Výběr podzimních sociologických komentářů

Socioložka Marta Kolářová hovořila pro magazín Áčko o tom, jaké přístupy volí lidé, jimž životní prostředí a osud Země nejsou lhostejné. Ve článku Bio & Eko & Diy anebo Jak žít jinak, který představil její knihu V souladu s přírodou, mluví například o tom, co ji přivedlo k tématu udržitelnosti a soběstačnosti, ke zkoumání politiky životního stylu. „K tématu mě přivedl způsob života mé rodiny v dětství, neměli jsme auto, jezdili jsme vlakem nebo na kole. Doma se opravovaly věci, zavařovalo se, šilo oblečení, sbírali jsme byliny. Také jsme hodně pobývali v přírodě,“ vysvětluje socioložka. Podle ní je však touha žít v souladu s přírodou pro člověka poměrně náročná, už kvůli většinovému nastavení společnosti a z něho plynoucího nepochopení pro menšinový životní styl. Více o pomalé módě, DIY nebo „bionýrech“ si přečtete v článku.
Marta Kolářová také poskytla komentář pro Lidové noviny. Ve článku věnovaném šetřivému životnímu stylu například uvádí, že minimalismus ve spotřebě přináší uspokojení. „Přináší méně času stráveného nákupy a organizováním věcí, který je možné věnovat vlastním koníčkům, pobytu v přírodě a podobně. Stojí za ním touha po dobrém životě, který neubližuje okolí, neznečišťuje přírodu, zanechává ji co nejméně dotčenou pro naše děti a další generace. A s tím souvisí i pocit spokojenosti a štěstí, když se to daří,“ popisuje. „Spotřební chování obecně je motivováno několika faktory, obvykle je to cena, pohodlí a čas. Vliv mají také společenské nastavení a technická infrastruktura, tlak na vyšší spotřebu (reklama) a mechanismus nápodoby ostatních, například sousedů, přátel, kolegů. Důvodem k uskromnění byla do nedávna hlavně udržitelnost, tedy snaha o snižování ekologické a uhlíkové stopy a dopadu způsobu života člověka na životní prostředí,“ vysvětluje socioložka a dodává, že dnes moou být určujícími hlavně ekonomické důvody.

Téma „lekcí svádění“ komentovala pro server iDnes.cz socioložka Renáta Topinková. Podle ní je třeba být k podobným službám obezřetný. „Myslím si, že u byznysu s osamělostí je vždy otázka, do jaké míry se snaží lidem skutečně pomoct a do jaké míry se je snaží udržet jako platící zákazníky. V případě úspěšného seznámení totiž přicházejí o klienty. Pokud daná služba upřednostňuje zisk před službou klientů, pak samozřejmě vzniká problém. Kurzy nejspíše mohou někomu pomoci překonat stud, osobně se mi však zdá, že jsou často spojené s objektivizací žen a některé metody, které doporučují, jsou spíše predátorské než cokoliv jiného,“ popisuje. Ve článku najdeme také reakci antropoložky Marie Heřmanové. Ta v souvislosti s komunitami osamělých mužů vzpomíná případ Andrewa Tatea. „Tate nebyl ničím výjimečný – v podstatě to, co říkal a dělal, je dlouhodobě součástí nějaké části internetu, takzvané manosféry, která je hodně navázaná v USA na ultra-pravici a kulturu takzvaných incels. Prostě jenom více zviditelnil narativy, které v tomto prostředí existují už dlouho – kombinuje se v tom kultura těch zmiňovaných pick-up artists, bojovníků za mužská práva, a právě incels, kteří jsou logickým důsledkem toho, že se z mužů následujících pick-up artists překvapivě nestanou donjuanové, takže dále ventilují svojí frustraci,“ popisuje.

Josef Bernard, vedoucí oddělení Lokálních a regionálních studií, poskytl rozhovor pro deník E15.cz. Rozebírá v něm dopad rozpadu tuzemského průmyslu na venkov, odlišnosti venkova a center či specifika periferních oblastí. „V geografii a v sociologii se pojmem periferie označují buď území na okraji nějakého regionu nebo státu, nebo území, která oproti ostatním ekonomicky a sociálně zaostávají,“ vysvětluje Bernard a upozorňuje, že za periferie nelze volně označovat oblasti, kterými myslíme venkov, chudé nebo odlehlé regiony. „Nedá se říct, že všechna odlehlá místa jsou chudá a že všechna chudá místa jsou odlehlá. Přesnější by bylo mluvit o tom, že existují různé typy regionů, které se potýkají s většími ekonomickými a sociálními problémy než zbytek území,“ doplňuje sociolog. Pokud se chceme podívat na mapu Česka, nejčastěji o periferiích budeme hovořit v případě starých průmyslových oblastí, typicky třeba v severozápadních Čechách, případně v odlehlých Jeseníkách. Existují však ale také tzv. vnitřní periferie. „To jsou území, která jsou například při promítnutí nezaměstnanosti do mapy méně patrná. Většinou nevytváří rozsáhlé regiony, ale leží často na pomezí jednotlivých krajů. Tedy v místech, která jsou daleko od všech krajských center. Tato území jsou řídce osídlená, dlouho se vylidňovala, následkem čehož je tam více starších lidí. Lidé ve vnitřních periferiích často mají podprůměrné příjmy, ale většinou tam není problém výrazné chudoby, která se pojí s nezaměstnaností a sociálním vyloučením. Přesto jsou ale ty oblast chudší, hodně lidí tam bere částky kolem minimální mzdy,“ uvádí Bernard. Celý rozhovor je dostupný online.
Josef Bernard se také vyjadřoval k tématu venkov vs. město pro Český rozhlas Dvojka (čas 9:16). „V průběhu posledních deseti nebo dvaceti let se příliš nemění migrace mezi městem a venkovem, k výrazné změně došlo už v průběhu 90. let. Do té doby u nás jasně převládalo stěhování do měst, a to hlavně kvůli koncentraci kolektivní výstavby do měst. Začátek 90. let byl poznamenaný oslabením stěhování  a následně pozvolným rozvojem nového trendu, který setrvává do dneška, tedy suburbanizace, stěhování z měst do poměrně blízkého okolí těchto měst,“ popisuje napříkad sociolog.

Ekonomka Kamila Fialová nepovažuje vládní kampaň Deštník proti chudobě za příliš viditelnou. „Nedovedu si představit, že běžný člověk, který se po těch informacích nějakým způsobem nepídí, je snadno postřehne. V tomto je tedy ještě stále na čem pracovat,“ uvádí pro pořad Souvislosti Plus na Českém rozhlase Plus. „Problém kampaně je, že není cílena na lidi, kteří ty informace potřebují. Potíž je také v samotných opatřeních, které pomáhají spíše plošně. Přitom lidé, kteří tu pomoc opravdu potřebují, ji potřebují v mnohem větším rozsahu a dlouhodobě. Nemá tedy jít o jednorázové opatření, ale o systematickou pomoc a myslím si, že ta pomoc i svým finančním rozsahem je poměrně omezená, a to, že se zastropují ceny, řadě lidem, kteří jsou na tom úplně nejhůř, nemusí pomoci,“ míní Fialová. 

Koncem září také politolog Ondřej Císař v pořadu Interview ČT 24 komentoval protivládní protesty na Václavském náměstí. Podle něj je důležité množství demonstrujících, samo o sobě však není určující. „Důležitá může být i menší demonstrace. Každá taková akce může signalizovat nějaký posun ve společnosti a měla by být chápána a interpretována v širším kontextu. Například v období takzvané migrační krize v roce 2015 jsme zde měli sérii spíše menších demonstrací, které samy o sobě vlastně příliš mnoho neznamenaly a o jejich aktérech dnes už neslyšíme. Zároveň s tím však ty demonstrace velmi pravděpodobně signalizovaly celkový posun politické sféry a mainstreamových, etablovaných politických stran k protiimigračním postojům, které byly prezentovány na těchto demonstracích. Z hlediska signalizace nálad ve společnosti, když to budeme interpretovat v kontextu dalších událostí a nevytrhneme to z toho kontextu toho, co se děje jinde než je na těch ulicích, tak to určitě důležitý indikátor může být,“ popisuje Císař, jak je možné na demostrace nahlížet. Zároveň je podle něj třeba rozlišovat mezi účastníky a pořadateli těchto akcí, jejichž záměry nemusí vždy být v souladu.

Socioložkám Aleně Křížkové a Kristýně Pospíšilové vyšel článek Rodičovství a genderové mzdové rozdíly ve vybraných kontextech trhu práce před pandemií covidu-19 a na jejím začátku v časopise FÓRUM sociální politiky, který vydává Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Zabývají se v něm skutečností, že rodičovství významně zvyšuje genderové rozdíly v odměňování. Podle autorek je ve věkových kategoriích, kdy obvykle mají ženy a muži menší děti a převážně ženy se vracejí na trh práce z rodičovské, gederová nerovnost v odměňovní nejvyšší, a to i na stejné pozici (stejné zaměstnání a pracoviště). Prostředí, kde je vyšší transparence systémů odměňování, jako je platová sféra a největší pracoviště, se vyznačují nižším rozdílem v odměňování na stejné pozici, a to i v rodičovských věkových kategoriích. Významnou roli tam však hraje genderová segregace. Počátek pandemie covidu-19 s sebou sice přinesl mírné snížení zmíněných nerovností, ale to se netýká nebo pouze okrajově rodičovských věkových kategorií. 

Daniela Prokschová z oddělení Sociologie politiky poskytla komentář pro server iDnes.cz k zapojení mladých lidí, kterí se angažují v politických tématech. Podle ní je třeba brát v potaz, že mladí nejsou jednolitá masa a jejich názory se mohou lišit podle dosaženého vzdělání, příjmu nebo třeba místa bydliště, lze však sledovat trend, kdy mladí lidé tíhnou k tématům jako je dostupnost bydlení či environmentální otázky, školství a digitalizace. „V postkomunistických zemích se tento trend projevoval až po pádu Železné opony a především po roce 2000. Označuje to hodnotový posun u části mladší generace směrem k postmateriálním hodnotám, jako je seberealizace, ekologie či kvalita života, a klesající důraz na hodnoty materiální, což je například bezpečí, ekonomický růst a dodržování pořádku. Mladí lidé k postmateriálním hodnotám obecně inklinují častěji než starší generace,“ uvádí Prokschová a dodává, že členství v politické straně vnímají mladí spíše jako nejméně lákavou možnost zapojení se do veřejného života. Mají nižší zájem o tzv. konvenční politiku, roste však význam nekonvenční politické participace, jako je účast na demonstracích či bojkot vybraného zboží. „Stále se však těmto aktivitám věnuje relativně nízké procento mladých lidí,“ doplňuje socioložka.

Akademie věd ČR představila v podcastu výzkum socioložky Magdaleny Gorčíkové, která se dlouhodobě věnuje problematice gramotnosti, čtení a psaní školáků. Proč je důležitá i takzvaná předčtenářská gramotnost a jak ji mohou děti trénovat? Jak se zkoumá čtení u předškolních dětí, které ještě neumí číst? Co vše se díky čtení učíme a jak nám to pomáhá ve školní i pracovní kariéře? „Více než čtvrtina dětí z našeho výzkumu ve věku šesti let má ve své knihovničce víc než osmdesát knih a dvanáct procent z celkového počtu dětí má méně než pět knih,“ popisuje značné rozdíly mezi školáky Gorčíková. Celý podcast je dostupný online.

Jana Gabrielová z oddělení NKC – gender a věda ve článku na serveru iDnes.cz, který se věnuje genderovým aspektům vědeckých studií, uvedla, že medicína často pracuje s tzv. „univerzálním“ člověkem, jakýmsi neutrálním vzorem. „Tento vzor však není ani univerzální, ani neutrální, a to nejen pokud jde o gender nebo pohlaví, ale třeba i rasu, věk či další proměnné. Tento model totiž vychází z parametrů průměrného muže bílé pleti,“ popisuje Gabrielová skutečnosti, kterými se v současnosti zabývá kampaň Jedna velikost nestačí. Například při vývoji velké části léčiv se pracovalo s předpokladem, že ženské hormony jsou určitým nežádoucím prvkem, který poškozuje výsledky výzkumu. „Tento předpoklad vychází z 19. století a bohužel stále přetrvává. Proto se většinou nepoužívají jako pokusná zvířata samice. A pokud ano, tak se testování na nich provádí ve fázi, kdy je hladina hormonů nejnižší,“ dodává Gabrielová.

Sociální geograf Tomáš Kostelecký začátkem října pro Novinky.cz komentoval některá úskalí nadcházejícího prezidentského klání. Podle něj mohou Babiše nebo jeho kandidáta volit i ti, kteří obvykle k volbám nechodí. „Když bude účast 65 nebo 70 procent voličů, tak se zúčastní ti voliči, kteří obvykle k volbám nechodí,“ podotýká Kostelecký s tím, že kroky ANO jsou klíčové i pro šance Josefa Středuly. „Zatím nemá podporu voličů ANO, kteří počítají s tím, že budou volit Babiše nebo někoho z jeho jádra spolupracovníků. Ale kdyby nakonec šlo do tuhého a druhé kolo volby by bylo ‚Pavel Fischer proti Josefu Středulovi‘, tak by volili spíš Středulu,“ domnívá se. Od publikování odkazovaného článku došlo k tomu, že Andrej Babiš oznámil svoji kandidaturu na prezidenta.

Český rozhlas Plus se v pořadu Zaostřeno (čas 17:34) zaměřil na zadluženost české společnosti. Hostkou zde byla sociální antropoložka Lucie Trlifajová, podle které víme celkově o více než 800 tisících lidí, kteří jsou v situaci, že nejsou schopni splácet své dluhy. „Zadlužování je poměrně zásadní problém z úrovně toho, kolika lidí se v Česku dotýká, ale také jaký dopad má potom na život těchto lidí a potažmo na společnost jako celek. (...) Lidí, kteří jsou v exekuci, tedy v situaci, že nejsou schopni splácet své dluhy a lze jim je srážet ze mzdy či brát z jejich majetku, je u nás více než 698 000, dalších 114 000 lidí prochází procesem insolvence,“ vypočítává chmurnou statistiku Trlifajová. Upozorňuje také na skutečnost, že tito lidé nejsou chráněni například minimální mzdou, člověku v exekuci, který pracuje za minimální mzdu, totiž po srážkách jen 11 084 Kč. „To je částka, ze kterou by měl pokrýt veškeré náklady od nájmu po veškeré potřeby. Máme tedy skupinu až 800 000 lidí, kteří mají velmi omezený přístup k příjmu a možnost si legálně vydělat a příjem navýšit jsou pro ně velmi omezené,“ říká antropoložka. Tato zkušenost má pdole ní přitom velmi negativní dopad na vztah ke státu a na důvěru ve stát. „Známe slavné příběhy lidí, kdy se z dluhů v řádu tisíců mohly stát až statisícové dluhy. Je to zkušenost určité nespravedlnosti a nemožnosti bránit se v systému,“ popisuje Trlifajová.

Socioložka Nina Fárová publikovala na serveru časopisu Heroine komentář Mnoho soubojů a protichůdností. Historička dokazuje nečekaná spojení v historii i současnosti feminismu, který obrací téma čtenářů a čtenářek k nedávno vydané knize Feminismy: Globální dějiny britské historičky Lucy Delap. Cílem jejího textu nemá však být převyprávět vše, co v této knize najdeme, Fárová chce spíše jako „kariérní feministka“ nabídnout své vlastní interpretace věcí, které kniha rozvibrovala.