ke komunistickému režimu přes sto tisíc občanů. Na této demonstraci vystoupil předseda ÚV SSM Vasil Mohorita a podpořil požadavky stávkujících studentů. Protestní mítinky (méně početné) se uskutečnily rovněž v Brně, Ostravě a Bratislavě. |
.
Ve vnitrostranické Operativní informaci k 21.11.1989 (k 12. hodině) se konstatuje, že ve všech krajích byla přijata opatření, která ve své dálnopisné zprávě z 19. listopadu nařídil generální tajemník ÚV KSČ: »Pracovní skupiny ÚV KSČ, krajských a okresních výborů strany byly delegovány do rozhodujících center a podniků, aby zabezpečily jednotnou informaci a analýzu politické situace. Zabezpečována je ochrana podniků a závodů, přijata byla opatření proti pronikání nežádoucích elementů a šíření negativních jevů. Do pohotovosti byly uvedeny krajské a okresní štáby Lidových milicí.«
Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš v televizním vystoupení prohlásil, že KSČ neustoupí od »socialistické cesty rozvoje« a od programu »celospolečenské přestavby«. Vyzval k obnovení pořádku a dodržování platné ústavy a zákonů.
Kardinál František Tomášek podpořil ve svém prohlášení Všemu lidu Československa probouzející se demokratické hnutí.
Představitel KV VPN Peter Zajac přivezl z Prahy promluvu Václava Havla ke slovenské veřejnosti. Havel v ní označil VPN za rovnocenného partnera Občanského fóra a vyslovil se pro přebudování společného státu Čechů a Slováků na demokratickou federaci. VPN zveřejnila prohlášení, v němž se solidarizovala s OF, vyhlásila obdobné požadavky (včetně podpory dvouhodinové generální stávky) a vyzvala státní moc k dialogu. |
.
Každý den odpoledne se v Praze, Bratislavě a dalších městech republiky konaly za účasti statisíců lidí pokojné manifestace, které v Čechách a na Moravě organizovalo OF a na Slovensku VPN. V sobotu 25. listopadu se konala celonárodní pouť k poctě Anežky Přemyslovny, svatořečené 12. listopadu v Římě. Odpoledne se na pražské Letenské pláni na demonstraci pořádané Občanským fórem shromáždil milion lidí. Masové demonstrace bezprostředně vedly k pádu režimu. |
.
Vedení KSČ odvolalo ve večerních hodinách jednotky Lidových milicí, které na příkaz generálního tajemníka přicestovaly z krajů do Prahy. |
.
V generálním štábu Československé lidové armády byly dokončeny přípravy k vojenskému zásahu proti opozičním centrům a demonstrujícím občanům v Čechách i na Slovensku. |
.
Na mimořádném zasedání ÚV KSČ nabídl ministr národní obrany ČSSR Milán Václavík vyčleněné síly k dispozici. Vedení KSČ se však rozhodlo armádu nepoužít a řešit situaci »politickými prostředky«. Na tomto zasedání odstoupil generální tajemník Miloš Jakeš s celým předsednictvem strany. Do čela KSČ byl zvolen dosavadní šéf Výboru pro stranickou práci v České republice Karel Urbánek. Složení nově zvoleného předsednictva a sekretariátu strany vyvolalo mezi občany bouři odporu. Zůstaly v něm zkompromitovaní, pro veřejnost již zcela nepřijatelní funkcionáři, zejména Miroslav Štepán, Miroslav Zavadil, Jozef Lenárt. Dále byli do předsednictva zvoleni Karel Urbánek, Josef Čížek, Miroslav Huščava, Ignác Janák, Ivan Knotek a Miroslav Zajíc. Kandidáty předsednictva se stali Josef Haman, Vladimír Herman, Miroslava Němcová a Ondrej Šaling. Ústřední výbor KSČ byl donucen provést na dalším mimořádném zasedání 26. listopadu důsažnější personální změny ve vedení strany. |
.
Na návrhy Výboru československé veřejnosti pro lidská práva a humanitární spolupráci, vlády ČSSR a jednotlivých občanů zastavil prezident republiky Gustáv Husák trestní stíhání Jána Čarnogurského, Miroslava Kusého, Jiřího Rumla, Petra Uhla, Rudolfa Zemana a prominul trest odnětí svobody Ivanu Jirousovi, Ivanu Polanskému a Františku Stárkovi. Státní moc tak začala plnit jeden ze základních opozičních požadavků: propuštění politických vězňů. |
.
Začaly politické rozhovory mezi delegací Občanského fóra v čele s Václavem Havlem a předsedou vlády ČSSR Ladislavem Adamcem, které zprostředkovala nezávislá iniciativa Most, ustavená v létě 1989 a reprezentovaná hudebníkem Michaelem Kocábem a publicistou Michalem Horáčkem. OF při jednání trvalo na splnění čtyř základních požadavků z 19. listopadu a pozvalo předsedu vlády jako svého hosta na odpolední manifestaci na Letenské pláni. Adamec nabídku přijal; v projevu na manifestaci vyjádřil pochybnosti o chy¬stané generální stávce a uvedl, že jeho pravomoci jsou omezené: o některých politických změnách musí rozhodnout vedení komunistické strany. Demonstranti na to reagovali pískáním a nesouhlasným skandováním.
KC OF zveřejnilo na tiskové konferenci programový dokument Co chceme, v němž stručně vyjádřilo své politické představy v oblastech práva, politického systému, zahraniční politiky, národního hospodářství, sociální spravedlnosti, životního prostředí a kultury.
Vnitrostranická Operativní informace 26.11.1989 ke 12. hodině charakterizuje politickou situaci jako »nadále velmi složitou a vypjatou«. V krajích ani v Praze nedochází k obratu ve prospěch komunistické strany. Aktivita Občanského fóra, studentů a umělců je »pružná a koordinovaná«. Opozice je jednotná a stupňuje své požadavky. Za jeden z rozhodujících úkolů komunisté považují »docílení obratu v působení sdělovacích prostředků«, neboť stav režimní propagandy je povážlivý. (»V metru i na mnoha dalších místech v Praze je vylepeno tisíce výzev, rezolucí a prohlášení. Téměř absolutně mezi nimi chybí stanovisko na podporu politiky strany. Některé okresní výbory KSČ vydaly vlastní plakáty. Ty se však nesetkávají s odezvou a jsou dokonce strhávány.«) »Drtivá většina« komunistů podporuje nového generálního tajemníka Urbánka a požaduje po vedení strany »zásadní obrat ve stranické práci, sjednocení stranických řad na základě mobilizujícího akčního programu a získání pracujících, především dělnické třídy« na svou stranu. Řadoví komunisté, ale i mnozí nestraníci, kterým záleží na »udržení socialismu«, vyzývají stranické vedení k okamžitému uspořádání »masové a rozhodné akce v Praze«. Demonstrace za »socialismus« a »přestavbu« by se stala protiváhou mítinků Občanského fóra. |
.
V celé republice se od 12 do 14 hodin konala generální stávka, k níž se připojila valná většina občanů a organizací. OF a VPN jí vtiskly pečeť »neformálního referenda o vedoucí úloze komunistické strany ve společnosti«. Ve stávce dominovala hesla »Konec vlády jedné strany« a »Svobodné volby«.
Po generální stávce vyhlásilo OF ukončení série každodenních demonstrací a vstup do etapy politického dialogu se státní mocí, k němuž po celý týden vyzývalo (a který v neděli 26. listopadu zahájilo s předsedou federální vlády Adamcem). Na stranu OF a VPN se od počátku tohoto týdne živelně přidávaly nejrůznější organizace, zájmová sdružení, průmyslové podniky, kulturní instituce atd. |
.
V druhém kole rozhovorů s předsedou federální vlády Ladislavem Adamcem stupňovala společná delegace OF a VPN vedená Václavem Havlem své požadavky: okamžitou demisi federální vlády a vytvoření přechodné vlády odborníků; okamžité vypuštění tří článků z Ústavy - o vedoucí úloze komunistické strany ve společnosti a v politickém systému Národní fronty a o marxismu-leninismu jako státní ideologii; abdikaci prezidenta republiky Gustáva Husáka do 10. prosince; propuštění politických vězňů; legalizaci OF a přidělení budov a prostoru v médiích pro jeho účely. Premiér Adamec odmítl požadavek demise vlády a přislíbil její zásadní rekonstrukci do neděle 3. prosince. OF a VPN oznámily (a několikrát své stanovisko opakovaly), že se nebudou podílet na vytváření nové vlády.
Vedení KSČ zaslalo svým územním organizacím dálnopisnou zprávu obsahující souhrn hlavních politických požadavků Občanského fóra, s kterými se nyní - jak zpráva uvádí na základě aktuálního průzkumu veřejného mínění - ztotožňuje velká část společnosti. V závěru se konstatuje, že došlo k podstatnému »oslabení vedoucí úlohy a prestiže KSČ«. Komunistická strana »bude muset« opozici reprezentovanou Občanským fórem akceptovat jako politického partnera.
Celostátní aktiv KSČ, který se za účasti asi tří tisíc delegátů konal v Praze, se vyslovil pro spolupráci se socialisticky orientovanými politickými silami. Ta politická seskupení, jimž jde o destrukci socialistického zřízení, je třeba demaskovat. Aktiv vyjádřil souhlas s tím, aby do komunistické strany znovu vstoupili její bývalí členové, vyloučení po roce 1968. Odmítl zrušení Lidových milicí, základních organizací KSČ na pracovištích a předání majetku komunistické strany státu. |
.
Federální shromáždění ČSSR odhlasovalo změnu ústavy, z níž vypustilo články o vedoucí úloze komunistické strany ve společnosti a v Národní frontě a článek o marxismu-leninismu jako státní ideologii. Ustavilo parlamentní komisi pro dohled nad vyšetřováním událostí 17. listopadu 1989 za účasti stavkujících studentů. Předseda federálního parlamentu Alois Indra rezignoval na svou funkci.
V Praze se setkali představitelé KC OF a KV VPN. Dohodli se na podobnosti programů a úzké spolupráci. Ve společném prohlášení oznámili, že »OF a VPN se navzájem chápou jako suverénní reprezentanti českého a slovenského občanského hnutí«, jejichž »společným cílem je změna Československa na demokratickou federaci«. |
.
Slovenská národní rada přijala demisi svého předsedy Viliama Šalgoviče a v tajném hlasování zvolila do této funkce Rudolfa Schustera (KSČ). |
.
Delegace KC OF vedená Václavem Havlem jednala v Praze s předsedou české vlády Františkem Pitrou o rekonstrukci vlády České socialistické republiky. OF vyjmenovalo pět dosavadních ministrů, kteří musejí podle jeho názoru opustit své resorty, a do funkce ministra kultury navrhlo Milana Lukeše (KSČ). OF souhlasilo s tím, aby rekonstruovanou vládu nadále vedl její dosavadní předseda.
Strana slovenskej obrody se vrátila ke svému původnímu názvu Demokratická strana a zveřejnila svůj akční program. |
.
Veřejnosti se představila rekonstruovaná federální vláda, jejíž složení - 15 komunistů, 1 socialista, 1 lidovec a 3 nestraníci - vyvolalo mohutnou vlnu odporu a nesouhlasu (KSČ, SSM a české strany Národní fronty vládu zpočátku podpořily). Veřejnost začala organizovat protestní petice a mítinky. OF a VPN federální vládu rovněž odmítly a vyzvaly premiéra Adamce, aby do 10. prosince provedl její další a zásadnější rekonstrukci. |
.
Schůzky zástupců členských států Varšavské smlouvy se za Československo zúčastnili předseda federální vlády Ladislav Adamec, generální tajemník ÚV KSČ Karel Urbánek a tajemník ÚV KSČ Ondrej Šaling. Představitelé Sovětského svazu, Bulharska, Maďarska, NDR, Polska a Rumunska označili ve společném stanovisku intervenci vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 za protiprávní, neopodstatněnou a chybnou.
V Praze, Bratislavě a dalších městech se odpoledne konala statisícová shromáždění, na nichž veřejnost v čele s OF a VPN protestovala proti složení federální vlády. |
.
Předsednictvo ČNR jmenovalo novou českou vládu, složenou z 8 komunistů, 2 socialistů, 2 lidovců a 5 nestraníků. OF akceptovalo výzvu premiéra Františka Pitry a do české vlády navrhlo několik nestraníků zastupujících občanskou veřejnost. Vyjádřilo svou podporu osmi ministrům a uvedlo, že vláda je krokem kupředu, i když její složení ještě zcela neodpovídá změně politické situace.
OF se rozhodlo delegovat 6 kandidátů do klíčových ministerstev federální vlády. Ministři za OF a VPN měli kontrolovat oblasti ekonomické reformy, legislativy a mocenských nástrojů státu, státních financí, zahraniční politiky, práce a sociálních věcí a národnostních menšin. V tomto smyslu také OF předložilo svůj návrh na složení federální vlády premiéru Adamcovi při třetím kole rozhovorů. Adamec jeho návrhy odmítl, oznámil, že hodlá abdikovat, a požádal OF a VPN o podporu své kandidatury na úřad prezidenta republiky.
Předseda Slovenské národní rady Rudolf Schuster se z vlastní iniciativy setkal s představiteli KV VPN a zástupci vysokoškolských studentů na Slovensku, s nimiž jednal o reorganizaci slovenské vlády a slovenského parlamentu. |
.
Zástupci OF a VPN se v Praze shodli na kandidatuře Václava Havla do úřadu prezidenta republiky a na tom, že s ní ve vhodnou chvíli seznámí veřejnost.
Při čtvrtém kole rozhovorů s předsedou federální vlády Adamcem předložila delegace OF a VPN vedená Václavem Havlem své návrhy na složení vlády. Navrhla do ní Vladimíra Dlouhého (KSČ) jako místopředsedu pro dohled nad ekonomickou oblastí, Jána Čarnogurského jako místopředsedu vlády pro legislativu a vnitro, Miroslava Kusého jako ministra zahraničních věcí, Václava Klause jako ministra financí, Petra Millera jako ministra práce a sociálních věcí a Gyulu Popelye jako ministra pro otázku národnostních menšin. Zároveň OF a VPN oznámily, že v žádném případě nepodpoří Adamcovu kandidaturu do úřadu prezidenta republiky.
Z vnitrostranických Poznatků o politické situaci vyplývá, že řadoví komunisté požadovali na vedení KSČ: 1. Ihned začít vyšetřovat, případně ihned ze strany vyloučit zkompromitované funkcionáře. Urychleně připravovat konkrétní krátkodobé programy pro činnost všech složek KSČ. 2. Uskutečnit co nejdříve mimořádný sjezd KSČ a »zvolit na něm do čela strany komunisty s čistým štítem«. 3. Posoudit, zda je správné trvat na tom, aby Gustáv Husák nadále zastával funkci prezidenta republiky. 4. »Přijmout opatření ke stupňování ofenzivy naší propagandy v Československé televizi, rozhlasu a Rudém právu.« 5. »V Akčním programu jasně definovat pojem socialismu.« 6. Usilovat o zachování základních organizací KSČ na pracovištích, v případě, že to nebude možné, přesunout stranické buňky do míst bydliště. 7. »Reagovat na prognózu Valtra Komárka k zaměstnanosti v ČSSR.« 8. Iniciovat ve Federálním shromáždění ČSSR zavedení »milionářské dávky a progresivní daně jednorázovou dávkou«.
Uskutečnila se rekonstrukce předsednictva a výborů SNR. V předsednictvu zůstalo 8 členů KSČ, po třech místech obsadili zástupci Demokratické strany (bývalá Strana slovenskej obrody) a Strany slobody, sedm míst připadlo nestraníkům. Předsednictvo vyjádřilo nesouhlas se zřízením ministerstva pro národnostní otázky a zrušilo tzv. pendrekový zákon, kterým státní moc po událostech »Palachova týdne« v lednu 1989 posílila soudní represe proti odpůrcům režimu. |
.
Premiér Adamec abdikoval. OF a VPN akceptovaly jeho návrh, aby se předsedou federální vlády stal její dosavadní místopředseda Marián Čalfa (Slovák, člen komunistické strany), s pomínkou, že přijme návrhy OF a VPN na složení vlády a že prezidentem republiky se stane občan české národnosti nespjatý s žádnou politickou stranou.
Akční výbor KSS se distancoval od bývalého vedení ÚV KSS a zaslal dopis generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Karlu Urbánkovi s požadavkem větší samostatnosti KSS v rámci jednotné KSČ. |
.
V Praze se uskutečnilo první kolo rozhovorů »rozhodujících politických sil« u »kulatého stolu« o federální vládě. Zástupci OF a VPN, Komunistické strany Československa, Socialistického svazu mládeže, Československé strany socialistické, Československé strany lidové, Demokratické strany a Strany slobody se shodli na složení federální vlády. Delegace OF a VPN vedená Václavem Havlem bez odporu prosadila všechny své požadavky.
Předsednictvo ÚV KSČ zaslalo delegátům okresních konferencí KSČ dopis, v němž oznámilo, že komunistická strana se zříká »stalinského pojetí socialismu«, »mocenského a ideologického monopolu«, distancuje se od předchozího vedení KSČ, odsuzuje intervenci vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. O politický vliv bude usilovat »politickými prostředky v demokratické soutěži«, návrat k předchozím způsobům uplatňování moci je nemožný. Předsednictvo doporučilo řadovým členům KSČ, aby usilovali o udržení všech základních organizací strany, vstupovali do »demokratického dialogu« s ostatními politickými silami, čelili politickému extremismu a protikomunistikým náladám, pomohli zabezpečit »fungování řídicích struktur« národního hospodářství a realizovat »přechod na nový hospodářský mechanismus« (»všechny změny je třeba provádět v souladu s platnými zákony«).
Předsednictvo SNR přijalo demisi předsedy slovenské vlády Pavola Hrivnáka a osmi ministrů. Sestavením nové vlády pověřilo se souhlasem VPN dosavadního ministra spravedlnosti SSR Milana Čiče. Předsednictvo rovněž přijalo rezignaci 11 poslanců slovenského parlamentu. |
.
Designovaný premiér Marián Čalfa postupně vedl jednání s představiteli komunistické strany, socialistické strany, lidové strany, Klubu za socialistickou přestavbu Obroda, OF a VPN. Výsledkem jednání se stala dohoda o složení federální »vlády národního porozumění«. Z celkového počtu 20 vládních funkcí obsadili 9 komunisté, 2 lidovci, 2 socialisti, 7 nestraníci. OF a VPN v ní zastupovali první místopředsedové vlády Valtr Komárek (KSČ) a Ján Čarnogurský, místopředseda vlády a předseda Státní plánovací komise Vladimír Dlouhý (KSČ), ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier, ministr financí Václav Klaus, ministr práce a sociálních věcí Petr Miller. |
.
Prezident republiky Gustáv Husák jmenoval na Pražském hradě novou federální vládu a vzápětí abdikoval. Na manifestaci na pražském Václavském náměstí vyhlásily OF a VPN kandidaturu Václava Havla do úřadu prezidenta republiky. VPN podpořila kandidaturu s podmínkou, že Havel bude prezidentskou funkci zastávat pouze do červnových svobodných voleb. Byla tak nucena učinit z důvodu masové podpory Alexandra Dubčeka na Slovensku a s ohledem na skutečnost, že slovenské státní instituce zahájily kampaň za jeho zvolení prezidentem republiky. |
.
Představitelé OF Václav Havel a Petr Pithart jmenovali patnáctičlennou »radu Koordinačního centra OF« v čele s Pithartem. OF se definovalo jako občanské politické hnutí, které vstoupí do voleb s vlastní kandidátkou a umožní politickou činnost nestranické veřejnosti i po volbách.
Ohlášeni byli další kandidáti do úřadu prezidenta republiky - Alexander Dubček navržený ústředním výborem NF SSR, akčním výborem KSS, předsednictvem SNR, Demokratickou stranou, Stranou slobody a slovenskými společenskými organizacemi, Ladislav Adamec Komunistickou stranou Československa a Čestmír Císař Socialistickým svazem mládeže.
KSČ vystoupila na druhém jednání »rozhodujících politických sil« u »kulatého stolu« s návrhem přímé volby prezidenta. OF návrh odmítlo a vyslovilo se pro volbu prezidenta Federálním shromážděním ČSSR v souladu s ústavou (do čtrnácti dnů). »Kulatého stolu« se účastnili zástupci KSČ, ČSL, ČSS, SSM a OF v čele s Petrem Pithartem. |
.
Předsednictvo SNR jmenovalo vládu Slovenské socialistické republiky, sestavenou podle návrhu designovaného premiéra Milana Čiče (KSČ). Vláda byla složena z 9 nestraníků a 6 komunistů. VPN do ní delegovala pouze místopředsedu vlády Vladimíra Ondruše - jako »pozorovatele, který bude zpro¬středkovávat přímé informace o situaci ve vládě Slovenska«. |
.
Ve Federálním shromáždění pokračoval spor o způsob volby prezidenta. Komunističtí poslanci, disponující v parlamentu absolutní většinou, podali návrh zákona o referendu, jehož součástí byla přímá volba hlavy státu.
Při třetím jednání u »kulatého stolu« nedospěly »rozhodující politické síly« k dohodě o způsobu volby prezidenta. »Kulatého stolu« se účastnili zástupci komunistické strany, socialistické strany, lidové strany, Socialistického svazu mládeže, OF a VPN. |
.
Předseda federální vlády Marián Čalfa inicioval tajnou schůzku s Václavem Havlem, která se uskutečnila na Úřadu předsednictva vlády ČSSR, v místnosti zbavené odposlouchávacího zařízení. Čalfa nabídl Havlovi spolupráci při prosazování jeho prezidentské kandidatury. Přislíbil, že se postará o to, aby se volba uskutečnila v souladu s ústavou ve Federálním shromáždění ČSSR, aby federální parlament akceptoval Havla jako jediného prezidentského kandidáta a aby s ohledem na slovenské veřejné mínění zvolil (rovněž do konce roku 1989) Alexandra Dubčeka předsedou Federálního shromáždění. Čalfa a Havel se dohodli na vzájemné kooordinací jednotlivých kroků a na utajení své dohody. |
.
Václav Havel v televizním projevu krátce zhodnotil společenské změny, jichž po 17. listopadu 1989 dosáhlo demokratické hnutí, a vyjádřil se k nadcházející volbě prezidenta republiky. Zdůraznil, že bude-li zvolen prezidentem, musí po jeho boku v jiné vysoké státní funkci stanout Alexander Dubček.
Slovenský tisk zveřejnil protest představitelů slovenské odbočky Klubu za socialistickou přestavbu Obroda Hvezdoně Kočtúcha, Ivana Laluhy a Augustína M. Húsky proti tomu, že VPN a slovenští vysokoškoláci zpochybňují kandidaturu Alexandra Dubčeka do úřadu prezidenta republiky. |
.
ČNR zvolila za svého předsedu Jaroslava Šafaříka z ČSS. Zároveň bylo zvoleno nové předsednictvo ČNR, v němž již komunisté nedisponovali většinou. |
.
Předseda federální vlády Marián Čalfa přednesl na společném zasedání obou sněmoven Federálního shromáždění ČSSR programové prohlášení federální vlády a navrhl jménem vlády Václava Havla jako kandidáta do úřadu prezidenta republiky. Parlament programové prohlášení i Havlovu kandidaturu přijal. |
.
Předseda vlády Marián Čalfa a ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier jednali v Moskvě o aktuálních otázkách hospodářské spolupráce s předsedou sovětské vlády Nikolajem Ryžkovem. Čalfa se setkal s nejvyšším sovětským představitelem Michailem Gorbačovem.
V Praze byl zahájen dvoudenní mimořádný sjezd KSČ, který zvolil Ladislava Adamce za předsedu a Vasila Mohoritu za tajemníka strany. Dosavadní generální tajemník Karel Urbánek se stal předsedou Ústřední kontrolní a revizní komise. Sjezd se distancoval od dosavadního vedení KSČ a jeho politiky a v přijatém prohlášení se omluvil »všem občanům, kteří byly postiženi neoprávněnými represemi«. Odvolal stávající ústřední výbor a zvolil nový (ze 197 členů a kandidátů ÚV KSČ zvolených na XVII. sjezdu zůstali v novém ústředním výboru je čtyři - mezi nimi nově zvolený předseda strany Adamec a první tajemník Mohorita). Sjezd schválil Akční program strany, v němž se přihlásil k principům demokratického zřízení a právního státu, zrušil Lidové milice a rozhodl se vyvodit závěry vůči vysokým funkcionářům strany odpovědným za dosavadní politiku. |
.
Při čtvrtém kole rozhovorů u »kulatého stolu« dospěly »rozhodující politické síly« k dohodě o obsazení úřadu prezidenta republiky a předsedy Federálního shromáždění ČSSR - jedinými kandidáty na tyto funkce se stali Václav Havel a Alexander Dubček. Rovněž byl dohodnut klíč k obsazení uvolněných mandátů ve Federálním shromáždění a zásady další rekonstrukce zákonodárných sborů. |
.
V Praze se konal první sněm Občanského fóra za účasti zástupců krajských OF, který se zabýval otázkami vnitřní struktury a programového zaměření hnutí. Na návrh Václava Havla schválil sněm velkou většinou definici Občanského fóra: OF nebude ani politickou stranou, ani koalicí několika stran, ale politickým hnutím, které se stane reprezentantem široké nestranické veřejnosti a garantem společenských změn.
Ministři zahraničních věcí ČSSR a SRN Jiří Dienstbier a Hans-Dietrich Genscher symbolicky přestřihli drát na československo-německé hranici a zahájili tak práce na odstranění hraničních zátarasů.
|
.
V československých věznicích začaly nepokoje a protestní vystoupení vězňů, které pokračovaly až do konce roku 1989. |
.
Na schůzi Federálního shromáždění ČSSR byla realizována první vlna kooptací na uprázdněné mandáty, na něž rezignovali nejzkompromitovanější poslanci. Mezi 23 kooptovanými byl A. Dubček, kterého plénum vzápětí zvolilo za předsedu Federálního shromáždění. Zároveň bylo rekonstruováno předsednictvo parlamentu tak, aby v něm KSČ nedisponovala většinou. Z prezidentského slibu byla vypuštěna pasáž o věrnosti socialismu. |
.
Na slavnostním zasedání Federálního shromáždění ČSSR na Pražském hradě byl jednomyslně zvolen Václav Havel československým prezidentem. |
.
Prezident Václav Havel jmenoval po poradě s předsedou vlády ČSSR Mariánem Čalfou ministra bez portfeje Richarda Sachra (ČSL) federálním ministrem vnitra. |
|
|
