Jubileum Karla Poláčka

V úterý 22. března 2022 uplynulo sto třicet let od narození Karla Poláčka. Je obecně známo, že se narodil v Rychnově nad Kněžnou, s datem jeho skonu je to však složitější. Ve starší poláčkovské literatuře i v dřívějších spisovatelských slovnících se uvádělo, že údajně zemřel v Osvětimi 19. října 1944. Avšak podle pozdějších svědectví spoluvězňů skonal po přesunu do dalšího koncentračního tábora Dora u Buchenwaldu 21. či 22. ledna 1945 (v Lexikonu české literatury 3/II je uvedeno rozmezí konec ledna až začátek února 1945).

Využijme zmíněné výročí k malé bilanci vydávání jeho děl a poláčkovského bádání v uplynulých třiceti letech. Poláčkova tvorba je dnes shrnuta ve dvacetisvazkových Spisech Karla Poláčka, jež vydalo Nakladatelství Franze Kafky v letech 1994–2001. Boskovické nakladatelství Albert k nim roce 2002 ještě přidalo další dva svazky, reflektující Poláčkovo působení v oblasti divadla a filmu.

Od počátku 90. let se značně rozrostla také odborná poláčkovská literatura. V roce 1997 vydal Boris Mědílek Bibliografii Karla Poláčka, po níž následovaly monografie Aleny Hájkové (Knížka o Karlu Poláčkovi [1999]) a Hany Svobodové (Karel Poláček nezemřel [2000]). Relevantním dílem je i svazek Erika Gilka Poetiky a kontexty prózy Karla Poláčka (2005), mající čapkovský podtitul Devatero studií o Poláčkově díle a ještě jedna o jeho životě jako přívažek.

Podnětem k tomuto edičnímu a badatelskému boomu se stalo rychnovské sympozium, uspořádané k stému výročí Poláčkova narození v březnu roku 1992. Zúčastnila se ho řada osobností od nás i ze zahraničí včetně tehdejšího ministra kultury Milana Uhdeho a Poláčkovy dcery Jiřiny Jelinowiczové, jež od roku 1968 žila v Torontu. Z přednesených příspěvků vyšel sborník s názvem Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním (1992), sestavený Janem Lopatkou.

Jeho přispěvatelé se v něm zabývají jednotlivými Poláčkovými díly a žánrovou strukturou jeho tvorby, srovnávají ho s jinými autory, ale věnují se i vzpomínkám a korespondenci. Po tomto prvním sympoziu se jich konalo v letech 1995–2007 ještě pět, které obětaví organizátoři v čele s Janem Tydlitátem uspořádali vždy po třech letech. Epilogem této úctyhodné série bylo sympozium konané v červnu 2012. I z těchto šesti setkání vzešly sborníky. Příspěvky v každém z nich jsou primárně věnované životním osudům a tvorbě Karla Poláčka, ale zároveň toto zaměření v různé míře tematicky přesahují.

Druhý sborník nazvaný O Karlu Poláčkovi a o jiných (1995) redigoval Jaroslav Kolár. Autoři v něm mimo jiné přibližují Poláčkova poslední léta, z jeho děl analyzují například Okresní město, Dům na předměstí či Hráče, srovnávají ho s Ignátem Herrmannem, Franzem Kafkou nebo s Iljou Erenburgem. V jejich sestavě figuruje také Poláčkův vnuk Martin Jelinowicz, který žije v Torontu, zatímco jeho matka Jiřina Jelinowiczová přispěla do třetího sborníku pojmenovaného Lidové noviny a Karel Poláček (1998, editor Jaroslav Kolár). Další přispěvatelé v něm z Poláčkovy tvorby zkoumají Okresní město, Žurnalistický slovník či Hráče, z autorů spjatých s Lidovými novinami věnují pozornost třeba bratřím Čapkům, Ferdinandu Peroutkovi, Arnu Novákovi nebo Karlu Schulzovi.

Přispěvatelé následujícího sborníku Pátečníci a Karel Poláček (2001, editor Pavel Janáček) se zevrubně zabývají fenoménem pátečnictví a účastníky schůzek u bratří Čapků, například T. G. Masarykem, Edvardem Benešem, Fráňou Šrámkem, K. Z. Klímou či Františkem Langrem. Samozřejmě neopomíjejí ani Karla Poláčka a jeho tvorbu, z níž si všímají opět hlavně jeho románové tetralogie. Pátý sborník Karel Poláček a podoby humoru v české literatuře 19. a 20. století (2004, editor Erik Gilk) obsahuje řadu příspěvků pojednávajících o problematice humoru a komiky jak v obecné rovině, tak v dílech mnoha spisovatelů: vedle Karla Poláčka jde o Jaroslava Haška, Eduarda Basse, J. Š. Kubína, Jaromíra Johna nebo Jaroslava Žáka.

Předposlední sborník Karel Poláček a obraz první světové války v české literatuře (2007, editor Erik Gilk) má podobně široký záběr. Mimo příspěvky věnované reflexi války v Poláčkově tvorbě zahrnuje studie soustředěné na válečnou tematiku v dílech Jaroslava Haška, Karla Tomana, Fráni Šrámka, Jaroslava Durycha a Vladislava Vančury, jakož i Rudolfa Medka, Josefa Kopty, Čestmíra Jeřábka či Karla Konráda. Poslední sborník má název Karel Poláček a žánry beletristické publicistiky (2012, editor Erik Gilk) a je již dosti útlý. Přesto přináší mnoho cenných příspěvků analyzujících jednak Poláčkovu publicistiku a jednak rozličné publicistické projevy bratří Čapků, Eduarda Basse, Jaroslava Durycha, Jana Drdy, Josefa Kainara nebo Ludvíka Vaculíka.

Sborníky z rychnovských sympozií měly jistou mediální odezvu, řečený svazek Lexikonu české literatury vydaný v roce 2000 z nich zaznamenal první dva. Ve spojitosti s Poláčkovým rodištěm ještě uveďme, že zde v roce 1967 byla poprvé a naposled udělena Cena Karla Poláčka, a to básníku Janu Skácelovi. Za zmínku stojí i poláčkovský román Martina Daneše Rozsypaná slova (2020).

Vychází v České literatuře 3/2022.

Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek