Studie / Articles

• Martin Franc, Výmysly německých profesorů i návrat k zkušenostem předků. Přírodní potravinové náhražky za 1. světové války v českých zemích [Concoctions of German professors – and back to ancestral experience – natural food substitutes in the Czech lands during the First World War]

Materiálová studie / Material article

• Miroslav Šmidák, Počátky transformace Československé akademie věd po 17. listopadu 1989. I. Šest revolučních týdnů (listopad – prosinec 1989) [Origins of the transformation of the Czechoslovak Academy of Sciences after 17th November 1989. I. Six revolutionary weeks (November–December 1989)]

Edice / Editions

• Ewa Dziurzyńska, České akcenty v korespondenci Tadeusze Kowalského / Czeskie akcenty w korespondencji Tadeusza Kowalskiego [Czech accents in the correspondence of Tadeusz Kowalski]
• Lenka Procházková, Výběrová edice z korespondence Albíny Dratvové Miladě Paulové [Selective edition of correspondence from Albína Dratvová to Milada Paulová]

Archivní fondy / Archival groups

• Fond Eduarda Táborského v archivním souboru Ústavu T. G. Masaryka (Jan Bílek)

Kronika / Chronicle

• Výroční zpráva Archivu Akademie věd České republiky za rok 2011 (Marie Bahenská a kol.)
• Regionální vlastivědná periodika a jejich místo v historiografii (Hana Kábová)
• PhDr. Jaroslava Hoffmannová (Hana Kábová – Marie L. Neudorflová)
• PhDr. Jiřina Kalendovská (Daniela Brádlerová)
• Václav Vojtíšek, Moje desatero přikázání

Recenze a zprávy / Reviews

• Zápisy ze schůzí československé vlády v Londýně. Edice dokumentů (Jan Gebhart; Stanislav Kokoška)
• Jan Peisker, O sobě a o našich předcích (Hana Kábová)
• Jubileum ediční řady Dějiny matematiky a její poslední dva svazky (Hana Kábová)

Seznam autorů / List of Authors (pdf) 

Resumé

Martin Franc, Výmysly německých profesorů i návrat k zkušenostem předků. Přírodní potravinové náhražky za 1. světové války v českých zemích

Resumé: Rakousko-Uhersko vstoupilo do světového válečného konfliktu nedostatečně připravené, také pokud se týká zásob potravin. Jednou z  používaných strategií k zvládnutí nedostatku potravin se staly přírodní náhražky. Největší uplatnění našly surogáty z různých kulturních rostlin, pokusy s  využitím divoce rostoucích rostlin narážely na nechuť spotřebitelů i na potíže s jejich sběrem. Nebylo výjimkou, že nějaká komodita se používala k  přípravě náhražky a zároveň sama byla ve svém původním použití nahrazována. Patrně nejvíc se přírodní náhražky uplatnily u chlebové mouky – byla  nahrazována moukou ječnou a kukuřičnou či bramborami. U kávy první světová válka přinesla náhražky náhražek dominujících v předválečném období. Velký význam měly náhražky ječmene, respektive sladu u piva (např. kukuřice, ovocné a zeleninové odpadky či různé sušené listí). Často se s náhražkami setkáváme i u masa. Objevovaly se do té doby silně tabuizované druhy (psí maso, ondatry, zdechliny), etnografové a historici (Čeněk Zíbrt) připomínali některé dávné pochoutky (žáby, vrabce či čmeláky). Diskutována byla rovněž problematika náhrady masa houbami či luštěninami. Jako náhražky zeleniny se využívaly plané rostliny. U tuků se snažily úřady prosadit např. výrobu oleje z kukuřičných klíčků nebo z máku. Náhražky byly považovány za výplod bláznivých německých učenců a podle toho také ironizovány v tisku. Lidi, kteří se zapojili do výzkumu náhražek na straně Rakouska-Uherska, často čekal cejch zrádců národa (např. Julius Stoklasa, Ivan Horbaczewski). V dobovém diskurzu ovšem nehrály roli jen přírodovědecké výzkumy, v oblasti přírodních náhražek se často objevovaly snahy využít lidové tradice nebo odkazů na historii, a sejmout tak z náhražek ódium „cizácké novoty“. Nejvýrazněji vyšel vstříc této objednávce Č. Zíbrt. Široký sortiment náhražek naznačuje šíři bádání i velký zájem ze strany úřadů, podporujících podobné výzkumy, zároveň svědčí i o chaotičnosti hledání. Značná část navrhovaných náhražek zůstala na úrovni provozních pokusů a do distribuční sítě se ani nepropracovala. Větší důležitosti nabyly jen v případě základních potravin jako byla chlebová mouka a pivo, kde leckdy pomohly zachránit obyvatelstvo před hrozbou smrti z podvýživy.

Resumé: Concoctions of German professors – and back to ancestral experience – natural food substitutes in the Czech lands during the First World War
Austro-Hungary entered the world war conflict insufficiently prepared even with regard to supplies of food. One of the strategies that it employed to deal with the lack of foodstuffs involved natural substitutes, particularly surrogates from various cultivated plants, but experiments using wild plants came up against consumers' reluctance and difficulties in gathering them. It was not exceptional for some commodity to be used to manufacture a substitute, but itself to be substituted in its original usage. Natural substitutes were used most of all as bread flour, which was replaced by rye, maize or potato flour. As for coffee, the First World War brought with it substitutes for the substitutes that predominated during the prewar period. Great importance was attached to substitutes for barley, or malt for beer (e.g. maize, fruit and vegetable waste or various dried leaves). Substitutes for meat are also frequently met with, as types that had hitherto been taboo (dog meat, muskrat and carrion) first made an appearance. Ethnographers and historians (Čeněk Zíbrt) have drawn attention to several delicacies from days gone by (frogs, sparrows and bumble bees). There has also been some discussion over the issue of mushrooms and pulses as meat substitutes. Wild plants were used as vegetable substitutes. As for fats, the authorities attempted to promote the production of oil from e.g. maize sprouts and poppies. Such substitutes were considered the brainchild of mad German eggheads and lampooned as such in the press. People who got involved in research into substitutes for Austria-Hungary often came to be branded traitors to the nation (e.g. Julius Stoklasa and Ivan Horbaczewski). In the discourse of the period it was not only natural science research that played a part, but there were also efforts involved in the search for natural substitutes to take advantage of popular traditions and the historical legacy in order to remove the "foreign novelty" tag from substitutes. Čeněk Zíbrt most notably filled the bill here. The broad range of substitutes indicates the extent of the research involved and the great
interest of the authorities supporting similar research bears witness at the same time to the chaotic nature of the search. A considerable number of the proposed substitutes remained at the level of operational experiments and never found their way to the distribution networks. They only acquired greater importance in the case of basic foodstuffs such as bread flour and beer, where they sometimes helped to save the population from the threat of death through malnutrition. (Translated by Melvyn Clarke.)
Keywords: World War – substitutes – physiology of nutrition – foodstuffs – supply.

Miroslav Šmidák, Počátky transformace Československé akademie věd po 17. listopadu 1989. I. Šest revolučních týdnů (listopad – prosinec 1989)

Abstrakt: Obsáhlá stať přímého aktivního účastníka transformace ČSAV po 17. listopadu 1989 a prvních let činnosti Akademie věd České republiky je věnována událostem a dějům, které proběhly v Československé akademii věd v době od 17. listopadu 1989 do konce června 1990. Její první část, nazvaná Šest revolučních týdnů (listopad-prosinec 1989), se zabývá vznikem a bouřlivou aktivitou občanských hnutí členů ČSAV a pracovníků jejích pracovišť, která vyvrcholila konáním mimořádného valného shromáždění členů ČSAV dne 21. prosince 1989, kompletní změnou vedení ČSAV a přijetím prvního komplexního programu její zásadní přestavby. Ve druhé části stati (jež bude uveřejněna v následujícím čísle našeho časopisu), pojmenované Půlroční dvojvládí (leden-červen 1990), se podrobně popisuje vývoj a činnost ČSAV v dalším období, kdy v jejím čele společně stálo prozatímní prezidium ČSAV a předsednictvo Komory volených zástupců pracovišť ČSAV.
Abstract: Origins of the transformation of the Czechoslovak Academy of Sciences after 17th November 1989. I. Six revolutionary weeks (November–December 1989)
This extensive article by a direct and active participant in the transformation of CSAS after 17th November 1989 and the first years of activity of the Academy of Sciences of the Czech Republic focuses on the events and happenings that took place at the Czechoslovak Academy of Sciences in the period from 17th November 1989 to the end of June 1990. Its first part, entitled Six revolutionary weeks (November–December 1989), deals with the origins and turbulent activities surrounding the civic movements of CSAS members and staff at its institutes, which culminated in the extraordinary General Meeting of CSAS members on 21st December 1989, the complete change in CSAS management and the adoption of the first comprehensive programme for its fundamental reconstruction. The second part of the article (which will be published in the following issue of our journal) entitled Six months of dual government (January–June 1990) describes in detail the developments and activities at CSAS in the subsequent period when it was headed jointly by the interim CSAS Presidium and the Presidium of the Chamber of Elected CSAS Institute Representatives. (Translated by Melvyn Clarke.)
Keywords: Czechoslovak Academy of Sciences, transformation, 1989–1990, management of science.

Ewa Dziurzyńska, České akcenty v korespondenci Tadeusze Kowalského / Czeskie akcenty w korespondencji Tadeusza Kowalskiego

Resumé: Významný polský arabista, íránista a turkolog Tadeusz Kowalski (1889-1948) se narodil v Châteauroux ve Francii, ale jako tříletý chlapec se s rodinou přestěhoval do Krakova. Zde absolvoval Gymnázium sv. Anny, a poté studoval orientalistiku na vídeňské univerzitě, kde v r. 1911 získal doktorát filozofie. Po doplňujících studiích na univerzitách ve Štrasburku a Kielu se v r. 1914 habilitoval z jazyků a filologie muslimského východu na Jagellonské univerzitě. Tam se také v r. 1919 jako mimořádný profesor ujal vedení první polské katedry orientální filologie. O tři roky později byl jmenován řádným profesorem. Od r. 1923 byl Kowalski členem a předsedou (1947-1948) Polské orientalistické společnosti a od r. 1927 členem Polské akademie věd a umění (Polish Academy of Arts and Sciences), v níž několik let zastával funkci generálního sekretáře (1939-1948).
Brzy po vypuknutí 2. světové války – 6. listopadu 1939 – byl spolu s ostatními krakovskými profesory zatčen Němci v rámci Sonderaktion Krakau a několik měsíců vězněn ve Vratislavi (Breslau), následně pak v koncentračním táboře v Sachsenhausen, což přispělo ke zhoršení jeho zdravotního stavu a předčasné smrti. Kowalského vědecká práce byla mezi evropskými orientalisty povšechně známa a ceněna. Udržoval s polskými i zahraničními vědci obsáhlou korespondenci, jež se téměř v úplnosti dochovala v jeho písemné pozůstalosti. Mezi takřka 4500 dopisy je možné nalézt také prameny k jeho českým kontaktům, spojeným především s osobnostmi turkologa a íránisty Jana Rypky (1886-1968) a chetitologa a asyriologa Bedřicha Hrozného (1879-1952). Známost s nimi navázal Kowalski již v době studií na vídeňské univerzitě a udržoval ji až do konce života. Kontakty mezi těmito vědci je možné sledovat díky jejich vydané korespondenci (Korespondencja Tadeusza Kowalskiego z Janem Rypką i Bedřichem Hroznym, vyd. Ewa Dziurzyńska, Marek Ďurčanský a Pavel Kodera, Kraków 2007), která obsahuje 71 dopisů J. Rypky T. Kowalskému, 55 dopisů T. Kowalského J. Rypkovi, 40 dopisů B. Hrozného T. Kowalskému a 34 dopisů T. Kowalského B. Hroznému. Dokumenty vydávané v rámci této edice jsou doplňkem uvedené publikace. Ukazují, že ostatní české akcenty v korespondenci dochované v Kowalského písemné pozůstalosti (ať již mají ke známosti s Rypkou a Hrozným přímý, nebo zprostředkovaný vztah) jsou v zásadě epizodické povahy. Týkají se především otázky jmenování J. Rypky mimořádným profesorem Univerzity Karlovy, poskytnutí vědeckých konzultací, resp. volby Kowalského členem Orientálního ústavu a textů, jež otiskoval na stránkách ročenky „Archiv Orientální“ vydávané Orientálním ústavem.Editovaná korespondence z let 1927-1948 sestává ze 14 dosud nepublikovaných dopisů adresovaných T. Kowalskému: od žáka J. Rypky Miroslava Kaftana, od lektora tureckého a novoperského jazyka na Masarykově univerzitě a úředníka Moravského muzea v Brně Edmunda Küttlera, od romanisty a arabisty Aloise Richarda Nykla, od Orientálního ústavu v Praze, od vedoucího etnografického oddělení Moravského zemského muzea v Brně Františka Pospíšila, od arabisty a semitisty Rudolfa Růžičky a od romanisty Karla Titze. Přijatou korespondenci doplňuje jeden dochovaný dopis Kowalského Františku Pospíšilovi.

Resumé: Czech accents in the correspondence of Tadeusz Kowalski
The prominent Polish Arabist, Iranist and Turkologist Tadeusz Kowalski (1889–1948) was born in Châteauroux in France, but moved with his family at the age of three to Krakow, where he attended St Anne's Grammar School and then took a course in Oriental Studies at Vienna University, where in 1911 he obtained a doctorate in philosophy. After completing supplementary studies at universities in Strasburg and Kiel he obtained a second doctorate in 1914 in the languages and philology of the Muslim East at the Jagellonian University, where he took on directorship of the first Polish Oriental Philology Department as associate professor in 1919. Three years later he was appointed full professor. From 1923 Kowalski was member and Chairman (1947–1948) of the Polish Oriental Studies Society and from 1927 he was a member of the Polish Academy of Arts and Sciences, in which he held the position of General Secretary for several years (1939–1948).
Soon after the Second World War broke out he was arrested with other Krakow professors by the Germans as part of Sonderaktion Krakau on 6th November 1939, imprisoned for several months in Wroclaw (Breslau) and subsequently incarcerated in Sachsenhausen concentration camp, which contributed to the deterioration in his health and his premature death. Kowalski's scholarly work was generally known and appreciated among European orientalists. He kept up extensive correspondence with scholars from Poland and elsewhere, which was preserved almost in its entirety in his personal papers. Among some 4,500 letters of his can also be found sources on his Czech contacts, primarily associated with Turkologist and Iranist Jan Rypka (1886–1968) and Hittitologist and Assyriologist Bedřich Hrozný (1879–1952). Kowalski made their acquaintance while he was still studying at Vienna University and kept in touch until the end of his life. Contacts between these scholars can be followed thanks to their published correspondence (Korespondencja Tadeusza Kowalskiego z Janem Rypką i Bedřichem Hroznym, published by Ewa Dziurzyńska, Marek Ďurčanský and Pavel Kodera, Kraków 2007), comprising 71 letters from J. Rypka to T. Kowalski, 55 letters from T. Kowalski to J. Rypka, 40 letters from B. Hrozný to T. Kowalski and 34 letters from T. Kowalski to B. Hrozný. The documents published here are a supplement to the aforementioned publication. They show that the other Czech elements in the correspondence preserved in Kowalski's personal papers (whether directly or indirectly relating to his acquaintance with Rypka and Hrozný) are basically of an episodic nature. They primarily involve the issue of J. Rypka's appointment as associate professor at Charles University, the provision of scholarly consultations, Kowalski's election as a member of the Oriental Studies Institute and texts printed in the Oriental Archive yearbook published by the Oriental Studies Institute. This edited correspondence from 1927 to 1948 comprises hitherto unpublished letters addressed to T. Kowalski from: Rypka's pupil Miroslav Kaftan; Edmund Küttler, Turkish and Modern Persian lector at Masaryk University and official at the Moravian Museum in Brno; Romanist and Arabist Alois Richard Nykl; from the Oriental Studies Institute in Prague; František Pospíšil, the Director of the Ethnographic Department at the Moravian Museum in Brno; the Arabist and Semitist Rudolf Růžička; and the Romanist Karel Titz. In addition to the correspondence received there is also a letter preserved from Kowalski to František Pospíšil. (Translated by Melvyn Clarke.)
Keywords: Tadeusz Kowalski, Polish-Czech scholarly contacts, history of Oriental studies, publication of correspondence.

Lenka Procházková, Výběrová edice z korespondence Albíny Dratvové Miladě Paulové

Resumé: Dopisy filozofky Albíny Dratvové historičce Miladě Paulové zachycují dlouhé období mezi lety 1909–1968. Zpočátku se jednalo o korespondenci mladé dívky studující učitelský ústav. Druhá část dopisů pochází z padesátých a šedesátých let 20. století, kdy za sebou obě ženy měly habilitaci a další vědecké úspěchy. S nástupem komunistické diktatury v roce 1948 byla Dratvová publikačně umlčena, její přednášková činnost na univerzitě byla omezena a politické poměry a situace na univerzitě se staly častým tématem jejích dopisů. Přítelkyni Paulové se také svěřovala se svými zdravotními problémy. Úvodní studie přináší informace o životě obou žen a jejich studiu.
Resumé: Selective edition of correspondence from Albína Dratvová to Milada Paulová
The collection of letters from the philosopher Albína Dratvová to a historian Milada Paulová covers a period between 1909 and 1968. Initially it was a correspondence of a young girl, who studied at a teaching institute, the second part, which comes from 50’s and 60’s, shows the communication  between two educated women already habilitated and with their own scientific achievements. With the rise of communist dictatorship Dratvová was silenced and her lectures at the university were restricted. The political conditions and the situation at the university became a frequent topic of her letters. She also shared her health problems with her friend Paulová. This preliminary study provides information about the life and studies of both
women. (Translated by Lenka Procházková.)
Keywords: Milada Paulová (1891–1970), Albína Dratvová (1891–1968), correspondence, history of science, education of women, personal relationships.