Autor v knize tvrdí, že když mluvíme, stále vnímáme vlastní řeč. A pokud bychom ji nevnímali, nemohli bychom vůbec mluvit. Tímto fenoménem, vnímáním vlastní řeči, se zatím překvapivě nikdo podrobně nezabýval. Autor dále rozebírá fakt, že vlastní řeč vnímáme jako svého druhu jednání. A celá kniha končí určitým návrhem filosofické etiky jazyka.

Kniha polemizuje s fenomenologií řeči M. Merleau-Pontyho a navazuje na „ordinary language philosophy“ J. L. Austina, kterou dále rozvíjí.

V etické části se autor snaží přenést do filosofie jazyka starší diskusi o etice v umění a literatuře. Zde Tomáš Koblížek vychází z polemiky mezi Marthou Nussbaumovou a odpůrci etického přístupu k (literárnímu) jazyku.

Kniha vyšla v řadě Philosophie et langage, kterou řídí francouzský teoretik jazyka Frédéric Cossutta

Proliferating literature claims that academia is in a critical condition, generating armies of anxious, neurotic and time-hungry individuals which are governed by the speed imperatives integral to a modernist and capitalist rationality. This book puts the temporal ordering of academic life under the microscope, and showcases the means of yielding a better understanding of how time and temporality act both as instruments of power and vulnerability within the academic space.

This book brings together more than three dozen scholars who collectively craft a much-needed nuanced sociologically-driven perspective of temporalities in academia. Delving into contemporary processes which are quintessentially temporal in their character, such as the increasing precariousness of jobs among junior scholars, the prevalence of grant funding, the role of evaluation systems, and the political economy of higher education, the authors offer a forensic analysis of the complex nature of academic temporalities as experienced, understood, controlled, managed and contested in various academic and research contexts.

Vyplácí se spolupracovat a je důvěra v jiné lidi racionální? Je člověk homo economicus? Jak se vůbec mohla zrodit lidská komunikace? Produkuje evoluce zákonitě sobce? Účinným pomocníkem při hledání odpovědí na tyto otázky, které si kladou jak přírodovědci, tak filozofové, může být mimo jiné teorie her. Ta vznikla v polovině minulého století na půdě matematiky jako nástroj, jenž měl lidem pomoci se orientovat a rozhodovat ve složitých a zejména konfliktních situacích. Brzy si však našla uplatnění i daleko za hranicemi ekonomie, na niž se nejprve soustředila. Dnes proniká do sociologie, politologie i jiných společenských věd, do evoluční teorie a samozřejmě i do filozofie. Tato knížka se pokouší přístupným, nematematickým způsobem vysvětlit, jaké problémy nám tato teorie může pomoci objasnit.

Kniha Tomáše Hříbka Obrana asistované smrti je první monografií v českém jazyce, jež nabízí filozofickou obhajobu eutanazie a sebeusmrcení za asistence lékaře. Autor vysvětluje zdroje současné diskuse, definuje základní pojmy a analyzuje argumenty pro asistované sebeusmrcení a eutanazii i proti nim. Odpovídá mimo jiné na tyto zásadní otázky: Co je smrt a jak poznáme, že nastala? Je smrt vždy újmou, nebo může i prospět? Může být rozhodnutí zabít se rozumné i morální? Je apel k morální autonomii pacienta přesvědčivý? Má utrpení na konci života smysl? Pokud jsou eticky přijatelné nezahájení nebo ukončení léčby či paliativní péče, tak proč ne i eutanazie a asistovaná smrt? Lze ospravedlnit eutanazii pacientů, kteří s ní nemohou vyslovit souhlas? Je možné eutanazii a asistované sebeusmrcení odmítnout s odkazem na etiku medicíny nebo svědomí lékařů? Neocitneme se legalizací eutanazie na kluzkém svahu, po němž sklouzneme k nemorální praxi? A jsou podobné metody asistované smrti morálně přijatelné jen za předpokladu, že zůstanou výjimečné?

Dieses Buch arbeitet den Bogen heraus, der zunächst – im Ausgang von der Kritik an Husserls transzendentaler Phänomenologie – in den spekulativ-kosmologischen Wendungen bei Eugen Fink und Renaud Barbaras über die Phänomenologie hinauszielt und sodann bei Jan Patočka und László Tengelyi wieder zurück zur transzendentalen Phänomenologie der Weltvorgegebenheit führt. Ein Exkurs zur Problematik von Bewegung und Leiblichkeit bei Patočka zeigt darüber hinaus dessen Nähe und Distanz zu Husserl und Fink an. Bei Emmanuel Levinas und Hans Rainer Sepp wird das husserlsche Motiv der Leib-Körperlichkeit bis zur Randposition des Leib-Körpers weiterverfolgt und diese Positionalität als eine Bedingung des Weltbezugs aufgewiesen, die selber weder kosmologisch noch transzendentalphilosophisch verfasst ist und somit nicht von der Weltvorgegebenheit her ein geholt werden kann.

Bernard Bolzano, pozoruhodný pražský matematik, logik a filosof, oblíbený kněz, kazatel a pedagog. Muž poměrně radikálních názorů na nutné společenské změny a velmi umírněných představ o jejich možném praktickém prosazení, které musí probíhat ohleduplným a pozvolným procesem všeobecného vzdělávání a osvěty. Kněz, jehož pravověrnost byla dlouhodobě zpochybňována, sám se však bezvýhradně hlásící ke všem pravdám katolické nauky a toužící vést své studenty a posluchače k jejich poznávání a k životu v souladu s nimi. Učenec, jehož publikované dílo se vesměs nesetkalo s kloudným ohlasem a jehož pozůstalost byla vydávána jen velmi pomalu a liknavě, aby se pak ve 20. století začal těšit věhlasu vizionáře dalšího vývoje logiky a matematiky. Anticipátor podstatných vědeckých myšlenek i průkopník originálních tezí, postupů a neotřelých myšlenek, které snad ještě čekají na své pokračovatele.