Smuteční oznámení Miroslav Škaloud

Dne 23. ledna 2023 zemřel jeden z nejpřednějších představitelů teorie konstrukcí, tvůrce české školy stability, prof. Ing. Miroslav Škaloud, DrSc., dr.h.c.(mult.), FEng. Narodil se v Turnově, kde též s vyznamenáním vystudoval reálné gymnázium. Po absolvování Fakulty stavební ČVUT v roce 1955 se stal vědeckým aspirantem ČSAV.

Po úspěšné obhajobě své dizertační práce v roce 1959 a získání vědecké hodnosti CSc. nastoupil jako vědecký pracovník v Ústavu teoretické a aplikované mechaniky ČSAV, kde – pokud dlouhodobě nepůsobil v zahraničí (viz níže) – pracoval i v dalších letech, a to jako samostatný vědecký pracovník, vedoucí vědecký pracovník a vedoucí oddělení. Kromě toho přednášel – pro studenty a doktorandy – na FUA TU Liberec, FSv ČVUT Praha a FAST VUT Brno. Docentskou habilitační práci obhájil v roce 1963 a doktorskou dizertační práci (DrSc.) v březnu 1970.
Profesorem byl jmenován 30. května 1990. Několikrát působil (vždy na pozvání příslušné zahraniční univerzity) v zahraničí. První pobyt tohoto druhu (1962-3) byl na Université de Liège v Belgii a uskutečnil se díky osobnímu pozvání prof. Ch. Massonneta, jenž kromě řady vedoucích funkcí na této univerzitě byl považován za jednu z největších světových kapacit v oblasti teorie stavebních konstrukcí.

Další pobyty tohoto druhu potom rychle následovaly: v 1966-9 na University College of Swansea a University College, Cardiff ve Velké Británii, v roce 1991 působil jako hostující profesor na sedmi japonských univerzitách a v období 1993-4 opět na University College, Cardiff ve Velké Británii. Kromě toho přednášel (a v některých případech i několikrát) na dvanácti dalších zahraničních univerzitách nebo akademiích věd. Čtyřikrát byl ředitelem mezinárodních postgraduálních kurzů v zahraničí: dvakrát v Budapešti a dvakrát v International Centre for Mechanical Sciences v Udine v Itálii. Jeho vědecká činnost byla zaměřena na teorii stavebních konstrukcí, a to především na stabilitní problémy ocelových konstrukcí, teorii tenkostěnných konstrukcí, teorii plasticity, problémy únavy a životnosti mostů apod. Byl autorem nebo spoluautorem osmi monografií (čtyři vyšly v zahraničí a šest dalších anglických publikací v edici Rozpravy ČSAV; publikace vydané v této edici jsou díky svému zaměření, původnosti popisovaného výzkumu a rozsahu též řazeny mezi knižní monografie). Dále byl autorem nebo spoluautorem více než 400 odborných článků nebo příspěvků na konferencích, z čehož třetina byla uveřejněna v zahraničí. Na základě pozvání se též autorsky podílel na dvou mezinárodních kolektivních knižních publikacích (jedna vyšla ve Velké Británii v roce 1985 a druhá ve Švýcarsku v roce 1986).

Kromě toho byl spolueditorem dvou dalších mezinárodních monografií, jež vyšly v nakladatelství Springer Verlag v letech 1992 a 1995. Aktivně se zúčastnil více než sta většinou mezinárodních odborných kongresů a konferencí, kde kromě přednesení četných příspěvků zastával funkce předsedy konference, místopředsedy konference, generálního reportéra nebo člena vědeckého výboru konference. Byl členem osmi mezinárodních odborných komisí nebo pracovních skupin. Vždy měl též rozsáhlý kontakt s praxí: podílel se na rozvoji tenkostěnných ocelových konstrukcí u nás i v zahraničí, na výpočtech několika mostních konstrukcí, na novelizaci Čs. státních norem a později i mezinárodních norem EUROCODES. Od dubna 1974 působil též na pozvání Ministerstva dopravy tehdejší NDR po dobu sedmi let jako poradce pro výpočet ocelových mostů v NDR (a to každý rok prostřednictvím několika pobytů v Berlíně a Drážďanech). Z přelomu tisíciletí se lze zmínit o dvou jeho významných činnostech: (i) byl pro METROSTAV expertním poradcem pro ocelovou konstrukci nového Trojského mostu v Praze, (ii) jako člen expertní skupiny Inženýrské akademie ČR se podílel na řešení problémů spojených s poruchami konstrukce nového velkého mostu přes Lochkovské údolí pro ŘSD.

Činnost prof. Škalouda byla oceněna řadou vyznamenání, např. v roce 1975 Státní cenou, v letech 1982 a 1989 Cenou ČSAV a potom několika dalšími cenami udělenými v ČR a na Slovensku. Byl dvojnásobným nositelem titulu Dr. honoris causa, oba byly uděleny v zahraničí, a to na Budapest University of Technology v roce 1990 a Université de Liège v Belgii v 1997. Byl nositelem čestných medailí několika našich a zahraničních univerzit a jiných institucí. Rovněž byl čestným členem Českého svazu stavebních inženýrů ČSSI a České komory autorizovaných inženýrů a techniků ČKAIT. Od února 1995 byl zakládajícím členem Inženýrské akademie ČR, kde byl předsedou nominačního výboru, a po osm let, což je maximální doba určená stanovami, byl členem její Rady.
Profesor Škaloud byl stálicí a encyklopedií aplikované mechaniky, tvůrcem mezinárodně uznávané české školy stability – jeho přínosy v této oblasti jsou zásadní. Široký přehled ve svém oboru, exaktní myšlení a intuice, vynikající orientace v teoretické oblasti i praktické zkušenosti, vlídné vystupování a ochota vždy si najít čas pro odborné rady i pro přátelský pohovor, to byly vlastnosti prof. Škalouda. Byl proto vyhledávaným rádcem a inspirátorem nových idejí. Spolupráce s ním a čerpání z jeho hlubokých znalostí a zkušeností byly neocenitelné. Profesor Škaloud zasvětil celý svůj život práci ve svém oboru. Dosáhl vynikajících výsledků, uznání odborníků a obdivu svých spolupracovníků.