Sociální kapitál. Koncepty, teorie a metody měření

Studie představuje koncept sociálního kapitálu, který se explicitně v sociálních vědách objevuje až od konce osmdesátých let, přestože implicitně byl zkoumán v sociologii již od počátku sedmdesátých let jako zdroje zakotvené v sociálních sítích.V důsledku enormního rozmachu empirického studia sociálního kapitálu se tento pojem v současnosti vyznačuje existencí mnoha různorodých pojetí. Přinášíme podrobný přehled pojmů, teoretických konceptů a typologií. Zevrubně a kriticky se věnujeme přístupům P. Bourdieu, J. Colemana, N. Lina, R. Putnama a G. Beckera. Rozlišujeme dva základní typy sociálního kapitálu - individuální a kolektivní, přičemž u individuálního typu dále odlišujeme mobilizační a interakční sociální kapitál, a ukazujeme, že s nimi spojené větve studia se postupně konstituovaly jako dvě rozdílná paradigmata. Dále představujeme jako reprezentanty těchto paradigmat dvě teorie: teorii instrumentálního jednání za pomoci sociálních zdrojů (Lin 2001) a makrospolečenský model „Putnam-plus“ (Halpern 2005). Pozornost je věnována také specifikům sociálního kapitálu v postkomunistických zemích a zejména vývoji jeho studia v české sociologii. Druhá část studie se věnuje různým přístupům k měření rozdílných forem sociálního kapitálu. Zvláštní pozornost přitom věnujeme sociální důvěře jako konstitutivní páteři kolektivního sociálního kapitálu, jakož i zdrojům v sociálních sítích tvořícím jádro individuálního mobilizačního sociálního kapitálu. Představeny jsou dále oblasti a témata výzkumu včetně některých projektů zkoumající tuto problematiku. Vedle mezinárodně standardizovaných nástrojů měření iniciovaných nadnárodními organizacemi (World Bank) se jedná o vybrané přístupy používající při studiu sociálního kapitálu kvalitativní metody sběru a analýzy dat. Závěrem uvádíme poznámky, jak přistupovat k výzkumu sociálního kapitálu a etapizaci jeho studia.V příloze přinášíme operacionalizaci (znění otázek z dotazníku) sloužící k měření sociálního kapitálu (individuální mobilizační/interakční, kolektivní) uplatněnou ve výzkumu Sociální a kulturní soudržnost 2006.