Asi každý z nás se už někdy v létě zanořil do chladivých vod rybníka, pískovny nebo zatopeného lomu. Někdy ke koupání čirá, průhledná voda přímo vybízí, ale takových vod je pohříchu málo; v našich krajích se v přírodě musíme často spokojit s vodou, do které moc nevidíme, protože je zakalená, zelenavá, zkrátka „špinavá“. Někdy dokonce koupání oželíme, protože se nám do „hrachové polévky“ či naplavenin čehosi v barvě svinibrodské zeleně nechce, nebo je voda sice čirá, ale museli bychom se prodírat spletí vodního rostlinstva, v obou případech často ještě po kotníky v bahně. Voda v rybníce zkrátka „žije“ – a žije hodně po svém, podle pravidel, která jsou suchozemcům poměrně vzdálená. Pokusíme se nyní virtuálně nahlédnout pod hladinu a podívat se, jak to tam funguje.
K dalšímu čtení v Živě
Mořský plankton, jak ho neznáte (2021, 3)
Voda je divná (a díky za to) (2022, 2)
-
Stojaté vody – základní rozdělení ekosystému (podle osvětlení dna) a ekologických skupin (podle pohybu a habitatu). Kresba R. Boškové, podle různých zdrojů
-
Filtrační hřebínky na třetí a čtvrté noze hrotnatky rybniční (Daphnia pulicaria, foto V. Sacherová). Hrotnatky získaly české jméno díky výběžku na konci těla – ve výřezu (foto J. Fott).
-
Kaskádový efekt prostřednictvím kontroly ekosystému „shora“ (top-down): o množství biomasy v jednotlivých článcích řetězce rozhoduje početnost vrcholových predátorů; šipky označují intenzitu predačního tlaku (více v textu). Kresba R. Boškové, podle různých zdrojů
-
Rybník jako „botanická zahrada“, s průhlednou vodou a množstvím makrofytů, poskytujících stanoviště pro řadu bezobratlých, kteří pak slouží jako potrava vodním ptákům. Kresba R. Boškové, podle různých zdrojů
-
Rybník „kapřín“, kde planktonožravé ryby vyžerou velké druhy filtrujícího zooplanktonu, fytoplankton není „pod kontrolou“ a výsledkem je zakalená voda s minimální průhledností. Kresba R. Boškové, podle různých zdrojů
