|
|
Close Help | ||||||||||||||
Před Vánocemi vyšla česká verze knihy Handbuch der deutschen Literatur Prags und der Böhmischen Länder. Redaktory tohoto vydání jsou Jan Budňák a Štěpán Zbytovský, oba se podíleli i na překladu knihy. Jak se liší české vydání od německého a proč? Čím je motivován vznik českého vydání Kompendia a jak v něm participoval Ústav pro českou literaturu AV ČR? Přečtěte si odpovědi kolegy Jana Budňáka z germanobohemistického týmu.
Hned na první pohled se liší názvem. Německý výraz Handbuch, který figuruje v názvu originálu (Handbuch der deutschen Literatur Prags und der Böhmischen Länder), představuje v německojazyčném kontextu ustálené a v současnosti velmi rozšířené žánrové označení. „Handbücher“ jsou širokospektrální publikace shrnující aktuální stav vědění o určitém tématu, žánru nebo osobě, ale nejsou to slovníky ani aplikované „příručky“ nebo návody. Širokému publiku nabízejí především fundovanou orientaci v komplexním tématu: orientaci spolehlivou (i díky širokým, reprezentativním autorským týmům) a vybízející k dalšímu prohlubování (i díky cíli přehledně zpracovat a představit relevantní odbornou literaturu k jednotlivým aspektům tématu). V českém prostředí se formát „rukověti“ (Hand-buch) v tomto výměru neustálil. Jako redaktoři českého vydání jsme tedy já a Štěpán Zbytovský z FF UK zvolili příhodnější název Kompendium. Ten má možná jistou patinu, ale na druhé straně je to tradiční označení publikace shrnující základní poznatky určitého oboru především pro studijní účely – ve shodě s německým „handbuchem“. Kompendium tedy poskytuje širokému čtenářstvu aktuální a členitý (komplexní), ale i vnitřně ucelený (kompaktní) pohled na německy psanou literaturu českých zemí.
V souladu s licenční smlouvou s německým nakladatelstvím se jedná v zásadě o překlad, nikoli o výrazné přepracování knihy. Adaptace knihy pro české publikum se tak týkala především bibliografie a terminologie. Kompendium je publikace primárně germanistická, ale operuje ve dvojjazyčném prostoru českých zemí, v prostoru s čilými toky textového i kulturního překladu. Převod do češtiny – a zvlášť převod přehledové publikace – pak logicky stojí na ramenou celého historického korpusu překladů a přenosů. Velká část práce redaktorů českého vydání knihy tedy spočívala v místy až detektivním vyhledávání překladů českoněmeckých textů do češtiny. Nemálo z nich je zasuto v dobových denících a časopisech nebo v brožurkách určených divadelním souborům, často i se značnou měrou selekce provedené dobovým překladatelem. Množství původně německých textů s nalezenými překlady je nicméně úctyhodné a svědčí o bohaté výměně mezi oběma hlavními jazyky českých zemí. Totéž zčásti platí o výměně v širším slova smyslu terminologické, s níž jsme se jako redaktoři českého vydání Kompendia také museli utkat. Už jen zajistit jednotný a navíc smysluplný převod kompozit obsahujících slovo „český“ a „německý“ ve všech myslitelných významech – jazykovém, kulturním, regionálním, národním – na ploše několika set normostran bylo pro nás velkou výzvou.
Z obsahového hlediska se české Kompendium od německého Handbuchu příliš neliší. Zásadně přepracována byla jen jedna z kapitol úvodního bloku, a to kapitola o historii českých zemí. Její česká verze se více soustředí na linku česko-německého stýkání a potýkání a může naopak počítat s běžnou „školskou“ znalostí české historie, kterou bylo v německém originálu nutno explikovat. Podobně byla upravena např. kapitola o pověstech a legendách, původně rozdělená na německo- a českojazyčnou část. Za obsahovou úpravu knihy lze považovat také to, že do většiny kapitol byla doplněna i další (a také nejnovější) českojazyčná literatura k tématu dané kapitoly. Jako redaktoři českého vydání doufáme, že to v kombinaci s přenosem maxima původních bibliografických odkazů do češtiny čtenářům usnadní práci s textem a jeho využití pro vlastní studijní a badatelská tázání.
Už německý originál si explicitně klade za cíl revidovat tradovaný pohled (německojazyčného) publika na německou literaturu českých zemí, trpící i tam jistým („kafkovským“) redukcionismem. V případě širšího i odborného českojazyčného publika je však nutnost této revize minimálně stejně aktuální. Stručně řečeno se koncepce Kompendia staví proti představě, že lze předem rozdělit německou literaturu českých zemí na „dobrou“, humanistickou a kosmopolitní (tj. i české kultuře nakloněnou) pražskou literaturu na jedné straně a umělecky podřadnou a ideologicky pochybenou literaturu českých a moravských „regionů“ (tj. literaturu „sudetskou“) na straně druhé. Kompendium tento model nahrazuje na programové i popisné rovině tím, že chápe české země jako jeden region, byť samozřejmě region pluricentrický a provázaný nejrůznějšími mezikulturními vztahy a vymezovaný směrem dovnitř i ven – k nimž jistě patří i vzájemné mlčení, přehlížení, ba i boje. Na rovině popisu německojazyčné literatury se tento přístup projevuje v setrvalé, a, jak se ukazuje, velmi produktivní snaze všímat si celých životních i tvůrčích trajektorií „pražských“ autorů jako Rilke, Kafka nebo Werfel, odkazujících k vícejazyčným a regionálním kontextům českých zemí, nebo ve snaze rozšiřovat českoněmecký literární korpus o aktéry a texty propojující centra s regiony. Výsledkem těchto snah je např. pojednání romantické „olomoucké básnické školy“ související s místní univerzitou nebo brněnské, naturalismem ovlivněné modernistické skupiny na začátku 20. století. V Kompendiu je „patronem“ tohoto přístupu Max Brod a jeho koncepce „pražských kruhů“, která sice někdy bývá redukována na činnost jeho samého a jeho tří, resp. čtyř „pražských židovských“ přátel Bauma, Kafky, Weltsche (a Windera), ve skutečnosti však popisuje husté pletivo interakcí mezi různými generacemi a „půlgeneracemi“ Prahy a regionů, mezi identitárními ortodoxiemi a různými podobami kulturních a jazykových transferů.
Jako redaktoři českého vydání Kompendia věříme, že tímto předkládáme české odborné, učitelské, studentské i široké zainteresované veřejnosti aktuální stav aktuálního germanistického bádání o literatuře a literárním provozu českých zemí – samozřejmě i včetně jeho „slepých skvrn“, týkajících se např. středověké a barokní literatury nebo divadelní kultury. Věříme také, že Kompendium má všechny předpoklady pro to stát se odrazovým můstkem nejrůznějších čtenářských, studijních i badatelských dobrodružství nejen na půdorysu germanistickém, ale i historickém, kulturněvědném, regionalistickém a především germanobohemistickém.
Kompendium vychází jako společný projekt tří spoluvydavatelů: nakladatelství Academia, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Nakladatelství Academia se ujalo jednání s vlastníkem autorských práv, koncernem Springer, včetně jejich úhrady, a zajistilo produkci knihy. FF i ÚČL byly zastoupeny jedním redaktorem českého vydání a podělily se o obstarání finančních zdrojů a administrativu spojenou s překlady a redakcí.
Předchozí i současné vedení ÚČL prokazuje, slovem i skutkem, velkou vstřícnost vůči snahám rozšířit výměr bohemistických studií i o interakce s jinojazyčnými literaturami českých zemí, resp. Československa. Obsáhlá Literární kronika první republiky (2018), postavená na vícejazyčném, „teritoriálním“ půdorysu meziválečného Československa, byla také prvním celoústavním projektem, na němž se podílel tehdy čerstvě vzniknuvší germanobohemistický tým. Mezitím vzniklo v ÚČL také několik bohemistických publikací, které prakticky fungují na více či méně reflektovaném „nad-národněfilologickém“ principu, např. antologie Expresionistické drama z českých zemí teatrologického týmu (eds. Augustová, Jungmannová, Merenus, 2020), která do společného kontextu staví dramatické texty Jana Bartoše, Arnošta Dvořáka, Lva Blatného, Franze Werfela, Paula Kornfelda a např. i Leopolda Wolfganga Rochowanského z Cukmantlu v rakouském Slezsku, dnes Zlatých Hor v okrese Jeseník. ÚČL tedy nejen vidí, ale i postupně realizuje potenciál, který plyne z obohacení bohemistického výzkumu o germanistické bádání k literatuře českých zemí.
Germanobohemistický tým je jedním z odborných pracovišť ÚČL fungujících napříč odděleními. Tým se zabývá transkulturními literárními vztahy v českých zemích, a to z teoreticko-metodologického (Jak psát transkulturní literární dějiny?, eds. Petrbok, Smyčka, Turek, Futtera, 2019), ale především literárněhistorického hlediska. Těžiště jeho bádání se nachází v dlouhém 19. století. Současným hlavním úkolem týmu je práce na Transkulturní synopsi literatur českých zemí dlouhého 19. století, která vyjde v roce 2024. Synopse nabídne (a realizuje) jednotný popisný rámec pro českou i německou literaturu českých zemí, spočívající v jejich společné roli zobrazovatele i spolutvůrce měšťanského/občanského subjektu, jehož trajektorie dlouhému 19. století dominovala. Mezi další úkoly týmu patří spolupráce na projektech jednotlivých oddělení, které umožňují integrovat transkulturní perspektivu (např. projekt dějin literární kritiky realizovaný v oddělení 19. století nebo projekt dějin čtenářství řešený oddělením pro výzkum literární kultury), a v neposlední řadě také reprezentace germanobohemistické, tedy vícejazyčnost českých zemí a české kultury reflektující perspektivy směrem k širší veřejnosti, jejímž aktuálním výsledkem je právě české vydání Kompendia německé literatury českých zemí. Vedeni tímto záměrem členové germanobohemistického týmu také čile kooperují s partnery mimo ÚČL: např. pražským Institutem pro studium literatury, při FF UK působícím Centrem Kurta Krolopa pro německou literaturu v Čechách nebo olomouckým Centrem pro výzkum německé moravské literatury.
— Kompendium německé literatury českých zemí v e-shopu ÚČL
Knihu představí redaktoři českého vydání a jejich hosté ve čtvrtek 23. února 2023 od 16 h v dolním sále ÚČL (Na Florenci 1420/3, Praha 1). Srdečně zveme!
