Ve čtvrtek 5. května 2022 zemřel ve věku 78 let po těžké nemoci náš kolega a dlouholetý vedoucí vědecký pracovník Fyzikálního ústavu RNDr. Josef Kudrnovský, CSc.
Celý profesní život Josefa Kudrnovského je spojen s Fyzikálním ústavem, do kterého přišel v roce 1967 po absolvování studia fyziky na tehdejší Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnešní Masarykova univerzita). Disertační práci pak vypracoval v Ústavu fyziky pevných látek ČSAV pod vedením dr. Velického a obhájil v roce 1972.
Josef Kudrnovský. Foto: František Slanina
Po ukončení doktorského studia odjel na pracovní pobyt do H.H. Wills Laboratory v Bristolu. Po návratu do oddělení polovodičů se věnoval hlavně teoretickému popisu neuspořádanosti v substitučních slitinách a později také analýze fotoemisích a Augerových spekter slitin s nezanedbatelnými mnohočásticovými efekty. Svoje vědecké zaměření během doby rozšířil na teorii itinerantního magnetismu, fázovou stabilitu, interakce s radiačními poli a transportní vlastnosti pevných látek.
Postupně se vypracoval na předního světového odborníka ve výpočetních metodách elektronových, magnetických a transportních vlastností pevných látek. Spolupracoval s řadou kolegů, teoretiků i experimentátorů, nejen z České republiky, ale také z ústavu Maxe Plancka ve Stuttgartu a Halle a Brock University v Kanadě. Dlouhá léta se intenzivně podílel na projektech skupiny prof. Weinbergera na Technické univerzitě ve Vídni.
Josef Kudrnovský byl dlouhá léta nejproduktivnějším členem Oddělení teorie kondenzovaných látek. Publikoval celkem 284 odborných prací, na které získal přes 6700 ohlasů. Jeho vědecká práce byla oceněna státní cenou v r. 1982, a cenami Akademie věd v letech 1989 a 1998. Byl také členem mezinárodního týmu vybraného v r. 2004 mezi finalisty Descartovy ceny EU.
Josef Kudrnovký byl nadšený vědec, vášnivý diskutér a vstřícný kolega, který významně přispíval k přátelské, neformální a podnětné atmosféře jak pro starší, tak hlavně pro mladší a nově příchozí kolegy. Dovedl být stále veselý, s oblibou opakoval veselé příběhy ze svých mnoha služebních cest, kde obvykle figurovala jeho nepraktičnost.
Josef nikdy nevynechal příležitost k diskusi k odbornému problému, vzhledem ke svým bohatým zkušenostem s výpočty pro nejrůznější systémy vždy našel analogii a rád poradil. Stávalo se, že již druhý den provedl pár výpočtů svým oblíbeným LMTO programem a ukazoval překvapenému kolegovi první výsledky. Bez nadsázky lze říct, že badatelská činnost byla pro něj životním potěšením a neodmyslitelnou součástí jeho života.
Jeho přístup k vědecké práci, ochota spolupracovat v nejrůznějších oblastech a podnětné nápady, kterými překypoval, byly pro nás příkladné. Jeho odchodem ztratila teorie pevných látek ve Fyzikálním ústavu významnou osobnost světového významu. Jeho odkaz a jeho práce však zůstanou a budou i dále inspirovat současné i nastupující generace.
Václav Janiš, František Máca a Václav Drchal