Výzkumná zpráva: systém pomoci obětem partnerského násilí je roztříštěný, nekonzistentní a celkově „nesystémový“

Vydání výzkumné zprávy Bariéry v systému pomoci obětem partnerského násilí se věnoval před nedávnem magazín Alarm. Ten na svém webu uvádí, že ze zprávy, která pojmenovává nedostatky systému pomoci obětem domácího násilí, například vyplývá, že ohroženy jsou především ženy se sociálním, zdravotním či jiným znevýhodněním. Podle Blanky Nyklové, jejíž vystoupení Alarm shrnuje, spočívá hlavní problém systému v jeho roztříštěnosti, nekonzistentnosti a tedy celkové nesystémovosti. Oběti se v něm jen těžko orientují. „Roztříštění systému znamená, že se zodpovědnost přenáší na klientky, je na nich, aby se v něm prosadily a pomoc skutečně získaly. Samozřejmě nejsnazší je to pro ženy, které mají finanční nebo jiné zdroje a dokáží si zajistit například dobré právní zastoupení,“ vysvětluje Nyklová.

Výzkumná zpráva přichází s řadou zjištění (kráceno):

• systém pomoci je roztříštěný, což znesnadňuje přístup k pomoci a funguje jako bariéra,
• systém pomoci tak, jak je aktuálně nastaven, funguje nekonzistentně. Nekonzistentní fungování se týká všech jeho složek, nicméně v řadě případů je nefunkčnost systému směrem k jeho hlavnímu určení, tedy zastavení probíhajícího násilí a prevence vzniku násilí, přímo součástí jeho nastavení a fungování, když se orientuje na plnění vlastních potřeb spíše než na potřeby ohrožených osob,
• pro osoby s vícečetným znevýhodněním i řada nízkoprahových služeb funguje vysokoprahově,
• v rámci systému pomoci dochází k hierarchizaci a bagatelizaci násilí, přičemž oba jevy přispívají k chybnému vyhodnocování konkrétních případů a neřešení konkrétních projevů násilí,
• bagatelizace násilí úzce souvisí s jeho hierarchizací; jedná se o nepřiznávání dostatečné závažnosti násilnému chování, přičemž ignorování kontextu násilných projevů zde hraje významnou roli,
• jako jedna ze zásadních a opět napříč systémem se objevujících překážek se ukazuje různá míra profesionality jednotlivých poskytovatelů služeb, kdy se neprofesionalita často projevuje právě jako bagatelizace násilí a popírání samotného kontextu partnerského násilí. Alarmující je míra přenášení odpovědnosti za řešení násilí na ohroženou osobu,
• v systému panuje nedostatečná interdisciplinární spolupráce,
• specifická bariéra na cestě k řešení násilí je nedostupnost bydlení, která výrazně znesnadňuje a zdržuje odchod z násilného vztahu,
• jednotlivé problémy a nefunkčnosti celého systému jsou dále negativně poznamenány přehlíživým přístupem k genderové podmíněnosti násilí,
• naprostá většina přeživších, s nimiž výzkumnice vedly rozhovory, se v dětství či dospívání setkala s výrazným překračováním osobních hranic, a to ať už ze strany rodiny, nebo širšího okolí.

Podle Nyklové problematiku zhoršují genderové stereotypy: „Nejvíce tam, kde jsou přítomny děti. Mnohem častěji obviňujeme z jejich problémů právě matky, zatímco role násilného rodiče, což bývá většinou otec, zůstává netematizovaná. Viníme místo nich oběti,“ popisuje. Může však docházet i k situacím, kdy je obětí domácího násilí muž. Může potom čelit tomu, že je samotná skutečnost, že je obětí domácího násilí, vylučována. 

Stěžejní je propojení jednotlivých složek systému pomoci se specializovanými organizacemi. „Během výzkumu se ukázalo, že řada lidí o své situaci mluvila do hloubky teprve s námi. Až na dvě výjimky, které nevyhledaly žádný systémový nástroj řešení, přitom všechny respondentky byly někde v péči. Ta by měla mít potenciál podchytit jejich problémy, ale nedošlo k tomu. Až s námi se rozpovídali například o sexuálním násilí. Zcela zjevně se jich nikdy nikdo ani nezeptal,“ popisuje Nyklová.

Celá výzkumná zpráva je ke stažení online.