Birgit Mertz-Baumgartner – Překračování hranic v narativních textech alžírských spisovatelek ve Francii

Cyklus Literárněvědného fóra věnovaný ženám v (e)migraci uzavře 13. 6. 2023 prof. Birgit Mertz-Baumgartner (Innsbruck). Přednášet bude o překračování hranic v dílech alžírských spisovatelek.

Anotace přednášky

Birgit Mertz-Baumgartner – Překračování hranic v narativních textech alžírských spisovatelek ve Francii

Autorství a migrace do Francie jsou pro mnoho alžírských spisovatelek píšících francouzsky úzce spjaty, avšak psaní, a s ním spojený vstup do veřejného diskurzního prostoru, přeci jen představují akt transgrese, a v Alžírsku je proto obtížné je realizovat.

Ve své přednášce bych chtěla číst „překračování hranic“ dvojím způsobem: Na jedné straně jako migrační pohyb mezi Alžírskem a Francií, jako teritoriální překročení hranic, které se často objevuje v narativních textech alžírských spisovatelek a odráží se v identitárních, ale i časoprostorových „zdvojeních“. Příkladem je L’Interdite (1993) (Zavržení, Droemer Knaur) od Maliky Mokeddem a Des pierres dans ma poche (2016) (Kameny v mé ruce, Lenos) od Kaouther Adimi.  Na druhé straně migrační texty alžírských autorek překračují, tj. posouvají také hranice či normy, které jsou nastaveny patriarchálně strukturovanou a archaickou alžírskou společností, zejména pokud se jedná o genderové role. Nabízejí ženskou genderovou roli, v níž manželství a mateřství nehrají žádnou roli (Adimi 2016), zabývají se ženskou sexualitou a touhou (např. La jeune fille et la mère, 2005, od Leïly Marouane) a hovoří o genderových rolích mimo heterosexuální matrici (např. La petite dernière / Nejmladší dcera, 2020, od Fatimy Daas, Ullstein).

Literárněvědné fórum letní semestr 2022/23 — Ženy v (e)migraci

Do žánrově pestrého pole vyprávění (o) 20. století vstupují v posledních letech se svou zkušeností emigrantky, odcházející po r. 1968. Nacházejí svůj hlas a doplňují/nabourávají příběh československé emigrace, tvořící součást ustavujícího příběhu porevoluční společnosti. Ten zahrnuje i kolektivní trauma, které autorky svým vyprávěním zpracovávají. Zatímco tradiční pohled na českou literaturu v emigraci míří spíše k mužským autorům píšícím česky a jejich výpovědi o světě, v posledních letech se pozornost obrací k hlasům dosud marginalizovaným, k dílům existujícím v okrajových polích národní literatury. Těmi mohou být jak cizojazyčné texty, tak texty na žánrovém pomezí (memoáry, deníky, beletrizované rozhovory), texty vycházející ze zkušenosti menšin v různém smyslu, případně texty akcentující odlišnost vyprávěcí perspektivy vůči masternarativu exilové produkce. Spojnicí zájmu o tuto pestrou paletu uměleckých výpovědí je snaha rozšířit chápání české literární emigrace a aktualizovat její odkaz.

Aktuální řada Literárněvědného fóra si klade za cíl podpořit odbornou debatu v oblasti posttraumatického vyprávění emigrace z pozice žen, zpřístupnit českému publiku nejnovější poznatky výzkumu literatury tvořené ženami v (e)migraci a vytvořit bázi pro navazující výzkum, stejně jako i širokou celospolečenskou diskusi.

Cyklus se uskuteční v rámci výzkumného programu Strategie AV21 „Anatomie evropské společnosti“.