V půdě žijí rozmanitá společenstva heterotrofních organismů jak jednobuněčných prvoků, tak mnohobuněčných, pravých živočichů. Z důvodů různých metodických přístupů nutných k jejich studiu, ale také různé ekologické funkce dané jejích schopností se v půdě pohybovat, se často využívá členění těchto organismů podle velikosti (šířky těla). V tomto dílu představujeme skupiny mikrofauny (prvoky, vířníky, želvušky, hlístice a další) a mezofauny (drobné kroužkovce a členovce).
K dalšímu čtení v Živě:
Co požírají a co skutečně tráví? (2015, 5)
Život na hraně – půdní hydrobionti vědí, jak na to (2015, 5)
Proměny vyšší systematiky eukaryot a její odraz ve středoškolské biologii (2016, 1)
Diverzita protist (2019, 5)
Seznam použité literatury je v PDF formátu ke stažení níže pod obrazovou galerií.
Soil-dwelling communities of heterotrophic organisms, including unicellular protozoans and multicellular true animals, are very diverse. As specific methodological approaches are required for their study and as they differ in ecological function due to their differing ability to move within soil, these organisms are often categorised according to their body size (width). In this part we introduce groups of microfauna (protozoans, rotifers, tardigrades, nematodes, etc.) and mesofauna (micro-annelids and micro-arthropods).
-
Krytenka rodu Tracheleuglypha na povrchu rozkládajícího se pletiva odumřelého listu dubu. Velikost schránky kolem 100 μm. Foto K. Tajovský
-
Dravá půdní hlístice Mylonchulus brachyuris s délkou těla asi 1 mm. Foto L. Háněl
-
Vířící půdní pijavenka Philodina plena o délce těla kolem 300 μm. Foto M. Devetter
-
Dravé ploštěnky rodu Geocentrophora bývají nejčastěji nalézány ve vlhkém opadu listnatých lesů. Jejich délka těla bývá kolem 2 mm. Foto J. Schlaghamerský
-
Roupice Buchholzia appendiculata upřednostňuje organické vrstvy půdy; rozmnožuje se pohlavně i fragmentací (architomií). Juvenilní jedinec s tělem dlouhým asi 4 mm (v dospělosti dorůstají až 12 mm). Foto J. Schlaghamerský
-
Mechovec prostřední (Melanozetes meridianus). Pancířník (Oribatida) hojný v jehličnatém i listnatém opadu podhorských lesů, živí se půdními houbami, řasami a rozkládajícími se rostlinnými zbytky. Foto J. Starý
-
Roztoč Labidostomma luteum. Dravý roztoč ze skupiny sametkovci (Prostigmata). Velmi rychle se pohybuje v půdním opadu nížinných a podhorských lesů a svými velkými chelicerami a prvním párem nohou loví jiné roztoče, chvostoskoky, hlístice a další drobné bezobratlé. Délka jeho těla se pohybuje v rozmezí 0,7–0,9 mm. Foto J. Starý
-
Chvostoskok Tetrodontophora bielanensis. České jméno larvěnka obrovská dobře vystihuje skutečnost, že s délkou až 10 mm patří k největším chvostoskokům na světě. Žije na povrchu půdy v opadu, za vlhkého počasí vylézá na kameny, bylinnou vegetaci a kmeny stromů a neumí skákat. Foto F. Trnka
-
Chvostoskok Tomocerus minor žije saprofágně v opadu, svrchní organické vrstvě půdy. Délku těla má do 4,5 mm. Foto P. Krásenský
-
Štětinatka rodu Campodea. Štetinatky (Campodeina) se řadí mezi půdní živočichy velmi citlivé na narušení prostředí. Živí se jak drobnými půdními živočichy, tak hyfami hub a odumřelou organickou hmotou. Dorůstá délky do 10 mm. Foto P. Krásenský
-
Štírek Neobisium polonicum představuje s délkou těla 5–6,3 mm a šířkou hlavohrudi do 1,3 mm velké zástupce skupiny. Velikostně jsou štírci často na pomezí mezo- a makrofauny. Štírci rodu Neobisium obývají listový opad i hlubší humusové vrstvy, ukrývají se pod kameny a tlejícím dřevem. Loví drobné živočichy, např. chvostoskoky. Foto F. Trnka
-
Hmatavec Bryaxis femoratus (drabčíkovití – Staphylinidae: Pselaphinae) patří s délkou těla 1,6–1,8 mm a menší šířkou k zástupcům půdní mezofauny. Žije ve svrchní organické vrstvě půdy (více či méně zetlelém listovém opadu) a meších, kde loví roztoče, případně další drobné členovce. Foto P. Krásenský