V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.
JAN MALURA
V posledních letech můžeme pozorovat nebývalou aktivitu na poli české knihovědy, přesněji řečeno výzkumu starší knižní kultury. Do chodu byl uveden portál k dějinám české knižní kultury do roku 1800 s názvem Knihověda.cz, který je výsledkem spolupráce Knihovny AV ČR, Národní knihovny a Masarykova ústavu a Archivu AV ČR a má ambice být výzkumnou infrastrukturou i nástrojem popularizace knižní kultury. Obsahuje bibliografické databáze, mapy tiskařské produkce a především encyklopedii knihy, jejímž základem se stala digitální verze monumentální příručky Petra Voita rozšířená o hesla ke středověkým rukopisům. Vedle toho vyšlo několik specializovaných monografií a publikací (srov. recenzi K. Smyčkové, Česká literatura 2021/1). A nyní se ke čtenářům dostává také elegantní, obsáhlý svazek Knižní kultura českého středověku, který je souhrnem novějšího poznání v této oblasti a může nahradit třicet let starou syntézu Mirjam Bohatcové a kolektivu, Česká kniha v proměnách století (1990).
BARBORA OSVALDOVÁ
Když jsem začínala jako asistentka učit na Fakultě sociálních věd a publicistiky, měla jsem poměrně jasno jak v žánrovém řazení obsahů (tj. textů v žurnalistické terminologii), tak v jejich definici. Bylo to dáno nejen tím, že naše členění žánrů (druhů) bylo vždy striktnější než v jiných literaturách nebo žurnalistikách (tady se nám přibližuje například diferencování francouzské, ale vůbec ne angloamerické). Druhým důvodem bylo dědictví strukturalismu a pozitivismu. Podstatné bylo nejen to, že autoři mohli lépe označovat své texty, ale také to, že recipienti měli tím pádem snadnější orientaci a bylo možné vhodněji uspokojit jejich očekávání.
JAN M. HELLER
V publikaci Daniely Čadkové Oslněni hellénským sluncem: Recepce antiky v české literatuře 1880–1914 se dostává monografického a relativně syntetického zpracování zajímavému a při bližším pohledu i poněkud kontroverznímu tématu, jemuž byla dosud věnována pozornost spíše jen parciálně, v podobě specializovaných studií, publikovaných časopisecky nebo v tematických kolektivních dílech. Antika představuje i v českém prostředí kulturu, o níž se lze jako na jakémsi nejmenším společném jmenovateli shodnout na tom, že má pro celou evropskou civilizaci fundamentální význam.
DANIEL SOUKUP
Když se na podzim roku 2017 konala v rámci Mezinárodního sympózia literárněvědné slovakistiky v Bratislavě konference Kázne a reči, slíbili si její organizátoři, že by se v podnětném setkávání zaměřeném na starší homiletiku mělo do budoucna pokračovat. Zpečetěním tohoto přání se pak stala kolektivní monografie Z dejín káznovej prózy I. (Bratislava, VEDA 2019), která byla plodem této konference a jejíž pořadové číslo se stalo závazkem pro zahájení dlouhodobějšího projektu.
Číst dál: Kazateľstvo v čase krízy — mezinárodní konference Kázne a reči II.
KLÁRA SOUKUPOVÁ
Jako dárek k pětašedesátým narozeninám vydalo nakladatelství Karolinum polskému bohemistovi, překladateli a literárnímu historikovi Leszku Engelkingovi průřezový výbor z jeho studií. Knihu Komu múza přeje tvoří čtyři oddíly, z nichž dva jsou věnovány autorovu zaujetí Skupinou 42 a díly Jáchyma Topola. První oddíl pak obsahuje kratší texty o české literatuře před druhou světovou válkou (Mácha, Rilke, Deml, Čapek, Weiner, Jirotka), třetí se koncentruje na literaturu druhé poloviny 20. století (Wenzel, Effenberger, Wernisch, Hodrová, Burian, Mikeš, Ajvaz).