Rok: 1998
Téma: Ekonomika

V Asii se rozšířil virus ptačí chřipky a Evropská unie z tohoto důvodu zakázala dovoz drůbeže do členských států.

Na jaře roku 1997 sice česká koruna oslabila, ale tohoto zakolísání využili čeští exportéři k vývozu výrobků. Zároveň tímto krokem posílili průmyslovou výrobu, která meziročně vzrostla. Růst pokračoval i v prvních měsících roku 1998 a prognostici předpovídali růst ekonomiky i v dalším období. Očekával se i z těchto důvodů nárůst zájmu zahraničních investorů a tím dokončení restrukturalizace průmyslu započaté po roce 1989. Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím byla výroba dopravních prostředků následovaná zpracovatelským průmyslem.

Do Bosny, konkrétně to severobosenského města Brčko, putovaly vozy české výroby – Škoda Felicie. Získala je multietnická nově vzniklá policejní jednotka Srbů, Chorvatů a Muslimů. Nákup však nezafinancovala Česká republika, ale Japonsko. Jednotka měla svým fungováním přispět ke zmírnění napětí v oblasti po tzv. válce v Jugoslávii, kterou si nárokují všechny zmíněné skupiny obyvatel. Brčko bylo oblastí, jehož statut neurčovala tzv. daytonská dohoda uzavírající válečný konflikt na Balkánu v roce 1995.

Vietnamská menšina o sobě dávala vědět svými obchodními aktivitami. Například z vesnice Potůčky na Karlovarsku se stala, díky tehdy největší kryté tržnici a poplatkům za zdejší stánkový prodej, nejbohatší obec v republice. Zatímco okolní vesnice nenašly ve svých rozpočtech finance na opravu škol, školek apod., Potůčky nechaly vystavět bazén s protiproudem a perličkovou lázní.

V roce 1998 se očekával zvýšený nárůst životních nákladů českých domácností včetně nákladů na bydlení či dopravu, ale i na lihoviny, cigarety nebo potraviny. Sedmnáctiprocentní růst elektřiny a plynu byl způsobem přesunem energií do vyšší sazby DPH. Na oblast bydlení mělo vliv i započetí tzv. deregulace nájemného, které mohlo zapříčinit zvýšení ceny v malých obcích do 15 %, naproti tomu v Praze až o 40 %.

Podle mínění expertů přitažlivost ČR pro investory klesala zejména kvůli neexistenci právních norem, které by dlouhodobé investice zahraničních firem podporovaly. Tuzemsko tak přišlo např. o investice světové automobilky General Motors. Poradenské firmy doporučovaly jiné postsovětské státy, např. Polsko či Maďarsko.

Prudký nárůst nezaměstnanosti pokračoval z předcházejícího roku. Na počátku února dosáhl svého historického maxima, když postrádalo zaměstnání přes 280 tis. lidí, což činilo 5,6 % práce schopného obyvatelstva. Ekonomové očekávali, že tento trend bude pokračovat i v dalších měsících. Důvodem byla opatření podniků směřující ke snížení provozních nákladů i skrze propouštění zaměstnanců i fakt, že se tuzemská ekonomika potýkala s přezaměstnaností a firmy se chovaly neefektivně. Takto vysoká míra nezaměstnanosti byla odborníky považována za pozitivní jev, neboť přispívala ke snižování nákladů a zvyšování produktivity práce. Nejvyšší míry nezaměstnanosti dosahoval mostecký, chomutovský, lounský, karvinský a znojemský okres. Na opačném konci žebříčku se tradičně nacházela Praha a okolí.

Podobně jako pravicovým stranám, ani ČSSD se nevyhnuly aféry týkající se financování strany. Vedení odmítlo zveřejnit jména dvou sponzorů, kteří v roce 1996 věnovali milion korun na volební kampaň. Přišlo se tedy na to, že se sociální demokraté vyhnuli zákonné povinnosti zveřejnit jména sponzorů a zahrnuli je souhrnně do ostatních příjmů. ČSSD se tak zařadila ke stranám tehdejšího demokratického spektra (kromě Unie svobody), které musely vysvětlovat netransparentní financování. Tyto skandály nahrávaly v blížících se parlamentních volbách spíše extremistickým stranám.

Otázka bytové problematiky ve městech se stala prioritním tématem nejen pro ministerstvo pro místní rozvoj. Stále vysoká míra urbanizace a odchod mladých lidí z vesnice do větších měst zvýšila poptávku po nájemních i soukromých bytech. Některé obecní úřady volily při přidělování nájemní smlouvy tzv. obálkové metody, kdy konkrétní byt získal nájemce s nejvyšší nabídkou tržního nájemného.

Britští farmáři na největší demonstraci od zavedení daně z hlavy za vlády Margaret Thatcherové připomněli vládě, že venkov zažívá hospodářskou krizi. Méně osídlené oblasti s životem závislém na zemědělství zápolily s poklesem příjmů i vysokou mírou migrace do měst. Následek toho byly zavřeny školy, zanikly drobné živnosti a zemědělské podniky se potýkaly s nedostatkem zaměstnanců. Pochodu v ulicích Londýna se účastnilo dle odhadů na čtvrt milionů lidí.

Začalo se hovořit o problému tzv. strukturálně postižených a hospodářsky slabých regionů, o rozdílech mezi bohatými a chudými oblastmi a příčinami jejich vzniku. Hospodářsky slabých regionů bylo na území republiky dle šetření Ministerstva pro místní rozvoj ČR 11 a nacházely se zejména v příhraničích oblastech, např. okresy Louny, Znojmo, Bruntál. Jednalo se o území zaměřené na zemědělství, s nízkou hustotou obyvatelstva i nižší životní úrovní oproti průmyslovým regionům. Za strukturálně postižené se považovaly např. okresy Kladno, Děčín, Ostrava či Karviná, ve kterých rostla nezaměstnanost kvůli změnám v hospodářské struktuře, tj. zavírání dolů a rušení podniků související s těžebním průmyslem. V tomto směru se očekávalo zlepšení situace regionů se vstupem ČR do Evropské unie a čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů. Sdružování malých a středních obcí do tzv. venkovských mikroregionů dávalo také naději na zlepšení situace. Mikroregiony byla jedna z možností forem spolupráce v regionu.

Ředitelství silnic a dálnic zveřejnilo mapu výstavby dálniční sítě. Výstavba ovšem tenkrát vázla na nedostatku finančních prostředků. V roce 1998 řidiči mohli využít již existující dálnice mezi Prahou a Brnem a mezi hlavním městem a Plzní. Dále byly provozovány rychlostní silnice na Mladou Boleslav a Prostějov. Plně provozuschopná měla být dálniční síť s tisícem kilometrů silnic mezi lety 2010 až 2020, původně se však očekávalo dokončení prací do roku 2007.

Společnost Microsoft miliardáře Billa Gates po ovládnutí světa počítačové techniky chtěla prorazit i na televizní trh. Předpokládalo se, že si počítač nebude moci koupit úplně každý člověk, ale naproti tomu televizor ano. Z tohoto důvodu se firma zaměřila na vývoj interaktivní televize.

Jedním z hlavních témat březnových vydání deníků byla tzv. hotelová aféra, která se týkala prodeje devíti českých hotelů firmě s maltsko-libyjskými vlastníky. Tímto prodejem byl podle Spojených států amerických porušen zákon č. 78/1997 Sb. o opatřeních ve vztahu k Libyi (vešel v platnost 11. dubna 1997), kterým se ČR připojila ke státům postihující terorismus. Kvůli hotelové aféře bylo ohroženo zasedání Mezinárodního měnového fondu (MMF) v Praze, protože Američané se odmítali ubytovat v hotelech Forum a Panorama, které vlastnila právě společnost s lybijským kapitálem.

Občanští demokraté čelili dalšímu skandálu kolem financování strany. Objevily se informace, že ODS získala přes 3,5 mil. Kč od dvou dárců, kteří však jakoukoli formu daru straně odmítli. Začalo se hovořit o využívání tzv. mrtvých sponzorů a zakrývání netransparentního financování této pravicové strany.

Na počátku května se konal summit zemí Evropské unie týkající se konečné podoby přijetí společné evropské měny, eura, jemuž předsedal britský ministerský předseda Tony Blair. V belgické metropoli státníci řešily, které státy budou od 1. ledna 1999 zavádět euro a jaké budou stanoveny převodní kurzy. Debatovalo se také o složení výkonné rady Evropské centrální banky i o technických aspektech kolem mincí eura.

Prezidentem Evropské centrální banky se stal po mimořádně ostré debatě prezidentů a premiérů EU Nizozemec Wim Duisenberg, který však v polovině svého mandátu slíbil odstoupit a předat funkci francouzskému kandidátovi Jean-Claudeovi Trichetovi. Od nového roku tak zavedly jednou měnu státy Belgie, Francie, Finska, Irska, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Portugalska, Rakouska a Španělska. Prozatím se kvůli ekonomické situaci do eurozóny nepřidalo Švédsko a Řecko. Dánsko společně s Velkou Británií si vyjednalo výjimku, a tedy se jich zavedení eura netýkalo.

Odborníci varovali v návaznosti na bankrot Pojišťovny Morava před možnými dalšími krachy zejména menších pojišťovacích ústavů. Naopak podle ředitele České podnikatelské pojišťovny Vlastimila Navrátila nebyla panika na místě, dle jeho slov se ohrožené instituce dají cestou fúze se silným partnerem než odebráním licence a následným bankrotem.

Ekologičtí aktivisté se v centru Prahy sešli v rámci celosvětových protestů proti dopadům globalizace ekonomiky na životní prostředí. Na původně povolené shromáždění Global Street Party se sjelo přes tři tisíce aktivistů a anarchistů. Několik stovek demonstrantů se však oddělilo a během odpoledne a večera zaútočilo na policejní doprovod. Demonstrace proběhly také v Birminghamu nebo v Ženevě, kde docházelo rovněž k výtržnostem. Do dnešních dnů se aktéři přou o adekvátnost zásahu policejních složek.

Stát nabízel příspěvky na hypoteční úvěry. Ekonomické rubriky však informovaly o nezájmu občanů o státní pomoc na podporu bydlení ve formě návratného finančního příspěvku, protože se obávali dlouhodobých závazků a možné pozdější nemožnosti je splácet.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) hodnotila skepticky tehdejší stav českého hospodářství. Vývoj ekonomiky omezovaly dle mezinárodní organizace především příliš štědrý sociální systém, nezprivatizované banky nebo kontrola nájemného. V důsledku zpomalení ekonomiky také vzrostla v ČR nezaměstnanost a ekonomové očekávali tento trend i v dalším období vzhledem k nutnosti restrukturalizace podniků. Naopak chvály se dočkala restriktivní měnová politika České národní banky uplatňovaná v důsledku deficitu na běžném účtu a obchodním schodku.

České dráhy v květnu ohlásily, že by nejpozději do roku 2000 chtěly začít vykazovat zisk svého hospodaření.

Rusku hrozil ekonomický kolaps a státní bankrot. Finanční krize ochromila burzu cenných papírů a měla dopad i na strmý pád ruského rublu. Za finančními problémy země stála její rostoucí vnitřní i vnější zadluženost a asijská hospodářská krize. Velké průmyslové podniky oznámily bankrot. Krach těchto osmi nerentabilních podniků měl vyděsit další chronické neplatiče daní, kteří dlužili státní pokladně miliardy rublů. Ruská vláda na obranu před šířením nedůvěry finančních trhů vydala prohlášení o privatizaci některých monopolních podniků.

Ceny akcií společnosti Unipetrol se na pražské burze propadly na historické minimum. Unipetrol se potýkal nejen se zastaralými technologiemi snižující rentabilitu podniku, ale také s diktátem státu, který petrochemický holding nutil přebírat ztrátové podniky.

Ministr Vladimír Mlynář se dle poslanců sněmovní komise pro kontrolu Bezpečnostní informační služby (BIS) dopustil porušení zákona o tajných službách, když požadoval od kontrarozvědky informace o společnosti AGPI Písek. Mlynář byl jednou z hlavních tváří volební kampaně Unie Svobody a doposud byl veřejností považován za důvěryhodného politika. Aféra byla chápána za součást předvolebního boje, protože se objevila necelých 14 dní před hlasováním občanů.

U libereckého soudu bylo rozhodnuto o vině bývalé herečky a předsedkyni představenstva Skloexportu Reginy Rázlové, která byla obžalována ze zneužívání informací v obchodním styku. Skloexportu svým jednáním způsobila škodu za více než 400 mil. Kč. Některé zdroje však hovořily o částce až trojnásobně vyšší. Rázlová spolu se svým manželem Stanislavem, bývalým předsedou české vlády z roku 1969, tzv. vytunelovala sklářský podnik.

Ekonomickým tématem se stalo počítačové pirátství. V roce 1998 podíl nelegálního softwaru dosahoval v ČR 80 %. Nelegální kopírování programů poškozovalo nejen jejich původní výrobce, ale i stát, který přicházel touto cestou o velké příjmy z daní a také byl Evropskou unií kritizován, že nedostatečně chrání autorská práva.

Japonská ekonomika se dostávala do krize. Spojené státy americké zasáhly na podporu japonského jenu, který se právě pod dojmem poklesu hospodářské produktivity dostal na osmileté minimum. Intervence na popud ministerstva financí USA byla vítaným krokem, protože oslabující japonská měna sebou strhávala další asijské měn a v oblasti tak hrozila ekonomická krize.

V žebříčku nejúspěšnějších firem působících v tuzemsku se s obratem přes 90 mld. Kč umístila mladoboleslavská Škoda Auto. Mezi další prosperující podniky patřil chemický gigant Unipetrol, elektrárenská společnost ČEZ, petrochemická Česká rafinérská a pětice uzavřela společnost SPT Telecom.

Zpráva Českého statistického úřadu (ČSÚ) hovořila o propadu českého hospodářství, kdy poprvé od roku 1993 klesl hrubý domácí produkt v prvním čtvrtletí o 0,9 % a projevil se tak dopad vládních opatření Klausovy vlády na tuzemskou ekonomiku. Propad ekonomiky byl důsledkem nejen vládní politiky, ale také měnové restrikce České národní banky (ČNB) v kombinaci s menšími výdaji obyvatel.

Nový zákon o vysokých školách zavedl školné pro tzv. věčné studenty. Fakulty mohly od nového roku vybírat sankční poplatky za prodloužen studia, přičemž byla zákonem stanovena pouze dolní hranice, vyměření horního limitu spadalo do kompetencí fakult. Základ pro stanovení úhrady byl vypočten z pěti procent průměrné částky neinvestičních nákladů připadající na jednoho studenta. To v praxi znamenalo, že při průměrné státní dotaci na studenta 50 000 Kč by student zaplatil měsíčně minimálně 2 500 Kč.

Začala hlavní turistická sezona a média přinášela typy na blížící se prázdninové měsíce. Sociologové soudili, že masová turistika byla hromadným psychologickým rituálem podléhající vlivům módy. Již v devadesátých letech se českým „šetrným“ cestovatelům v tisku přezdívalo „paštikáři“. Média představovala vhodné dovolenkové destinace, mezi které patřilo např. Španělsko, Slovensko, Bulharsko, Tunis či stále oblíbenější Chorvatsko. Znovu se vyhledávaným místem pro rekreaci stala ČR. Média zvýšený zájem o rekreaci v rámci republiky vysvětlovala nasycením značné části populace po objevování cizích krajů po roce 1989.

Prezident USA Bill Clinton na konci června zavítal při oficiální státní návštěvě do Čínské lidové republiky. Clinton se tak stal po studentských masakrech v roce 1989 prvním americkým státníkem, který přijel do země. Prezident Spojených států přednášel o výhodách demokracie i na univerzitě v Pekingu, kde se ve vzpomínaném roce zrodilo studentské prodemokratické hnutí. V rámci své státnické návštěvy kritizoval nedodržování lidských práv v komunistické Číně i zatčení několika disidentů během svojí návštěvy, vyzval Peking k dialogu s dalajlamou a dosáhl dohody o přesměrování raket. Cesta měla i obchodní význam – mezi čínskými a americkými společnostmi byly podepsány smlouvy v hodnotě 3 miliard dolarů.

Červencovým tématem se stal obraz České republiky v zahraničních médiích, které upozorňovaly na všudypřítomnou korupci a nedostatečnou regulaci ekonomiky. Francouzské deníky odmítly často využívaný titulek „český ekonomický zázrak“ a přirovnaly situaci ČR v počátcích devadesátých let spíše k přeludu.

Vláda Miloše Zemana za podpory ODS představila v první polovině července plány týkajíce se církevních restitucí, které měla v úmyslu zastavit, dále chtěla zpomalit proces privatizace bankovního sektoru a deregulace nájemného. Záměry Zemanova kabinetu vyděsily církev i ekonomy. V případě privatizace bank ekonomové vyjadřovali názor, že čím déle se bude otálet s prodejem subjektů, tím bude jejich cena na trhu nižší. Předseda vlády také zahájil tzv. akci čisté ruce, jež měla objasnit sporné privatizační projekty z předcházejících let. Zatímco církevní restituce byly na řadu let fakticky zmrazeny, privatizace bank pokračovala prodejem silným zahraničním bankovním domům, což postupně vedlo „pročištění“ tuzemského bankovního sektoru. „Akce Čisté ruce“ nepřinesla prakticky žádné výsledky.

V první polovině roku 1998 rostl zájem o automobily z mladoboleslavské Škodovky. Za šest měsíců prodala více než 180 tis. kusů vozů, což činilo v meziročním srovnání 11% nárůst. Škoda byla zároveň nejrychleji se rozvíjejícím českým podnikem s přítomností zahraničního partnera, Volskwagenu. Hlavním odbytištěm se stalo Německo a v širším měřítku západní Evropa. Na tuzemském trhu byl o domácí značku také enormní zájem. Škodovka ovšem cílila na větší trhy a začala exportovat vozy do východoasijské Číny.

Kandidát na ministra bez portfeje Jaroslav Bašta a poslanec za ČSSD informoval o úvahách týkající se reorganizace Bezpečnostní informační služby (BIS) a Služby pro odhalování korupce a závažné hospodářské kriminality (SPOK). ČSSD se chystalo vyměnit ředitele BIS Karla Vulterina a službu přestavět. Proti tomuto návrhu vystoupili členové ODS, kteří k takto velkému zásahu neviděli důvod a soustředili se na novou podobu zákona o tajných službách. Jednalo se o první neshody mezi ODS a vládnoucí ČSSD.

S nástupem vlády skončila dle ekonomů a politologů první fáze kapitalismu v post socialistické éře republiky. V roce 1990 byla zahájena tzv. malá privatizace a daňová reforma, o rok později tzv. velká privatizace, v roce 1995 vstoupila ČR do OECD, po kterém následovala stagnace a ekonomická krize. Ta měla za následek pád Klausovy vlády a vzestup Miloše Zemana. Na příchod kapitalismu po plánovaném socialistickém hospodářství nebyli připraveni politici ani občané. Často byla země nejen ze strany občanů i státních představitelů, např. Milošem Zemanem, přirovnávána ke „spálené zemi plné tunelářů“. Příměr měl poukázat na postoj občanů k polistopadovému vývoji i na zklamání z privatizačního procesu.

Vláda sociální demokracie chystala změny v sociální politice. Ty se měly týkat zvýšení minimální mzdy z tehdejších 2 650 Kč na 4 100 Kč, návratu k platovým tarifním stupňům ve státní a příspěvkové sféře a kvalifikačních katalogů v podnikatelské sféře, odstranění horního limitu nemocenských dávek, deregulace nájemného a cen energií. Většina z těchto návrhů sklidila kritiku od opozičních politiků, ekonomů i zástupců zaměstnavatelů, pro něž znovuzavedení systému vázaného na počet odpracovaných let a na dosaženou kvalifikaci znamenal údajný návrat politiky před rok 1989.

Českému západnímu a jižnímu pohraničí vládly dle novinových titulků trpaslíci a prostitutky. Nechvalně proslulá byla v tomto směru silnice E55 spojující tuzemsko se sousedním Rakouskem, a to jak na jižním konci s dominujícím Dolním Dvořištěm, tak severozápadním Dubím náležející k Teplicím. Místní obyvatelé si na projíždějící auta s německou či rakouskou poznávací značkou, ze kterých se ozývalo „Wieviel?“ i na lehké ženy, jejich pasáky a sexuální turisty, zvykli.

Z přehledu Světového ekonomického fóra o globální konkurenceschopnosti vyšlo pořadí zemí dle míry korupce podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky (SB). Česká republika se zařadila po bok Polska a Maďarska s hodnotami indexu korupce dvakrát vyššími, než byly vysledovány ve státech Evropské unie. Tradičně nejnižších hodnot korupce dosahovaly severské státy – Dánsko, Finsko, Švédsko, následované Novým Zélandem, Kanadou či Nizozemskem. Na opačné straně stálo Rusko a Kolumbie, Mexiko, Venezuela. Ze zemí EU měla horší údaje pouze mafií proslulá Itálie.

Krach na ruské burze vyvolal paniku ve světě financí. Ruská státní televize označila den extrémního propadu burzy za „černý čtvrtek“. Federální komise pro cenné papíry musela na půl hodiny přerušit operace na moskevských burzách, protože nakupovat akcie nechtěl nikdo, na druhé straně se prodávalo téměř vše. Za hysterií a následným propadem rublu stála výzva finančního magnáta George Sorose ve Financial Times vyzývající Rusko k devalvaci rublu o 25 %. Prezident Jelcin devalvaci měny odmítl. Šok však odezněl příliš rychle a vysokým tempem začala narůstat cena akcií např. ropných společností. Komise znovu obchodování na trzích aktiv zastavila. O několik dní později nejen ruský finanční trh zachvátila panika nová. Tentokrát proto, že byl nenápadně změněn kurs rublu a významně se rozšířilo fluktuační pásmo, čímž byl rubl prakticky devalvován.

Na konci července ruská ekonomická krize zasáhla i pražskou burzu . Akcie nejvýznamnějším českých podniků, např. Telecomu, Komerční banky, prudce klesly. Stejně tomu bylo i na jiných východoevropských burzách, ve Varšavě či Budapešti. Skeptici upozorňovali, že ruská krize může přerůst v krizi celosvětových rozměrů. Klesaly nejen cenné papíry, ale i ceny na komoditních trzích, např. cena zlata se propadla na devatenáctileté minimum. Panika na finančních trzích doputovala i na americký kontinent. Zde se ocitly pod největším tlakem jihoamerické trhy. Obavy o vývoj světového hospodářství se začaly stupňovat.

Ekonomové začali otevřeně hovořit o hospodářské recesi světových rozměrů poté, co Wall Street zaznamenala prudký propad akcií, největší za 11 let. Nedůvěra trhu byla způsobena možným státním bankrotem Ruska, situací ve východní Asii, kdy Severní Korea dle tiskových prohlášení omylem odpálila raketu, která přeletěla nad Japonskem, ekonomikou krizí asijských trhů, jež se přenesla i na jihoamerický kontinent. „Černé pondělí“ mělo dopad i na evropské burzy, naopak české měně se až nebývale dařilo patrně díky nedůvěryhodnému ruskému rublu.

Za „enfant terrible“ byl označován ruský politik Alexandr Lebeď. Dle jeho názoru by bylo řešením ruské ekonomické krize posílení soukromého sektoru a určitá decentralizace státní moci. Podle expertů byl ekonomický systém v Rusku založen na finančních spekulacích a vývozu ropy a zemního plynu. Mělo se za to, že stabilní měna, nízká míra inflace spolu s prezidentem Borisem Jelcinem zajistí zemi ekonomický růst.

Nelegálním prodejem zbraní se do komunistické Číny a Severní Koreji dostalo více než 100 nosičů raket. Ruskému občanovi se podařilo vyvést armádní vozidla značky Tatra pod hlavičkou české firmy nedisponující licencí Ministerstva průmyslu a obchodu. Vstup ČR do NATO sice neměl být touto akcí ohrožen, ale očekávala se kritika z USA.

Sponzoři koaliční strany ODS figurovaly mezi úspěšnými firmami zakázek hl. m. Prahy. Takové jednání považovali za nemorální někteří političtí oponenti Klausovy strany. K zamýšlení vedlo právě jednání ODS, která si do svého účetnictví žádným způsobem nenaznamenala dary od těchto subjektů navzdory přiznání šéfa pražské ODS Jana Koukala o jejich přijetí. Jednalo se o zakázky na údržbu a provoz veřejného osvětlení, výstavby městských kolektorů nebo výkupu stavebních pozemků. Firmy Epic či Subterra byly v předešlých letech štědrými sponzory strany. Aféra by se zřejmě nerozpoutala, kdyby vládnoucí stranou v hlavním městě nebyla právě ODS.

Za zlom ve vyšetřování finančních skandálů ODS se považovalo svědectví vlivného pracovníka SPT Telecom, který na policii vypověděl, že strana měla obdržet úplatek ve výši 300 mil. Kč za privatizaci Telecomu od švýcarsko-holandské firmy Tel-Source. Strana přijetí úplatku odmítla.

V září se znovu propadla česká ekonomika dle poklesu hrubého domácího produktu o 2,4 %. Ekonomové kritizovali připravovaný deficitní rozpočet novou vládou, který nedával příliš prostoru k potřebným změnám. Ekonomika doplácela na celkový pokles životní úrovně českého obyvatelstva projevující se také poklesem spotřeby. Pokles HDP byl způsoben dle analytiků restriktivní politikou a příliš pomalou restrukturalizací průmyslových podniků. Podle zahraničního tisku zpomalení ekonomiky mohlo ohrozit vstup ČR do EU, protože předpokladem přijetí bylo i rychlé přibližování mzdové a cenové úrovně poměrům v členských zemích EU. Naopak další kandidátské země bývalého východního bloku Maďarsko, Polsko a Slovinsko dosahovaly hospodářského růstu.

Podle výzkumu společnosti GfK každý pátý občan republiky přiznával, že předal úředníkovi úplatek. Třetina české populace se domnívala, že úplatky přijímá v největší míře úřednický aparát. Dále se dle respondentů nejvíce uplácelo v soudnictví, zdravotnictví a na policii. Oproti době socialismu, kdy si osm procent obyvatel myslelo, že úplatkářství je samozřejmou součástí života, zastávalo stejný názor téměř deset let po Sametové revoluci přes 20 % obyvatel. Přes 40 % lidí bylo přesvědčeno, že za minulého režimu korupční jednání bylo oproti devadesátým létům méně rozšířené.

Bazary a zastavárny díky finančním problémům sociálně slabších skupin obyvatel zažívaly zlaté časy. V mnohých případech lidé potřebovali rychle nabít větší obnos peněz, např. aby zaplatili nájemné. Boom tohoto typu podnikání byl reakcí na celkové zhoršování životní úrovně obyvatelstva.

Média připomínala aktivitu Hnutí Duha, které se zabývalo nedodržením podmínek o vyklizení prostoru dolu Naděje kanadskou společností. Ta od roku 1995 prováděla průzkum zlatého ložiska v oblasti Kašperských hor. Společnost využila internetové ankety, aby se mohli občané vyjádřit k těžbě nerostných surovin.

Nejmodernější forma komunikace, internet, byl v roce 1998 dražší než v USA, kde bylo připojení k síti daleko rozšířenější a dostupnější oproti tuzemským podmínkám. Provozovatelé počítačových sítí proto vyhlásili boj proti monopolnímu jednání společnosti Telecom, a to především z důvodu dalšího zdražování až o 60 %.

Spojené státy v tichosti připravovaly útok na Irák, když posilovaly válečné loďstvo v Perském zálivu. Pomocí raket chtěly přimět Bagdád k obnovení spolupráce s mezinárodními vojenskými inspektory z OSN. USA postupně stahovalo diplomaty z oblasti Blízkého východu. Irácká reprezentace zůstávala vůči výhrůžkám o vojenském útoku imunní a trvala na rozhodnutí země přerušit s inspektory OSN spolupráci. Bagdád podmiňoval případnou kooperaci a vpuštění expertů i humanitárních pracovníků znovu do země přehodnocením sankcí uvalených na Irák po jeho invazi do Kuvajtu v roce 1990. Izrael se obával odvetné akce v případě, že USA spolu se státy kolem Perského zálivu, Sýrie a Egypta, zaútočí na Irák. Jásir Arafat, vůdce Palestinců, vyzval Spojené státy k vyčerpání všech variant diplomatického řešení irácké krize.

Spotřebitelské ceny již po třetí za posledního čtvrt roku klesaly. Důvodem byla konkurence mezi obchodníky, levný import zemědělských přebytků ze zemí EU i snižující se životní úroveň obyvatelstva. Obchodníci proto ani v předvánoční době nezvyšovaly ceny, naopak zlevnilo maso, ovoce nebo benzín. Ekonomové se domnívali, že dojde k dalšímu snížení úrokových sazeb.

Média připomněla, že před padesáti lety byla na III. Valném shromáždění OSN v Palais de Chaillot v Paříži přijata Všeobecná deklarace lidských práv. Příprava začala již o dva roky dříve, v roce 1946, v akademickém městečku newyorské Hunter College. Předsedkyní Výboru pro lidská práva byla tehdy zvolena bývalá americká první dáma a osobnost v oblasti lidských práv Eleanor Rooseveltová. Deklarace byla schválena 10. prosince 1948 a hlasování o ní se zdrželo např. Československo, Bělorusko, Jugoslávie, Polsko, Ukrajina, Sovětský svaz, Jihoafrická unie a Saúdská Arábie.

Mezi nejbohatší Čechy roku 1998 zařadily Lidové noviny osobnosti z různých oborů na základě celkové hodnoty základního jmění společností. Lidé figurující v žebříku byli hodnoceni i dle jejich ekonomického a politického vlivu na dané odvětví. Lubomír Soudek, generální ředitel koncernu Škoda Plzeň ovládající strojírenské impérium, patřil mezi nejznámější české podnikatele devadesátých let. V oblasti zemědělství byl jedním z nejbohatších lidí vyhlášen František Čuba, bývalý šéf Agrokombinátu Slušovice, který po roce 1990 začal sám podnikat. Nejúspěšnějším podnikatelem v cestovním ruchu byl majitel cestovní kanceláře Václav Fischer. Mezi sportovci dominovali hokejisté NHL Dominik Hašek a Jaromír Jágr, dále tenisté Petr Korda a Jana Novotná.